Zoo Liberec řeší, jak snížit spotřebu vody. Vodní plán jí pomohla navrhnout Technická univerzita

Labutí jezírko v době vodního květu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Zoo Liberec

Zhoršený estetický zážitek návštěvníků tu není ten hlavní problém. Voda z jezírka se používá i pro napájení zvířat v horní části zoo a pro bazény některých pavilonů. Zvířatům pak takto „zkaženou vodu“ nemůže zoo dát k napájení ani ji používat k jejich koupání.

Co za tím stojí? Jednak to, že jezírko se postupem času zanáší usazeninami bohatými na fosfor, který pak slouží jako hnojivo pro vodní květ.

Ale faktorů je víc. Jak to popisuje ředitel zoo David Nejedlo, který pro zoo pracuje už 25 let, v posledních letech se výrazně snížily srážky, které jezírko zásobovaly, ale také se výrazně snížila vydatnost Jizerského potoka, v jehož údolí se zoo nachází. Což je další problém, protože jeho voda se používala k napájení bazénu lachtanů.

S deštěm už to není co bývalo.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | PatrikPaprika / Wikimedia Commons

Proč je vody méně? „Kvůli úbytku srážek a jejich distribuci v průběhu roku. Lesy v údolí Jizerského potoka napadl kůrovec a změnilo se zalesnění údolí,“ popisuje David Nejedlo.

„Vydatnost a průtočnost Jizerského potoka se velmi výrazně snížila v posledních deseti patnácti letech,“ říká Nejedlo.

Ke snížené průtočnosti se přidala větší horka. Havarijní stav jezírka a kažení jeho vody vedou k tomu, že vodu z jezírka už není možné využívat tak, jak dříve.

„Kdysi jsme kromě dvou letních měsíců využívali vodu z jezírka celoročně. Teď se to scvrklo na šest měsíců. A po zbytek roku je voda nepoužitelná,“ líčí Nejedlo.

Jezírko trpí i kvůli svému podkladu. Celý Liberec stojí na žule. „Žula se rozpadá na perk, perk je drobivý a nedrží. A to je ve spojení s přívalovými dešti problém, hlavně ve výbězích kopytníků,“ říká Nejedlo.

Těžká zvířata jako žirafy, zebry, somálští osli dokáží podklad ve svém výběhu svými kopyty pěkně rozmělnit. A když pak přijde „plavák“, spláchne vše do údolí, do jezírka a do potoka.

Těžká zvířata, jejich kopyta a déšť.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Fiver, der_Hellseher / Wikimedia Commons

Jezírko vzniklo v roce 1900 a během let bylo několikrát odbahněno, nikdy ale neprošlo generální opravou. Ta se chystá nyní a měla by zvýšit zádržnost dešťové vody i změnit hospodaření s vodou tak, aby v něm nebyla taková zátěž dusíkatými látkami. Klíčová je oprava hráze, která prosakuje.

Je to pro zoo důležité, protože voda z jezírka se čerpá do horní části zoo. A když je kvalita vody stále dobrá, používá se pro napájení zvířat nebo slouží v bazénech pro zvířata.

„Tapíři vodu používají jako klozet, prostě kadí do vody. A takovou vodu jsme pak posílali do kanalizace,“ říká Nejedlo. Jde ale o velké množství vody, kterou lze poměrně snadno přečistit a znovu použít. „Použít vodu jen jednou a vypustit ji pak hned do kanálu je hřích,“ konstatuje David Nejedlo.

Kromě dešťové vody a vody z Jizerského potoka má zoo ještě vlastní vrty, ze kterých může ale měsíčně vyčerpat jen dané množství vody, pak je připojena na vodovodní řad. To je jistota, ale v objemech vody, které zoo potřebuje na napájení, úklid zvířecích ubikací a výběhů a napuštění bazénů, drahá.

Pro ilustraci, v roce 2016 spotřebovala zoo 28 tisíc m3 pitné vody. Faktura za vodu vyšla zoo na více jak dva miliony korun.

Proto se Zoo Liberec spojila s libereckou Technickou univerzitou, aby její pracovníci navrhli vodní plán, který by umožnil co nejvíce snížit spotřebu pitné vody a co nejvíce využít místní zdroje vody. Vodní plán zpracovala Technická univerzita v Liberci ve spolupráci s firmou Photon Water v rámci projektu LIFE4zoo, a když všechno půjde dobře, bude zaveden do konce letošního roku.

