Ve zkratce o zkratce ESG. Dozvíte se skoro vše, co jste chtěli vědět, ale báli jste se na to jen pomyslet

Dnes módní zkratka ESG není nová, ale mnozí stále netuší, co se pod ní skrývá. Zjednodušeně řečeno jde o koncept vytvořený za účelem posoudit a zavést hlavní principy udržitelnosti do každodenní praxe různých organizací. Následující text se snaží přiblížit problematiku ESG se zaměřením na přírodu a biodiverzitu. Podobně, jako je udržitelný rozvoj definován ve třech pilířích: environmentálním, sociálním a ekonomickém, objevují se odpovídající oblasti také v konceptu ESG. Písmeno E zastupuje environmentální rozměr, písmeno S značí sociální pilíř. Potud se shodují s oblastmi obsaženými v definici udržitelného rozvoje. Písmeno G pak pochází ze slova "governance", významově zastupující řízení či správu (firmy, společnosti, instituce atp.). Obdobně se někdy do udržitelného rozvoje přidává ještě čtvrtý pilíř, „dobré vládnutí“.

Ještě donedávna se namísto ESG používala zkratka označující sociální odpovědnost firem, CSR – Corporate Social Responsibility. CSR byla ale pojímána spíše jako filantropie a málo zohledňovala ostatní rozměry, zejména environmentální oblast. Pod zkratkou ESG se skrývá navíc řada dalších kritérií a metod, jak měřit udržitelnost konkrétních aktivit či firem, učinit jejich aktivity transparentní a bránit například greenwashingu.

Kdo se stará, ten vyhrává

V podobě, jak jej známe dnes, vzniklo ESG na půdě OSN v roce 2005, kdy tehdejší generální tajemník Kofi Annan pozval skupinu největších světových investorů, aby společně se zástupci expertů, mezinárodních institucí a nevládních organizací vyvinuli principy odpovědného investování, tzv. Principles for Responsible Investment–PRI).

Podrobně pak tyto principy zpracovala zpráva Finanční iniciativy při UNEP tzv. „Freshfield Report“ a zpráva vydaná iniciativou Global Compact při OSN s titulem „Who Cares Wins“. Tyto zprávy navrhovaly zahrnout kritéria ESG do finančního hodnocení společností. Jeden titulek kapitoly z Freshfield Reportu zní dokonce: „Value-driven and values-driven investment“ , v překladu „Investování řízené hodnotou (ekonomickou, finančním ziskem, růstem) a hodnotově řízené investování" (hodnotami, které nejsou pouze finanční, ale také etické, sociální či environmentální)“.

V té době podepsalo principy odpovědného investování 63 investičních společností. Doposud je to přes 5000 signatářů, kteří představují spravovaný majetek v hodnotě více než 100 trilionů amerických dolarů.

Po Pařížské klimatické dohodě z roku 2015 se o ESG začalo hovořit ještě více. Přispěl k tomu mimo jiné vzdor akcionářů společnosti Exxon Mobile. V květnu 2017 se 62 % z nich postavilo proti managementu, když odhlasovali požadavek, aby tato největší světová ropná a plynárenská společnost podávala zprávy o vlivu politik zaměřených na změny klimatu na své podnikání.

V roce 2019 pak podepsalo přes 180 generálních ředitelů firem (CEOs) shromážděných v rámci uskupení Kulatý stůl obchodu (Business Roundtable´s–BRT) prohlášení o záměru korporací vést svoje aktivity ve smyslu benefitu pro všechny stakeholdery (dotčené aktéry příslušnými obchodními aktivitami) a ne jen shareholdery (podílníky).

Některé z nejvýznamnějších investičních společností na světě, jako je například BlackRock Inc., učinily z ESG nejvyšší prioritu v rámci svého podnikání.

Na druhou stranu někteří kritici odmítají ESG s tím, že nedovoluje společnostem dosáhnout maximálního potenciálu.

ESG, CSRD, TNFS, TCFS, GRI, EFRAG,...

Reakcí Evropské unie na Pařížskou klimatickou dohodu bylo vypracování Zelené dohody s hlavními cíli dosáhnout klimatické neutrality a udržitelnosti EU. Na ni navazuje směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (Corporate Sustainability Reporting Directive–CSRD), kterou v lednu 2023 přijala Evropská unie.

Nyní mají členské státy EU čas do poloviny roku 2024 na její transpozici do národní legislativy. V Česku zavádí povinnost podávat zprávy o udržitelnosti změna zákona o účetnictví. Směrnice vyžaduje, aby společnosti z EU i ze zemí mimo EU, které působí v EU, předkládaly spolu se svými účetními závěrkami výroční zprávy o udržitelnosti. Ve zprávách by se mělo objevit, jaké jsou jejich dopady na přírodu, jaké mají emise uhlíku, spotřebu zdrojů nebo kolik vypouštějí znečištění.

