Víme, že větrné elektrárny zabíjí ptáky a netopýry. Ale nevíme, jak moc

Někdy je osamocený solitér – jediný větrník na stráni – „vražednější“ než farma větrníků. Někdy jsou rychle svištící rotory bezpečnější než ty pomalu se šinoucí oblohou. Někdy je pro ptactvo více smrtící překážkou elektrárna výšky 16 metrů než ta sahající 160 metrů do nebes.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Zabíjí větrné elektrárny ptáky a netopýry? Ano.

Ale zrovna tahle jednoduše znějící odpověď nevykresluje problém v celé jeho šíři. Pro větší přesnost a reálné vykreslení rizik pro denní i noční letce by se třeba hodilo vědět, kolik jich po kolizích s listy rotorů větrníků zahyne. A to už začíná být složitější. Ne všechny větrné elektrárny jsou totiž ptactvu, potažmo netopýrům, stejně nebezpečné.

Rovnice o mnoha proměnných

Jak asi odtušíte, záležet bude třeba na výkonu elektrárny, tedy na velikosti její konstrukce.

Instalovaný výkon se do nebezpečnosti větrníků propisuje i ve výkonu reálném, tedy v tom, jak často či rychle se listy rotoru otáčí.

Záleží také, kolik takových větrníků v rámci jedné farmy stojí vedle sebe nebo za sebou. Tyto faktory se do nebezpečnosti té které větrné elektrárny promítají ne zrovna intuitivním a přímočarým způsobem.

Někdy je totiž osamocený solitér – jediný větrník na stráni – „vražednější“ než farma větrníků. Někdy jsou rychle svištící rotory (v extrému se jejich špičky pohybují rychlostí 288 kilometrů v hodině) bezpečnější, než ty pomalu se šinoucí oblohou. Někdy je pro ptactvo více smrtící překážkou elektrárna výšky 16 metrů než ta sahající 160 metrů do nebes.

A tohle všechno může být na jiné lokalitě úplně naopak.

Pokud bychom chtěli hodnotit nebezpečnost větrné elektrárny pro zvířecí letce, bude pro nás faktor lokality, umístění větrné elektrárny, v té rovnici o mnoha neznámých opravdu zásadní.

Těch ostatních proměnných je ale ve hře opravdu mnoho. Například rotory se netočí pořád stejně rychle, záleží i na ročním období a konkrétní sezóně v životě ptactva či létajících savců. Je také rozdíl, zahyne-li u větrné elektrárny jedinec hojného druhu, nebo nějaký vzácný dravec.

Představit si můžeme hypotetický větrník, který se líně protáčí na kopci a za celý rok nikomu a ničemu neublížil. Aby se v jednom jediném větrném dni, který jako z udělání koresponduje s tahem ptáků, změnil na smrtící kombajn, který nemilosrdně zmasakruje celé hejno. Nebo taky ne.

Malé, velké. Pěvci, dravci

Budou tedy sklony k takovým jednorázovým vražedným akcím mít ty větrníky, co stojí v trasách migrujícího ptactva? Ani tato úvaha necílí úplně přesně. Některé větrníky totiž mohou nenápadně likvidovat po jednotlivých kusech ptactvo žijící v místě, aby v součtu za rok násobně přesáhly bilanci onoho jednoho zmasakrovaného hejna.

Větrné elektrárny totiž zabíjejí různé druhy ptactva a netopýrů různým způsobem.

Pro většinu ptáků je problém, že vnímají jako pevný bod a překážku na trase jen onen centrální tubus, pylon elektrárny, ale nikoliv dráhu, po níž rotují ony listy. A ta se, s rostoucí výškou nových typů výkonnějších elektráren, zvětšuje.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Některé, hlavně starší konstrukce, které poskytují ptákům dost míst k usednutí, jsou zejména pro dravce záludnou pastí. Dravec si na elektrárnu usedne, aby získal skvělý výzhled. A když se vydá za kořistí, hledí dolů. Evolučně není připraven na to, že by úder mohl přijít zhora....

Ostatně, pro většinu ptáků je problém, že vnímají jako pevný bod a překážku na trase jen onen centrální tubus, pylon elektrárny, ale nikoliv dráhu, po níž rotují ony listy. A ta se, s rostoucí výškou nových typů výkonnějších elektráren, zvětšuje. Před třiceti lety jsme tu měli větrníky s poloměrem 30-40 metrů, dnes to v extrému může být 150-180 metrů.

Malé větrné elektrárny budou – teoreticky – nebezpečnější pro denní ptactvo, jejichž průměrná letová hladina se pohybuje mezi 15-70 metry nad zemí.

