https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/mongolsko-ma-lesy-ale-nema-lesnickou-tradici.snazime-se-jim-predat-tu-nasi-rika-richard-slaby
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Mongolsko má lesy, ale nemá lesnickou tradici. Snažíme se jim předat tu naši, říká Richard Slabý

10.8.2022 10:20 | PRAHA (Ekolist.cz)
Richard Slabý (druhý zleva) vystudoval lesnickou fakultu VŠZ v Brně. V letech 2001–2004 působil jako ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Následně se věnoval zahraniční spolupráci, od roku 2015 se až do své penze věnoval rozvojové spolupráci v Mongolsku.
Richard Slabý (druhý zleva) vystudoval lesnickou fakultu VŠZ v Brně. V letech 2001–2004 působil jako ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Následně se věnoval zahraniční spolupráci, od roku 2015 se až do své penze věnoval rozvojové spolupráci v Mongolsku.
Mongolsko je obrovská země, s rozlohou 1,5 milionu kilometrů čtverečních je 18. největší na světě. Země stepí, pouští a pro někoho možná trochu překvapivě i lesů. A to lesů, které trápí problém, kvůli kterému tamní lesy poblíž lidských sídel, kde se pase, nezmlazují a který v českých zemích vyřešila Marie Terezie zákazem lesní pastvy. O lesnické rozvojové pomoci v Mongolsku jsme si povídali s lesníkem Richardem Slabým, který až do své penze působil v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL).
 
Mongolsko si člověk představí jako zemi nedozírných pustin, stepí a pouště. Ne jako místo, kde rostou lesy. Opravdu tam stromy mají?

I já jsem měl prakticky celý život představu, že Mongolsko jsou jen stepi a poušť Gobi, a v ní tak maximálně nějaké keře. V Gobi opravdu keře jsou. Jde o saxauly, které jsou pro prostředí Gobi a život v ní velmi důležité, ale o les v našem pojetí nejde, i když saxauly pokrývají přes 3 miliony hektarů rozlohy Gobi.

Lesů skutečných ale mají v Mongolsku dost.

Specialista na semenářství a pěstování stromů v lesní školce Josef Cafourek předává zkušenosti s pěstováním sazenic.
Specialista na semenářství a pěstování stromů v lesní školce Josef Cafourek předává zkušenosti s pěstováním sazenic.

Zhruba přibližně kolik – a jakých vlastně?

Podle nejnovějších údajů národní inventarizace lesů, která proběhla s pomocí mezinárodních organizací v letech 2014 – 2017, je v Mongolsku 11,3 milionu hektarů boreálního lesa. Jde o severské lesy, které také známe pod názvem „tajga“. Ta se vyskytuje pouze na severní polokouli, a je vázána na délku vegetačního období, která se pohybuje mezi 1 - 4 měsíci.

Mongolské boreální lesy tedy mají rozlohu asi 1,5x Česka. Kdo se tam o ně stará?

Veškerá lesní půda v Mongolsku byla do nedávna státní. Na lesy dohlíží stát prostřednictvím místních lesních úřadů. Hospodaření je svěřováno lesním podnikům, které smějí těžit úřadem vyznačené porosty, nebo koncesním skupinám, které smějí zpracovávat jen mrtvé dřevo.

Pokud se lesní podniky budou starat o lesy dobře, časem pronajatou půdu mohou získat do svého vlastnictví. Vzhledem k obrovským vzdálenostem a chybějící infrastruktuře jde zejména o oblasti kolem řídkého osídlení.

Zhruba 31 % lesů se nachází v chráněných územích, kde se lesnicky vůbec nehospodaří.

U nás má lesnické hospodaření dlouhou tradici, školu. Znají to i v Mongolsku?

Mongolské lesnictví rozhodně nemá takovou tradici jako má naše, středoevropské.

V minulosti, pokud někdo v Mongolsku žil v blízkosti lesů, pak si bral, co chtěl. Do lesa se zpět nic neinvestovalo. Za ruské nadvlády ve dvacátém století byly v Mongolsku zpracovávány lesní hospodářské plány obdobné těm ruským, a vznikaly pilařské provozy. Většina dřeva šla do Ruska.

Umělá obnova lesa prakticky neexistovala a vše se nechávalo na přírodních procesech. Z lesů tehdy mizela zejména vysoce ceněná borovice sibiřská a kvalitní porosty modřínu. Některé, dnes nedotčené oblasti, se dochovaly jen díky jejich nedostupnosti a obrovským vzdálenostem.

Jaký mají současní a průměrní obyvatelé Mongolska vztah ke svým lesům?

Toto je pro mne velmi těžké popsat.

