K čemu byly hlavaté vrby? O mizejícím fenoménu Poodří hovoří arborista Ivan V. Bartoš
Hlavaté vrby podél příkopů a vodních toků dříve dotvářely ráz krajiny Poodří. Zatím je jich tu ještě hodně. Ve svých dutinách poskytují vhodný biotop pro vývoj larev páchníka hnědého. Jsou ohroženy natolik, že zásah je nezbytný.
Čím jsou ohroženy? Co vrby ohrožuje?
Největším ohrožením pro hlavaté vrby je to, že je lidé přestali ořezávat.
Co za tím stojí? Nezájem o vrbové proutí?
Hlavaté vrby bílé se kvůli proutí neořezávaly, na to máme košíkářské vrby. Ořezávaly se kvůli dřevu na topení a v létě i kvůli listí na přilepšení domácímu zvířectvu. Podobně se v Poodří řezaly na hlavu i jilmy.
Byl to dokonalý koloběh energie: Voda splachovala živiny z polí (byť podstatně méně nežli dnes), vrby na březích je využívaly k rychlému růstu, dřevem hospodyně topily v kamnech, popel se ve směsi s hnojem vracel na pole…
Takže nezájem o vrbové dříví?
To je třeba vidět v širších souvislostech. Hlavní roli sehrála změna životního stylu po socializaci zemědělství, levné uhlí a plynofikace. To souvisí s budováním ústředního vytápění v rodinných domech.
Vrbová polínka stačila na vytápění obytné jizby selské usedlosti, kde se samozřejmě vařilo. Na kotel ústředního topení už to bylo málo. Někteří vlastníci si ještě dlouhá léta vozili vrbové dřevo na podpal, ale i tahle tradice postupně téměř zanikla.
S růstem cen energií se ale karta obrátila a během několika posledních let jsme s kolegy z Českého svazu ochránců přírody zaznamenali velký nárůst zájmu o vrbové dříví. Ono je totiž levnou a ekologicky přijatelnou surovinou pro občasné přitápění například v krbových kamnech. Takový obnovitelný zdroj, který nám roste za humny.
Vidíte, a já bych hádal, že vrbové dřevo zrovna moc dobře nehoří…
Naopak, hoří výtečně, jasným a voňavým plamenem – ale musí být řádně vyschlé. K tomu vrbě stačí jeden rok skladování na suchém a dobře větraném místě.
Proti tvrdým dřevům má sice o něco nižší výhřevnost, ale jsou tu zase ty výhody, že je to dřevo zblízka a skoro zadarmo. Oproti topolu je vrba úplná jednička, jak v hoření, tak v minimu popela, který po jejím spálení zbývá.
Dřív bylo hlavatých vrb v Poodří tisíce, dnes jich jsou stovky. Je ten trend možné nějak zastavit?
Je možné ho zpomalit ořezem stávajících vrb a výsadbou nových. Aby se situace obrátila, musí vrby opět sázet a ořezávat vlastníci pozemků – hospodáři. Ti ale byli ze svých pozemků vyhnáni kolektivizací zemědělství a dnes jim v návratu k tradičnímu hospodaření s dřevinami mnohdy brání státní ochrana přírody. Takže budeme rádi, když se udrží ty stovky.
Vy spolupracuje na projektu ochrany brouka páchníka coby arborista. Jak může arborista, tedy člověk, který rozumí stromům, pomoci s ochranou brouka?
Už více než 50 let se zajímám o dřeviny v Poodří. Proto musím potvrdit závěry dalšího z partnerů projektu entomologa Petra Kočárka, že dříve kompaktní a bohatá populace páchníka se rozpadá na jednotlivé ostrůvky, které se zmenšují.
To je způsobeno tím, že páchníkovi ubývá zásadní životní prostor – stromové dutiny vyplněné trouchnivějícím dřevem. Kolem těchto dutin se vyskytují dospělci páchníka, tam se páří, trouchem se několik let živí jejich larvy.
On páchník, na rozdíl od zlatohlávků, se kterými je blízce příbuzný, není bůhvíjaký letec, a na námluvy nelétá daleko.
Úkolem arboristy bylo navrhnout nejen ošetření stávajících dřevin, ale i výsadbu dalších druhů dřevin, vyhledávaných páchníkem, které v dlouhodobém horizontu nahradí „dosluhující“ hlavaté vrby.