Pěvci, dravci a třeba husy budou spíše ohrožováni elektrárnami vyššími, protože ty odpovídají jejich letové hladině. Je to podobné jako u kolizí ptactva s budovami.

Relativní nebezpečnost větrníků přitom dobře koresponduje s jejich velikostí a umístěním, a cílovou ohroženou skupinou ptactva.

Ty nejvyšší větrné elektrárny stavíme jako pobřežní/příbřežní modely, a zrovna ty jsou největším problémem pro ve výškách létající mořské ptactvo. Nižší větrné elektrárny stavíme ve vnitrozemí, kde mohou devastovat běžné denní pěvce, o které nad mořskou hladinou nezavadíme.

Pořád tu ale zůstává velká nejistota, proměnlivost v tom, kdy a za jakých okolností se stávají větrné elektrárny životu ptactva nebezpečné. Některé mohou být velmi nebezpečné v období zimování konkrétního druhu, jiné mohou být na překážku jinému druhu během hnízdění.

Přesná čísla? Ty opravdu nemáme

Faktem je, že s přesnými čísly větrnými elektrárnami zabitých ptáků – z Česka, Evropy, potažmo z celého světa, jsme na tom špatně. Proč? Zkrátka a dobře, těžce se to počítá.

Když pěnici nebo kosa zasáhne list rotoru, uhánějící si dvousetkilometrovou rychlostí, rozprskne se ptáček o rotor a zbude hrst peříček, které rozfouká vítr a nikdo je v terénu nedohledá. Větší ptáci pak po kolizi mohou doplachtit nebo být odpáleni kilometry daleko, než dopadnou na zem mimo areál větrné farmy. I ti nám ze záběru snadno vypadnou.

Příbřežní a pobřežní elektrárny pohřbívají své ptačí oběti rovnou do moře. A u všech větrných elektráren platí, že se o zabité ptáky na zemi velmi pohotově postarají místně příslušní mrchožrouti. Kuny, lišky, jiní ptáci, brouci... to, co na zem po havárii s větrnou elektrárnou dopadlo na zem večer, už tam ráno být nemusí.

Abyste se dobrali přesnějších čísel, museli byste – dnem i nocí – sledovat nepřetržitě větrnou elektrárnu dalekohledem, a museli byste vydržet v pozoru celý rok. Právě proto, že se jedenáct měsíců do roka nemusí přihodit vůbec nic, ale v tom jediném měsíci může větrník fungovat jako onen mlýnek na ptačí maso.

S přesnými čísly větrnými elektrárnami zabitých ptáků – z Česka, Evropy, potažmo z celého světa, jsme na tom špatně. Proč? Zkrátka a dobře, těžce se to počítá.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Provozovatelé větrných elektráren nicméně nemají za povinnost něco takového počítat. Společensky je nastavený trend podpory obnovitelných zdrojů energie, jejichž jsou větrníky jeho součástí. Po přesných číslech není ani společenská poptávka.

Veškeré odhady „vražednosti“ větrných elektráren jsou zatíženy velkou chybou. Většina stávajících studií, které nebezpečnost větrných elektráren hodnotí, je založena na evidenci kadáverů, mrtvých těl ptáků, nalezených v těsném okolí větrné farmy. A tyhle smutné počty nevznikaly každodenními návštěvami, nezahrnovaly širší okolí.

S násobením chyba nepřesnosti roste

K dispozici máme velmi nepřesný orientační odhad „jakýchsi“ čísel. S nímž pak zacházíme – z hlediska nějaké procesní přesnosti – opět velmi nešetrně. Počty mrtvých ptáků na jedné lokalitě (už samy hrubě nepřesné) totiž vůbec nemusí korespondovat s počty na jiné lokalitě. Nemusí nejspíš korespondovat ani s čísly, které bychom napočítali v jiné části roku, nebo v sousední zemi.

Následně tato silně nepřesná čísla roznásobíme počtem větrných elektráren, instalovaným výkonem, procenty regionálního nárůstu OZE, a dobereme se „jakési“ cifry, která udává počet mrtvých ptáků. Pro danou lokalitu, větrnou farmu, celý stát anebo rovnou kontinent. Jsou to čísla – v kontinentálním měřítku v řádech milionů kusů – která ale, vzhledem ke své nepřesnosti, nevypovídají vlastně vůbec o ničem.

Názorným příkladem takové praxe může být „kvalifikovaný“ souhrn, uveřejněný předloni na stránkách ABC Birds.

Na bázi čtyř předchozích studií v ní stanovují počet ptáků zabitých v roce 2012 větrnými elektrárnami na 366 000 kusů. Což bylo v době, kdy se v USA točilo 44 577 větrných turbín. A protože bylo (v roce 2021) už 65 548, je tedy i odhad počtu zabitých ptáků o 47 % větší. Tedy, větrné elektrárny ročně zabijí ve Státech 538 000 ptáků.

