Moderní skříně nic nevydrží, ale nábytek z 80. let nás ještě přežije, říká šéf nábytkové banky

Poptávka po použitém nábytku raketově vzrostla spolu s potřebou ubytovat lidi prchající z války na Ukrajině. Praha má v této situaci náskok, protože si před rokem zřídila Nábytkovou banku. Ta, coby pracoviště Centra sociálních služeb, přijímá nábytek od dárců a přerozděluje ho prostřednictvím sociálních pracovníků lidem, kteří nábytek potřebují, ale nemohou si dovolit koupit vlastní. Tak se nábytek dostane i k lidem z Ukrajiny, kterým pomáhají Úřady práce nebo kurátoři z městských částí. S vedoucím nábytkové banky Tomášem Valentou jsme si povídali o tom, po jakém nábytku je největší poptávka, jaký nábytek nejdéle vydrží i jaký nejkurióznější kousek přijali. Jaký nábytek lidé v nábytkové bance nejčastěji hledají?

Šatní skříň, stůl, postel a židle.

Naše úzké místo jsou židle, protože jich je drtivá většina čalouněných. A my z hygienických důvodů vůbec nic čalouněného nebereme.

Měli jsme v tomto ohledu velké štěstí, že jsme se mohli poučit z chyb kolegů z celého světa. Oni dříve čalouněné brali, ale pak měli plnou halu štěnic.

A kdybychom k našim klientům zavezli s nábytkem i štěnice , tak jim jenom uškodíme. Ta škoda může jít do desítek tisíc korun.

Čalounění tedy omezuje příjem hlavně u židlí?

Nejenom. Za týden mám třeba 20 e-mailů s nabídkou pohovky. Ty jsou ale čalouněné, takže je nebereme.

Prochází u vás nábytek nějakou očistou?

Všechno preventivně ošetřujeme. Máme na to speciální přípravek, který by měl zajistit, že dva měsíce bude nábytek chráněn před parazity. Ošetřujeme nábytek, nádobí, halu i naše auto.

Kdo jsou nejčastější příjemci nábytku z nábytkové banky?

Největší skupinou jsou nízkorozpočtové rodiny. Lidé, kteří pobírají dávky hmotné nouze. Asi ze třetiny jsou to lidé, kteří spolupracují s neziskovým sektorem.

My v nábytkové bance nemáme kompetence rozhodovat o tom, komu nábytek půjde a komu ne. To dělají sociální pracovníci, kteří své klienty znají, a spolu s nimi o nábytek žádají. Jsme pro sociální pracovníky na území hlavního města Prahy taková pomocná ruka. Celého procesu se kromě pracovníků ze sociálních služeb mohou účastnit i referenti z Úřadu práce a kurátoři z městských částí, záleží na tom, kdo je klient.

Kdo kromě nízkorozpočtových rodin může o nábytek z banky žádat?

Mladí dospělí opouštějící ústavní výchovu nebo pěstounskou péči, lidé opouštějící výkon trestu odnětí svobody.

Dokonce jsme schopní podpořit i neziskové organizace. Podpořili jsme jich zatím sedm, většinou to byly organizace, které si nemohly dovolit pracovní stoly.

A pak senioři. Ti nepotřebují mít sociálního pracovníka, nepotřebují pobírat dávky hmotné nouze, každý senior má u nás dveře otevřené.

Vztahuje se vaše pomoc i na lidi přicházející z Ukrajiny kvůli válce?

Ano. Uprchlíci mohou o nábytek žádat stejným způsobem jako všichni ostatní - skrze úřady práce, sociální pracovníky a kurátory městských částí.

A mají lidé možnost vybrat si, co se jim líbí, hodí, rozměry…?

Určitě. Tohle mi přišlo jako nejzásadnější. Když si máte vybavit byt, je dobré, abyste si nábytek vybrali.

Nábytkové banky totiž fungují dvojím způsobem. Buď umožňují, aby si klienti nábytek vybrali, anebo jim nábytek přidělí podle seznamu.

My se snažíme, aby si klient nábytek vybral. A ještě jim pomůžeme tím, že se vyptáme, jak mají velký byt, kolik mají místa, kolik lidí je v domácnosti. A vymýšlíme to tak, aby každý člen domácnosti měl svoje úložné prostory.