Proč dosluhující?
V případě výskytu páchníka ve starých hlavatých vrbách lze dutiny zachránit pouze dalším ořezem vrb. Neořezané stromy se totiž váhou vlastních větví rozlomí. A tím biotop páchníka zanikne.
Realita je taková, že v současnosti si své hlavaté vrby ořezává v Poodří jen několik vlastníků. Jednorázový ořez situaci stabilizuje maximálně na 20 let. Potom dojde k dalšímu rozlamování.
I když se vysadí nové vrby, bez pravidelného ořezu z nich ty hlavaté nevzniknou. Do hry nám tu ale vstupuje ještě další riziko.
A tím je?
Invaze jmelí bílého, která v Poodří začíná vrby likvidovat hromadně. Čekat s ořezem při napadení jmelím znamená jediné – rychlý zánik stromu.
Takže nám z toho vyplývá, že je třeba udělat pro záchranu, pravidelný ořez a rozšíření hlavatých vrb co nejvíce. Ale pro záchranu populace páchníka v Poodří to v dlouhodobém výhledu nebude stačit.
Perspektivním stromem pro udržení populace páchníka je dub, ale dutiny zde vznikají pomalu (často po úderu bleskem či odlomení silné větve) a zatím jich není dost.
Bylo třeba najít strom, který postupně poskytne páchníkovi náhradu za zanikající hlavaté vrby a udrží populaci do doby, nežli se objeví více dutin v dubech.
A našli jste ho?
Tím stromem je hrušeň. Je dlouhověká, páchníkem velmi oblíbená, ale na rozdíl od dubu je schopná hostit larvy páchníka už ve svých 50 letech.
Výsadby hrušní a dubů jsou zárukou existence populace v dlouhodobém horizontu. Aby se populace páchníka dožila své dlouhodobé prosperity, musí se stávající hlavaté vrby udržet při životě co nejdéle.
Když mluvíte o ořezu vrb, má nějaká pravidla? Pokud bych se do něj chtěl jako laik pustit, co bych měl vědět?
V žádném případě se bez zkušeností nepouštět do ořezů silně zanedbaných a vrb se silnými větvemi. To musí dělat zkušený arborista stromolezec, který zná záludnosti takové práce.
Po takovém záchranném ořezu vrba pěkně obroste novým dřívím a to už si podle potřeby zvládne ořezat i laik.
Pravidlem je, že bychom neměli řezat až do starého dřeva, to by se nám vrba asi brzy rozpadla. Takže je nejlepší ponechat pahýlky větví v délce nejméně 10 cm.
Pokud jsou větve na zanedbané vrbě duté, arborista by je měl ponechat v délce až jednoho metru. Zkrátit si je pak majitel může sám při dalších ořezech, ale řekl bych, že si alespoň jednu ponechá jako pohodlný držák pro další ořezy.
Jaké jsou ty záludnosti?
Vrbové dřevo se snadno štípe, obzvláště pak v předjaří, když je vrba plná mízy.
Když řežete nakloněnou větev kolmým řezem, zhruba v půli řezu se větev rozštípne, štípa vystřelí nahoru i s pilou a mnohdy i s dřevorubcem. Pokud nedostane štípou či pilou do hlavy, proletí se z vrby na zem, nebo do vody, následně potom i vrtulníkem záchranné služby.
Zkušení vrbaři proto vedou řez na nakloněných větvích šikmo vzhůru a drží se pěkně stranou. Vrba se štípne, pilu ale nevymrští a arboristu netrefí.
Znáte případy, kdy se vrba trefila?
Samozřejmě. Oba skončily dobře, hlavně díky umu našich zdravotníků…
Přečtěte si také |
Škrty v rezortu životního prostředí: zřejmě končí národní ekoznačka. CENIA přijde o třetinu zaměstnanců
Doporučujete zkušeného arboristu, který rozumí vrbám. Jak ho poznám? Kde ho najdu?
On to nemusí být certifikovaný arborista, i když to je ideální řešení. Je dobré se poptat u správců toků a lesů, ale klidně i v hospodě, nebo na obecním úřadě. Pak si vybrat toho, kdo s tím má nějakou zkušenost.