Tajga na jihozápadě Mongolska.
Tajga na jihozápadě Mongolska.

Jsou stále ještě těmi hrdými potomky Čingischána, pastevečtí nomády žijícími v úctě k přírodě?

Pastevci z venkova myslí hlavně na to, jak dnes uživit svá stáda a nemají moc informací o tom, že když znemožní obnovu lesa, nebudou v budoucnu mít pastvu.

Na druhou stranu mládež vyrůstající ve městech už o životě svých rodičů, respektive spíše prarodičů, moc neví. A městské obyvatelstvo dnes jezdí do venkovského prostředí díky levným terénním ojetinám za rekreací a začíná jim „vadit“, že lesy už nejsou „krásné“.

Nejsou krásné? Jak tedy vypadají? Dá se třeba říct, jakému stavu, historické předloze, by odpovídaly u nás?

Dnešní podoba lesů v některých částech severního Mongolska ve mně opravdu evokovala představu, že takto asi vypadaly středoevropské lesy za doby Marie Terezie, a že to postupně vedlo k nařízením, že se v lesích nesmí pást dobytek, že se nesmí odvážet lesní hrabanka, že pokud vlastník lesa stromy vytěží, musí plochu obnovit… V Mongolsku jsou ale samozřejmě i krásné lesy.

Setkali jsme se mnohými lidmi, kteří nám říkali, že lesy milují, ale klidně v nich pásli svá tisícihlavá stáda. O výše popsaných problémech se stárnoucími porosty bez obnovy neměli ani tušení. Obávám se, že každodenní problémy se zajištěním pastvy odsunou budoucí problémy do pozadí…

Takže v Mongolsku probíhá konflikt mezi obnovou lesů a pastevectvím?

Počet lidí žijících ve venkovském prostředí klesá, počet chovaných zvířat naopak rapidně stoupá. V dobách socialismu bylo chováno něco kolem 13 milionů zvířat, dnes jich je údajně přes 60 milionů.

A protože tradiční oblasti pastevectví, stepi, už dnes neuživí tolik zvířat, stěhují se lidé do míst, kde jsou lesy. Tam je vždy více vody, a tím také více pastvy.

Jenže při pravidelné pastvě se les neobnovuje a časem, až staré stromy dožijí, nebudou mít následovníky. Plocha lesa se zmenší.

Pastva v lese byla u nás zakázána už za doby Marie Terezie. V Mongolsku je sice také zakázána, ale je pořád zcela běžná. Pokud se s tím nic neudělá, lesů tu bude nezvratně ubývat.

Mongolskou krajinu trápí i masivní eroze.
Mongolskou krajinu trápí i masivní eroze.

Je tak těžké začít dozírat na dodržování zákazu lesní pastvy?

Pastevectví je v Mongolsku pořád chápáno jako tradiční způsob života, byť naráží na limity lesní krajiny. Omezit pastevce je proto krajně nepopulární opatření, nikomu se do jeho prosazování v praxi nechce.

Naopak, ceněni a vyznamenáváni jsou pastevci, kteří chovají co největší stáda.

Lesy jsou tam tedy opomíjeným ekosystémem?

Ne zcela.

O lesích a jejich významu se stále více mluví. Současný prezident, Khurelsukh Ukhnaa, vyhlásil akci výsadby 1 miliardy stromů do roku 2030. Jde jistě o populistické prohlášení, ale směřující správným směrem. Každý člověk v Mongolsku dnes díky tomu ví, že stromy a lesy jsou důležité.

Jak se za takové situace do Mongolska dostali právě experti z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů?

Zní to jako pohádka, ale údajně se to stalo nějak takhle: V Darkhanu, druhém největším městě Mongolska, někdy kolem roku 2010 plánovali na univerzitě otevřít obor lesnictví. Při pohledu z okna si tamní pan ředitel – u nás by to byl rektor – řekl, že když tam Čechoslováci v 60. letech postavili perfektní cementárnu, tak by mohli být i dobrými lesníky. A oslovil v Mongolsku působí českou organizaci Člověk v tísni.

Zkušenosti z krátkého působení dvou českých lesnických expertů nakonec vedly k žádosti mongolské strany o rozsáhlejší projekt zahraniční rozvojové spolupráce. A jelikož žádost směřovala do oblasti, kterou v ČR zajišťuje výhradně Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, doporučilo Ministerstvo zemědělství České rozvojové agentuře k realizaci projektu právě tento ústav.

Jaké jsou aktuálně ty největší problémy mongolských lesů? Jen nadměrná pastva? Co třeba tající permafrost?

Mizející permafrost je jistě problémem, který ukazuje na změnu klimatu a tím následně na ohrožení stávajících ekosystémů. Touto problematikou se v Mongolsku mnoho let zabývají vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kteří potvrdili tání permafrostu jako významný faktor způsobující odumírání lesa.

V oblasti, kde jsme působili, jsou na první pohled ale viditelné zejména škody na lesích způsobené dlouhodobou nadměrnou těžbou dřeva, lesními škůdci, požáry a pastvou.

Konkrétně v našem údolí za Sharingolem by bylo pastvy ještě dost, ale mnoho hektarů tu zničili zlatokopové. Ovce, krávy a kozy se pasou na loukách, ale i v lesích, kde ničí malé stromky.

Když si vezmu jen název vašeho projektu – Rozvoj lesů a genofondu místních ekotypů lesních dřevin v Mongolsku – nabudu snadno dojmu, že se tamní lesy nerozvíjejí, a nějakým způsobem je tam ochuzen místní genofond.

Dá se prakticky říci, že mongolské lesy starší než 50 – 60 let jsou původní. Náš projekt se snažil o to, aby se do umělé obnovy, tedy do zalesňování, nedostalo osivo nebo sazenice z dovozu, kde je neznámý původ, nebo osivo nekvalitní.

V ČR a celé EU platí poměrně přísná pravidla pro přenos osiva a prodej sazenic. Mongolské straně jsme tedy předali praktické zkušenosti z uznávání vhodných stromů a porostů pro sběr osiva, založením dvou lesních školek na obalované sazenice a založením prvního semenného sadu modřínu i know-how v oblasti získávání kvalitních sazenic nejkvalitnějšího osiva v blízké budoucnosti. Vše bylo zaměřeno výhradně na ekotypy místních dřevin.

Zakládání skleníku pro pěstování sazenic.
Zakládání skleníku pro pěstování sazenic.

Jak moc se liší know-how vašich mongolských kolegů?

Začnu krátkou, ale výstižnou příhodou. Nastávající „lesní inženýr“ míchal ve školce mykorhizu, kterou jsme přivezli z ČR, a chtěli díky ní zajistit větší ujímavost sazenic. Na otázku, zda ví, co je to mykorhiza, odpověděl, že ne. Víš, mykorhiza je určitá forma symbiózy mezi dřevinou a houbami. Víš, co to je symbióza? Nevěděl.

Úroveň studentů a absolventů je různá. Různá je i úroveň jednotlivých univerzit.

Vnímají třeba některé souvislosti odlišně, než vy? Třeba například to, že by se přírodní vlivy formující les – požáry – neměly omezit?

Oheň je v mongolských lesích na jednu stranu chápán, tak jako v boreálních lesích obecně, jako přirozená etapa jejich obnovy.

Na druhou stranu poblíž obydlených oblastí je velkým strašákem.

Oheň tu vzniká přirozeně, například při bouřkách. S dostupností divočiny terénními auty ale stoupá i počet požárů způsobených lidmi.

Osobně jsem se ale nesetkal s názorem, že oheň je „blahem“ pro obnovu lesa.

Proč jste vlastně pro realizaci projektu zvolili ten koncept „aktivních, kteří to naučí ty ostatní“?

Koncept „pomoz aktivním, oni pomohou dalším“ je naprosto logický. Jeden můj kamarád, mimochodem úspěšný podnikatel, mi vyprávěl, jak si po dálkovém studiu rozvojové pomoci „dopřál“ cestu do Afriky, kam vezli šicí stroje.

Když přijeli do velmi chudé vesnice a jeho dvě kolegyně chtěly rozdávat stroje těm nejchudším ženám, snažil se jim vysvětlit, že musí naopak najít ty „nejbohatší“ a dát dovezené stroje jim. Jsou totiž předpokladem, že stroje neskončí za pár dní někde v koutě. Ženy, které již něco dokázaly, k sobě přitáhnou další a vesnice se začne pomalu zvedat z chudoby.

Podobně jsme na základě doporučení expertů vyslaných v rámci aktivit Člověka v tísni postupovali i my. Kromě aktivit zaměřených na státní organizaci, Lesnické, výzkumné a rozvojové centrum a univerzitu v Darkhanu, jsme spolupráci spojili s družstvem Domogt Sharingol, které již mělo v oblasti lesnictví mnohá ocenění a patří mezi nejlepší místní lesní podniky. Za našeho působení tam na praxi jezdili učňové ze Suchbátaru a studenti z univerzity v Darkhanu.

Tím, že pomůžete Mongolsku vychovat vlastní lesnické experty, jim vlastně pomůžete víc, než kdybyste ve věci lesů vytrvale intervenovali sami?

Během trvání našeho čtyřletého projektu jsme viděli několik dalších mezinárodních aktivit. Většinou skončily s koncem financování.

