https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/jelen-sika-v-ceskych-lesich-je-katastrofa-rika-etolog-ludek-bartos
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jelen sika je v českých lesích katastrofa, říká etolog Luděk Bartoš

11.3.2022 05:11 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jelen sika - jeden z nejvíce invazních druhů planety.
Jelen sika - jeden z nejvíce invazních druhů planety.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Nekonečná stáda jelenů sika běžící krajinou či přebíhající silnici zachycená na videjích představují pro laika pozoruhodný pohled. Jak se ale na jeleny sika dívá odborník na chov jelenů Luděk Bartoš? Podle něj jsou pro naše lesy katastrofou.
 
Mohl byste mi představit jelena siku?

Jelen sika je introdukovaný druh původem z Japonska a dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. Počátkem minulého století byl chov jelena siky obrovská móda pro každého, kdo choval jeleny.

V roce 1860 ho přivezli do irského Wicklow, kde asi po patnácti letech od introdukce popsali, že došlo ke křížení. Byla to velká sláva, jaká kuriozita se jim stala.

Luděk Bartoš založil oddělení etologie v Ústavu živočišné výroby v Praze, kde působí dodnes. Zároveň je profesorem na České zemědělské univerzitě v Praze, kde přednáší etologii a aplikovanou etologii. Ve svém výzkumu se dlouhodobě věnuje čeledi jelenovitých. Je čestným členem České a Slovenské etologické společnosti; členem Zoologické společnosti a také čestným prezidentem Asociace farmových chovů jelenovitých ČR.
Luděk Bartoš založil oddělení etologie v Ústavu živočišné výroby v Praze, kde působí dodnes. Zároveň je profesorem na České zemědělské univerzitě v Praze, kde přednáší etologii a aplikovanou etologii. Ve svém výzkumu se dlouhodobě věnuje čeledi jelenovitých. Je čestným členem České a Slovenské etologické společnosti; členem Zoologické společnosti a také čestným prezidentem Asociace farmových chovů jelenovitých ČR.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jitka Bartošová

Ale nevyvodili z toho žádná opatření. Tím podle mě zahájili start čehosi, co bych nazval evropskou katastrofou, kterou si Evropa zatím v plném rozsahu neuvědomuje a díky tomu ani není schopná nic udělat.

Co je na tom tak katastrofického?

Když se podíváte na jelena siku a na jelena evropského, který je součástí té katastrofy, je jelen sika co do velikosti zhruba poloviční. Nikoho proto nenapadne, že by se tyto dva druhy mohly mezi sebou křížit. Je to jako křížit bernardýna s jezevčíkem.

Ale ti jeleni to umí a navíc jsou jejich kříženci plodní.

Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Čím více generací od prvního překřížení, tím hůře.

Jelen sika prý patří mezi sto nejhorších invazních druhů, je to pravda?

Ano. Podle DAISIE, Manuálu nepůvodních druhů v Evropě, je považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů.

Proč?

Především protože se kříží s jelenem evropským. Ale nejen to, ještě ke všemu se dokáže adaptovat na velice proměnlivé prostředí a dokáže tak úspěšně ekologicky konkurovat místním druhům. Nejen jelenovi evropskému.

Jelen evropský a za ním jelen sika.
Jelen evropský a za ním jelen sika.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Luděk Bartoš

Ale přesto v loňské tzv. invazní novele nebyl zařazen na seznam invazních druhů v ČR. Proč?

To by bylo lepší se zeptat autorů. Rozhodně tento druh nijak neztratil na významu.

Nějaké procento lidí ho možná již nepovažuje za invazní druh, ale za druh u nás už zadaptovaný a tudíž sem patřící. Jeho invaze začala nejpozději po druhé světové válce. A kdo si to období dneska vůbec pamatuje?

Zároveň se ale o jeho zařazení na invazní seznam diskutovalo…

On tam bezesporu patří.

Strašlivé je, že jeho populace byla považována za přemnoženou už v 70. letech! Od té doby ale narostla asi osmkrát a počty stále stoupají. Nezměnilo se nic, až na to, že jelen sika postoupil nejméně o 100 km dál z lokalit, kde se po té, co se dostal z obor, namnožil.

U velikosti naší republiky to znamená, že pomalu nemáte místo, kam by jeho populace nedosáhla.

Když před lety v okolí Slavkovského lesa začali mít problémy se škodami způsobenými zvěří na lesních kulturách, snížili podstatně v určité lokalitě jeleny evropské. Uvolněný prostor byl ale okamžitě obsazen invazí sik, škody na lesích se nezmenšily. A siky už odtamtud hned tak někdo nedostane.

Oplocenky jsou dnes nezbytnou součástí obnovy lesa. Chrání nové stromky před okusem zvěří, které víc, než je les schopen uživit.
Oplocenky jsou dnes nezbytnou součástí obnovy lesa. Chrání nové stromky před okusem zvěří, které víc, než je les schopen uživit.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Poznám na lese, jestli něm žije jelen evropský, nebo jelen sika? Chovají se jinak?

Jsou tam oba, ale jejich populace se mísí.

Jelen sika má řadu výhodných vlastností. Je to skromné zvíře, má vynikající reprodukční schopnosti, je velice rezistentní vůči parazitům. Nemůžete si představit ideálnější invazní druh. Má úžasné adaptační schopnosti. Dokáže úspěšně přežívat na daleko chudší krmivové základně, než například jelen evropský.

Třeba Manětínsko, odkud se jelen sika kromě jiného rozšířil, byla oblast smrkových monokultur, kde by jelen evropský nepřežil. Jeleni sika se tu ale namnožili a expandovali dál. Já mám siku rád. Ale v Japonsku. K nám nepatří.

Dá se říct, že je jelen sika úspěšnější v páření?

Ne. Je to složitější. Nejde jen o reprodukci, ale jak je sika přizpůsobivá ve všech ohledech.

Jde také o to, že jelen evropský nebere siku jako reprodukčního konkurenta vážně. Ve Slavkovském lese jsem na vlastní oči viděl, jak se tihle dva paroháči setkali, jelen evropský sikovi nabídl souboj parožím, sika ho obešel, bodl ho parožím do boku a utekl. Podobně při říji silnější jelen evropský ‚nedokáže pochopit‛, co se mu v harému děje. V době říje zahání soky svého druhu, ale úplně přehlíží, když má v harému laní jelena siku.

Kdy začal být jelen sika vnímán jako problematický druh?

Až do konce druhé světové války jeleni sika ve volné přírodě u nás prakticky nebyli. Módní vlna chovu sik pominula, ve většině obor se jich zbavili a nechali si tam jelena evropského, i když už často s geny sik. A bylo pouze několik málo míst, kde to bylo obráceně.

V Manětíně, kde jsme v sedmdesátých letech minulého století tyto věci zkoumali, byla obora Lipí, která už dávno neexistuje. Tam prý hraběnka Lažanská nechala vystřílet jelena evropského s tím, že laně sika hynuly při porodu kvůli nadměrným plodům. Protože měla ráda siky, jelenů evropských se zbavila.

Pak byla obora Čemíny, také v západních Čechách. Tam přijela hladová Rudá armáda a vojáci najeli s technikou do oborních plotů, aby si obstarali jídlo.

A tím pádem jeleni sika unikli?

Ano, zvěř se dostala ven. Co načala armáda, dokonal lid, který se chopil moci a rozebral ploty na svoje prasečí chlívky. Ani jedna z těchto dvou obor už neexistuje.

A to vedlo k rozšíření sik do volné přírody?

Ano. K něčemu podobnému došlo ještě na severní Moravě. Poté byli jeleni sika dlouho hájení, protože to bylo něco pozoruhodného.

Jenže v enklávách jejich rozšíření začaly prudce vzrůstat škody na lesích. Tak se řeklo, že siky musíme dostat pod kontrolu. S tím se začalo teprve v 70. letech.

Živí se jelen sika úplně tím samým jako jelen evropský?

Živí se úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. Takže je úspěšnější v potravní konkurenci oproti jelenu evropskému.

Takže dopad na lesy je stejný, ať je tam jelen sika, nebo jelen evropský?

Přítomností jelena siky vzrůstá populační zatížení prostředí.

Nosná kapacita prostředí má své meze. Můžete ji vyčerpat jedním druhem nebo deseti. Tam, kde se druhy překrývají ve využívání potravní nabídky, je zátěž největší.

A ten potenciální další průšvih se skrývá v tom, že v prostředí, kde se úživná kapacita prostředí přestřelí, snadněji přežije skromnější sika než jelen evropský. Sika je velmi odolný druh.

V chudých smrkových lesích přežije lépe jelen sika, který si vystačí s málem.
V chudých smrkových lesích přežije lépe jelen sika, který si vystačí s málem.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Co dělá jinak, než jelen evropský?

Jinak nedělá skoro nic. Až na to, že jeho reprodukce je prakticky stoprocentní. To znamená, že téměř každá laň zabřezne.

Každý druh má nějakou minimální kondici, kterou musí dosáhnout, aby byl schopen reprodukce. Dá se měřit tělesnou hmotností. Čím dřív jí dosáhne, tím dřív může vstoupit do reprodukce.

Takže tím, že je jelen sika menší, může začít reprodukci dřív?

Ne. Oba druhy mají svou druhově specifickou minimální hmotnost, kterou musí laně dosáhnout, aby mohly zabřeznout. Sika se do té minimální kondice dostává rychleji než jelen evropský.

Když se jelen sika přemnoží místně, vytěsňuje dorost. První, kdo odchází, jsou zpravidla samci. Odcházejí jinam, až narazí na populaci jelena evropského. A tam už zůstanou. Protože jsou předvoj a nemají laně svého druhu, zkouší křížení s laněmi jelena evropského. V první vlně kříženců je u nás pravděpodobně otec sika a matka laň jelena evropského.

