Pět míst v Česku, kde se zkouší nekonvenční způsoby ochrany přírody

Exmoorský pony v Podyjí.

Foto | Jiří Koptík / Beleco

Prvním místem v seznamu je Havranické vřesoviště, nacházející se v Národním parku Podyjí. Jedná se o rozsáhlý komplex vřesovišť a suchých trávníků udržovaný po staletí pastvou. Místní turistická a cyklistická stezka je v sezóně poměrně hojně navštěvovaná. I když své botanické krásy ukazuje Havranické vřesoviště hlavně ve vegetační sezóně, jedno lákadlo zůstává: velká část je po celý rok spásána stádem divokých exmoorských koní. Tito koně pomáhají udržovat ekosystém vřesovišť pestrý a v rovnováze. Potlačují nepůvodní a expandující druhy rostlin a vytváří tak stanoviště pro řadu vzácných druhů. Pokud sem zavítáte, můžete vychutnávat jedinečnou atmosféru vřesovišť, kterou byste hledali spíše v Anglii, nebo se třeba ponořit do úvah o tom, jak naše krajina mohla vypadat za časů, kdy jí nespoutával člověk a kdy se po ní volně potulovala stáda velkých kopytníků.

Pokud vás divocí koně zaujmou, další stádo stejného plemene se nachází jen pár kilometrů severovýchodně odsud, na Mašovické střelnici. Toto rozsáhlé území sloužilo v minulém století jako průpravná střelnice pro pěchotu a bojová vozidla. Díky uzavřenosti před okolním světem a také díky činnosti armády, která nenechala krajinu planě zarůst, se zde dochovala rozsáhlá stanoviště lesostepního charakteru. Do ohrad s koňmi sice nemůžete, ale můžete se toulat po místních pěšinách nebo jen tak křížem krážem volnou krajinou a objevovat zbytky armádních budov a střeleckých drah.

zimní Načeratický kopec

Bývalých armádních prostorů s rázovitým přírodním bohatstvím je po České republice mnoho. Dalším z nich je Načeratický kopec u Znojma. Tato „ostrovní hora“ obklopená vinicemi nabízí nejen nádherné výhledy do panonské krajiny; její genius loci je nádherné samo o sobě. Dříve zde ve zvlněném terénu cvičily manévry tankové prapory. Nyní jde o živý příklad toho, jak lze chránit přírodu skloubením různých zájmů místních obyvatel. Odborníci z neziskové organizace, kteří se pustili do záchrany místních cenných biotopů, přizvali ke spolupráci tradiční pastevce, ale také motokrosové závodníky a nadšence do armádní techniky. Ti všichni využívají různé části kopce. Jejich aktivity jsou však odborně koordinované tak, aby výsledek přírodě pomáhal. I pojezdy technikou na správných místech totiž mohou nahradit přirozené disturbanční procesy a vytvářet tak pestrou nabídku pro biotopové specialisty z řady rostlin i živočichů. Pokud se sem tedy vypravíte a máte trochu štěstí, uvidíte třeba motokrosový trénink nebo tank přímo v akci. Od jara do podzimu tu pak můžete narazit i na velké stádo ovcí putující krajinou s honáckými psy tak, jak za dávných časů.

Pastva.

Podobný osud opuštěného tankového cvičiště sdílí i Pánov, přírodní památka na kraji stejnojmenné městské části Hodonína. Pokud patříte mezi sběratele „biologických špeků“ nebo se vyžíváte v místech s atmosférou jitřící představivost, neměli byste tento kout minout. Pánov je součástí rozsáhlé evropsky významné lokality Hodonínská doubrava. Ale dubové lesy zde již nečekejte. Stejně tak je Pánov součástí rozsáhlého území, kterému se dříve přezdívalo Moravská Sahara a na kterém se ještě v 18. století nacházely aktivní písečné duny. I když byla Moravská Sahara za velkého úsilí císařství zalesněna a tím prakticky zanikla, na Pánově se díky kontinuální činnosti armády dochoval dílčí kus bezlesí. Po odchodu armády v 90. letech začal prostor rychle zarůstat akátem, pajasanem a dalšími nežádoucími druhy, ale během posledních čtyř let zde ochranáři ztracenou biodiverzitu doslova vydupali ze země. Asi nikde jinde u nás neuvidíte takovou krajinu – kus savany uprostřed lesů. Díky pojezdům motokrosu a tanků se zde povrch dynamicky proměňuje a vytváří sypké písečné duny. Ve vyježděných rigolech zas na jílovém podloží samovolně vznikají hluboké i mělké tůně. S příchodem jara a tání sněhu se pak rozlévají daleko do krajiny a vytváří úchvatné mokřady kypící životem.

Tůň na Pánově

Foto | Pavel Marhoul

A nakonec se obraťme do Západních Čech. Zajímavou evropsky významnou lokalitou s vojenskou minulostí a dynamickou přítomností je také Blšanský Chlum. Na dvou kopcích vulkanického původu se zde rozprostírají vzácná společenstva skalních trávníků. I když jejich poklady ocení zejména entomologičtí nadšenci, na jaře odhalí svůj skromný půvab všem – to když kopec pokryjí modré květy vzácného lnu rakouského. I zde jsou travní biotopy udržované pomocí pastvy ovcí a koz a cílem ochranářů je zde postupně vybudovat komunitní pastvu tak, aby ochrana přírody byla dlouhodobě udržitelná a místním hospodářům prospěšná. Pokud sem zavítáte v zimě, odměnou za výstup na kopec vám bude nádherný panoramatický výhled na České Středohoří s dominantou zříceniny hradu Hazmburk.

Na uvedených lokalitách probíhá péče o přírodu v rámci projektu MILITARY LIFE for Nature.