To, co bychom asi nazvali znectěním přesnosti, ale obvykle pokračuje dalšími fauly.

Ono minimalistické číslo, lehce nad půl milionem mrtvých opeřenců, je pak dáváno do přímé souvislosti s dalšími počty/příčinami úhynu ptáků. Kolizemi s vysílači mobilního signálu jich za tu samou dobu uhynulo 6,6 milionů; dalších 214,5 milionu si vyžádaly srážky s auty; na 599 milionů ptačích životů si vyžádají kolize s fasádami prosklených budov a 2,4 miliardy ptačích životů ročně zahubí toulavé a domácí kočky.

Z takového výčtu musí i slepý získat dojem, že větrné elektrárny jsou ve Státech z hlediska ohrožení ptactva titěrností, kterou nemá snad cenu ani zmiňovat. Pokud bychom chtěli ospravedlňovat výstavbu větrné elektrárny nepatrnými počty zabitých ptáků, tady máme vědou podložený argument.

Neškodné i vražedné větrníky

Jenže ona nepřesnost v počtech dává prostor i přesně opačným – a vědecky rovněž dobře vypolstrovaným – tvrzením.

Například větrné farmy ve Španělsku (v roce 2012, kdy jich stálo „jen“ 18 000) zabíjely 6-18 milionů ptáků ročně. Je o tom sepsaná studie a tahle informace zazněla od ornitologů i na prvním vědeckém kongresu o větrné energii a ochraně volně žijících živočichů v Jerez de la Frontera.

Co když je hlavním negativem větrných elektráren jen to, že ptáky nutí měnit jejich letové trasy, hnízdiště a zimoviště?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Počítali španělští ornitologové snad o tolik lépe – a přesněji – než jejich američtí kolegové za oceánem? Nebo jen počítali i ty malé pěvce a drobné opeřence, které jinde snadno přehlédnou?

Příkladů rozporů nad přesnými čísly je ale mnohem víc. Švédsko se může pochlubit kvalitní „syntézní“ studií, která klade 2,3 zabitého ptáka (a 2,9 netopýra) na každou jednu větrnou elektrárnu ročně. Ale zrovna tak disponuje i studií, která počítá se 111-333 ptáky (a 222-666 netopýry) na jednu turbínu ročně.

Co si o tom má laik, který zvažuje pro a proti větrných farem, myslet?

Ten rozptyl a nepřesnost určitě neznamená, že bychom měli fakt – že větrné elektrárny tu a tam zabíjí ptáky – ignorovat, anebo jej bagatelizovat tím, že je budeme dávat do souvislosti s mortalitou zprostředkovanou domácími kočkami. Kočka vám domů na zápraží nepřinese uloveného orla skalního nebo supa bradatého. Tihle dravci žijí v krajině ve velmi nízkých populačních hustotách, takže i jeden takový větrnou elektrárnou zabitý exemplář může mít pro celý regionální ekosystém dalekosáhlé následky.

Zkrátka a dobře, můžeme konstatovat fakt, že větrné elektrárny zabíjejí ptáky a netopýry. Ale je potřeba dodat, že argumentace s počty zabitých ptáků větrnými elektrárnami je momentálně postavená na hlavu.

Rozptylem svých protichůdných hodnot, svou katastrofální nepřesností, může sloužit zrovna tak k ospravedlnění zákazu i schválení výstavby větrníku. Reálná čísla neznáme, a v debatách pro/proti větrným elektrárnám s nimi lze jen obtížně argumentovat.

Co když nejde o mrtvé, ale o živé?

Současně je celá – odborná i laická – debata nad počty větrníky zabitých ptáků jednostranně vychýlená. Protože vytváří velmi klamné zdání, že počty mrtvých opeřenců jsou tím hlavním dopadem větrníků na ptačí populace.

Jenže, jak například zmiňují ornitologové z Polska, hlavním negativem větrných elektráren dost dobře může být jen to, že ptáky nutí měnit jejich letové trasy, hnízdiště a zimoviště. Že obří větrníky ptáky vizuálně či akusticky (vzájemně se neslyší) stresují, nutí je podnikat delší okliky, než je třeba definitivně vyplaší a odeženou jinam.

Větrná elektrárna, u které neleží ani jedna opeřená ptačí mršina, může zrovna tak znamenat elektrárnu dobře umístěnou a ptákům nepřekážející, stejně jako elektrárnu, která všechny ptáky z lokality už vypudila.

Pokud chceme čistou energii z větrných elektráren, musíme počítat s tím, že není snadné popsat dopad té které elektrárny či farmy na ptáky a létající savce.