Jelen sika se popisuje jako drzý, neohroženější...

To je antropomorfizace. Vzpomeňte na ten příklad, že sika obejde jelena evropského a napadne ho z boku. To není strategie specificky siky, ale slabšího druhu. Ti větší nabízí ‚rytířský‘ souboj, tedy souboj sobě rovných, a menší se mu vyhnou, protože by v něm prohráli. Takže téhož, co jsem popsal u siky, byl schopen také jelen evropský, když byly i na našem území kdysi činěny pokusy introdukovat dvakrát tak většího wapiti.

A lani je to jedno, jestli se jí namlouvá jelen evropský, nebo jelen sika?

To vůbec ne. Obecně jsou to samice, kdo si vybírají samce, ne naopak. To se v evoluci vyvinulo proto, že samci a samice mají v průměru odlišný reprodukční úspěch za život. Prakticky každá samice reprodukuje, pokud není postižena nějakým zdravotním problémem. A reprodukuje tak často, jak jí to umožní její kondice.

Jeleni vyhledávají laně a shromažďují je do tlup, aby je mohli bedlivě střežit před ostatními soky.
Jeleni vyhledávají laně a shromažďují je do tlup, aby je mohli bedlivě střežit před ostatními soky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

U samců zejména polygynních druhů, tedy druhů, kde tvoří základ reprodukční jednotky jeden samec a několik samic, jak tomu tak je v době říje u obou zmíněných druhů, může mít úspěšný jednotlivec daleko větší reprodukční úspěch, než kterákoliv laň. Ale je to na úkor ostatních samců. Samci musí uspět v konkurenci s ostatními samci. Naproti tomu samice do společné reprodukce vkládá daleko víc: energetické náklady na březost, porod, péči o mládě. Samec poskytne pouze genetický materiál a víc se nestará. Když si tedy představíte, co do toho vkládá samice, tak jí nezbývá, než si dobře vybrat. Samci zase platí tím, že v konkurenci s ostatními samci dochází často ke zranění, někdy i k zabití.

Jak je ale možné, že si laň jelena evropského vybere jelena siku?

Při výběru partnera je cílem rozmnožit se a vyprodukovat životaschopné potomstvo, které bude dál nést a prosazovat vaše geny. A k tomu jsou různé strategie. Jedna je mít potomstvo s velkým sošným jelenem evropským. Ale alternativou k tomu může být mezidruhové křížení, skrze něž samice získá větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva. Ta vede k daleko větší životaschopnosti. A každá samice pro sebe váží náklady a přínosy. Takže z tohoto hlediska mezidruhové křížení může být pro laň dokonce z hlediska životaschopnosti potomstva výhodnější.

Američanka Meghan Wyman dělala v rámci své doktorantury v Anglii experimenty se zvukovými nahrávkami samců sik a jelena evropského. Jelen troubí, sika píská. Je to tak odlišné, že si to nikdo nemůže splést. Wyman pak pouštěla z reproduktorů na dvou místech volání sik a jelena evropského laním v říji. A ukázalo se, že část ‚evropanek‛ dala přednost tomu pískání jelena siky. Tyto výsledky musíme brát trochu opatrně, protože to, že samice tráví posloucháním jednoho volání více času než druhého, nemusí ještě znamenat, že se jim to líbí, ale…

Aktivní účast laní při křížení musí existovat, když to tak funguje napříč nejrůznějšími druhy.

Jelen evropský troubí.
Jelen evropský troubí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Podle čeho si laně vybírají?

Jedním z kritérií výběru je dominance. Vyberou si toho, kdo je největší „chlapák“. Proto samci inklinují k tomu o dominanci bojovat. A když má někdo takové zbraně, jako jsou parohy, je souboj životu nebezpečný. V praxi se čtvrtina jelenů během říje zraní a část té čtvrtiny zranění nepřežije.

Při soubojích nebere jelen evropský siku jako partnera do souboje. Sika se do stáda vplíží. Ale pro upoutání pozornosti laně používá stejné fígle.

Laň, když nechce, tak se oplodnit nenechá. V přírodě může od prvních známek zájmu jelena o laň uplynout 8 hodin i déle. Laň jelena svádí, občas ho nechá naskočit, pak podklesne, on se na ní neudrží a sjede se zádi dolů. Ona ho při milostných honičkách může navést tak, že se jelen potká s jiným jelenem a utkají se v souboji. A ona nakonec třeba skončí s úplně jiným jelenem. Je to součástí jejího vybírání otce svých potomků.

Jelení říje.
Jelení říje.

Jak jste se ke zkoumání jelenů sika vlastně dostal?

Já jsem se od začátku své odborné kariéry zabýval etologií a fyziologií jelenovitých. V 70. letech se na oddělení ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde jsem dodělával svou dizertaci, obrátili z hodnotitelské komise trofejí, že vyloučili jednu trofej s podezřením, jestli nepochází od křížence. Lišila se od všech ostatních. A všichni čekali, že to nepotvrdíme. My taky. Ale my jsme nakonec prokázali, že to kříženec byl. A nejen to.

Zjistili jsme, že ke křížení dochází celkem běžně. Zkoumali jsme několik populací jelenů u nás a v Anglii, a kam jsme sáhli, tam jsme našli hybridní znaky.

Já jsem se tím pak nějakou dobu intenzivně zabýval, byl jsem pozván se podívat i do Japonska a do Číny. Přestože jsme naše výsledky opublikovali už koncem 70. a začátkem 80. let, stále jsme naráželi na to, že nám doma mnoho lidí nevěřilo.

Nikdo nevěřil, že může dojít ke křížení jelena siky a jelena evropského?

Ne přímo nikdo, ale mnoho lidí nevěřilo, že může dojít ke křížení tak velikostně odlišných druhů. Hodně jsem přemýšlel o tom, jak to, že na to myslivci sami nepřijdou?

Myslím, že odpověď spočívá v tom, že kříženci nevypadají tak, jak bychom intuitivně čekali. Dá se očekávat, že kříženci v první generaci budou někde mezi jelenem evropským a jelenem sika. Ale ono to tak není. Promítají se do toho dvě věci z genetiky, maternální efekt a heterózní efekt.

Hybridní kolouch s laněmi jelena evropského.
Hybridní kolouch s laněmi jelena evropského.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Luděk Bartoš

Maternální efekt způsobuje, že i když máte stejnou genetickou výbavu, tak záleží na matce, jaká bude velikost potomka. Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Pokud bude matkou laň jelena sika, kolouch bude menší než průměr.

Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. Ale děje se to jenom v první generaci. To se využívá v zemědělství při užitkovém křížení, funguje to jak třeba u kukuřice, tak u prasat atd.

A platí ještě jedna genetická závislost: čím nižší je dědivost nějakého znaku, tím větší je heterózní efekt. Mezi znaky s nízkou dědivostí patří právě růstové schopnosti.

Když si toto promítnete do mezidruhového křížení mezi jeleny, tak co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá. Tyto hybridní znaky relativně snadno vidíte na první generaci, ale v dalších generacích jsou méně výrazné, nebo se až ztrácí.

Když se kříženec narodí matce sika, vyrůstá mezi sikami. Kříženec má díky heteróznímu efektu větší a členitější parohy. Tím poutá zájem lovců, pro něž je to mnohdy důležitější než to, co se mezi jeleny děje.

Pozná se kříženec tedy jinak?

Ani genetické metody ho jednoduše nerozliší.

My tady v Uhříněvsi máme jeleny. A máme tady křížence. Ale když jsme si nechali udělat genetickou analýzu, kolegyně, které se zabývají genetikou kříženců, dospěly k závěru, že tady žádné křížence nemáme. My však známe rodiče a rodiče rodičů, protože si děláme rodičovské zkoušky každého koloucha.

Jeleni sika se v Česku rozšířili po konci druhé světové války.
Jeleni sika se v Česku rozšířili po konci druhé světové války.

To znamená, že oni nepřišli genetickou analýzou na to, že tu máte křížence, ale vy víte, že je máte?

Ano, ale to není nic proti ničemu. Ve Velké Británii například revidovali po deseti letech čtvrtinu svých vlastních publikovaných výsledků, protože za těch deset let podstatně rozvinuli citlivost metodiky zjišťování křížení. Díky tomu pak dokázali snáze rozeznat křížence i po několika generacích. Tím to stále ještě nekončí a na dalším rozšíření možností se dále pracuje. Lze proto říct, že ani genetické metody nejsou zatím úplně zárukou přesnosti odhadu křížení.

Další rozhodující věc je osobní zkušenost. Lidé berou za standard to, co jsou zvyklí vidět kolem sebe.

V Polsku vydali před deseti lety nádhernou studii, která se zabývala populacemi jelena evropského a sik na území Polska, Kaliningradu a Litvy. Udělali srovnání výsledků genetické studie a toho, za co považuje úlovek samotný lovec. Zjistili, že v tom, co je vydáváno za jelena evropského, je značný podíl hybridů, a mezi úlovky, které byly považovány za siku, byli i čistí jeleni evropští. Tohle já považuji za docela velevýznamnou ilustraci, jak je svět někdy komplikovaný.

Jiný příklad je z německého Möhnesee, kde mají rovněž siky volně s jelenem evropským. Všichni byli přesvědčeni, že tam k žádnému křížení nemůže dojít. Aby si to potvrdili, pozvali si genetika Swena Herzoga, který analýzou prokázal, že tam křížence mají. A jejich reakce? Že genetika je jen módní trend, na který se můžou vykašlat.