Také mají uvádět, jakým rizikům čelí v oblasti životního prostředí a jaké z toho vyplývají příležitosti. V sociální oblasti se pak má posuzovat, jak společnost zachází se svými zaměstnanci, zda respektuje lidská práva, podporuje rozmanitost a zapojuje se do místních komunit. A konečně oblast správy a řízení se zaměřuje na postupy vedení společnosti, její závazek k transparentnosti a dodržování etických standardů. Zprávy by měly rovněž obsahovat ESG strategie doplněné o měřitelné cíle a kvantifikovatelné indikátory.

První velké společnosti veřejného zájmu s více než 500 zaměstnanci budou muset vydat svoji zprávu již za rok 2024. Další na řadě budou velké společnosti, které splní 2 ze 3 následujících kritérií: počet zaměstnanců nad 250; obrat nad 500 milionů Kč; aktiva nad 1 miliardu Kč (viz také Ekolist 14.10.2023). Malé a střední podniky (SME), jejichž cenné papíry jsou obchodovatelné na burze, budou mít povinnost reportovat od roku 2026. Ostatní podniky SME budou moci reportovat dobrovolně. ESG data ale budou vyžadovat banky a obchodní partneři.

ESG je dnes už ve světě hlavním proudem a v posledních letech se objevil poměrně vysoký počet standardů a rámců pro hodnocení. Nejznámější jsou standardy od iniciativy GRI (Global Reporting Iniciative). Nejnovějším rámcem pro hodnocení dopadů na přírodu, který byl zveřejněn letos v září, je Rámec pro zveřejňování finančních informací souvisejících s přírodou, tzv. Taskforce on Nature-related Financial Disclosures–TNFD, který popisuje, jak by měla firma postupovat při vytváření nefinanční zprávy v oblastech dotýkajících se přírody. Sem patří například vyjádření z jakých přírodních zdrojů a služeb, které společnost získává zadarmo, tvoří vlastní zisk (více viz Ekolist 5.5. 2022).

TNFD si klade za cíl napomoci k přesměrování finančních toků od destrukce přírody k pozitivnímu působení. Koresponduje s již dříve zveřejněným Rámcem pro zveřejňování finančních informací souvisejících s klimatem, Taskforce on Climate-related Financial Disclosures–TCFD.

O sjednocení standardů a rámců na úrovni EU se snaží EFRAG - European Financial Reporting Advisory Group ve spolupráci s Evropskou komisí. EFRAG publikoval v září 2023 finální znění první části sektorově nespecifických standardů.

Existuje také řada ESG ratingových agentur, které hodnotí organizace podle výkonnosti v udržitelnosti. Nejznámější z nich je agentura MSCI, která poskytuje hodnocení a analýzy pro tisíce firem v rámci hodnocení zahrnujícím více než 1500 ESG indexů, podobně známá je Sustainalytics a další.

Role přírody a biodiverzity v nefinančním reportingu

Environmentální pilíř E je v rámci standardů EFRAGu rozčleněný do pěti oblastí: E1–změna klimatu, E2– znečištění, E3–voda a vodní zdroje, E4– biodiverzita a E5–cirkulární ekonomika. Přičemž všechny tyto oblasti se částečně překrývají. Které informace bude muset organizace zveřejňovat, bude posuzováno na základě významnosti neboli „materiality“. Hodnocení významnosti bude probíhat ze dvou pohledů. Budou se brát v úvahu nejen důležité faktory ovlivňující firmu, ale zásadní roli hrají i dopady aktivit firmy na nejširší okolí (přírodu, společnost).

Proto se hovoří o tzv. „dvojí významnosti“ nebo „dvojí materialitě“. Ta je důležitá pro podniky i investory při analýze rizik a příležitostí. Například vysoká závislost na fosilních palivech může ohrožovat podnik finančními riziky v souvislosti s přibývajícími regulacemi souvisejícími s klimatickou změnou.

Zatímco emise oxidu uhličitého nebo množství vypouštěného znečištění je poměrně snadno měřitelné, mnohem složitější bude hodnocení významnosti například v oblasti biodiverzity. Je to dáno její komplexností, kde často není snadné spojit příčiny a důsledky.

Dopady na biodiverzitu nejsou u řady aktivit patrné na první pohled, navíc jsou hůře kvantifikovatelné. Je ale důležité mít na zřeteli, že v souladu s druhým termodynamickým zákonem se biodiverzity týká prakticky jakákoliv aktivita využívající energii a hmotu. Cokoliv používáme, je vyrobené ze zdrojů, které jsou odebrané z přírody. Tím se poškozují přímo stanoviště druhů rostlin a živočichů nebo dochází k nepřímým vlivům.

Odborníci již dlouho upozorňují na skutečnost, že vytčené zelené cíle, včetně toho nejvíce opakovaného, kterým je dosažení uhlíkové neutrality, nebudou dosažitelné bez dostatečně bohaté rozmanitosti všech druhů na planetě. Bez zdravých ekosystémů člověk nebude schopen nejen zmíněné cíle naplňovat, ale nebude moci se změně klimatu ani přizpůsobovat.

