Pozoruhodná soudní pře mezi korporací a indickým zemědělcem o patentovanou bramboru

To, jaké spory řeší soudní dvory kdesi v západoindickém Gudžarátu, zbytek světa zpravidla nijak zvlášť nevzrušuje. Jenže proces kolem lokálně zacílené žaloby, podané tu roku 2019, se svým pojetím a hlavně globálními dopady dost vymyká. Žalobcem byla indická pobočka korporace PepsiCo a žalovanými pak čtveřice místních malozemědělců, v čele s Harihabi Patelem. Už to, že se tu nadnárodní společnost s ročním obratem ve výši 70 miliard dolarů pouští do křížku s lidmi, kteří si sotva vydělají na chleba, dopředu ledacos vypovídalo. Hájit práva poškozené PepsiCo se vydali ti nejlepší dostupní právníci, jejichž hodinová mzda se blížila maximálnímu ročnímu obratu žalovaných. A předvedli za to skutečně perfektní práci: dodali soudu velmi konkrétní doklady, laboratorně analyzované genetické rozbory i četné videonahrávky pořízené skrytou kamerou detektivů.

Není brambora jako brambora

Jaké že obvinění důkazy podepíraly? Šlo o to, že zemědělec Patel a další tři nešťastníci, jeho bratři, tradičně se věnující produkci bavlny a arašídů, zasadili a na svých pozemcích vypěstovali blíže nespecifikované množství brambor. Ne tedy brambor obyčejných, ale brambor odrůdy FL 2027 (nazývanou též FC5). Speciálně vyšlechtěné odrůdy, na kterou má společnost PepsiCo patent. Čímž došlo k porušení Zákona o ochraně rostlinných odrůd a práv farmářů (PPV&FR), platného v Indii od roku 2001. Aby to bylo drobet složitější, indická PepsiCo zpřístupnila tuto odrůdu brambor, mimochodem naprosto nezbytnou pro výrobu brambůrek značky Lay´s, komerční produkci už v roce 2008. Ovšem ne k osobní spotřebě či volnému prodeji, ale jen za protivýkup.

V roce 2009 se do pěstování FC5 na svých polích pustilo kolem 24 000 zemědělců, od Západního Bengálska, přes Paňdžáb, Karnátaku až po Gudžarát. PepsiCo od nich vždy v rámci platné licence a smluv jejich výpěstky vykoupila. Ale asi je nevykoupila úplně všechny do poslední brambory, protože se jich větší než malé množství nějak dostalo k Patelovi, který je v roce 2019 zasadil do země. „Absolutně jsem neměl nejmenší ponětí o tom, do čeho mě to zavleče,“ prozradil poté šestačtyřicetiletý zemědělec. „Nevěděl jsem o tom, jaké jsou to brambory a že mají nějaké jméno nebo ochranu. Jsem naprosto zničený, vystrašený. Za celý svůj život bych nebyl schopen splatit to, co po mě PespiCo u soudu požadovala.“

Zemědělství je riskantní podnik

Kdyby Patel nejedl a žil jen ze vzduchu, splatí požadovaných 150 000 dolarů (nebo 10 milionů rupií) splatí za 40 let. PepsiCo šla k soudu s tím, že podle 28. článku indického zákona PPV&FR má exkluzivní práva k dané odrůdě. Zemědělci pak podle 39. článku téhož zákona doufali, že jim bude uznán jejich nárok na „uschování, použití, přesetí, výměnu, sdílení či prodej osiva“, pokud by nenabízeli (a to skutečně nenabízeli) brambory FC5 pod jejich obchodní značkou. Šance na úspěch měli pramalé, ale tou dobou se už díky medializaci procesu zvedla bouře odporu proti počínání PepsiCo. Korporace čelila narůstajícímu bojkotu svých produktů po celém světě, přicházela o miliony.

Nakonec se PepsiCo rozhodla žalobu proti Patelům velkoryse stáhnout. Lokální soudní při z Gudžarátu tak nakonec rozhodlo spíše mínění světové veřejnosti, než právníci, soudce a porota. Význam ale měla, a to hned globální. Lidé po celém světě se kvůli ní často poprvé mohli dozvědět, že i na semena konkrétních odrůd lze soudně uplatňovat vlastnická práva a na konkrétní hospodářské rostliny lze podávat ochranné patenty, protože jejich specifické šlechtěné rysy jsou považovány za draze placené duševní vlastnictví. A taky se lidé dozvěděli, že zatímco v 90. letech byly celosvětově takových patentů podány nanejvýš stovky, dnes už je počítáme na tisíce. V Evropě i ve světě.

Od loňského roku například čeká na vyřízení 346 patentů u rostlin evropských a 490 patentů s celosvětovou působností. A to byl 2020 vlastně hodně slabý rok, deset let nazpět byly úhrny podávaných registrací biologických patentů dvojnásobné. Co je vlastně na odrůdách a rostlinách patentováno? Patenty jsou obvykle vztaženy k ochraně určitých individuálních genových sekvencí rostlin, které u nich například ovlivňují jejich odolnost vůči škůdcům, chorobám, suchu, klimatických změnám. V případě neslavných brambor z Gudžarátu byl tímto mimořádným rysem velmi nízký obsah vody ve hlízách (až o 80 % nižší než u jiných odrůd), jež z nich činil vynikající materiál na smažení.

Co když to vyroste samo?

Dá se tomu rozumět: pokud je předmětem vašeho podnikání prodej smažených lupínků a investovali jste nemalé prostředky do vyšlechtění ideální brambory, nechcete své draze zaplacené know-how sdílet s konkurencí.

„S onou patentovatelností určitých rysů rostlin, jako s aktuálním objevem, je ale nemalý problém,“ vysvětluje Judith Düesbergová z nevládní organizace GeN, kde se soustředí na legislativní stránky a etiku genetiky. „Jde o to, že rostliny tyto specifické rysy mohou nezávisle na okolí, genetickou mutací, vyvíjet přirozeně.“ Čistě teoreticky by mohl brambor odrůdy FL 2027 vzniknout samovolně, bez lidského přičinění. Může také nastat situace, že nějaká společnost v laboratořích vyšlechtí jablko s legračními růžovými puntíky a jako svou odrůdu si ji nechá patentovat. Jenže se může stát, že stejné jablko s růžovými puntíky, nezávisle na laboratorním výzkumu, vyroste na stromě ve vašem sadu. „A vy pak teoreticky můžete být souzeni držitelem patentu,“ dodává Düesbergová. Příkladů takových soudních sporů o práva k duševnímu vlastnictví je v posledních letech až překvapivě mnoho.

Poměrně v tichosti se v roce 2004 odehrál spor mezi kanadským zemědělcem a společností Monsanto, která jej žalovala za újmu. Jím pěstovaná sója v sobě totiž nesla patentem chráněné genové sekvence. Soud dal tehdy za pravdu žalovanému, kontaminaci a průnik genů zprostředkoval větrem zanesený pyl z polí společnosti Monsanto. To oni kontaminovali jeho úrodu. Právníci z Monsanto tehdy operovali s tím, že: „Každý den investujeme miliony dolarů do výzkumu a vývoje nových zemědělských produktů. A za každých 10 dolarů, cenu, za níž si naše osivo farmář pořídí, vracíme 1 dolar zpět do výzkumu.“ Což je jistě chvályhodné, ale znovu se tím ukázalo, že farmář může být obviněn z přečinu biopirátství, za nějž ani sám nenese odpovědnost. A je nucen jít do sporu s miliardovým konglomerátem, čelit hrozbě likvidační pokuty.

Patent s ručením omezeným

Philip Howard z Michiganské státní univerzity trendy patentové ochrany dlouhodobě se zneklidněním sleduje, i proto, že v celém světě narůstá vliv monopolu. „Z původní velké šestky – Monsanto, DuPont, Syngenta, Dow, Bayer a BASF vznikla velká čtverka. Bayer konsolidoval s Cortevou a ChemChina s BASF,“ popisuje Howard. „Výsledkem jsou tři-čtyři nadnárodní společnosti, které kontrolují 60 % globálních prodejů osiv.“ To, zda a jak Dow a DuPont, ChemChina a Syngenta nebo Bayer a Monsanto fúzují, je přitom většině běžných smrtelníků jedno. Citelnější je, že s touto postupnou monopolizací zaniká zdravé konkurenční prostředí.

„Ekonomové považují za limitní pro zánik kompetitivního tržního prostředí situaci, kdy čtyři největší hráči na trhu dohromady kontrolují 40 % obratu,“ říká Howard. „A tento práh už jsme překonali.“ Historie přitom poukazuje na to, že průmyslová konsolidace a monopolizace jen zřídka přináší pozitiva spotřebitelům. „Menší výběr, ztráta kontroly spotřebitele nad cenou. A na straně producenta pak menší potřeba k inovacím, více omezení použití, agresivní ochrana know-how, omezení volného výzkumu. V podstatě to, co se dnes odehrává.“ Asi nejhorší ale je, že osivo dodané jednou z korporací, nemusí být nutně tou lepší variantou.

Konkrétně Monsanto dodávalo osivo, k roku 2018 již zaniklé, speciálně vyšlechtěné k nižší rezistenci proti škůdcům a plísním. Aby svým zákazníkům mohlo dodávat vlastní ochranné postřiky, a tím násobilo svůj obrat. Aktuální horkou kolizní oblastí je pak výzkum a patentování specifických genů, které mohou hospodářské plodiny učinit odolnější proti efektům klimatické změny.

---

reklama

---