To je klasický projev evropského tradicionalismu. Větší váhu má to, co nám řekli naši otcové a otcové našich otců, než ‚nějaká věda‘.

Jeden z mých šéfů, docent Šiler, říkal, že největší překážkou přenosu vědeckých poznatků do praxe je tradice. Měl naprostou pravdu!

Jelen sika v Anglii.
Jelen sika v Anglii.

Když se mezi sebou kříží koně a málokdo v tom vidí problém, proč by se mezi sebou neměli křížit jeleni?

Na to jsou dva pohledy. U nás je původním druhem jelen evropský. A jestli si ho chceme zachovat, tak tu jelen sika nemá co dělat. Jestliže na to nedbáte a necháte mezi sebou křížit takto velmi odlišné druhy, může to vést k tomu, že se postupně oba druhy propojí, až vzniká jakási nová forma. Vlastně časem nový druh. K tomu má dnes nejblíže volně žijící populace původně jelena evropského ve Wicklow, kam byly první siky vypuštěny, a kde až dosud zůstaly společně ve volnosti.

Jsou proto lidé, kteří se radují, jak je to skvělé, protože jsme svědky evoluce nového druhu! Až na to, že sika tady není původní, takže za vývoj ‚nového druhu‘ by bez přispění člověka dojít nemohlo. My bychom si měli umět říct, jestli u nás chceme zachovat původní druh, nebo jestli chceme něco, co vypadá úplně jinak a co tady nikdy dříve nebylo.

Ale není na mě na to odpovídat.

A jaké postoje tady převládají?

Asi před patnácti lety byl uspořádán o jelenu sikovi seminář. Já jsem tam měl hlavní přednášku. Po přednášce přišla skupina lidí, aby mi řekli, že 90 % z toho, co jsem říkal, je pro ně úplná novinka. Já myslel, že se zhroutím. Po tom, co jsme to publikovali v Česku, v zahraničí, několik let jsme o tom přednášeli. Výsledek nula.

Od té doby se to mění jen velmi pozvolna.

A vidíte nějaký posun?

Vlastně ano.

Kdysi jsem se před každou přednáškou ptal, kdo věří a kdo nevěří tomu, že může dojít ke křížení. V 80. a 90. letech tomu naprostá většina nevěřila. V roce 2005 už tomu 15 % věřilo. A teď, když učím studenty z lesnické a dřevařské fakulty ČZU, kteří jsou zaměřeni na myslivost, je poznání už většinové.

Ale pořád se to nedostalo do té fáze, aby s tím někdo začal něco systematicky dělat.

Na serveru myslivost.cz dělali anketu, podle níž si jen 8 % myslivců přálo vyhubení jelena siky v ČR. Jakou roli v rozšíření jelena siky hrají myslivci?

Zásadní.

Od 70. let, kdy sika začala pronikat do naší přírody, to byl druh, který nebyl v plánu mysliveckého hospodaření. Obecná strategie myslivců byla šeptat si ‚Máme tady siku, nikomu to neříkej! Budeme mít co střílet! Nová trofej!‛

Přežívá tu strategie mlčet, až se siky pomnoží do té míry, že už nepůjdou vyhubit a budou muset být zařazeny do plánu lovu. Takto uvažujícím lidem nejde o přírodu, ale jen o trofeje.

Myslivecké trofeje pověšené na stěně.
Myslivecké trofeje pověšené na stěně.

Kdybyste vy chtěl oslovit myslivce a vysvětlit jim, aby jim na zmenšení populace jelena siky záleželo, co byste dělal?

O to se snažím 50 let.

Já nejsem myslivec. Jen se krom své profese věnuji fotografování, čímž mohu naplnit svoje ‚lovecké potřeby‘. Fotografovat je velmi často těžší než střílet s dnešní technikou.

Naše myslivost trpí nedostatkem vzdělanosti ve smyslu přenosu vědeckých poznatků do praxe. Myslivcům můžete nařídit, co chcete, ale když to nebudou chtít ze svého vlastního přesvědčení dělat, tak to dělat nebudou. A vy s tím nehnete. Myslivec musí být přesvědčen. A aby mohl být přesvědčen, musíte ho vzdělat. Já se o tu osvětu snažím více než 40 let a mé pedagogické výsledky jsou prakticky nula.

Zašel jsem až tak daleko, že jsem kývl na to, že objíždím myslivecký lid a přednáším na školení mysliveckých hospodářů Českomoravské myslivecké jednoty.

V praktické myslivosti většinou rozhodují lidé mojí generace, tedy starci. Starce, který dělal a věřil něčemu celý svůj život, málokdy můžete přesvědčit, že se mýlil. Podle mého soudu, nic se nezmění, dokud nebudeme o těchto věcech vzdělávat lidi od dětství. To se zatím neděje.

A věří myslivci na seminářích pro Českomoravskou mysliveckou jednotu, že k hybridizaci dochází?

Stoupá procento těch, kteří tomu věří. Což bychom mohli označit za příznivý vývoj. Jenže jedna věc je, čemu věří, druhá, co dělají, a třetí, co vůbec můžou dělat. Řekne se, že dochází k hybridizaci. To je hloupé, no a co? Lidi žijí prostě jinými problémy.

A dá se jelen sika ještě nějak regulovat?

Teď se budu trochu přemáhat, abych řekl, že ještě pořád není úplně pozdě.

Jsou dvě možnosti. První je asi jediná se skutečnou šancí na úspěch. Musela by se vyhlásit genocida sik. Možnost lovit 366 dní v roce, 24 hodin denně, stylem, že vystrčí hlavu a bude střelen. A pokud by se takhle postupovalo dvacet let, tak jich tady snad moc nezbude. Těch dvacet let je minimum. Ale tohle je politicky i lidsky neúnosné.

Systém myslivosti dnes není nastaven tak, aby umožnil celoplošné zásahy. Proto je šance na úspěšnou regulaci invazního jelena siky mizivá.
Systém myslivosti dnes není nastaven tak, aby umožnil celoplošné zásahy. Proto je šance na úspěšnou regulaci invazního jelena siky mizivá.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Michalisko / archiv autora

Druhá možnost je slabší.

Aby se vůbec nějaké zásahy mohly dělat, musejí se dělat celoplošně. Na to dnes není postavený systém řízení myslivosti. My máme lokality, kde jeleni sika jsou a není tam nic jiného. Tam bych vymezil jelení oblast sika. V té by platila určitá pravidla, a kdykoli sika vystrčí hlavu jinam, tak bychom ho bez pardonu lovili. To by mohlo být politicky únosné. Ale ani o to asi nikdo zájem nemá.

Jak to?

Jedna z věcí, kterou se naše země liší od mnoha postkomunistických zemí, je, že my vlastně nemáme fungující vědeckou základnu pro myslivost. Existuje Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), ale útvar, který míval přes 50 pracovníků, se zredukoval na pár lidí. A když se podíváte do Polska, Maďarska, na Slovensko, tak tam takové základny jsou.

Když někdo ze světa potřebuje informaci o jelenech, tak se obrací na mě. To je špatně. To by měl být někdo z k tomu pověřené a vědecky vzkvétající instituce. Já se zabývám biologií jelenovitých, nikoliv myslivostí.

A je tedy přístup k jelenovi sika jinde v Evropě jiný než v České republice?

Ano i ne. Tím tradicionalismem je postižené celá kontinentální Evropa. Jen Britové a částečně Skandinávci jsou trochu jiní.

My se lišíme v tom, že nemáme explicitně zaměřená odborná pracoviště. Zaskakují za ně univerzity s lesnickými fakultami jako Mendelu a ČZU. Podle mého soudu chybí rezortní pracoviště, které by se v počtu několika desítek lidí prvoplánově a dlouhodobě zabývalo problémy myslivosti na vědecké úrovni.

V Česku se myslivost povinně vyučuje pouze na lesnických fakultách.
V Česku se myslivost povinně vyučuje pouze na lesnických fakultách.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Kdysi jsem učil jeden semestr na lesnické fakultě v USA v rámci programu „wildlife management“ (obdoba naší myslivosti) etologii zvěře. Při tom jsem pochopil, jak dramaticky se liší úroveň vzdělání myslivosti v Evropě a v severní Americe.

V Česku se myslivost povinně vyučuje na lesnických fakultách, což vede k pocitu jisté vyvolenosti v této oblasti. Problém je ale v tom, že na rozdíl od takto zaměřených studentů Severní Ameriky, nemají naši studenti lesnických fakult dostatečné vzdělání o anatomii, fyziologii, výživě, a etologii zvířat. Možná mají jisté mezery i v genetice, ekologii a zoologii. Po návratu v roce 2002 jsem nabídl strukturu amerického programu vedení fakulty, ale nijak to nedopadlo. Aby to ale nebylo až tak pochmurné, s radostí konstatuji, že alespoň na pražské fakultě lesnické a dřevařské začíná v této oblasti s novým akreditovaným oborem přeci jen svítat.

Co na seminářích ČMMJ myslivce nejvíce zajímá?

Myslím, že hlavně genetika. O té nejvíc diskutují, ale většinou o ní moc nevědí, pokud nemají biologické vzdělání. To má historické důvody. Jak známo, nejvíce diskutujeme o tom, o čem víme nejméně. Podle mého soudu je hlavní problém v tom, že se o křížení a související problematice neučí už myslivečtí adepti.

V rámci mysliveckého vzdělávání a zkoušek?

Ano. Ten systém je v principu úžasný, a ten princip nám například Američané docela závidí. Ale stávající odborná úroveň mi přijde nedostatečná. Přesně o toto by se myslím mělo v první řadě starat právě to zmíněné vědecké pracoviště pro myslivost budované na mezinárodním úrovni, které v současnosti k dispozici nemáme.

