Daniel Cao: Prosadili jsme zákaz kožešinových farem v Česku, teď ho chceme prosadit v EU
Kampaň za zákaz kožešinových farem od roku 1999 vedla Svoboda zvířat, OBRAZ rozjel svou kampaň v roce 2015. Spolupracovali jste spolu?
Svoboda zvířat svojí kampaní usilovala o zákaz kožešinových farem více než 17 let a za to jim patří uznání. Nicméně spolek OBRAZ převzal svým vznikem v roce 2015 zásadní iniciativu a významnou měrou se nakonec zasloužil o prosazení zákona zakazujícího kožešinové farmy. Spolupráce byla z důvodu odlišných představ o některých taktických krocích kampaně - bohužel - celkem minimální. Neradi se ale srovnáváme s organizacemi stejného zaměření – nepokládáme je za konkurenci, ale za své spojence. Jde nám o dosažení cíle, a ten máme přece společný.
Schválení zákazu kožešinových farem označujete za velký úspěch. V čem je to tak výjimečné? Novely zákonů se přijímají neustále...
Zákaz celého podnikatelského odvětví v rámci zákona je skutečně něco, co se žádné neziskové organizaci u nás myslím nepodařilo. Většině dobrovolnických organizací se nedaří zkoordinovat své úsilí tak, aby byly schopny dosáhnout určitého dlouhodobého cíle v podobě změny zákonné úpravy. Vedení kampaně je velmi náročná věc z pohledu strategie, PR, schopností lidí, financování a zapojení dobrovolníků. Může se zadrhnout ve spoustě věcí. Rád bych také zdůraznil, že spolek OBRAZ nebyl financován z veřejných zdrojů ani jedinou korunou. Naší síla spočívá v odhodlání dobrovolníků.
V čem spočívala kampaň?
Vytvořili jsme razantní kampaň s jasným cílem a využili pro to všechny legitimní prostředky, počínaje demonstracemi, zveřejňování autentických záběrů z farem, mediálními výstupy, exhibičními akcemi jako byla krvavá módní přehlídka a nebo měsíc v kleci, aktivním nasazením dobrovolníků a zapojením veřejnosti do našich akcí. Důležité bylo neustálé vyjednávání s politiky, účast na schůzkách se zákonodárci a předkládání kvalitních a odborných argumentů. Byla to kombinace dobré organizace, podpory společnosti, odborných poznatků a know-how vedení dobrovolnické organizace.
Veřejnost byla svědkem různých demonstrací. Jak se dá kombinovat aktivismus, který u nás často nebývá přijímán kladně, a debata na odborné úrovni?
Aktivismus a lobbying je legitimní demokratický prostředek pro dosažení celospolečenské změny. Exhibiční akce působí spíše na veřejnost, ale daly signál i politikům, že jsme v naší kampani odhodlaní dotáhnout ji do konce. Člověk, který se zavře do klece, je ochoten obětovat svoje peníze, čas a pohodlí. To je jasný signál, že kampaň myslíme vážně a nepolevíme. Čím více sympatií společnosti jsme měli, tím více nám poslanci byli ochotni naslouchat. Jen díky tomu jsme jim mohli prezentovat i odborné argumenty. Jedno bez druhého by nefungovalo.
Jak probíhala vyjednávání v parlamentu?
Debaty při přijetí zákona zakazujícího kožešinové farmy v dolní i horní komoře byly opravdu vášnivé. Během celého procesu ale nikdo nezpochybňoval, že bychom se měli ke zvířatům chovat eticky. Konflikt byl mezi zájmem na ochranu zvířat a zájmem na zachování svobody legálního podnikání, které je také ústavně chráněno. Řešilo se, jestli by mělo dojít k úplnému zákazu, nebo jen zlepšení podmínek v chovných stanicích, což jsme odmítali. Jsme přesvědčení o tom, že není možné vyhovět etologickým potřebám divokých zvířat a zároveň vést rentabilní podnikání.