A když to jde, snažíme se i vybírat nábytek i podle dezénu, aby barevně pasoval.

Darují vám nábytek spíše firmy, nebo jednotlivci?

Jednotlivci.

Podle mého jsou to hlavně lidi, kterým není lhostejný život jejich sousedů. Já je asi neumím úplně definovat, ale mám pocit, že takových 80 % lidí chce darováním nábytku někomu pomoct.

Volají nám ale i lidé s tím, že by se potřebovali nábytku zbavit, to je těch 20 %, kteří si nás pletou s vyklízecí firmou.

Ale těch 80 % zavolá a řekne, že viděli reportáž s námi a mají dětskou postel a jestli bychom ji mohli předat nějaké rodině.

Dárci nám nábytek ve většině případů vozí, a my jsme za to rádi, anebo řešíme svozy. Ale vzhledem k tomu, že máme jedno auto na odvozy i svozy, je čekací lhůta na svoz celkem dlouhá.

Nehromadí se vám tady nějaký typ nábytku?

V 70., 80. letech se hodně vyráběl sektorový nábytek. Byly tři nebo čtyři typy obývacích stěn. Ty nám sem dárci hodně vozí, a musím říct, že klienti si je moc neberou.

Dřív měl nábytek sloužit třeba třem generacím. Dnes už se z něho stala taková houska na krámě. Dnešní šatní skříně vydrží třeba dva roky.

Lidé ale chtějí moderní nábytek, jen si neuvědomují, že jim vydrží pár let. Kdežto nábytek z 60., 70., 80. let byla ještě poctivá truhlářská práce. A my ho tady máme hodně a v dobré kvalitě. Což ostatně dokládá, že vydrží.

A s kolegou skladníkem, který je truhlář, lidem radíme, jak si tenhle nábytek upravit, obrousit a natřít na barvu, jakou si kdo přeje.

Vy máte i truhlářskou dílnu. Co je ta nejčastější oprava, se kterou se vypořádáváte?

Truhlářskou dílnu jsme zatím pořádně nepoužili. Máme nabídek bytového vybavení tolik, že si vybíráme to, s čím nebude moc práce.

Děláme si hlavně police. Občas nám někdo přiveze skříň, ve které police chybí. A když se nám objeví nepoužitelná skříň, rozřežeme ji na police.

Když přijímáme nábytek, hodně apelujeme na to, aby byl kompletní se vším všudy. Jednou se nám stalo, že dárce přivezl 30 postelí. Až později jsme si všimli, že jim chybí kování. Nové stálo 500 Kč k jedné posteli, to je pro 30 postelí už dost. Podařilo se nám dárce ale dohledat a zeptat se, jestli mu někde náhodou neleží kování k postelím. A pán nám ho našel a přivezl.

Všechny tyhle chyby nás posouvaly dál. Teď už víme, na co si dávat pozor, co brát, co nebrat.

Znamená to, že máte hodně nabídek od dárců a berete jen nábytek, který je nepoškozený a plně funkční?

Nejdůležitější je, aby nábytek byl plně funkční.

Na atraktivitu moc nehledíme, ta je totiž dost relativní. Já osobně nábytek z 80. let miluju. Tehdy se hodně dbalo na to, aby se přiznalo dřevo jako takové, a dávalo se minimum lamina. Z mého pohledu truhláře je to atraktivní nábytek.

Pohled dnešního mladého člověka je ale jiný.

Truhláře tady ale nemáte?

Já mám maturitu z truhlařiny. Nejsem ale moc šikovný truhlář. Naštěstí tu mám skladníka, který je velmi šikovný truhlář. Cokoli je potřeba opravit, má do hodiny opraveno.

Dá se podle vašich zkušeností mluvit o ideálním nábytku, co se týká trvanlivosti nebo opravitelnosti?

Mně připadá, že se zatím nevymyslelo nic lepšího než nábytek z 80. let. Tehdy se nábytek profesionálně klížil velkými ztužidly, na spoje se používaly kolíky. Takový nábytek je pevný, ještě nás všechny přežije.