Někteří přírodovědci argumentují tím, že třeba pastva muflonů na Křivoklátsku dělá přírodě dobrou službu. Do české krajiny leckde reintrodukují koně a zubři, aby ji spásali. Nemohou i jeleni udělat krajině dobrou službu?

Samozřejmě, že ano. Ale nesmí jich být moc a záleží v první řadě na skladbě vegetace a charakteristice prostředí. To, co může být v určitém typu prostředí prostřednictvím zmíněných muflonů dobrá služba, jinde má naopak zničující účinky. A i o tom prostě musíte vědět základní informace a souvislosti a k jaké konkurenci mezi druhy může docházet.

Takže například když máte v některých částech Brd ve stejném prostředí dohromady okusovače, což je v tomto prostředí srnec obecný a jelenec běloocasý, a vedle toho jelena evropského a daňka evropského, což jsou spásači, tak všichni například v zimním období rádi okusují větvičky. Když okus dojde, spásači přejdou na zemědělská pole, kde to ale pro okusovače už není. Pokud se v takovém prostředí objeví ještě navíc jelen sika, je vybaven morfologicky a fysiologicky tak, že je prakticky nejúspěšnější konkurent.

Když dojde strava v lese, jde se na pole.
Když dojde strava v lese, jde se na pole.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Luděk Bartoš / archiv autora

Když se vybavím videa obrovských stád jelena siky natočená v západních Čechách, musím se zeptat: jak to, že jsou ta stáda tak obrovská?

Proč by nebyla? To je v první řadě dáno potravní nabídkou. V prostředí intenzivního zemědělství se enormně navyšuje právě tou zemědělskou činností nosná kapacita prostředí. Počty zvěře tomu pak logicky odpovídají. V těch stádech jelena siky, co jdou ve videu přes silnici, je hrubým odhadem 2000 jedinců. S ohledem na reprodukční kapacitu této zvěře, můžeme říci, že jenom v západních Čechách je potenciál na zazvěření zbytku Evropy.

My sice mluvíme o nosné kapacitě prostředí, ale málokdy jsme ochotní si připustit, že intenzivním zemědělstvím nosnou kapacitu enormně navyšujeme. Kdybychom to nedělali, tak naše prostředí udrží omezenější množství živáčků, ale zase nebudeme mít my sami co jíst. Zemědělstvím, bez kterého nemůžeme existovat, zároveň vzniká bohatá potravní nabídka dalším živočichům.

Protože jim nabízíme víc, než co je na polích a v lesích…

U nás myslivost dle zákona ještě ke všemu nařizuje přikrmovat v době nouze, v Severní Americe naopak většina států USA a provincií v Kanadě přikrmování zakazuje. U nás je pak běžné, že přispíváme k větší reprodukci spárkaté zvěře. U nás často dosahují laně jelena evropského nebo daněly daňka evropského reprodukčního věku v roce a půl života a mají koloucha či daňče každý rok. Například ve Skotsku, abychom měli srovnání na stejném druhu, kde jsou celkově horší životní podmínky a kde se nepřikrmuje, začínají laně reprodukovat většinou o rok později než u nás, mají koloucha jednou za dva roky. I když to není jediný faktor, i tak se nemůžeme divit, že máme problém s přemnoženou populací zvěře.


reklama

 
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (66)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

va

vaber

11.3.2022 08:42
,,Nekonečná stáda jelenů sika běžící krajinou či přebíhající silnici,,
jen bych se zeptal ,kolik takových nekonečných stád je a kde jsou? nekonečné stádo nejde přehlédnout,
určitě to mají odborníci zjištěno
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.3.2022 17:20 Reaguje na vaber
Stačí?
https://video.aktualne.cz/z-domova/obri-stado-jelenu-sika-prebehlo-silnici-na-plzensku-myslivci/r~d299f3d63dd111ea82ef0cc47ab5f122/
Odpovědět
JB

Jakub Brenn

12.3.2022 11:37 Reaguje na vaber
Je to hlavně okres Plzeň - sever a pak Slavkovský les(okres Cheb, Sokolov a Karlovy Vary).
Tak například zrovna minulou neděli jsem byl v centrální části Slavk.lesa mezi Bečovem a Loukou u ML. Vyšel jsem z lesa a šel jsem cestou mezi pastvinami asi 700m. Po pravé straně jsem postupně míjel
3 stáda sik, po levé straně postupně dvě stáda sik. Všechna byla početná. Takový obraz se Vám nabídne v této oblasti kdykoliv tam vkročíte.
Takhle velké stádo jsem viděl nad obcí Prameny nedaleko Tří křížů.
Pastvina byla celá zaplněná sikama.
Není třeba se nějak těžce dovtípit, jak ty škody v lesích vypadají.
Všechno do jednoho sežrané, vymlácené, oloupané, oplocenky, byť některé už opravdu poctivě udělané,už dávno nepomáhají. Ta zvěř má na to celé noci, aby si s tím nakonec hravě poradila nebo je to do prvního momentu, kdy se oplocenka poškodí.
Odpovědět
va

vaber

13.3.2022 10:22 Reaguje na Jakub Brenn
je to asi posledních pár míst kde mohou přežít ,
v zimě se stahují do stád, ve volné krajině nic k žrádlu nenajdou a proto se vrhají na stromky,
při mých pochodech krajinou ,ovšem v letě ,jsem je nikde nepotkal

Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2022 19:05 Reaguje na Jakub Brenn
Lesy budou mít asi nějakého majitele. Předpokládám asi L.Č.R. A honitby budou pronajatý někomu, kdo je pro někoho důležitý. Nemyslím si, že to je normální honitba. Tam by si to majitel s kulovnicí ohlídal.
Odpovědět
JB

Jakub Brenn

15.3.2022 19:56 Reaguje na Michal Ukropec
Evidentně je tu něco špatně...
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

15.3.2022 23:38 Reaguje na Michal Ukropec
Tady se přece nejedná o jednu honitbu, Navíc se nejedná ani o honitby které by obhospodařovaly nebo pronajímaly pouze LČR. Jsou v tom namočené i Vojenské lesy na Doupově, soukromné vlastní honitby, společenstevní honitby. Co tam dělala a dělá státní správa myslivosti opravdu nevím. Tady se nedá říci ani to, že by zaspala.
Na druhou stranu oni ty velké zimní tlupy jsou přirozené a většinou znamenají, že kolem dokola člověk o další siku už nezavadí. Do těchto tlup může být klidně stažena zvěř z x honiteb a lov potom může být opravdu problematický.
Jedna věc mě ale zaráží. Proč vědci neupozorňují na to co se stane až se do této oblasti s přemnoženou sikou nastěhují vlci?
Osobně když slyším volání po snížení stavů zvěře tak mě v první řadě zajímá jaký ná volající názor na minimální výměru honiteb.
No a řeči o tom jak se na siku kašlalo a zatajovaly se stavy. Již právě kolem roku 1970 vznikaly oblasti chovu pro jelena siku. Na Moravě Bouzovsko, v Čechách Manětínsko. Hlavní předpoklad vzniku oblasti chovu byla nepřítomnost jelena lesního. Ani jedna oblast se tehdy ani náznakem nedotýkala oblasti chovu jelena lesního a zvěř mimo oblast byla intenzívně lovena. Dodnes nepochopím proč se rušily ty oblasti chovu a vědci formátu pana Bartoše proti tomu neprotestovali? Dnes naštěstí zase začína sem tam fungovat zdravý rozum a oblasti chovu se obnovují.
Odpovědět
JO

Jarka O.

11.3.2022 08:49
Moc zajímavé,děkuji. Daly by se upravit zákony tak, aby se sika a kříženci směli lovit pro maso?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

12.3.2022 08:11 Reaguje na Jarka O.
? Žádné zákony z důvodu siky upravovat nemusíte.
Odpovědět
JO

Jarka O.

13.3.2022 16:21 Reaguje na Jarek Schindler
Šlo mi o toto: Jestli je pravdivé extrémní a škodlivé přemnožení, mělo by být možné lovit siku na maso do masen. Vypadá to, že by s dnešními metodami lovu bylo to maso dost drahé. Nedaly by se využít k lovu klece, pasti, armáda:-), případně jatka, veterináři, aby maso ze siky bylo dostupné a nahradilo např. dovoz? A na to je možná nutné změnit hygienická a veterinární nařízení...
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

13.3.2022 19:48 Reaguje na Jarka O.
Ano , s tou potřebou změny veterinárních a hygienických opatření máte naprostou pravdu. Ale ten problém je tu dlouho a smysluplné řešení není na světě. Problém s odbytem zvěřiny a jejím prodejem "v drobném" se netýká pouze siky ale veškeré zvěřiny. Ten samý problém maji vlastně asi i ti drobnější zemědělci co by mohli porážet dobytek doma. No ale hlavně to není o nějakých metodách lovu které by něco prodražovaly. No a pasti a další? Raději nekomentuji.
Odpovědět
Hu

Hunter

14.3.2022 10:01 Reaguje na Jarka O.
Jelen sika je v ČR řazen mezi lovnou zvěř a loví se zcela běžně.
Odpovědět
JO

Jarka O.

14.3.2022 10:12 Reaguje na Hunter
+ p. Schindler:
„A dá se jelen sika ještě nějak regulovat?
… Musela by se vyhlásit genocida sik. Možnost lovit 366 dní v roce, 24 hodin denně, stylem, že vystrčí hlavu a bude střelen. A pokud by se takhle postupovalo 20 let, tak jich tady snad moc nezbude. Těch 20 let je minimum. Ale tohle je politicky i lidsky neúnosné.“
To je názor p. Bartoše. Jestli je to realita, tak je regulace přemnožených sik, ale i srn, divočáků ještě o myslivosti? Nehumánní nebo zakázané techniky odlovu přitom nikdo nechce, já vůbec ne, ani vám do toho nechci kecat. Jak na to?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

14.3.2022 12:19 Reaguje na Hunter
Nenapadlo mě, že takovou zásadní věc někdo neví.
Odpovědět
LB

Lukas B.