Co se týká politické podpory, tak změnu zákona prosazovalo ČSSD a TOP09. Největší odpor kladlo ANO. Jak se vám nakonec podařilo získat jejich podporu?
Politická podpora zákazu se našla napříč celým politickým spektrem. Je pravdou, že zpočátku byl poslanecký klub ANO většinově proti nám. Spolek OBRAZ proto vyvinul na poslance hnutí ANO veřejný apel skrze akci „Výzva Babišovi“, zapojilo se více než 5000 lidí za pouhé dva dny. Zároveň jsme s poslanci ANO diskutovali naše odborné argumenty. A podařilo se nám je přesvědčit, aby nám dali souhlas. Považuji to za jeden z klíčových milníků kampaně, protože právě hnutí ANO připravovalo zásadní pozměňovací návrhy zákona, který by zákaz zcela zmařily nebo učinily z chovatelů ze dne na den bezdůvodně multimilionáře.
Schválením zákona dojde k uzavření chovů, nicméně dovoz kožešinových výrobků je stále povolen.
Ano, zákaz chovu nezakáže dovoz zboží. To může učinit pouze EU. Zákaz chovu je ale první dílčí krok k zákazu celoevropskému. Dnes na úrovni EU platí nařízení, které zakazuje výrobu, import, export a prodej kožešin ze psů a koček. Tím se celý evropský trh pro výrobky z psích a kočičích kožešin uzavřel. Snažíme se dosáhnout toho, aby došlo k zákazu ve většině zemí EU a následně získat nařízení zakazující totéž pro kožešiny v celé Evropě.
Dojde-li k uzavření farem u nás a v Evropě, přesune se chov jinam. Co s tím?
Bohužel nemůžeme ovlivňovat zákony v Asii, kde mohou panovat ještě horší podmínky. Jsme však schopni zabránit spolupodílení se na týrání kožešinových zvířat alespoň v EU. Nicméně si myslíme, že pokud celý svět uvidí, že Evropa zakázala kožešiny, bude to mít vliv na celosvětový trh. Doufám, že budeme inspirací pro ostatní části světa a celý módní průmysl.
V Evropě podobný zákaz či výrazná omezení schválilo 10 zemí. Není to málo?
Problematika kožešinových farem je aktuální otázkou v posledních odhaduji dvaceti let. Někde probíhalo přijetí zákazu rychle, jinde pomaleji. Vždy záleží na morální vyspělosti společnosti a individuálních faktorech dané země, od velikosti aktivistické scény až po sílu společenských tradic. V některých zemích jsou zákazy přímé, jinde nepřímé. Výsledek 10 evropských zemí, kde zákaz v určité formě existuje, je zásadní číslo pro Evropu. Prokazuje tendenci směřování k celoevropskému zákazu.
Zatímco u nás došlo k zákazu, ve Švýcarsku se upravily podmínky chovu. Jak takové podmínky fungují?
Jedná se o zákaz nepřímý. Nastavili tak náročné podmínky pro podnikatele, že dnes ve Švýcarsku neexistuje jediná farma. Žádný chovatel není schopen požadavkům dostát a zároveň mít rentabilní podnikání.
Jak budou kompenzováni podnikatelé, kterým budou farmy uzavřeny?
Mimo jiné dostanou jednorázový finanční příspěvek na snížení dopadu zákazu jejich podnikání, zákon umožňuje i další kompenzace, například pokud by chovatel měl nesplacené závazky z podnikání. Ministerstvo zemědělství, které se k chovatelům staví velice vstřícně, jim může dále nabídnout jednorázové dotace dle svého uvážení.
Je spravedlivé, aby byli chovatelé odškodněni například za marně vynaložené náklady, nicméně výše kompenzované částky byla při projednávání zákona bodem střetu. Ministerstvo nejprve navrhovalo nepřiměřeně vysokou částku v přepočtu 150 milionů Kč, nakonec se ale dojednala kompenzace ve výši reálných nákladů a ztrát, odhadem v řádu několika milionů korun.
Kde je pro kožešinové výrobky největší odbyt? Absolutní většina známých značek se totiž hlásí k tomu, že kožešiny nepoužívají (viz seznam na stránkách Fur Free Retailer).
Nevíme, kdo přesně kožešiny z českých farem kupuje, ale většina z nich končí zřejmě v zahraničí, protože kožešiny se obchodují na mezinárodních aukcích. Po vydražení je používají módní návrháři. Jsou to luxusní módní doplňky, používané nejen pro výrobu kožichů, ale i pro límce na bundách a na botách.
Snažíte se nějak ovlivnit i tento byznys?
Největší důraz jsme dali na legislativní stránku, ale apelujeme i na stranu poptávky. Nejdůležitější je zákaz znemožňující vytvoření primární nabídky, poptávka se pak přizpůsobí tomu, co je na trhu dostupné. Pokud dojde k celoevropskému zákazu, tak nabídka v EU plošně zanikne a evropská poptávka se přeorientuje na kožešinové substituty, nebo zčásti zanikne.
Co zákaz farem podle vás vypovídá o naší společnosti?
Podle posledních statistik výzkumu veřejného mínění se 83 % Čechů vyjádřilo, že si přeje zákaz kožešinových farem. Navazujeme tím na celkový trend vnímání zvířat v ČR a ve světě. Od roku 2014 v právním řádu ČR již nepovažujeme zvířata za věci, ale jako cítící živou bytost, která má své zájmy a potřeby. Rád bych zde citoval poslance Robina Böhnische, jednoho z navrhovatelů zákona zakazujícího kožešinové farmy, který v senátní rozpravě k novele vyslovil velmi trefnou pointu, že náš zákon na ochranu zvířat proti týrání je hrůzným seznamem toho, co ještě se zvířaty můžeme dělat.
Co jsou ty hrůzné věci?
Zákon na ochranu zvířat proti týrání totiž paradoxně stanovuje spoustu nelogických výjimek, pro které můžeme určitá méně preferovaná zvířata plošně zabíjet a podrobovat neetickému zacházení.
Zákaz chovu kožešinových zvířat se vám povedlo prosadit. Co vás čeká nyní?
Čeká nás pravděpodobně prověření jeho ústavnosti před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezprecedentní zákon, kdy u nás ještě nikdy nebylo celkově zakázáno podnikatelské odvětví, domnívám se, že chovatelé a senátoři se pokusí tento zákon napadnout. Jsem však přesvědčen, že Ústavní soud zváží naše pečlivě připravené argumenty a uzná, že zákaz je ústavně konformní. Rádi bychom tyto zkušenosti z kampaně využili pro podporu snažení podobných organizací v zahraničí a zejména v EU – chceme přece dosáhnout zákazu celoevropského. Doufám, že nás bude následovat například Slovensko.
Jaká je situace tam?
Na Slovensku zákaz kožešinových farem není legislativně zakotven a podle mých informací tam farmy jsou. Aktivistická scéna a celá společnost bohužel ještě není připravená na to, aby zákaz v blízké době proběhl. Na Slovensku se až teprve nedávno změnilo právní vnímání zvířat jako živých a cítících bytostí, nikoliv věcí. Na druhou stranu tam brzy prosadí zákaz vystupování divokých zvířat v cirkuse, což se nám ještě nepodařilo.
A pokusíte se o to? Je to jedna z možných další kampaní, které spolek OBRAZ zvažuje.
Jaké nejbližší kroky do budoucna hodláte podniknout?
Máme několik rozpracovaných variant, paralelně s kožešinovými farmami jsme se věnovali i problému množíren, kde bychom chtěli pokračovat. Ale v tento okamžik nejsem schopný upřesnit další kampaně.
Líbí se Vám rohovor? Přispějete na další?
reklama
Je mnohem snazší svádět vinu na ostatní, než jít sám něco dělat, říká šéfka Roots & Shoots Tara Golshanová
Zajímá mě hmyz. Mrtvé tělo neřeším, říká jediná česká forenzní entomoložka
Planeta Česko. Skvělý dokument o krásné přírodě