Dnešní nábytek je udělaný tak, že si ho přivezete domů v krabicích a pak si ho složíte pomocí spojovacích zámečků. A spojovací materiály jsou přizpůsobené tomu, aby to zvládl dát dohromady každý a nepotřeboval na to moc síly a vědomostí. A taky to podle toho vypadá. Takové skříňky se při prvním nebo druhém převozu začnou viklat.

Ale vy si nevybíráte nábytek podle kvality. Berete vše funkční, co vám lidi přivezou?

Přestali jsme třeba brát takové ty velikánské příborníky, které se dělaly zhruba v polovině minulého století. Jsou strašně náročné na stěhování.

Dnešní šatní skříň úplně v pohodě ve dvou lidech odnesete. Skříň z 50. či 80. let, na tu potřebujete tři lidi. Ale na příborníku se zničíte, protože váží třeba 120 kg.

A u nich se nám klasicky stávalo, že si je vybrali lidi z Prahy 1 nebo Prahy 2 do pátého patra bez výtahu. V domech, kde jsou malá točená schodišťátka. Kolegové se mi z takového závozu vraceli zničení…

Nějaké příborníky a těžké šatní skříně ještě máme, ale nabízíme je už jenom do přízemí. Nechci o naše řidiče přijít, protože na jejich práci stojí celá nábytková banka. Nerad bych, aby jim za pár měsíců odešla kolena. I když mají k práci všechny pomůcky: stěhovací pásy, stěhovací kolečka a tak.

Kolik domácností za den zavážíte?

Denně stěhujeme jednu až tři domácnosti a řešíme jeden až dva svozy nábytku k nám. Dopoledne se řeší domácnosti a odpoledne svozy. Řidiči si mnohdy opravdu máknou.

Jaký obrat nábytku máte?

V roce 2021 jsme podpořili 441 subjektů, s tím, že 434 byli domácnosti a sedm neziskové organizace.

Aktuálně máme v hale asi 1500 kusů nábytku. K 31. 12. 2021 jsme přijali 5009 kusů bytového vybavení. A kdyby nábytková banka v Praze nefungovala, tak by těch 5009 kusů bylo nejspíš spálených. Úplně zbytečně.

Ve střední Evropě se za rok 2018 spálilo 35 000 tun použitelného nábytku. Když se to přeorientuje na lidi, kterým by ten nábytek mohl pomoct, tak je to win-win.

A kolik kusů nábytku většinou darujete?

Najednou můžeme darovat maximálně 15 kusů bytového vybavení. Je to kvůli placení darovací daně. Každý člověk, který dostane dar v hodnotě vyšší než 15 000 Kč za zdaňovací období, musí zaplatit daň. My se snažíme, aby se naši klienti placení darovací daně vyhnuli. Proto máme jenom 15 položek. Dokážeme si obhájit, že jedna položka se vejde do 1000 Kč.

Počet kusů bytového vybavení se řídí podle počtu lidí v domácnosti. Mnohdy klienti říkají, že potřebují ještě židli navíc, když přijde návštěva. Ale já odpovídám, že teď zabydlujeme je, ne návštěvu.

---

Tématu cirkularity se věnuje celé číslo Pražské EVVOluce. Stáhněte si ji zdarma.

---

Jak dlouho se na nábytek z banky čeká?

Docela dlouho. Sociální pracovníci s klienty vyplní formulář a my bychom se měli do 14 dnů ozvat a domluvit termín schůzky. V tuhle chvíli mám ale domluvené termíny měsíc dopředu. Přitom mi ještě zbývá obvolat další formuláře a bojím se toho, že se čekací doba ještě prodlouží. Žádostí je obrovské množství.

Od sepsání formuláře po chvíli, kdy nábytek přivezeme, jde průměrně o 2,5 měsíce. Je to hrozně dlouhá doba.

Jsme ale limitovaní tím, že máme jen jedno auto. Kdybychom měli dvě, jedno na svozy a jedno na odvozy, tak by se termíny výrazně zkrátily. Pro správný provoz potřebujeme ještě tři další zaměstnance, v dnešním počtu pěti lidí jsme trošku poddimenzovaní.