11.3.2022 09:10
jak koukám, tak je to úplně stejné, jako invazní prase divoké, které šlo zlikvidovat s tereziánským vybavením. když se chtělo.
Odpovědět
LB

Luděk Bartoš

11.3.2022 09:57
Dnes ráno mi volal popuzený člověk ze Západních Čech, kterému se mé odpovědi v rozhovoru nelíbily. I když mě v závěru telefonátu dotyčný poslal kamsi, přeci jen mi nasadil brouka do hlavy. Má naprostou pravdu v tom, že celé Západní Čechy osvobodily Američané, nikoliv Rudá armáda. O tom, že do plotů obory najeli technikou hladoví vojáci Rudé armády, jsem v době, kdy jsme celou věc na Plzeňsku zkoumali, slyšel od pamětníků opakovaně. Od té doby to takto šířím dál. Ohradil se proti tomu poprvé skoro po padesáti letech až dotyčný, co mi telefonoval. Nebyl by mezi čtenáři někdo, kdo by mi mohl pomoci tento rozpor vyřešit? Šířím nepravdu, nebo k tomu došlo, ale až někdy později? Nikdy jsem totiž neslyšel, kdy přesně k tomu mělo dojít. „Po druhé světové válce“ je ještě dnes…
Odpovědět
MH

Martin Horňák

11.3.2022 10:58 Reaguje na Luděk Bartoš
Nejsem pamětník, můžu se poptat místních, ale už je to dávno, nicméně, aktuálně vidíme fungování ruský armády v praxi, nemám důvod myslet si, že by za útěkem Siků z obor zde na západě mohli Američani.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2022 19:10 Reaguje na Luděk Bartoš
Všetkému je na vině Americký imperialismus a Kalousek. Hned po tom myslivci, rybáři, včelaři a zahrádkáři. V žádném případě majitel a nebo nájemce.
Odpovědět
MH

Martin Horňák

11.3.2022 11:04
Tohle je nekonečná debata, která nebude mít nikdy uspokojivý výsledek, ale že jo, na křídlatku a bolševník už jsou i dotace na likvidaci. Na Siku ne. Nekonečná stáda jsou Čeminy, Touškov, Dolní Vlkýš, Líšťany - to jsou stáda, kdy jsem napočítal tisíc ks (odhadem) a pak to přestal počítat. Na zimu se stahují Líšťany - Košetice - Čeminy. Pak ten Manětín, ale tam se moc nepohybuju, a samozřejmě Slavkovský les - 80let starý jabloně a konec. Sázím do krajiny zeleň, škody neskutečný, Sikové jsou jako lavina/kobylky, prostě konec. Takže zatímco kdysi oni v oboře, dneska obory pro nový výsadby, aby tam Sika nevlezla. Je to prostě průser.
Odpovědět
AM

Anežka M

11.3.2022 21:45 Reaguje na Martin Horňák
Sika zvládne zlikvidovat 80leté jabloně? Nebo to myslíte tak, že nic mladšího tam nevyrostlo?

Jinak každopádně upřímnou soustrast, to musí být strašné, todleto. Mně jako hobby sadaři (rozhraní JMK/Vysočina) stačí ty stáda daňků a muflonů, stavění a opravování plotů tvoří minimálně půlku všech člověkohodin, které tomu věnuju. A uhlídat to stejně nejde, stačí vítr, nějaká spadlá větev... na mašli todleto.
Odpovědět
MP

Milan P.

11.3.2022 12:33
Ke konci války, když Američané bombardovali Plzeň tak omylem došlo i k bombardování Manětínské obory a z ní se dostal sika do volné přírody. Alespoň tak mi to tvrdili v sedmmdesátých letech pamětníci. Fakt je ten, že někdy v roce 1979 (?) jsem nad Novým Městečkem (u Nečtin) v zimě u krmelce napočítal snad na osmdesát kusů holé zvěře jelena siky. Během let se sika rozšířil ve Slavkovském lese, poté se objevil v Českém lese a dnes už je běžný i v Sedmihoří na Domažlicku.
Odpovědět
JM

JOSEF MÁK

11.3.2022 14:34
Pane katastrofu ne světě dělají lidi zvěř za to nemůže.....
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

11.3.2022 17:28
Vzhledem k faktu, že jsem xenofob a rasista, nechci tady mít nic z východu. Ani sršně, ani karasa, ani covid, ani Siku, ani Pitomia, ani muslima a ani Rusa v tanku.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

16.3.2022 07:28 Reaguje na Michal Ukropec
No, nechtít je jedna strana mince. Třeba ten sršeň k nám také s velkou pravděpodobností dříve či později dorazí. Jen, přesto že pochází z východu k nám asi dorazí ze západu.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

11.3.2022 23:12
Děkuji ekolistu za skvělý článek!
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

11.3.2022 23:24 Reaguje na Majka Kletečková
V dnešním čísle týdeníku 5 plus 2 vyšel recept na svíčkovou z jelena sika.
Odpovědět
JO

Jan Olejníček

12.3.2022 08:41 Reaguje na Majka Kletečková
Že se nestydíte, číst Babišovy noviny...
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

12.3.2022 18:30 Reaguje na Jan Olejníček
Za občasné čtení týdeníku 5 plus 2 se nestydím, přestože patří Babišovi a koblihy nemusím. Recept na pokrm z jelena sika mne zaujal. Možná se jedná o novou regionální specialitu Plzeňského kraje.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

11.3.2022 23:35
Bylo by fajn, kdyby na tenhle rozhovor navázal článek od zástupců ČMMJ žijících v okresech s přemnoženýma sikama. Nebo by ho mohli napsat autoři Černý, Podhorecký, Benettová, když se nedavno v jiném článku na ekolistu odvolávali na odpovědi profesora Bartoše v souvislosti s jelení zvěří v NP Šumava.
Odpovědět
Kamil Krabice

Kamil Krabice

12.3.2022 08:16 Reaguje na Majka Kletečková
:)))) To by sice fajn bylo, ale není to nutné. ozbrojené křídlo KDOčsl prostě preferuje guláš a společenské a soukromé škody ho nezajímají.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

12.3.2022 18:21 Reaguje na Kamil Krabice
Proč myslíte, že je zbytečné, aby nějaký zástupce myslivců napsal článek o tom, jak je to s přemnoženýma sikama z pohledu ČMMJ resp. z pohledu těch myslivců, kteří žijí v oblastech českého Serengeti?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

12.3.2022 08:46 Reaguje na Majka Kletečková
Vy opravdu nepřekvapíte. Bylo by opravdu fajn pokud byste pořád dokola nemlela ty své nesmysly. Co má článek vámi udávaných autorů společného s tímto článkem? Nic, to jen paní Kletečková musí zase trolit.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

12.3.2022 18:04 Reaguje na Jarek Schindler
Černý, Podhorecký a Benettová se nedávno odvolávali na profesora Bartoše coby uznávaného odborníka na jelení zvěř. Zde je rozhovor s tímto odborníkem na téma jelení zvěř, navíc se v tomto rozhovoru také hodně zmiňuje myslivecký tradicionalismus v souvislosti s jelení zvěří.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

12.3.2022 19:34 Reaguje na Majka Kletečková
Vámi jmenovaní autoři se ve svém článku , pokud tedy umím číst, zabývalí lovem vysoce březích laní jelena lesního v NP a pokud se odvolávali na pana profesora tak hlavně v otázce gravidity laněk do dvou let věku. Ano výzkum pana profesora vyvrací tvrzení vedení NP. Proč tedy o tom nemluvíte paní Kletečková? Proč jasně nenapíšete, že tvrzení parku odporuje výzkumu a je tedy , když už nic jiného, chybné.
Tento článek je ale o jelenu sika mimo NP. Takže dva rozdílné články o jiných tématech. Samozřejmě pro vás je asi jelen jako jelen. Já je rozlišuji.
No a ten tradicionalismus? Věřím, že právě ten tradicionalismus je trnem v oku vám a různým ekologům. Právě ten tradicionalismus je jedním z důvodů zápisu myslivosti do seznamu nehmotného kulturního dědictví. To bolí paní Kletečková, co? Na o i ten tradicionalismus nakonec neznamená, že by myslivost měla být co se týče doby, vědy a nových poznatků neměnná a zamrzla někde na začátku dvacátého století , kam se nás snaží zpátky nacpat někteří "ekotrotlové".
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

13.3.2022 20:45 Reaguje na Jarek Schindler
Nevím, komu je ten tradicionalismus trnem v oku, mně rozhodně nikoliv. Podle profesora Bartoše chybí rezortní pracoviště, které by se dlouhodobě zabývalo problémy myslivosti na vědecké úrovni, čímž se lišíme od ostatních vyspělých evropských zemí. Není právě v tomto zakopaný pes české myslivosti?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

13.3.2022 21:56 Reaguje na Majka Kletečková
Vezmu to popopopopořadě. Pokud by vám ten tradicionalismus, který jste tak zdárně obšlehla z pohádky pana Bartoše nebyl trnem v oku tak jej asi nezmiňujete.
Dál opravdu nevím jak to slušně napsat.
Nemůže být tím rezortním vědeckým pracovištěm kde by se dlouhodobě vědecky zabývali mimo jiné i myslivostí například VÚLHM . Tedy Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti nacházející se na adrese Jíloviště Strnady. Jedním z předchůdců tohoto ústavu byl třeba Výzkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie ve Zbraslavi atd. No a ta dlouhodobost. Ten lesnický a myslivecký výzkum u nás započal v roce 1921- Ústav pro ochranu lesa a šéfoval mu uznávaný zoolog a myslivec Julius Komárek. Tedy loni ten výzkum oslavil 100 let. To se vám nezdá dost dlouhodobé?
Není náhodou ten zakopaný pes v tom, že o tomhle se v přírůčkách ČSOP či Hnití Duha nepíše.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

15.3.2022 17:29 Reaguje na Jarek Schindler
Julius Komárek byl velká osobnost, kromě jiného byl jedním z iniciátorů zřízení národního parku na Šumavě. V době, kdy vedl Výzkumný ústav lesnický (1921 – 1945), zřejmě u nás prožívala myslivost svůj zlatý věk.