Hlavními hnacími silami poklesu biodiverzity jsou přitom změna využívání ploch, přímé poškozování a ničení biotopů, změna klimatu, znečišťování prostředí a zavlékání invazních druhů do nepůvodních lokalit. Je patrné, že procesy, které mají dopad na biodiverzitu, jsou současně pohonem pro růst HDP. Zajistit prosperitu a současně nepůsobit neblahé a nevratné změny na přírodní rozmanitost je jedna z nejaktuálnějších otázek dneška.

Příroda je riziko

Degradace přírody už dosáhla takové úrovně, že značná část komerční sféry chápe, že nebude-li existovat zdravá a fungující příroda, nebudou se jim vracet investované peníze, protože na ekosystémových službách závisí zhruba polovina světového HDP.

Celá řada světových centrálních bank považuje dnes už krizi ztráty biodiverzity za srovnatelně vážnou a provázanou s klimatickou krizí. Při poskytování úvěrů a financování různých aktivit je tudíž hodnoceno i riziko spojené s přírodou.

Povodně či sucho v kontextu globálních změn přibývají a zvyšuje se neustálý tlak na ekosystémy. Ničení biotopů, jako je například odlesňování, jsou rizikem v kontextu závislosti na zdrojích, které se mohou stát vlivem poškozených ekosystémových služeb nedostupné. Dopady ekonomických aktivit na biodiverzitu jsou často plíživé, nenápadné a těžko kvantifikovatelné. Navíc velmi často dopadají na někoho jiného než na původce. Negativní působení na přírodu se navíc často projevuje až se zpožděním.

Podobným příkladem je stav našich smrkových monokultur, který je výsledkem mnoha procesů probíhajících několik staletí až do dnes. Od pěstování nepůvodních druhů stromů v místech, kde pro ně nejsou ideální podmínky, přes působení znečištěného ovzduší v minulém století po současnou klimatickou změnu doprovázenou dlouhými obdobími sucha. Je proto vhodné, aby organizace měly povědomí o svých skutečných okamžitých, ale i potenciálních dopadech na přírodu a snažit se zavést preventivní opatření.

Odtud plyne nový požadavek na zveřejňování zpráv o udržitelnosti spolu s vytvářením strategií a měřitelných cílů k jejímu dosažení.

...ale vždy je možné mít ještě dražší auto a větší jachtu

Hlavním narativem řady ESG odborníků je s pomocí zavedení principů ESG dosažení vyšší prosperity organizace při snížení dopadů na životní prostředí, lidštějším zacházením se zaměstnanci a poctivostí v řízení. Poměrně rychlou finanční návratnost v environmentální oblasti je možné prakticky okamžitě dosáhnout hlavně pomocí úspory zdrojů, energie a podobně. Chovat se tak v souladu s principy ESG v jiných oblastech může však krátkodobě vést k nižším ziskům.

Například investice na prevenci šíření invazních druhů nad rámec zákona atp. se konkrétní firmě okamžitě nevrátí. Podobně je krátkodobě neekonomické ponechání části orné půdy přírodě, i když v dlouhodobém časovém horizontu se dobrý stav krajiny vyplatí všem.

Udržitelná řešení v environmentální oblasti je totiž možné nalézat pouze společnými silami a napříč všemi sférami společnosti.

Situace v přístupu k ESG může tak trochu připomínat teorii her. Pokud si v prvním kole nevezme nikdo odměnu, dostanou ji v dalším kole všichni... a pokud si někdo vezme už v prvním kole, v druhém nedostane nikdo nic.

Princip správného uchopení ESG totiž obsahuje mnohé hodnoty, které se dají vyjádřit v monetárních jednotkách buď obtížně, nebo se to dosud uspokojivě nepodařilo.

Každopádně při ničení přírody je ničen přírodní kapitál, ze kterého je následně vytvářen kapitál ekonomický, a tudíž ztrácí všichni. Ekosystémové statky a služby nejsou ničím nahraditelné, i když existuje řada pokusů o jejich finanční vyjádření. Nevratné přírodní změny se nakonec vždy v kratším či delším období projeví ve snížení finančních zisků a ekonomického kapitálu. Zodpovědnější podnik tak může v dané chvíli zdánlivě zaostávat za méně zodpovědnou konkurencí, i když pouze krátkodobě.

To podtrhuje i fakt, že se významní správci majetku, kam patří i zmiňovaný BlackRock či State Street, ocitají nejen pod tlakem části amerických politiků, ale také na ně míří kritika ze strany samotných investorů. Poptávka po zeleném investování se zpomalila, což ale někteří interpretují pouze nasycením trhu. I když na jednu stranu snížení zisku může být v rámci etičtějšího působení nepatrné a krátkodobé a nesnižovat životní úroveň akcionářů, na straně druhé je vždy možné mít ještě dražší auto a větší jachtu...

I přesto, že se v posledních několika letech pojem CSR Společensky odpovědná firma nahradil zkratkou ESG (životní prostředí, sociální rozměr a řízení), právě slovo odpovědnost je stále aktuálním a klíčovým stavebním kamenem úspěšné implementace principů ESG.

---

reklama

---