Vy jste dělali i workshopy ořezu vrb. Bude se ještě někdy něco takového konat?
Máme s kolegy z Českého svazu ochrany přírody a Místní akční skupiny Regionu Poodří takový záměr udělat workshopy na údržbu a obnovu zeleně v Poodří. Kromě ořezu vrb jsou tu další velké výzvy – náhrada tisíců chřadnoucích jasanů a lip a dalších stromů napadených jmelím.
Je jedno, kdy se vrba ořeže? Nebo je nějaké roční období, které je ideální anebo naopak zcela nevhodné?
Nejlepší je ořezávat vrbu na podzim a v zimě. Nevhodné je předjaří a jaro, kdy jsou větve plné mízy. Není to jen o bezpečnosti, ale i o tom, že si pak domů ve dřevě přivezete pár metráků vody, které se budete těžko zbavovat.
Vrby v hlubokém zástinu by se měly nejdříve odclonit a pak teprve ořezat. A odclonění je možné udělat i postupně, ať si zvyknou.
Přijde mi, že výhoda vrby je, že je takový trochu nezmar. Stačí do vlhké půdy píchnout proutek a je velká šance, že se uchytí. Vy ale používáte k „řízkování“ i pořádné větve. I ty se tak snadno uchytí?
To je místní tradice, osvědčená během staletí. Když totiž zapíchnete štíhlý proutek, obvykle vám ho něco sežere, nebo zničí srnec při vytloukání kůže z parůžků. Silnější kolík už zvířata zpravidla nechají na pokoji.
Podle místní tradice by měl mít hladkou kůru. Pokud už má borku zvrásněnou, prý se ujímá hůře. V každém případě by měl být zatlučen či zakopán tak hluboko, že dosáhne na hladinu spodní vody.
Pokud by někdo chtěl pěstovat hlavatou vrbu a nemá pro ni dost místa, může vysadit méně vzrůstnou vrbu. Třeba vrbu lýkovcovou. Ta má krásné proutí a brzy na jaře velké kočičky plné pylu.
Nehraje roli v úbytku dutinových stromů, že lidé nemusí vědět o jejich důležitosti coby stanovišti? A prostě takový nemohoucí strom sami odstraní?Soukromý vlastník pokácí takový strom jen málokdy. Tady v Poodří v posledních letech nejvíce dutinových stromů zlikvidovali silničáři, kteří o jejich důležitosti jako stanovišti už asi něco vědí. Když to ale orgány ochrany přírody tolerují, proč by si s tím lámali hlavu. Vezmou to šmahem všechno, dutina nedutina.
Rozlomené hlavaté vrby občas zlikvidují i zemědělci, kterým zabírají louku. V takových už ale dutina většinou ani neexistuje.
Myslíte si, že se zájmem o přitápění dřívím poroste zájem o ořez hlavatých vrb?
Bylo by to báječné, ale to ukáže až čas. Já tomu fandím, ale méně již státní ochrana přírody. Ta v Poodří vyžaduje na ořez hlavaté vrby udělení výjimky na zásah do biotopů chráněných živočichů. To samozřejmě většinu zájemců odradí. Taky je tu zatím dostatek jiného, dostupnějšího dřeva.
Aha, takže když jsem vlastník pozemku, na kterém roste hlavatá vrba s dutinou, tak na její ořez potřebuju povolení? Nebo je to jen v případě, že je tu potvrzen výskyt páchníka či jiného chráněného živáčka?
Podle názoru některých orgánů ochrany přírody by to měl být vlastník, který prokáže, že tam ten chráněný živáček není.
To už ale leze do peněz, znalecký posudek něco stojí…
Ano, tím se záchranný ořez vrb pro vlastníka stane nezajímavým a vrba i časem zanikne i s biotopem těch chráněných druhů. Podle mě to na povolení či výjimku určitě není. Možná na ohlášení. Jedná se o běžný zásah v rámci lidského hospodaření v krajině, který stromům prospívá.
My jsme vrby ořezávali v různých místech a různý byl i přístup příslušných orgánů přírody. Jedna úřednice trvala na tom, že to musí být bráno jako zásah do významného krajinného prvku, jiný orgán to bral jako zásah do biotopu zvláště chráněných druhů a chtěl vyjádření hned několika odborníků.