Podle pana Bartoše NAŠE MYSLIVOST TRPÍ NEDOSTATKEM VZDĚLANOSTI VE SMYSLU PŘENOSU VĚDECKÝCH POZNATKŮ DO PRAXE. VÚLHM má řadu útvarů,jen jeden z nich je Útvar myslivosti, všechny ostatní se týkají lesnictví, včetně tří laboratoří. Útvar myslivosti míval přes 50 pracovníků, nyní jich má jen 8. Dívala jsem se na jejich aktivity, publikační činnost, výzkumné projekty – drtivá většina z nich se týká lesnictví a ne myslivosti. Na ekolistu díky panu Janu Řezáčovi VÚLHM informuje o svých výsledcích často, ale ty jsou zaměřené převážně na lesnickou problematiku, až na pár článků o divočácích v souvislosti s AMP a o sikách. O sikách vždy jen z pohledu lesníků – o jeho škodlivém vlivu na lesní porosty. Teprve pan Bartoš zde napsal o sikovi samotném – o jeho etologii, probíhající hybridizaci v souvislosti s naším jelenem lesním, rozšíření ...

Dřívější útvar o počtu přes 50 pracovníků byl fungující vědeckou základnou pro myslivost. Oddělení o 8 lidech těžko. V Polsku, Maďarsku, na Slovensku podle profesora Bartoše základny jsou, u nás ne.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

15.3.2022 23:03 Reaguje na Majka Kletečková
Aha. Paní si zase doplňovala vědomosti na Wiki.
Pana prof. Komárka mám spíš spojeného z Karpaty. Tedy Čergov, Vysoké Tatra ( kniha Tatranská zvířena)Balkán a ano jedním z iniciátorů vzniku NP Vysoké Tatra byl. Park byl vyhlášen v roce 1949. Na Šumavě se sice narodil ale snad kromě jeho, Hanákem vydaneho rukopisu " Mezi Markomany a Bóji" se ji asi moc nevěnoval. Ano napsal článek "Poslední příležitost pro národní park" ale důvodem byla v té době (1946), po vysídlení spíš opuštěnost Šumavy. Jak je vidět, nakonec to poslední příležitost nebyla. CHKO bylo vyhlášeno až v roce 1963 A park. V době jeho vzniku asi nikdo Komárka za iniciátora vzniku parku nepovažoval. Nebo snad dodáte nějaký odkaz paní Kletečková?
Jinak koukám, buď jsem špatně četl nebo článek trochu "naboptnal".
Nemyslím si, že bychom měli a to hlavně v nedávné minulosti nedostatek vědců zabývajících se myslivostí a publikujících o myslivostí. Nečas,Lochman, Hromas, Wolf,Hanzák,Červený......
No a pokud požadujete seznam prací na téma sika tak třeba:
Jelen sika v Západních Čechách z roku 2007, kde ve sborníku referátů najdete:
Jelen sika , Potravní ekologie siky, Jelen sika japonský v regionu Plzeň sever – problém stanovení početních stavů, Hospodaření se zvěří jelena siky v honitbách LČr, Pěstování lesa pod tlakem jelena siky, Sika v Doupovských horách, Endoparazitózy jelena siky (cervus nippon nippon) v lokalitě „Plzeňsko”,Sika ve farmových chovech, Současná problematika zvěře sika na Bouzovsku........ až po referát pana prof. Bartoše Původ jelena siky v Evropě a historie vývoje hybridizace jelena siky a jelena evropského.
Dále třeba práce:
Reprodukční charakteristiky samic jelena siky- Ježek 2016.
V roce1989 jsme hostili Světové sympozium na téma Divoké ovce světa. Jedním z referátů byla : Potrava muflona na Bouzovsku v zimě a jeho potravní konkurence s jelenem sikou.
Takže paní Kletečková, že něco nenajdete na Ekolistu či na Wiky ještě neznamená, že to neexistuje. Pracovišť zabývajících se tématy použitelnými v myslivosti se i dnes najde u nás dost. Na druhou stranu je to o financování výzkumu a to v případě výzkumu zabývajícím se mysliveckými tématy v posledních letech opravdu mírně řečeno pokulhává. Je minimální, nebo žádné. Dobře to popsal pan Červený ve svém referátě "Kterým směrem kráčí výzkum zvěře v ČR?" ze semináře " Telemetrický výzkum zvěře...... " z roku 2011.
Můžete mi říci jak velká je ta vědecká základna třeba na tom Slovensku či v Polsku? Tedy když o tom mluvíte.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

16.3.2022 23:44 Reaguje na Jarek Schindler
Vycházím z názoru a tvrzení profesora Bartoše: „NAŠE MYSLIVOST TRPÍ NEDOSTATKEM VZDĚLANOSTI VE SMYSLU PŘENOSU VĚDECKÝCH POZNATKŮ DO PRAXE. ... Jedna z věcí, kterou se naše země liší od mnoha postkomunistických zemí, je, že my vlastně nemáme fungující vědeckou základnu pro myslivost. Existuje VÚLHM, ale útvar, který míval přes 50 pracovníků, se zredukoval na pár lidí. A když se podíváte do Polska, Maďarska, na Slovensko, tak tam takové základny jsou.“

Vy jste na toto zareagoval: „Nemůže být tím rezortním vědeckým pracovištěm, kde by se dlouhodobě vědecky zabývali mimo jiné i myslivostí například VÚLHM .“

Ověřila jsem si, že drtivá většina aktivit VÚLHM, publikační činnosti a výzkumných projektů se týká lesnictví, nikoliv myslivosti. Útvar myslivosti tvoří jen 8 lidí. Proto si myslím, že tvrzení pana profesora by mohlo být oprávněné. Pokud si myslíte, že nemá pravdu, uveďte, v čem se mýlí.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

17.3.2022 08:33 Reaguje na Majka Kletečková
Ano paní Kletečková. Vy vycházíte pouze z cizích názorů protože vlastní nemáte. Tedy spíš, těžko můžete mít názor na něco co neznáte.
Vy jste si něco ověřila? Dal jsem vám příklad na x prací ohledně siky a vy jste si je opravdu ověřila?
Ne, vy budete donekonečna opakovat jeden odstavec jen proto, že to někdo řekl.
Na téma sika u nás vyšli například knihy " Daněk, sika, jelenec" od pánů Wolf, Lochman,Husák nebo kniha z roku 2015 "Jelen sika japonský" od p. Hanáka. Víte, že tyto knihy na tuto tématiku vůbec existují? Ne, vy jste o nich na ekolistu nečetla.
Osobně jsem si myslel, že pan profesor bude mít pod svým rozhovorem větší snahu o diskuzi. Mě třeba osobně zajímá jeho názor na přikrmování zvěře. To co jsem se dočetl v článku je dost nepřesné a hodně povrchní. Ale třeba byste to vzala za něj. Co říkáte?
Odpovědět
JB

Jakub Brenn

12.3.2022 11:54
A kdysi jsem tu v jedné reakci četl, že v Sasku nadpočetnou lesní zvěř dost zredukovali a lesní obnova tak probíhá velice zdárně.
V říjnu jsem poprvé vyrazil na saskou stranu Krušných hor a musel jsem tomu dát zapravdu. Všude vitální smrkové porosty, ale ovšem velice často podsazené bukem (úspěšně odrůstajícím) a v místech, kde byl les byť jen lehce promíšený starými buky, eventuelně kleny, se nalézal neprostupný podrost buků.
I jsem pozval saského známého k nám do Slavkovského lesa a sám viděl ten rozdíl. My tu v podrostu takový ten vzorně uklizený les, jen jehličí nebo mech, borůvčí úplně ožrané.Á pět minut jsme narazili na stádo sik. Takový
český Serengeti..
Sám mi potvrdil, že zvěř opravdu v Sasku zredukovali na únosný stav,a že na lov se vyráží do Čech, kde je zvěře nespočet. Takže za vším hledej byznys.
A panu Bartošovi moc děkuji za jeho článek!
Odpovědět
va

vaber

13.3.2022 10:28 Reaguje na Jakub Brenn
takové stádo dokáže překonat velkou vzdálenost ,oni v Německu hlídají hranice?
Odpovědět
JB

Jakub Brenn

15.3.2022 19:59 Reaguje na vaber
tak zřejmě přeběhlou zvěř vždy zdárně zredukují, Němci dokáží být důkladní:-)
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

12.3.2022 12:06
Když ekologii lesa utvářejí myslivci a ekologii vod rybáři, prostě už z logiky věci to nemůže dobře dopadnout...
Odpovědět
DB

David Boukal

12.3.2022 23:17 Reaguje na Jindřich Duras
Děkuji Vám pane Bartoši za podnětný článek! Sdílím Vaše pocity ohledně nutnosti*/marnosti* vzdělávání těch, kteří rozhodují o managementu daného ekosystému. [* nehodící se škrtněte]
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

