Netopýři se vyhýbají solárním farmám. Proč? To zůstává nejisté

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Vedlejším výstupem této praxe je, že se součástí venkovských regionů i příměstských oblastí stále výrazněji stávají lesklé plochy solárních panelů. A podle odborníků z univerzity v Bristolu to není jen estetický problém.

„Navzdory jejich nárůstu v otevřené krajině stále ještě nevíme, jaký mají solární farmy vlastně vliv na biologickou rozmanitost,“ říká profesor Gareth Jones. Není to planá výtka.

Se svými kolegy totiž potvrdil, že v okolí solárních farem je výrazně nižší aktivita netopýrů. Na otázku proč k tomu dochází, odpověď zatím nemají. Dobrali se jen zneklidňujícího zjištění, které si ale rozhodně pozornost zaslouží. Protože netopýři patří k druhům velmi citlivým na zdraví ekosystémů, jsou biologickými indikátory stavu životního prostředí. Tam, kde se přestává dařit netopýrům, se obvykle nelíbí ani jiným druhům živočichů.

Přelet nad solární farmou

„Aktivitu netopýrů jsme měřili pomocí záznamu jejich ultrazvukových echolokačních volání,“ popisuje Gareth. Mnoho druhů netopýrů totiž má charakteristické echolokační volání, které se dá poměrně přesně zařadit. Detektory, které pomáhaly monitorovat netopýry, umístili jednak na solární farmy, tak na s nimi sousedící pole a louky.

Snažili se přitom o to, aby tyto „párové“ lokality byly podobné. Svou rozlohou, využitím. Anebo v prvcích vymezujících jejich hranice, jako živé ploty. Zkrátka, aby ten jediný zásadní rozdíl spočíval v tom, že se na jedné ploše nacházely solární panely. A ukázalo se, že ten rozdíl v nepřítomnosti solárních panelů je pro netopýry z nějakého důvodu dost podstatný.

U většiny druhů silně klesala aktivita (v porovnání s kontrolní plochou) nad solární farmou, se stupňující se tendencí od okraje ke středu solárního pole. Celková aktivita netopýrů se na hranicích polí se solárními panely snížila téměř o polovinu ve srovnání s kontrolními lokalitami, a v centru polí se solárními panely klesla aktivita netopýrů v průměru o dvě třetiny.

Asi nejvýraznější to bylo u jinak nejhojnějšího druhu, netopýra hvízdavého. Jeho aktivita klesala o 40 procent na okraji farmy, a v jejím středu pak o 86 procent. Jinými slovy, netopýři hvízdaví se nad solární farmu téměř nevydávali. A podobné to bylo (s o něco nižší průkazností) i u dalších určovaných skupin netopýrů (brvitých, velkouchých, večerních, ušatých) a vrápenců.

Co za tím může být? Teoreticky třeba to, že překryv solárních panelů nad loukou může snižovat dostupnost rostlin pro hmyz, který se jimi živí. A netopýři – kteří si pro změnu pochutnávají na hmyzu – pak nenachází nad solární farmou dostatek létavé potravy. Dobře by to nebylo, protože v takovém případě by nárůst plochy překryté panely vedl k dalšímu úbytku hmyzu.

Způsob, jakými panely ovlivňují netopýry, může být i trochu více neintuitivní. Zrcadlové plochy by mohly odrážet echolokační vlny, a tím snižovat „viditelnost“ netopýrům, pátrajících po kořisti. Tato hypotéza se zatím jeví být docela uvěřitelnou. Komplikuje ji ovšem to, že hladké svislé plochy netopýři obvykle vnímají jako prázdný prostor, případně jej interpretují jako odrazy z klidné vodní hladiny. Která jim zpravidla v ničem nevadí.

„Podstatné je, že se se solárními farmami pojí nějaký blíže nespecifikovaný faktor, který je bariérou pro netopýry,“ shrnuje to Gareth. „A s tím jak solárních panelů v krajině přibývá, narůstá i množství těchto bariér.“

OZE a netopýři si nerozumí

Negativní dopady nárůstu popularity OZE na netopýry se netýkají jen farem solárních. Komplikace jsou i s těmi větrnými. Rotující listy větrníků totiž netopýry zabíjí. S přesnými čísly je třeba šetřit, ale nejspíš jde o desítky tisíc kusů ročně.

Přitom se tomu dá zabránit. Existují například ultrazvukové akustické plašiče, které netopýry od větrníků odpuzují. „A postačila by i mírná změna rychlosti náběhu, tedy zvýšení limitu síly větru potřebné k tomu, aby se rotor začal otáčet,“ vysvětluje Gareth. „Zvýšení rychlosti náběhu turbíny o 1,5 metru za sekundu může snížit úhyn netopýrů nejméně o 50 procent, přičemž roční ztráty na výrobě energie jsou u takové ‚zpomalené‛ větrné elektrárny nižší než jedno procento.“

Důležité je ale rozhodnout, zda chceme krajinu využívat jen jako prostor k instalaci obnovitelných zdrojů energie, anebo zda usilujeme o to, aby tam mohli existovat i nějací živočichové. Trend z Velké Británie momentálně svědčí dost jednoznačně o tom, že se politice OZE podřizuje vše, na úkor biodiverzity.

I v případě solárních farem by zlepšení nejspíš mohly přinést jistá omezení výkonu. „Například zachování vysokých stromů anebo výsadba vysokých živých plotů či větrolamů by částečným zástinem snížila výkon solárních farem, ale krajinu kolem nich by pro netopýry učinila atraktivnější,“ uzavírá Garteh.