Připadal jsem si, jako bychom ty stromy chtěli zničit. Podle mě je třeba zajít na obecní úřad, ohlásit a vysvětlit. No a potom se projeví odbornost a znalost problematiky dotyčného orgánu…
Jsou stromy, které když se sesadí, tak neobrazí. A jsou stromy, jako například vrby, které to v pohodě, znovu obrazí a jedou dál. Jak to dělají?
Mají to nepochybně v genech, jako účinnou strategii přežití ve vlhkém prostředí niv a pramenišť.
Semínka vrb se prosadí pouze na nezastíněném povrchu (třeba štěrkovém či bahnitém náplavu po povodni), ale ne v porostu vysokých bylin kolem říčních ramen a tůní. Tam ale umí zakořenit spadlá vrbová větev.
Proto neořezávané vrby umí rychle vyrůst do obrovských rozměrů, ale stejně rychle se rozpadnou a znovu rostou ze zakořeněných větví. Proto se ořezávané vrby mohou dožít o stovky let delšího věku, nežli ty neořezávané.
Dá se u vrby nějak podpořit či urychlit vznik dutin?
Asi dá, ale není to třeba, dutiny v hlavě vrby vzniknou po ořezu větví v pravou chvíli samy.
LIFE – program pro lepší život
Projekt LIFE Osmoderma - Ochrana páchníka hnědého v EVL Poodří je realizován za přispění Ministerstva životního prostředí ČR a evropského programu LIFE.Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou.
Jeho dlouhodobým cíle je přispět k přechodu na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k řešení degradace ekosystémů.
Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
MŽP vyčlenilo 100 milionů korun na údržbu remízků, mokřadů a mezí
Silničáři provedli první etapu obnovy starobylé aleje z Bohdanče do Neratova
V Česku se od roku 2003 podél silnic vykácelo více stromů než vysadilo
Další články autora |
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků
Ministr Vlček pokřtil publikaci Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb 
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna GaillyováOnline diskuse
Všechny komentáře (23)
Slavomil Vinkler
24.10.2023 09:23Marcela Jezberová
24.10.2023 10:07 Reaguje na Slavomil VinklerJan Feranec
25.10.2023 12:06 Reaguje na Marcela JezberováMarcela Jezberová
24.10.2023 10:16Michal Uhrovič
24.10.2023 13:00 Reaguje na Marcela JezberováTo jste čerpala z kterých zdrojů?
Marcela Jezberová
24.10.2023 14:31 Reaguje na Michal UhrovičMichal Uhrovič
24.10.2023 14:46 Reaguje na Marcela JezberováMédia jsou mocná zbraň v ovlivňování lidí, tak jako církve v minulých století ...
Anyr
31.10.2023 00:12 Reaguje na Marcela JezberováPodobné blbosti šíří v řetězových, hromadných mailech důchodci. Má to vždy podobnou formu: vše, co je "normální" chce EU zničit, tak vy zničte EU. Je to "kdo z koho". Velmi proruské :)
Takže gratulace, ruská Marcelko :*
Radim Polášek
24.10.2023 14:31Ale mám pochybnosti o tom, že by ořezávání hlavatých vrb mohlo nějak výrazně přinést lidem dostatek paliva na zimu. Aby se hlavatá vrba dobře udržovala a pod větším sněhem nebo silnějším větrem se nerozštípla, je ji třeba řezat co pár let v době, kdy výhony z kavy dosahují tloušťky do odhadem pěti centimetrů. Je to tak silou podobné dřevo, jaké se vyprodukuje třeba z planráže energetických topolů, které e sklízí co 4 - 6 let. Z jedné vrby, když se odstříhnou tenké větve a zůstanou jenom hlavní výhonky, je tak 10 - 20 kilo tenkého vrbového topiva. To je dobré tak na podpal, maximálně spálit všechno za večer k zahřátí.
Zároveň, když je to tak měkké dřevo a řeže se tak často, je ořez extrémně jednoduchý, stačí na to ruční pilka a půl hodiny času. A možná nějaký malý žebřík.
Takže spíš bych řekl, že dříve používali hlavaté vrby, i když to nebyly košíkářské vrby, přednostně ne na pálení, ale na nějakou dřevovýrobu. Jako výztužné pruty do košíku a jiných pletených výrobků, na pletené ploty, na tyčky a podobně.