Napajedlo v expozici takina čínského.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Zoo Liberec

Při navrhování vodního plánu se vycházelo z toho, že vodní zdroje jsou omezené, zejména zdroje užitkové vody pro chov zvířat. „Naše řešení má tři pilíře,“ říká Tomáš Lederer z Technické univerzity v Liberci. „Je potřeba využít zdroje podzemní vody, co nejvíc využít vodu dešťovou a v neposlední řadě co nejvíce využít vodu odpadní.“

Vybudování nových vrtů není ale jednoduché. Areál zoo má poměrně hustou zastavěnost a není snadné najít místo, kde by bylo možné vrt realizovat. V budoucnu se má k zoo přičlenit jeden sousední pozemek, na kterém by byl vrt vhodný.

Při zpracování vodního plánu se lépe pracovalo s dešťovou vodou. Té na zhruba 14 hektarový pozemek zoo spadne asi 38 tisíc kubíků ročně.

Plán počítá s tím, že by se dešťová voda po základním vyčištění hned spotřebovala, případně se ukládala do Labutího jezírka.

Největší potenciál proto má opakované použití vody. „Promysleli jsme systém používání vody z výběhů tak, aby se dala použít opakovaně,“ říká Lederer. A k tomu bude nezbytné čištění a úprava vody tak, aby byla vhodná k napájení zvířat.

„Z řady výběhů odtéká voda, jejíž kvalita je velmi slušná, například bazén ve sloninci či u lachtanů,“ říká Lederer. Voda z nich by se posílala na nově vybudovaný mokřad s vertikálním průtokem.

„Pro zoo se toto skvělé hodí, protože její největší spotřeba vody je ve vegetačním období, kdy mokřadní čištění jede naplno,“ říká Tomáš Lederer.

Bude se používat i voda z jezírka. Ta před použitím projde inline kolagulační jednotkou, která má z vody dostat maximum biologického znečištění, následně projde pískovou filtrací a UV filtrem. „A pak půjde do výběhů a bude sloužit k napájení nebo koupání zvířat,“ říká Lederer. Součástí čistění bude bakteriologický a chemický monitoring, aby zoo měla přehled o kvalitě vody.

Aby mohlo Labutí jezírko sloužit pro záchyt dešťové vody, bude nutné rybník odbahnit. „Bude nutné také opravit hráz jezírka, protože netěsní a voda tudy uniká,“ vysvětluje dále Lederer. To je však předmětem navazujícího projektu, pro který je již vydané stavební povolení a dokončuje se kompletní projektová dokumentace.

K čištění vody na samotném jezírku by měly pomoci plovoucí ostrůvky, pomocí kterých se zvětší plocha litorálu, který pomáhá vodu čistit díky kořenům vodních rostlin a bakterií. „Bude nezbytné potlačovat vodní květ i ultrasonicky(ultrazvuk myslím v konečném projektu nebude),“ dodává Tomáš Lederer.

„A v neposlední řadě bude nutné odlovit kaprovité ryby,“ konstatuje Lederer.

Schéma vodního plánu pro Zoo Liberec.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Zoo Liberec

„Vodní plán zavádí nový přístup k využívání vody. Použitou či dešťovou vodu budeme čistit právě na takovou úroveň čistoty, která vyhovuje danému účelu použití,“ nastiňuje Tomáš Lederer. Jiná kvalita vody je potřeba k napájení zvířat. Lachtani ve svém bazénu potřebují čistější vodu, než jaká stačí slonům v jejich sloninci.

Každopádně má vodní plán za úkol co nejvíce snížit spotřebu drahé pitné vody. „Liberecká zoo má v tomto ohledu mnohem lepší situaci než například zoo v Barceloně, pro kterou také připravujeme vodní plán. Barcelona má jen pitnou vodu z řadu, jiný vlastní zdroj vody nemá,“ líčí Lederer.

Přečtěte si také |

K čemu byly hlavaté vrby? O mizejícím fenoménu Poodří hovoří arborista Ivan V. Bartoš

K čemu je vodní plán pro libereckou zoo vlastně dobrý? „Zvýší odolnosti zoo vůči klimatickým změnám, povede k redukci uhlíkové stopy, zvýšení kvality chovu lepší kvalitou vody,“ vyjmenovává Tomáš Lederer. „A bude to i lepší zážitek i pro návštěvníky.“