Vědci naslouchají velrybám a snaží se naučit jejich řeč

Zpěvy keporkaků jsou považovány za jedny z nejsložitějších v živočišné říši. První nahrávku pořídil v roce 1952 inženýr amerického námořnictva Frank Watlington.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Mike Baird / Flickr.com

"Je to jako zažít jiný svět. Slyšíte, jak se vynořují na hladinu. Pak se ozve velký nádech, vidíte je a jsou všichni pohromadě jako skupina. Je to prostě neuvěřitelné," říká Josie Hubbardová, odbornice na chování zvířat, která si v současné době dělá doktorát na Kalifornské univerzitě.

Hubbardová byla na výzkumné lodi, která plula s vypnutými motory v kanálu Frederick Sound na Aljašce, když se poprvé setkala s keporkaky. "Podle předpisů musíte zastavit několik set metrů (od nich) a vypnout motor," řekla vědkyně. Vzácně se podle ní stane, že se tito kytovci přiblíží. V tomto případě 38letý Twain skutečně připlul k lodi a pokračoval v kroužení kolem plavidla po dobu 20 minut.

Vědkyně je členkou výzkumného týmu Search for Extraterrestrial Intelligence (SETI), který doufá, že pochopí složitost komunikace a inteligenci keporkaků. Hubbardová na horní palubě nevnímala práci zvukařů, která probíhala pod hladinou. V podpalubí Brenda McCowanová vysílala nahraný velrybí zpěv přes podvodní reproduktor. Když se Twain konečně vzdálil, Hubbardová seběhla dolů a našla tam vzrušenou skupinku. Zjistila, že Twain se "ozval" a navázal "rozhovor", který trval celých 20 minut.

Zpěvy keporkaků jsou považovány za jedny z nejsložitějších v živočišné říši. První nahrávku pořídil v roce 1952 inženýr amerického námořnictva Frank Watlington. Téměř o 20 let později si mořský biolog Roger Payne všiml, že tato volání jsou uspořádána do opakujících se vzorců. To změnilo chápání velrybích vokálů a podnítilo zájem, který vedl k desetiletím výzkumu.

U velryb není dominantním smyslem zrak, ale sluch. Ponořte se 200 metrů pod hladinu oceánu a dostanete se mimo dosah světla. Na druhou stranu se zvuk může ve vodě pohybovat dál a rychleji než ve vzduchu.

Dlouhé, rytmické a neustále se vyvíjející velrybí písně se mohou rozléhat po oceánských dnech. Povídají si pískáním a pulzováním nebo pomocí echolokace. Na zvuky spoléhají při vzájemné komunikaci, navigaci, hledání partnerů a potravy, obraně svých teritorií a zdrojů a při vyhýbání se predátorům. Jejich mláďata žvatlají podobně jako ta lidská, o některých se předpokládá, že mají jména, a skupiny z různých částí oceánu mají regionální dialekty. Velryby byly slyšeny, jak napodobují dialekty cizích skupin - a o některých se dokonce předpokládá, že se pokoušejí o lidskou řeč.

Kytovci z podřádu kosticovců, včetně keporkaků či plejtváků obrovských, mají vyvinutý jedinečný hrtan, který jim umožňuje vydávat zvuky o velmi nízké frekvenci, které se mohou šířit na obrovské vzdálenosti. Naproti tomu podřád ozubených, který zahrnuje vorvaně, delfíny, sviňuchy a kosatky, patří mezi nejhlasitější živočichy na Zemi a ke komunikaci používá ultrarychlé cvakání, které mu slouží k echolokaci, aby "viděl" svůj svět, a také jemné pulzy a pískání.

Vorvani, kteří mají největší mozek ze všech živočichů, se shromažďují na hladině oceánu v rodinných skupinách a dorozumívají se pomocí sekvencí cvakání podobných morseovce.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Amila Tennakoon / Flickr.com

O více než 8000 kilometrů dál skupina odborníků na umělou inteligenci a zpracování přirozeného jazyka, kryptografů, lingvistů, mořských biologů, expertů na robotiku a podmořských zvukařů doufá, že využije AI k rozluštění konverzace vorvaňů.

Projekt CETI (Cetacean Translation Initiative), zahájený v roce 2020 pod vedením mořského biologa Davida Grubera, nepřetržitě nahrává skupinu velryb u pobřeží ostrova Dominika v Karibiku pomocí mikrofonů na bójích, robotických ryb a štítků připevněných na zádech velryb.

Vorvani, kteří mají největší mozek ze všech živočichů, se shromažďují na hladině oceánu v rodinných skupinách a dorozumívají se pomocí sekvencí cvakání podobných morseovce.

"Je pro nás obtížné nahlédnout do jejich světa, kromě těchto velmi krátkých interakcí na hladině. Je to tak jedinečný, jemný tvor a děje se toho tolik," říká Gruber. "Pokaždé, když se podíváme, najdeme v jejich komunikaci hlubší složitost a strukturu," dodal. Věří, že se lidstvo dostává do bodu technologického pokroku, který znamená, že by mohlo velrybí komunikaci dekódovat.

Data shromážděná Grubnerovým týmem byla zpracována pomocí algoritmů strojového učení k detekci a klasifikaci cvaknutí, přičemž výsledky mají být zveřejněny letos.

Gruber doufá, že výzkum projektu CETI posílí vztah lidí k přírodě. "Umělá inteligence by nám mohla umožnit pochopit komunikační systémy mnoha jiných forem života na mnohem hlubší úrovni. Myslím, že by bylo pro svět dobré, kdybychom skutečně naslouchali - kdybychom se hluboce zajímali o to, co nám velryby říkají," uzavřel.

Velryby okouzlují lidi už po staletí. Vykazují totiž dlouhý seznam chování podobného lidskému. Spolupracují mezi sebou i s jinými druhy. Navzájem se učí užitečným dovednostem, starají se o svá mláďata a hrají si.

Výzkumný tým SETI doufá, že rozluštění komunikace velryb by mohlo pomoci porozumět mimozemšťanům, pokud se s nimi lidé setkají. Skupina předpokládá, že velrybí zvuky obsahují složitá inteligentní sdělení podobná jazykům, které používají lidé nebo potenciálně mimozemšťané. Podle McCowanové je však lidské chápání velrybí komunikace stále ještě v plenkách.