Dneska bych viděl ořez hlavatých vrb, hlavně na podzim a na začátku zimy a ponechávání ořezaného chrastí na zemi, jako podporu po lovnou zvěř, zajíce a vysokou. Vrby sice jako potrava domácím zvířatům obvykle chutnají jen málo, ale divokým zvířatům v zimě v době nedostatku potravy chutná vrbová kůra a drobné živé větvičky většiny vrb velmi dobře a větvoví na zemi obvykle úplně okoušou. Možná kromě některých druhů vrb s vysokým obsahem salicylové kyseliny v kůře. K podobnému účelu by šel použít časný zimní ořez topolů, ty jim taky chutnají.
Radim Polášek
24.10.2023 14:42Diskutabilní je systém řízků. Může to být buď velká tyč, která se zarazí přímo na místě a která je svou výškou nad bylinným porostem a měla by tak po zakořenění růst. Druhá možnost je produkovat vrby z malých řízků a tenčích prutů, do asi 1-2 cm síly a délky 15 - 25 cm, které se nechají na záhonech dobrou půdou, bez plevele a na slunci a za zálivky zakořenit a vyrůst do cca aspoň metru a potom se tyto stromečky sází na konečné stanoviště. Tento způsob se považuje za efektivnější.
Třetí možnost dneska může být jednoty centimetrů velké zelené nebo polozelené řízky, které se zakořeňují do substrátu za pomocí stimulátorů.
Poslední způsob je možnost, jak se kdysi dělaly vrbové meliorace na březích vodních toků, celé větve se ve vhodný čas ukotvily k zemi a zakryly střídave slabou vrstvou zeminy. Rašily potom plošně a vytvořily tak souvislý břehový pás vrb.
Břetislav Machaček
26.10.2023 10:14 Reaguje na Radim Polášekmaximálně do síly tyče ke smetáku. Kácejí i staré stromy a vše
pomalu nahrazuje pajasan žláznatý a křídlatka. I o tom je příroda
bez regulace(bezzásahu). Ano hlavaté vrby byly hlavně pro výrobu
z proutí a nikoliv na otop. Tomu otopu podlehly při obnově mladými
stromy, které pěstovali z prutů o síle tužky a ořezávali a znovu
ořezávali, až vytvořili kmen s "hlavou" vytvořenou stovkami pahýlů
po řezaném proutí. Ještě před 50 roky se z prutů vyplétaly ploty
chránící zahrady před drůbeží a dokonce korby selských vozů tkzv.
košatiny. S okusem vrb zvířaty to ale bylo sporné a říkalo se, že
koza po proutí méně dojí a mléko je hořké. Nevím, ale u nás jsme
je k vrbám nepouštěli. Není ani na uzení, protože maso hořkne a
topit vrbou jak píšete je stejné jako načechraným papírem. To
i ten slisovaný papír má výhřevnost větší, než vysušená vrba.
Napadá mě dnes pouze využití jako mulč po seštěpkování, ale to
je tak vše, protože štěpka z vrby se ráda samovznítí díky ochotě
znovu přijímat vzdušnou vlhkost. Beru ji tedy na zpevnění břehů
pomocí zakořeněných rohoží a výplety mezi kůly, které už ale
bývaly dubové, aby déle v březích a vodě vydržely. Děda kdysi u
tkzv. "baštování" břehů Odry a Olše pracoval a dodnes jsou ty
kůly viditelné, ale po vrbách už není ani památky(80 let a více).
Každopádně lépe vrbové rohože, než nějaké trvanlivé plastové textílie, které pak řeka obnaží a zmuchlá někde v křoví při
povodni. I to lze vidět např. v meandrech Odry u Bohumína, kde
takový břeh neudržely ani ty tkaniny a "zdobí" dnes obnažené
břehy. Já ty propagované ořezy beru jako "pozdě bycha honit"
a přechodné období, dokud je nenačnou houby a dřevokazný hmyz.
Chce to sázet nové a hlavně je účinně chránit před bobry oplocením
a nebo nátěrem jako kamarád gumoasfaltem. Ten bobrům nechutná
a jeho stromy jsou to poslední, co v tom místě zbylo.