Nábytková banka vznikla s tím, že jsme magistrátu slíbili podpořit na náš rozpočet 159 rodin. A mám velkou radost, že se to povedlo skoro trojnásobně. Takže se ukázalo, že efektivitu dohánět nepotřebujeme. Kdybychom měli o tři pracovní pozice víc a o jedno auto víc, tak bychom mohli pomoct více lidem v kratším čase.

Kam až jste schopní nábytek odvézt?

Specializujeme se jenom na Prahu. A denně mám několik telefonátu od lidí z celé České republiky, kteří by potřebovali pomoct. Ale my nemůžeme – už jenom samotná Praha je obrovské sousto. A ještě se vrhat do Středočeského kraje a do celé České republiky, na tom bychom si vylámali zuby. A ani na to nemáme rozpočet.

Ale na druhou stranu na to nejsme sami, existuje skvělá nábytková banka v Libereckém kraji, v Brně a v Českých Budějovicích.

Navíc teď roste i trend práce s použitými věcmi, ať už se bavíme o re-use centrech nebo swapech. A puntíků na té mapě je víc a víc, a já z toho mám velkou radost. Protože dřív nebo později budeme muset s použitým materiálem pracovat. Jestli nebudeme dávat věcem druhý dech a nezužitkujeme je úplně do posledního kousíčku, tak se za chvíli budeme brodit v odpadcích.

Nabízí nábytková banka pouze nábytek?

Ne. Reagujeme jak na nabídku, tak na poptávku. Z toho důvodu jsme začali brát i elektrospotřebiče.

Bereme jen funkční, vždycky je zkoušíme. A když nabízíme elektrospotřebič, vždycky informujeme potřebnou domácnost, aby si ho nechali ještě zrevidovat elektrikářem. Je lepší zaplatit 200 korun za revizi pračky, než 20 000 korun za vytopeného souseda.

Máme tady teď asi 90 DVD přehrávačů, což už je ale zastarale médium. Ale možná se někdo najde, kdo by nějaký chtěl.

Ze začátku jsme odmítali brát nádobí, ale když nám po něm začaly přicházet poptávky, tak jsme to přehodnotili. Nabízíme ho podle počtu lidí v domácnosti: když v domácnosti bydlí tři lidé, tak si mohou vybrat tři hluboké talíře, tři mělké, tři dezertní, tři hrníčky, tři příbory, jeden hrnec a jednu pánev.

Po nádobí se nám lidi začali ptát na hračky. A my jsme říkali, že jsme nábytková banka, už takhle bereme navíc elektrospotřebiče a nádobí… Ale nakonec bereme i hračky. Teda kromě plyšových, samozřejmě.

Jakou nejkurióznější věc jste přijali?

Jednou nám dárce přivezl pravou kopii obrazu Renoira. Teď ho má v bytě jedna seniorka, asi úplně neví, o jaký klenot se jedná.

A úplně na samém začátku nábytkové banky nám přijelo velké auto se starožitným nábytkem. Nábytek z první republiky, u obchodníků se starožitnostmi by to mohlo mít cenu třeba sto tisíc. Pánovi to bylo jedno, prý s tím nechce mít žádnou práci. ‚Tady to máte a já jedu‛. Klienti netušili, jak jsou ty kousky, které si odváží domů, cenné. Ale my jako nábytková banka na cenu nehrajeme.

Pak v důsledku pandemie covidu rušila jedna dárkyně úplně celé hodinářství. Přijelo velké auto se 70 hodinami. Mrzí mě, že dárkyně musela hodinářství zavřít. Zároveň mohla hodiny rozprodat někde na e-shopu. Ale rozhodla se nám je přivézt. A klienti byli úplně šťastní.

A loni jsme měli nábytek z organizace Lumos Foundation, kterou založila spisovatelka Joanne Rowlingová. Přivezli hromadu stolů. A já pak klientům říkám, že tenhle stůl je od Rowlingové, říkáme ji stoly od Harryho Pottera. A klienty těší, že má jejich nový nábytek příběh.

Nebo jsme tu měli noční stolky od Daniela Hůlky. Byly designové, ale funkčností naprosto zbytečné. Ale díky tomu, že to byla designovka s příběhem, tak si to klienti vzali.

---

reklama

---