13.3.2022 08:47 Reaguje na Jindřich Duras
Jenže kdyby ekologii vod prováděli pouze ochranáři, měli bychom nádherně čisté vody, akorát bez ryb. Díky tomu, že jsou z řek a potoků vodovodní trubky, ryby se nemají kde vytřít a tím ani množit. No a co nevychytají rybáři, vymlátí volavky, vydry a kormoráni, takže kdyby rybáři každý rok nevysazovali do vod spoustu ryb, ti chránění paraziti by neměli co žrát a vychcípali by hlady.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

13.3.2022 10:18 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Do ekologie vod patří i tzv. hydromorfologie, tedy zákruty, břehové porosty, příčné bariéry, dokonce stav údolní nivy. Tam je náprava hodně těžká zejména kvůli nevůli vlastníků okolních pozemků. Ochranáři ekologii vod řeší spíše okrajově. Měly by to řešit státní podniky Povodí spolu s odbornými institucemi, což se zatím daří hrozně málo. Ochranáři jsou v tom nevinně :-).
Vysazování ryb vypadá fajn. JENŽE:
Jde o to, kolik jakých ryb a kam. Rybáři např. zavlékají nepůvodní druhy ryb, kam nepatří. Vysazované ryby, bohužel, se ve vodě chovají jinak: třeba si nedokážou hledat potravu stejně dobře jako přirozeně rozmnožené a také se neumí dobře chránit před predátory, navíc snadněji skáčou rybářům na návnadu... No a aby toho nebylo málo, tak dlouhodobé vysazování ryb ničí genetický základ říčních populací.
Tím nechci shazovat pozitivní působení rybářů.
Prostě dokud se všichni nespojíme a nepostavíme se za obnovu té hydromorfologické stránky potoků a řek, lepší to nebude...
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

13.3.2022 20:46 Reaguje na Jindřich Duras
Tady je evidentně vidět, že nějaká koordinace nefunguje. A ani se nedivím, protože v našem přebyrokratizovaném státě to fakt fungovat nemůže. Možná by to fungovalo formou nějakých doporučení, kdy rybářské spolky, které vysazují plůdek, by byly osloveny státem, případně ochranářskými organizacemi a při jednáních by se sladily požadavky rybářů se zájmy ochrany přírody. Tohle tady ale zatím nefunguje. Zatím to jsou akorát nařízení doprovázená spoustou byrokratických úkonů. A to je špatně.
Odpovědět
RT

Richard Toman

14.3.2022 10:23 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Tak v případě tekoucích vod, jsou rybáři až ti poslední, co můžou to co píše Duras ovlivnit, a sám to moc dobře ví. Co dělala posledních 30let Povodí s našimi řekami? Proč je třeba pomalu na každém pidi toku MVE a i několik za sebou? Není určitě vše bezchybné, ale taky je fakt že bez rybářů by na řadě míst už žádné původní druhy ryb nebyly. Spíš není moc vidět činnost různých výzkumníků a jiných odborníků, hlavně v praxi.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

13.3.2022 08:47 Reaguje na Jindřich Duras
Jenže kdyby ekologii vod prováděli pouze ochranáři, měli bychom nádherně čisté vody, akorát bez ryb. Díky tomu, že jsou z řek a potoků vodovodní trubky, ryby se nemají kde vytřít a tím ani množit. No a co nevychytají rybáři, vymlátí volavky, vydry a kormoráni, takže kdyby rybáři každý rok nevysazovali do vod spoustu ryb, ti chránění paraziti by neměli co žrát a vychcípali by hlady.
Odpovědět
dm

david matoušek

14.3.2022 10:40 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ryby se nerozmnožují nebo méně než kdysi, z řady důvodů, kromě změny prostředí, teplot, taky hraje roli neviditelné znečištění jako léky, antikoncepce, drogy, složky pracích prostředků, vše co nevyčistí ČOV. Pokud se bavíme o rybách jako je parma, ostroretka, podoustev, plotice, hrouzek apod. tak tam zrovna odlov rybářů hraje roli minimálně, a stejně tyto ryby prostě z řady vod mizí.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

13.3.2022 09:11
Tak je otázka, k čemu směřuje vývoj. Dnes vývoj určují zelení a zelený, to je adorace predátorů za každou cenu, zvláště těch velkých. Býložravci jsou pro ně pouze maso pro ty predátory a tudíž jim nikdo, ani stát nevěnuje žádnou zvláštní pozornost.. A mít z myslivosti či jiné péče o přírodu nějaký zisk v podobě masa těch zvířet je pro zelené ta nejhorší žumpa, ti by byli nejradši, kdyby lidi z vůbec žádné přírody, ani lesů, ani polí neměli vůbec nic, ani maso, ani plodiny. A lidi se živili ze vzduchu či lépe kdyby vůbec nebyli.
U myslivců je pak problém v tom, že mimo snad revírů spravovaných lesníky státních a velkých soukromých lesů vymizeli profesionální a pseudoprofesionální myslivci. Profesionální myslivci byli ti, kteří byli za to, že jsou denně hodiny v lese a znají ten les jako své boty placeni. Pseudoprofesionální myslivci byli myslivci v době, kdy se šlo do důchodu v 60 letech a kdy hodně lidí bylo ještě jako důchodci tak do 70 let ještě dostatečně svěží, aby mohli v tom lese dostatečně často být. Či za socíku myslivci, jejichž zaměstnání jim umožnilo i během kariéry být denně hodiny v lese, protože v práci nemuseli moc pracovat. Znali tak les a zvířata v něm jako své boty a snadno tak mohli odstřely regulovat cokoliv. U jelení zvěře by pravděpodobně výrazně omezili vliv Sika, i kdyby Siku vůbec neznali, protože by se řídili velikostí zvířat. Tito lidé totiž díky svým znalostem lesů dokázali ty zvířata šlechtit odstřely. Měli svá zvířata v honitbách obeznaná a odstřely tak z velké části směřovali ke kusům s nevhodnými vlastnostmi, zejména vzrůstem a odlišným exteriérem od žádaného vzhledu. Ti by dokázali většinu kříženců s jelenem Sika prostě odstranit už jen z toho důvodu, že jsou příliš malí.
Dnes je pro myslivce v produktivním věku problém v tom, že zaměstnání, kde by si mohli po třeba noci probdělé v lese odpočinout téměř nejsou a jako důchodci jdou do důchodu dnes příliš pozdě a obvykle tak zhuntovaní, takže roky, kdy jsou jako důchodci dostatečně svěží pro to být v lese jako skutečný myslivec jsou velmi krátké.
Myslivci jsou dnes téměř všichni v podstatě sváteční myslivci, protože jako zájmoví se musí v první řadě věnovat své obživě, své práci a teprve potom být myslivci. Zvěř v honitbě nemají obeznanou, takže když mají něco střelit, jdou na 2 - 3 hodin večer na posed a střílejí tak to, co jim tam náhodou přijde. Takže jakákoliv regulace a šlechtění zvěře nefunguje. Odstřel obtížné zvěře, jako je černá zvěř, se takovými svátečními myslivci téměř nedá dělat.
Vidím to v současné době tak, že aby se ten Sika zvládl, musí se mezi myslivce vrátit nějakým způsobem profesionální myslivci. Lidi, co mají tu zvěř v lese v honitbě obeznanou, znají jednotlivé kusy a dokáží tak střílet selektivně nevhodné kusy.
Co se týká jelene Sika, pro účinnou metodiku na eliminaci jeho invazivního působení bude zřejmě nutné se domluvit celoevropsky na nějakých jednotných a současně taky proveditelných krocích.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

13.3.2022 10:28 Reaguje na Radim Polášek
Je vidět, že vám zelení leží pěkně v žaludku, co :-)?
Už z článku, který komentujete, přece víte, že v lese zelení ten vývoj neurčují, ne?
Obecně: V lesích je řádově více zvěře, než ty lesy unesou. Les není ani chovná stanice ani Disneyland, ale nenahraditelný kus Přírody, který musí správně fungovat. A to je to, co myslivci ve své většině nikdy nepochopí. Podle nich "správně" znamená co nejvíc zvěře, širokou základnu pro vznik trofejních kusů, co se dají zpeněžit, třeba.
Není ani takový tlak na maso. Zní to hloupě, ale je to tak. Odpadla tím jedna z důležitých motivací chovanou zvěř dostatečně intenzivně z chovu sklízet. Takže se logicky kdeco přemnoží. Na divoké prase 2000.- zástřelné?! Jinak se tam nikdo nebude obtéžovat?!
Možná jsou myslivci sváteční, jak píšete - i když asi ne, protože řady z nich jsou dobře situovaní chlapi, co si rozhodně čas udělat dokážou...akorát si ho dělají na zábavu a ne moc na starání - ale ať už jsou sváteční nebo ne, je to docela jedno, protože mají pořád stejné a chybné své ústřední dogma, tedy filosofii celé činnosti. Ostatně, to se nám autor článku snažil říct, myslím.
Odpovědět
RT

Richard Toman

13.3.2022 14:40 Reaguje na Jindřich Duras
Vy zas máte v žaludku rybáře a myslivce, ne? Jako zaměstnanec Povodí asi víte, kdo ty vaše hydromorfologicke stránky potoků a řek ovlivňuje nejvíc a kdo určuje jejich ekologii. A ta věta o tom dogmatu a filosofii celé činnosti? Práce našich Povodí v celé republice budiž toho důkazem.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

