Ze světa horních deseti tisíc: trofejní stromy jako symbol společenského postavení

Představte si, že vám na účtu leží pár nadbytečných miliard dolarů. Jachtu a soukromý ostrov už máte, ve vesmíru jste se byli podívat dvakrát. Co vám tedy chybí ke štěstí? Snad jen trocha zeleně v okolí vašeho honosného sídla. Jak to vyřešit, když nechcete na stín stromového velikána čekat 100 let? I tentokrát jsou vaše peníze odpovědí. Tedy, většinou.

Nejprve trocha fádní statistiky. Na světě existuje okolo 56 milionů dolarových milionářů. I když tvoří okolo 1,1 % světové populace, v kapsách a na bankovních účtech mají 46 % světového jmění.

Jednou z nejúrodnějších zemí světa – když přijde na výskyt milionářů – jsou Spojené státy americké. Napočítali bychom jich tu 22 milionů. Tvoří tedy 8,8 % obyvatel USA, a současně 39 % světové milionářské populace.

Stejně jako v ekologii živočichů tu platí, že extrémy plodí odchylky. Takže se dá očekávat, že neproporční nahloučení milionářů na jednom kontinentu zvyšuje i pravděpodobnost výskytu další anomálie koncentrovaného bohatství, miliardářů.

A skutečně – když si vypomůžeme žebříčky z časopisu Forbes – uvidíme, že z 2668 miliardářů světa jich 735, tedy 27,5 % jejich globální populace, žije v USA. Tím můžeme statistické okénko zakončit a věnovat se věcem příjemnějším.

Kdo je tu nejprachatější?

Třeba debatě o tom, za co můžete utrácet své peníze, kterých máte tolik, že už ani pořádně nevíte, kolik jich vlastně máte. Překvapivě nemalou položku výdajů totiž u extrémně movitých činí peníze vydané za nákup věcí, stvrzujících jejich vlastní sociální statut. Odrážející společenskou úroveň, výši postavení. To, co skutečné miliardáře odděluje od šupáků s pouhými desítkami či stovkami naspořených milionů dolarů.

Například soukromé tryskáče – a opravdu záleží na tom, jestli je to „obyčejný“ Gulfstream V za 13,5 milionů anebo Gulfstream III za 125 milionů. Jestli jezdíte ve sporťáku od Ferrari za úsměvného půl milionu dolarů anebo v Bugatti La Voiture Noire v ceně onoho lacinějšího tryskáče.

Specifickou kategorií utrácení miliardářů pak má podobu investic. Buď do umění, unikátních artefaktů a sběratelských kolekcí, které nikdo jiný nevlastní – a do nemovitostí. Obvykle pak do rozmařile luxusních sídel.

Tady se už konečně dostáváme k nejaktuálnějšímu trendu ze světa horních desítek tisíc. Když už vám nečiní potíže nákup anebo výstavba rodinného letního sídla za čtvrt miliardy dolarů, žádáte si určitou úroveň dokonalosti. A k dokonalosti jinak dokonale vychytaným architektonickým projektům instantního bydlení pro miliardáře často chybí jediné. Kulisa autentické rozrostlé zeleně, věkovité stromy.

Dřeviny, z nichž čiší majestát desítek až stovek let růstu, a jež byly zasazeny v době, kdy onen miliardář nebo miliardářka nejspíš ještě nebyli na světě. Může to znít podivně, ale stromy jsou nyní tím nejnovějším trendem, statusovým symbolem světa vyšších milionářů a miliardářů ve Státech.

Stromy i dolary jsou zelené

Po předchozím čtení to vlastně až tak překvapivé není: věkovité stromy jsou podobně unikátní, jako umělecká díla v soukromých sbírkách. Jsou to „předměty s charakterem a minulostí“. Zvyšují hodnotu nemovitostí, dají se velmi okázale prezentovat veřejnosti, svérázně přitom dokládají zájem jejich majitele o udržitelnost a životní prostředí. A hlavně jsou opravdu drahé.

