Teplotní rekord z kanadského Lyttonu a fenomén nepravděpodobných veder

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | Depositphotos

S takovým rekordem se pochopitelně pojila zvídavá otázka, kde vlastně ten rozpálený Lytton leží. A k nemalému překvapení všech se ukázalo, že jde o městečko v Kanadě. O sídlo ležící v Britské Kolumbii, na březích řeky Fraser. Tedy v místě, kde by takový plusový rekord teplot asi rozhodně očekáván nebyl. A to ani v rámci Severní Ameriky.

Jen pro představu, čtyřicítky v plusu naměřili v kanadském Ontariu naposledy v roce 1936, a pětačtyřicet pak v roce 1937, ve vesničce Midale. Lyttonský rekord byl netradiční už jen tím, že nepřekonal přes čtyřiaosmdesát let starý rekord o nějaké skromné desetinky, ale hned celých pět stupňů.

V dlouhodobých meteorologických měřeních Kanady to byla naprosto odchylná hodnota. Pro úplnost se hodí zmínit, že 29. června 2021 byly hlášeny extrémní teploty z řady lokalit Britské Kolumbie. A tahle vlna kanadská veder pak způsobila klimatologům slušně řečeno šok.

Protože z čistě statistického hlediska by něco takového nemělo být v dané lokalitě pravděpodobné. A právě proto se rozhodl tým vedený Vikki Thompsonovou z univerzity v Bristolu tuhle „odchylku“ podrobit důslednější analýze.

Čekejme neočekávané

Přesněji tedy, pokusili se podchytit většinu takových zaznamenaných nepravděpodobných teplotních anomálií. Důvod? Těch se našlo povícero.

Předně, sledování těchto odchylek je důležité nejen proto, že vlny veder jsou samy o sobě nebezpečné, ale také proto, že jednotlivé státy mají tendenci připravovat se a reagovat přibližně na úroveň poznaného extrému. Na událost, která nějak přetrvává v kolektivní paměti.

Podle Thompsonové je dobrým příkladem extrémní vlna veder, která zasáhla Evropu v roce 2003. A která byla s velkou pravděpodobností indukovanou příčinou 50-70 000 úmrtí. Evropské metropole se následně pustily do adaptačních plánů a příprav opatření. Takže i když v pozdějších letech přišla ještě výraznější vedra, evropská města už byla lépe připravena a vysoké teploty už později neměly za následek tak vysoký počet obětí.

V tomto smyslu i rekord z Lyttonu znovu připomněl celé Kanadě, co klima dovede. A zafungoval jako varovný signál, který poskytl prostor k reakci. Praktickou otázkou k řešení samozřejmě je, kdy se něco takového, jako rtuť teploměru šplhající z padesátce, přihodí znovu. Odpověď na to je ale nesnadná.

Při jejím hledání se Thompsonová spolu s kolegy nejprve zaměřila na odvětví statistiky, zvané „teorie extrémních hodnot“. Ukázalo se ale, že zrovna tahle metoda ne úplně funguje. Protože často nebere v úvahu specifickou kombinaci fyzikálních mechanismů, které třeba nemusí být obsaženy v historických záznamech.

Když statistika nepomáhá

Plyne z toho, že se při odhadu extrémních klimatických události nevyplatí sázet jen na konvenční statistické přístupy. A tak se badatelé rozhodli prozkoumat dostupná data ze světa za období 1959-2021, aby odhalili alespoň podobný vzorec teplotních anomálií.

„Ukázalo se, že 31 % zemského povrchu již takové statisticky nepravděpodobné horko zažilo,“ popisuje Thompsonová. „Ale že tyto oblasti jsou rozprostřeny po celé zeměkouli, bez jasného prostorového vzorce.“

„Takže ty nejdůležitější závěry naší práce vlastně pocházejí z druhé strany spektra – z oblastí, které dosud nezažily zvláště extrémní události,“ vysvětluje Thompsonová. „Identifikovali jsme řadu regionů, opět rozmístěných po celé zeměkouli, které v posledních šesti desetiletích nezažily zvlášť extrémní horka, tedy alespoň ve vztahu k jejich ‚očekávanému‛ klimatu.“

„V důsledku toho je v těchto regionech větší pravděpodobnost, že tu v blízké budoucnosti dojde k rekordní události. A protože nemají zkušenosti s takovým velkým výkyvem a mají menší motivaci se na něj připravit, může je rekordní vlna veder obzvláště poškodit.“

Místa, kde vedro ještě nebylo

Šlo o regiony, mezi něž patří mimo jiné Afghánistán, několik zemí Střední Ameriky a dálněvýchodní Rusko. Tedy regiony, které podobně jako Britská Kolumbie nepatří k oblastem, jež si obvykle spojujeme s extrémními vedry.

„Není to něco jako Indie nebo Perský záliv,“ říká Thompsonová. „Ty už ale své vlny veder v nedávné době zažily, a již dělají, co mohou, aby se na další připravily.“

K potenciálně zranitelným patří i některé oblasti Číny a střední Evropy. „Zvlášť pokud vezmeme v úvahu extrémnost rekordů a počet tam žijících obyvatel,“ uvádí Thompsonová. „Ale jako rozvinutější oblasti již pravděpodobně mají plány na zmírnění závažných dopadů.“

Ze studie plyne, že statisticky nepravděpodobné vlny veder se mohou vyskytnout kdekoli na Zemi, a že musíme být velmi opatrní při izolovaném používání historických záznamů k odhadu nějaké "maximální" regionální teploty.

Zkrátka, hranice možného horka často leží v nepravděpodobnosti.

Přečtěte si také |

Motorkáři našli na Broumovsku vlčici. Podle pitvy zahynula obzvláště trýznivým způsobem

Za zmínku stojí i to, že existuje řada regionů, jejichž historický teplotní rekord vlastně není výjimečný, a je tedy pravděpodobné, že bude překonán.

„Tyto regiony měly zatím štěstí, ale v důsledku toho budou pravděpodobně hůře připraveny na bezprecedentní vlnu veder v blízké budoucnosti,“ uzavírá Thompsonová. „Je zkrátka důležité, aby se tyto regiony připravily na intenzivnější vlny veder, než jaké dosud zažily.“