13.3.2022 18:23 Reaguje na Jindřich Duras
Někomu "leží v žaludku" zelení, někomu rybáři a myslivci, že pane Duras.
Že by se zelení, tedy například Hnití Duha se svými experty na vše, nesnažili určovat vývoj čehokoliv co je zrovna napadne? Stačí si přečíst některé články expertů na lesy a myslivost. Nevíte náhodou jak se ze "slepičáře" stane ěxpert na lesy?
Jinak lesy snesou té zvěře podstatně víc než jí v současné době po nich běhá. Zvěř nedělá škody přírodě, dělá škody člověku. V dnešní době běhá po lesích víc lidí ( turisté, houbaři, běžci a běžkaři, pejskaři, kolaři atd) než zvěře. Dejme té zvěři alespoň trochu klidu aby mohla naplnit své biologické potřeby a hned to bude vypadat jinak. Ta zvěř totiž do toho nenahraditelného kusu přírody také patří.
Vy, ve své zaslepenosti víte co nikdy nepochopí myslivci. Já zase vím co nikdy nepochopíte vy. Oni totiž ti rybáři a myslivci jsou jediní kteří za to využívání té přírody v rámci svého koníčka, poslání, životního stylu, kromě toho, že odvádějí obrovský kus práce i platí. No a nejsou to zrovna malé částky. Jen nájem honiteb u státních lesů dělá něco mezi 600 až 700 miliony korun. To trochu odporuje vaší uvaze o zpeněžení za jakoukoliv cenu. Alespoń , že jste vynechal ty "ochranáři" často vzpomínané plné mražáky. To zástřelné za divočáky je pouze v určité oblasti a je to vyslověně pouze z důvodu šíření AMP. Jinak se loví každoročně přibližně přírůst. Vám se zdá těch +-150 až 200 tisíc ročně ulovených divočáků málo?
Mluvíte o chybném dogmatu ale nějak zapomínáte uvést jak by měla ta správná filozofie vypadat?
Takže pouze výkřiky do tmy. Jestli je pravdou, že vás zaměstnává Povodí tak bych se asi styděl říci, že rybáři utvářejí ekologii vod. Pokud by to totiž byla pravda tak je potom otázkou co tam děláte vy. Napřimujete a betonujete toky?
Odpovědět
SM

Stanislav Mudra

13.3.2022 19:25 Reaguje na Jarek Schindler
V dnešní době běhá po lesích víc lidí ( turisté, houbaři, běžci a běžkaři, pejskaři, kolaři atd) než zvěře. Dejme té zvěři alespoň trochu klidu aby mohla naplnit své biologické potřeby a hned to bude vypadat jinak - dobře jste to formuloval, já to vidím jako jeden z podstatných faktorů škod i obtížnosti regulace - odlovu
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

13.3.2022 22:08 Reaguje na Stanislav Mudra
Podle Vás za přemnožení japonských jelenů může to, že nemají klid, aby mohli naplnit své biologické potřeby?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

13.3.2022 22:27 Reaguje na Majka Kletečková
To jste prosím vyčetla odkud nebo spíš z čeho jste toto vaše tvrzení vydedukovala? Můžete mi tu pasáž prosím citovat?
Vás paní Kletečková budou asi nejlépe charakterizovat slova doktora Štrosmajera z Nemocnice na kraji města. Vy budete asi také taková holubička. Pozor, ještě chvíli a vzlétnete.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

14.3.2022 17:16 Reaguje na Radim Polášek
„Co se týká jelene Sika, pro účinnou metodiku na eliminaci jeho invazivního působení bude zřejmě nutné se domluvit celoevropsky na nějakých jednotných a současně taky proveditelných krocích.“

Nepřipadá mi, že je nutné se domlouvat celoevropsky na redukci právě tohoto přemnoženého nepůvodního druhu. Země sousedící s ČR se sikou nemají zdaleka tak vážné problémy jako my. U Němců asi v tomto směru dobře funguje jejich saský model myslivosti, o kterém se občas zmiňuje pan Schindler. Ani v Rakousku a Polsku tento problém není zdaleka tak palčivý jako u nás. Myslím, že žádná jiná země EU přemnožení siky nenechala tak daleko dojít jako my. Možná dokonce, že to přemnožení invazních japonských jelenů většině myslivců vyhovuje. Zatím žádný z myslivců pravidelně komentujících myslivecká témata na ekolistu se přímo k tomuto problému nevyjádřil, dělají mrtvého brouka.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

14.3.2022 20:27 Reaguje na Majka Kletečková
Úspěšně překonáváte přitažlivost zemskou. Víc se k vašim výplodům asi nedá říci.
Sika není celoevropským problémem. Sika není ani problémem celé ČR. Země sousedící s ČR v první řadě obývá podstatně víc zvěře ( teď nemluvím o sikovi) než u nás. V Česku se ulovilo 68 kusů zvěře na tisíc hektarů, Německo uvádí na stejnou plochu 117, Rakousko 88 a Maďarsko 91. Jak to ale vypadá problém s přemnoženou zvěří mají pouze naši "ekologové".
Saský model , tedy pokud jej zmiňuji, tak pouze jako odstrašující příklad "zelené arogance" a pokus o likvidaci spolkové myslivosti u nás.
Pokud by ten "Saský model" dobře fungoval, tak proč ho v tom Německu nepřebraly všechny spolkové země, paní Kletečková?
I v samotném Sasku je odpor proti tomuto systému.
Jinak mám takový dojem, že v Sasku ve volnosti sika není. Určitě není v Rakousku. Ano ti tedy siku řešit nemusí.
Jinak k tomu rozšíření siky u nás. Proč pan profesor v případě příkladu z Brdských lesů neuvádí siku, paní Kletečková?
Někteří jedinci uvádějí siku na 30% uzemí s jelenem lesním. Pokud vím tak je to zatím problém pouze Doupovských hor, Českého a Slavkovského lesa a malé časti Krušných hor. To na 30% jaksi nevypadá.
Zajímavé je v článku i čtení o genetice. U vlka jste schopni rozlišit jeho původ (Alpská, Karpatská nížinná populace)a v případě křížení dvou rozdílných druhů najednou nejde určit ani to, jestli se jedná o jejich křížence?
No a že se na váš vkus mnoho myslivců k sikovi nevyjadřuje? Většina myslivců o které mluvíte paní Kletečková siku v honidbách nemá a tak tu siku za celý život ani nepotká. Proč by se tedy k sikovi měli vyjadřovat? Myslím, že to hravě zvládnete za ně.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

13.3.2022 21:59
Podle Manuálu nepůvodních druhů v Evropě je sika považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů. Podle profesora Bartoše zásadní roli v rozšíření jelena siky hrají myslivci, už 50 let se snaží dosáhnout toho, aby myslivcům záleželo na zmenšení populace tohoto japonského jelena, zatím marně.

Asiat je skromnější než náš jelen, přežije i tam, kde už to náš původní jelen nedává. Je silně přemnožený (zatím jen v Plzeňském a Karlovarském kraji?), protože u nás neměl dlouho žádného přirozeného predátora. Kříží se s naším původním jelenem, páchá škody při obnově lesů. Nedělá nic jinak než jelen lesní, až na to, že jeho reprodukce je prakticky stoprocentní, tj. téměř každá laň zabředne. Do minimální kondice, které musí dosáhnout, aby byl schopen reprodukce, se dostává rychleji než náš jelen lesní.

Z nedávného článku na ekolistu od Černého, Podhoreckého a Benettové usuzuji, že se tito myslivci a ochránci zvěře obrátí na MZe kvůli vyhlášce č. 323/2019, která od roku 2020 povoluje v ČR celoroční lov jelení zvěře do dvou let, čímž umožňuje beztrestně i nemorální lovení březích laněk mladších dvou let. Podle stejné vyhlášky se povoluje ale také celoroční lov siky japonského do dvou let věku.

Převládne-li konsenzus, že je třeba populaci japonského siky zredukovat, může hrozit nebezpečí, že budou někde legálně loveny březí laňky siky do dvou let. Zvlášť pokud tisícihlavá stáda našich nepůvodních kopytníků začnou migrovat i na území NP Šumava.
Odpovědět
Hu

Hunter

14.3.2022 10:00 Reaguje na Majka Kletečková
Majko, tak nějak jako jako když člověk sleduje, když se líhne motýl a prochází postupně vývojem, aby se nakonec z ošklivé housenky a kukly vylíhnul krásný a jemný zázrak přírody, obdařený barevnými křídly, tak i já s úžasem sleduji, jak se z vás postupně stává odborník na problematiku myslivosti. Pastevecké psy jste zřejmě už opustila, ale ve stejném duchu, tedy bez jakýchkoliv teoretických a praktických zkušeností, teď budete zřejmě doporučovat nějaký všelék na řešení všech problémů v myslivosti. Jsem ohromen, opravdu byste se mohla vznášet jako holubička, jak pravil v jednom známém TV seriálu M.Kopecký.
Odpovědět
JB

Jakub Brenn

15.3.2022 19:55
Třeba zrovna tam u vás se siky ještě nevyskytují.
Odpovědět
JM

JOSEF MÁK

29.3.2022 19:45
To je zase článek, problém je pokud vím lokální....
Odpovědět
MH

Martin Horňák

30.3.2022 12:01
křídlatku a bolševník dotačně omezujeme, Siku nevidíme
Odpovědět
ZK

Zan K.

25.4.2022 21:54
Jelen troubí, sika píská. Je to tak odlišné, že si to nikdo nemůže splést....Takže je snad problém aby ho myslivci přednostně a houfně lovili? Když se svého času v Číně přemnožili ptáci a ničili úrodu, lidé je obyčejným bubnováním dokázali vyhubit. Dřív to dělali čižbou. Zase je to jen na lidech.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist