Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sečení
Nenávidím a miluji. (Gaius Valerius Catullus).
Proč? – tak možná se tážeš.
Nevím, leč, že je to tak, cítím a mučím se tím
Věc se týká termínu sečí. Začalo jaro a všemožné traktůrky, sekačky, rotačky, kosačky, cepáky, mulčovače ožily a vyrazily ze svých zimovišť. Už se seče, už se to kosí.
Fascinuje mě ale, že nikoho netrká, že trávník má třeba jen pár centimetrů. Už se to zase, jak říkávám s oblibou, šmrdolí, až lítají drny a hlína.
Takové sečení brzy z jara má svá, řekněme, specifika a úskalí. Ty chci trošku okomentovat. Nechci však přímo kritizovat způsobem: viděl jsem chlapíka… Chci vám napsat, jak bych to celé udělal já, kdybych měl na starost kus zeleně nebo rovnou ten pažit sekal. Využiju zkušenosti z rezekvítkovské praxe, kdy se nestaráme jen o stepi, ale sečeme různé typy trávníků, od těch hodně zaplevelených, přes mokřadní biotopy, až po jemňoulinké stepní trávníčky.
Zásada číslo jedna – důkladný plán
Zásadní je pro mě zmapovat si terén. Že to nejde? Že je to zbytečná práce typu kdo to bude obcházet? Teď musíme sekat, není čas!Na Rezekvítku mám na starost něco do padesát hektarů ploch, které jsou rozprostřené všude možně, hlavně nejsou celistvé. Přesto o dění mám přehled a vím, dalo by říct, o každém stéblu. Takže výtky, že není čas, že nejsou možnosti, že to nejde, beru skutečně s humorem.
Takové mapování mi řekne, kde to roste bujně, kde můžeme počítat s tím, že tam ta tráva bude do dvou týdnů po prsa. Monitoring odhalí, kde rostou vesnovky, ječmeny myší (pozor, už teď jdou tu a tam do klasu), kde už rostou kopřivy. Taková místa mají prioritu č. 1 a sekal bych je přednostně, klidně v půlce dubna.
Pro sečení bych si na základě priorit vytvořil plán, kde budu mít jednotlivé plochy, plošky, úseky, segmenty, pruhy. Pro každou plochu budou stanoveny hodnoty, jako je priorita, velikost, termín, počet sečí, časová náročnost, popřípadě čím se to bude sekat nebo jestli potřebuju po sečení uklidit chodník. Díky tomu budu vědět rámcově, co mě čeká.
Poslední dva týdny, když sleduju zběsilé sečení, nabývám pocitu, že se seče od konce, nikoliv od začátku, bez konceptu, bez řádu.
Problém se skrývá také v tom, že když poseču brzo, tráva se zregeneruje a do dvou týdnů je zase stejně vysoká. Takže se musí jít do ploch opětovně, a tak sekáči spotřebují litry benzínu. V neposlední řadě se zapomene na něco, co opravdu už přerůstá.
Naopak jsou intenzivní plochy (priority č. 2), kam patří parky, kam si chodí lidi posedět, je to třeba okolí dětských hřišť, jsou to odpočinkové zóny. Nebo to mohu být výběhy pro psy. Taková místa k důkladnějšímu sečení bych se snažil co nejvíce vymezit. Od tamté borovice k tomu dřišťálu, sem k té lípě až k té fontánce to budeme držet na výšce 5 cm.
Počítat s tím, že všude budu mít „anglický“ trávník, je utopie.
Ale můžu mít několik nízce střižený pobytových ploch. Takové trávníky by pro mě byly chloubou a chtěl bych je mít jak z partesu. Právě sem lze koncentrovat tu největší slávu a úspěchy.
Běžné trávníky, kterých je nejvíc
Poslední prioritou č. 3 jsou plochy běžného ražení, kde není nic bujně rostoucího, kde neroste nic protivného, alergenního nebo invazního. Často jsou to různě květnaté plochy, po kterých naše oči i složené oči hmyzích kolegů prahnou. Takové plochy bych sekal podle potřeby. Rozhodně bych se těmito plochami nezabýval primárně.Dá se říct, že takové plochy počkají a kosí se průběžně po částech. Pokud to není nic zásadního, lze posekat jen čtvrtinu, třetinu, polovinu a jet se svou károu dál. V dalších týdnech dám druhé kolo a doseču zbytek. Stejně bych tam jel znova, protože ono to naroste stejně znova. A pokud to prvně posečené nedoroste moc vysoko, můžu to nechat.
A že spotřebuju hodně benzínu těmi přejezdy? Způsobem postupného sečení (říkejme mu fázového), kdy se neseče všechno, se zákonitě šetří. Ve výsledku to vyjde buď stejně, jako když se to vezme šmahem, nebo se díky fázovému sečení šetří.
A že to nedají sekačky? To bych taky neviděl jako problém, použil bych křovinořez nebo ručně vedenou sekačku, která s vyšší travou nemá problém. Plně chápu, že sedět a vozit se je pohodlnější než někam chodit.
Kdybych městské trávníky sekal, tak bych se snažil počet sečí rok co rok snižovat. Jednak si ušetřím práci, jednak pošetřím travní porosty a jejich obyvatele. Časté seče se dělají u golfových a sportovních hřišť, v parcích, kde si chodívají lidé lehnout na deku. Tam klidně těch kultovních deset sečí podepíšu. Ale proč bych měl běžný, dvaceti až třiceticentimetrový trávník švihat? Jak říká Jiřina v seriálu Okresní přebor: „Vždyť tohle není normální, to je nelidský.“
Snížením sečí se budu moct věnovat jiným aktivitám, které jsou spojeny s další, mnohdy přehlíženou údržbou trávníků. Je to třeba vertikutace, provzdušňování, podsevy, hnojení. V neposlední řadě se můžu soustředit na elementární věc – pečlivé vyhrabávání posečené trávy.
Mulčovat? Spíše ne
Určitě bych zapomněl na nějaké mulčování, respektive ponechávání posečené trávy na místě. Z mé zkušenosti má tento způsob zbavování se posečené biomasy spíše negativní důsledky. Určitě lze uvažovat nad tím, že v nesklizené trávě zůstávají živiny. Ale je to jen jednorázová dávka; osm sečí a ponechání pokosené hmoty je přímo smrtící koktejl. Slabá vrstvička, která se postupně rozpadne, může zabránit výparu.S čím mám zásadní problém je, že se posečená hmota nesbírá vůbec, jak je rok dlouhý. Vysoká vrstva mulče se špatně rozkládá a postupně tvoří plsť. Jakmile přesáhne určitou mez, tráva pod mulčem plesniví a hyne. Vzniká volná plocha, která je silně vyživená ponechanou biomasou. Volná místa osidlují hluchavky, merlíky, osety, bodláky, truskavce, měrnice, zlatobýly, turanky, turany, zkrátka vše, co nechceme. Bohužel kdysi krásný trávník se přesunuje do priority č. 1. Mulčovat lze, ale maximálně jednou za rok, kdy se jedná o opravdu nízký trávníček, nikoliv dvoumetrové kopřivy (ty už by se měly vyhrabat).
A tak bych mohl pokračovat dál v příběhu, co bych zlepšil a udělal jinak. Jde si třeba hrát s výškou porostu nebo s převáděním trávníků na nízkostébelné trávníky, které ve výsledku není potřeba vůbec sekat.
Témat k přemýšlení je mnoho. Pro zájemce doporučuju fenomenální rozhovor s nestorku českého trávníkářství Maruškou Strakovou Nesekat trávníky je nesmysl, ve kterém je shrnuto vše podstatné i další.
Přečtěte si také |
Nesekat trávníky je nesmysl, říká odbornice Marie StrakováJá si jdu chystat mapy lokalit a morálně se připravovat na svou čtrnáctou sekací sezónu, která mi začne někdy koncem května a skončí na konci října.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (15)
Karel Zvářal
5.5.2023 07:17Prostě pokud chceme pestré složení luk, je nutné sečení časově a prostorově diferencovat. Posmýkat všechno naráz a přemýšlet, kam s hořlavou hmotou... ale to je obrázek dnešní uspěchané, minimalistické doby.
