Zvýšený pohyb lidí v lesích během covidových lockdownů zhoršil spánek divočáků

Zvětšování městských oblastí, změna krajiny a zvyšující se lidský tlak ve formě venkovních volnočasových aktivit silně ovlivňují chování volně žijících zvířat. Zejména vypuknutí pandemie COVID-19 na konci roku 2019 vedlo k drastickým změnám lidského chování. Pandemie změnila nejen lidský život, jak jsme ho znali, ale nepřímo ovlivnila i naše okolí. Zejména náhlé omezení pohybu téměř dvou třetin lidské populace do období lockdownu způsobilo změnu chování divoké zvěře. Různé zprávy v médiích hovořily o pozorování přirozeně plachých zvířat procházejících se po bývalých rušných ulicích nebo o delfínech plujících v přístavech obvykle plných lodí. Studie publikovaná v prestižním časopise Nature (Rutz et al. 2020) toto období nazývá jako „antropopauza“.

Lockdown ale lidskou aktivitu pouze nesnižoval, naopak, tam kde to bylo dovoleno, došlo k enormnímu nárůstu volnočasové aktivity v městských a příměstských parcích. To byl příklad také České republiky a zejména okolí Prahy, kde se pohybovali nejenom lidé, ale také divoká prasata. Vědci z Fakulty lesnické a dřevařské v té době v okolí Kostelce nad Černými lesy (cca 20 km od Prahy) sledovali pomocí telemetrických obojků vybavených dalšími biologger senzory několik desítek divočáků a mohli tak porovnat jejich aktivitu před a během lockdownu.

Autoři výzkumu zaznamenali rychlý nárůst návštěvníků ve sledované oblasti v příměstském lese u Kostelce nad Černými lesy během prvního lockdownu, který překročil všechny úrovně zaznamenané před nebo po.

Z analýz vyplynulo, že divočáci, o nichž je známo, že jsou vysoce adaptabilní na širokou škálu podmínek prostředí a tolerantní k lidem, nevykazovali žádnou změnu ve své pohybové ekologii. Vzorce využívání prostoru a aktivit zůstaly konzistentní a měnily se pouze mezi ročními obdobími. To ukazuje, že pohyb divočáků může být více ovlivněn jejich přirozeným ročním životním cyklem nebo rozložením zdrojů, spíše než lidskými volnočasovými aktivitami.

„Naše výsledky ukazují, že vysoká míra lidské rekreační aktivity, většinou omezená na turistické stezky a lesní cesty, neovlivnila u prasat divokých využití prostoru ani přesuny na velké vzdálenosti,“ uvedla autorka studie Astrid Olejarz. "Dokázali jsme však, že zvýšená přítomnost člověka ovlivnila pohyby těla in situ a spánkové chování."

Vědci skutečně zjistili, že proxy (měřítko) pro výdej energie (VeDBA) vzrostl o 41 % v týdnech s extrémním počtem návštěvníků (po jedné lesní stezce prošlo během 1 týdne více než 2 000 návštěvníků) ve srovnání s týdny se standardním počtem (obvykle projde po lesní stezce méně než 300 návštěvníků za týden).

„Shrnuto, naše výsledky ukazují, že vyšší lidská rekreační aktivita nezpůsobila nárůst ušlých vzdáleností, jak by se dalo očekávat, ale dostatečně vyrušila divočáky tak, aby způsobila nárůst drobných pohybů těla a aktivity in situ, o čemž svědčí vyšší hodnoty energetického výdeje. Spánek divočáků byl navíc během týdnů s vyšší přítomností lidí fragmentovanější,“ dodal spoluautor Euan Mortlock z univerzity v Dublinu.

Zvýšená fragmentace spánku by ve skutečnosti mohla vysvětlit zvýšený energetický výdej, vést ke zvýšené hladině stresu a narušit vitální funkce spánku. Na závěr studie, publikované v prestižním vědeckém časopise Science of the Total Environment, autoři zdůrazňují význam podrobnějšího výzkumu účinků lidského rušení na chování zvířat pro lepší řízení soužití člověka a divoké zvěře: „Naše zjištění jsou důležitá pro management přírodních oblastí. Pokud je po delší dobu udržován vysoký počet lidí navštěvujících přírodní oblasti, může to mít kumulativní škodlivý účinek na fyziologii a přežití zvířat. Důsledky poruch spánku a deprivace u volně žijících zvířat jsou tématem, které vyžaduje další studium a má význam pro management a ochranu populací volně žijících živočichů v krajině obhospodařované člověkem.“

---

reklama

---