Pravidla volného trhu velí, že kde existuje poptávka, vytvoří se i nabídka. A poptávka boháčů po stromech ve Státech je dnes skutečně enormní. „Je to ten nejdynamičtější byznys, na jakém jsem se kdy podílel,“ vypráví v rozhovoru pro Wall Street Journal Walter Acree, jednašedesátiletý podnikatel z Floridy.

Jeho společnost, Green Integrity, cíleně tipuje a vyhledává stromy – věkovité, rozrostlé, exotické, s pozoruhodnou minulostí – rostoucí na soukromých pozemcích. A v rámci exkluzivní nabídky zajišťuje jejich odkoupení, transport a přesazení na pozemek po zeleni lačnícího boháče. Funguje to perfektně.

Trofejní stromy, stromy jako symbol vlastní mimořádnosti a movitosti, jsou totiž skutečný hit. Příkladem může být například zpěvák Enrique Iglesias a jeho domeček na Beach's Sunset Islands u Miami. Hezké bydlení za 50 milionů dolarů mělo ten neduh, že mu chyběla zeleň korun stromů. A tak si přes Green integrity nechal „poslat“ jeden takový z Indian Creek Island. Nákup, přeprava a osazení jej přišlo na 250 000 dolarů. Pakatel.

Acree nemůže o většině realizovaných přesunů hovořit, je totiž vázán smluvní doložkou o mlčenlivosti. Boháči si při nákupu stromů své soukromí střeží podobně jako když nakupují jachty a obrazy. Zmiňuje ale, že ten „ideální strom“ pro losangeleskou nemovitost developera Michaela Chena hledali jeho agenti 18 měsíců. A že jednou z nejnáročnějších realizovaných zakázek byl transport 150 let starého olivovníku z Toskánska, který se pak zabydlel v jedné nejmenované vilce na Beverly Hills.

S přesuny stromů se pojí spousta námahy. Aby nedošlo k poškození kořenů a koruny, asistují u vyzvedávání desítky lidí, odborníků, krajinářů a zahradních architektů. A také vrtné soupravy, certifikovaní arborističtí bagristé, těžkotonážní jeřáby, rozměrné nákladní plošinové vozy.

„Každý strom je komplexní projekt za statisíce dolarů,“ uvádí Acree. Dopravit je do cíle si často žádá zapojení vrtulníku nebo lodi. O peníze tu ale nejde. Boháči chtějí „svůj“ strom z katalogu, ať to stojí, co to stojí. „Nechtějí čekat 20-30 let, než se normální strom trochu rozroste, chtějí ho mít hned,“ dodává.

Co se nedá koupit?

Nejvíc na dračku teď jdou rozrostlé palmy, baobaby, fíkovník banyán, exotické ořešáky, mnohasetleté olivovníky a duby. Klientelou jsou nejčastěji soukromé osoby – celebrity, milionáři a miliardáři – a dále pak provozovatelé hotelových komplexů a kasin.

V procesu, kde si kupující může dovolit vynaložit miliony dolarů za rozrostlý strom, se může zadrhnout jen jediná věc. To, že oslovený současný majitel stromu, ten, kdo jej na svém pozemku vysadil a udržuje, ho nebude chtít prodat.

„Většina majitelů stromů je nadšená, když jim nabídneme desítky tisíc dolarů za strom, který sami považovali za bezcenný,“ vypráví Acree. „Najde se ale dost takových, kteří se s ním nechtějí rozloučit. Někdy jde o strom, který vysadila jejich babička, otec, nebo tak nějak. A takové pak nepřesvědčíte ani milionem dolarů. Jsou to stromy, které ani ti největší boháči nikdy mít nebudou.“

Milionáři a miliardáři díky tomu mají vlastně možnost poznat, že na světě pořád existují i „docela obyčejné věci“, které si za peníze pořídit nelze. Stromy, které by movití rádi považovali za trofej a symbol svého společenského postavení, ale které mají nevyčíslitelnou osobní a citovou hodnotu pro své stávající majitele.

---

reklama

---