Petr Brok
5.5.2023 08:56smějící se bestie
5.5.2023 12:08 Reaguje na smějící se bestieLukas B.
5.5.2023 14:31 Reaguje na Petr Brokale kuš....
možná snad pasení různých dobytčat odděleně a mozaikově po malých "zahrádkách". protože každému hovádku chutná něco jiného.
Petr Brok
5.5.2023 15:20 Reaguje na Lukas B.Karel Zvářal
5.5.2023 16:10 Reaguje na Lukas B.A na ta dřívější postupně sečená místa naletovali ptáci (špačci, konipasi, rehci aj.) a sbírali hmyz (nebyl sešrotován), stejně jako na pastvu s hejny much. Staříček s kosou koroptev/zajíčka nevysekl, ale opatrně místo vynechal. Dnes o nějakém šetrném přístupu není řeči, po svezení se hromada prohlíží a vyhazují vysečená srnčata, zajičci, ježci apod., aby to nekazilo senáž. Prostě velkovýroba nemá s ekologií mnoho společného.
Honza Honza
5.5.2023 09:50Lukas B.
5.5.2023 10:52 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
6.5.2023 11:13 Reaguje na Lukas B.Slavomil Vinkler
5.5.2023 13:12 Reaguje na Honza HonzaBřetislav Machaček
6.5.2023 10:55a lidé si tisíc let vystačili s kosou a pastvou zvířat. Za pouhé století
se kosa stala muzejním předmětem a pastva zvířat vzácností. Ekonomika je
totiž ve svých pravidlech neúprosná a co se nevyplácí, to se taky nedělá.
Ano, lze si hrát na minulost na malých plochách, ale o to intenzivněji se
pak bude hospodařit na tom zbytku. Lidí přibývá a rentabilitu zemědělství
nelze opomíjet. Návrat k pracnějšímu hospodaření je utopií, která se bez
dotací neobejde, ale na ty musí někdo jinde vydělat. Je rozdíl kosit pro
zábavu louku mozaikovitě a nebo zvládnout senoseč za vhodného počasí a
seno usušit a uskladnit dříve, než zaprší a přeroste mladou trávou. Já
jsem zažil ještě dobu, kdy šlo vše stranou, když se blížil déšť a bylo
třeba dát seno do kupek či na sušáky. Nebo jak se před bouřkou odváželo
do stodoly a musel počkat oběd, kino i rande. Byl by to ochoten dnes
někdo z těch aktivistů dělat celoročně a živit se s tím? Dnes se louky
sečou jenom proto, aby byly posečené a nezkoumá se nutriční hodnota sena,
které skončí spálené, nebo někde ve škarpě. Kdysi sedlák čekal na odkvět
jílku a začala senoseč, protože v té době byla tráva nejhodnotnější. Louka tak nebyla mozaikou, ale byla posečena najednou. Byly ale jiné louky a
taky pole s pícninami a hmyz netrpěl hlady. Kritizuji rotační sekačky
(hmyzomlýnky) v době květu a v denní době, kdy je obětí hmyz na květech.
Bohužel praxe je jiná, protože za rosy, kdy se sekalo kosou je sekačka
zalepená mokrou travou a seče se až za plného slunce po oschnutí i s tím
hmyzem. Navíc lidé sečou po práci odpoledne a nečekají ani na večer, kdy
je hmyzu na květech méně. Prostě realita je jiná, než by bylo vhodné.
Takže rady to jsou dobré, ale realizace je utopií. Zahradnické firmy jsou
placeny za zadanou práci a pokud je přáním nízký pažit, tak kosí a kosí.
No a pak tu jsou priority obyvatel. Někomu vadí travní pyl, jinému zase
klíšťata a jinému vyholená tráva. Sedlákovi do jeho louky nikdo nemluvil
a kosil kdy chtěl a jak chtěl. Asi se budeme muset smířit s touto situací,
pokud se nemíníme vrátit o století zpět a zaměstnat v zemědělství půlku
národa.