Radim Polášek
26.10.2023 14:13 Reaguje na Břetislav MachačekJaromír Bratka
24.10.2023 16:58vaber
25.10.2023 09:19 Reaguje na Jaromír Bratkahodně vrb je padlých,ohnutých ,dost jich ubývá a nové pokud vůbec nějaké přirozeně narostou nedělají kmen, vyrůstá jen křoví,
nevím proč dříve narostly do tak mohutných stromů, možná kdysi místní šlechta, která asi nechala vrby vysázet , zařídila prořez a nechával se jeden kmen
nyní naštěstí žádní odborníci a ochránci, nezačali dělat nějaké prořezy a ochranu,tak všude kolem vrb je křoví a řeka je skoro nepřístupná,
i když hlasy ,že je třeba vrby prořezat se ozvaly ,nevím proč, asi to křoví někomu nelahodí oku,
křoví, v dnešním pohledu je něco ošklivého a je třeba jej ničit ,
dřevo vrby nikdo moc nechce, hoří rychle a tepla vydá jak papír
Slavomil Vinkler
25.10.2023 14:48 Reaguje na vaber
Karel Zvářal
25.10.2023 15:30 Reaguje na Slavomil VinklerJarek Schindler
28.10.2023 20:37 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
1.11.2023 09:49 Reaguje na Jarek SchindlerRadim Polášek
26.10.2023 14:19 Reaguje na vaberAle už před takovými 60 lety ty vrby lidi přestávali řezat a udržovat a tak se postupně rozvalovaly vlastní vahou anebo v náletovým vzrostlém porostu hynuly zastíněním.
Břetislav Machaček
25.10.2023 12:55o větším průměru, než pár centimetrů. Vrba je měkká dřevina, která sice
po ořezu velkých větví obrazí, ale pouze z kůry a ty letorosty se později vylomí. Velké řezné poranění je vstupním místem houbám, které urychlí její
zmar a místo hlavaté vrby zbude za pár let ztrouchnivělé torzo. Tak nějak
dopadla téměř stoletá vrba kousek ode mne, kde po "odborném" ořezu sice
obrazila, jako Mlynářka na snímku, ale byla záhy napadena sírovcem a těmi pachníky. Vylamovala se jedna nově narostlá větev za druhou, až zůstal pahýl bez větví a kůry. Nakonec došlo na pilu a kmen o průměru 130 cm skončil odvlečen v lese, aby na něm dílo zkázy dokončil sírovec a páchníci. Dnes je místo ní dub a ten se snad už "odborného" ořezu nedočká. Totéž provedli u topolů a jinde zase u dubů, ze kterých zbyly ořezané pahýly. Takovým "odborníkům" bych zpřerážel hnáty stejně, jak oni odřezali hnáty(větve) těm dosud zdravým stromům. Vytvoření hlavaté vrby začíná hned po jejím vysázení tím, že je pravidelně ořezávána a nikoliv tak, že se ji budu snažit dočasně vytvořit z přirozeně narostlého stromu po mnoha letech od jeho zrodu. Ano, budou tam dutiny, houby, páchníci, ale jak dlouho? Sázíte už nyní hlavaté vrby cíleně i s tím pravidelným ořezem, jako kdysi košíkáři a chalupníci na stavbu plotů a k otopu? Já si pamatuji ploty spletené z vrbových prutů a topení vrbami, protože kvalitního dříví byl nedostatek. Dnes ale nechám vrbu páchníkům a houbám a nevydávám více
energie pro přípravu dřeva, než kterou jejím spálením získám.
Radim Polášek
26.10.2023 14:30 Reaguje na Břetislav MachačekHned pod kůrou je živé dřevo v síle 2 - 5 centimetrů, které přirůstá směrem ven, směrem dovnitř pak dřevo vysychá, potom trouchniví a potom se úplně vysype nějakým otvorem jako tmavý trouch. (ideáloní pro pěstování rostlin)
Takže správně pěstovaná hlavatá vrba je uvnitř dutá a s trouchem, která se ovšem stále rozšiřuje a dutina se zvětšuje.
Proto se taky musí hlavatá vrba řezat častěji a ty výhonky nenechávat vyrůst příliš silné, protože potom je kůra s těmi pár centimetry živého dřeva neudrží a vítr nebo sníh je vylomí nebo vrbu úplně rozláme.