Jeden příklad za všechny: v rozsáhlé oblasti dříve zdevastované těžbou dřeva byla založena z jihokorejských prostředků lesní školka pro pěstování obalovaných sazenic. Podobnou jsme založili v lesích za Sharingolem a na univerzitě v Darkhanu i my. Rozdíl mezi školkou produkující prostokořenné sazenice a sazenice obalované je to, že v té první se pěstují sazenice na záhonech, které se před výsadbou vyryjí. Ve školce na obalované sazenice se pěstují stromky v kontejnerech a vysazují se do lesa s balem, čímž nezažívají při výsadbě tak velký šok.

Základem korejské školky byl ale hotový substrát z Kanady. Ve chvíli, kdy skončilo financování projektu, skončila prakticky i produkce školky.

Naší strategií bylo naučit pracovníky našich školek vyrábět si substrát vlastní. Což se podařilo a po skončení projektu produkce školky dál pokračuje.

Tajga a modříny na podzim.
Tajga a modříny na podzim.

Jakou máte zpětnou vazbu o rozvojových aktivitách, které jste podpořili? Vypadá to, že by spolupráce mohla pokračovat?

Z Lesnického, výzkumného a rozvojového centra žádné zprávy nemám, stejně tak z univerzity v Darkhanu. Víme ale, že školka, kterou jsme tam vybudovali, je zapojena do výsadby 1 miliardy stromů.

S družstvem Domogt Sharingol jsme ve stálém kontaktu. Do družstva majetkově vstoupil jeden z nejbohatších lidí v zemi. Za nás školení a workshopy probíhaly v prázdném foliáku, dnes u školky stojí další dřevostavba, která slouží jako přednáškový sál.

Slavnostní jurta byla přestěhována a na jejím místě je heliport, jelikož se družstvo rozhodl navštívit prezident Khurelsukh Ukhnaa. Školka funguje a v pronajatých 3 000 ha okolních lesů probíhá těžba podle lesního hospodářského plánu, který byl během našeho projektu zpracován.

Co bude dál?

Jelikož v minulosti byly na pozemcích kde hospodaří družstvo Domogt Sharingol vytěženy prakticky všechny dospělé borovice, jedinou možností, jak v těžbě udržitelným způsobem pokračovat, je zaměřit se na břízu a snažit se o obnovu borových porostů. Bříza ale nemá příliš velké uplatnění. Jednou z mála možností je výroba dřevěného uhlí.

Z podnětu německé rozvojové agentury Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ) proběhla v době našeho projektu dvě školení. Kromě prodeje klasického dřevěného uhlí vhodného na grilování, z „mouru“, který je vždy součástí produktu v procesu pálení dřevěného uhlí dnes v družstvu vyrábějí speciální mýdla. Pracovníci družstva se chopili příležitosti a projekt jim změnil život.

Vysoušení vzorků půdy v rámci pedoantrakologie. Ze vzorků půdy se následně separují vzorky uhlíků. Z uhlíků se poté složitou analýzou určuje jejich stáří a druh dřeviny.
Vysoušení vzorků půdy v rámci pedoantrakologie. Ze vzorků půdy se následně separují vzorky uhlíků. Z uhlíků se poté složitou analýzou určuje jejich stáří a druh dřeviny.

Od konce našeho projektu už uběhlo několik let, které vyplnily kromě návazného vzdělávacího projektu ČRA, související projekty kolegů z Mendelovy univerzity v Brně zaměřené především na vzdělávání vysokoškolských studentů orientovaných lesnickými směry. Během těchto projektů byl Domogt Sharingol využíván jako školící centrum. Na základě výsledků těchto projektů „české lesnické školy“, aktivnímu přístupu našeho velvyslanectví a výborné spolupráci s GIZ byly iniciovány záměry nových projektů. V loňském roce Evropská unie schválila zemědělsko-lesnický projekt „STREAM“ s rozpočtem cca 5 milionů eur. Realizátorem lesnické části projektu je GIZ, se kterým spolupracuje konsorcium 11 univerzit pod vedením Mendelovy univerzity v Brně. I pro tento projekt je Domogt Sharingol školícím centrem, protože záměrem projektu je mimo jiné ukázat místním uživatelům lesa příklady dobré lesnické praxe. Všichni věříme, že tyto větší projekty na národní úrovni pomohou nastavit směřování mongolského lesnictví správným směrem.

A ještě maličkost – to, že jste předali nějaké zkušenosti a poznatky mongolským lesníkům, mohlo být pro ně jistě podnětné. Ale přineslo to, naopak, něco i vám? Nějakou obohacující zkušenost, zážitek?

Každý rozvojový projekt přinese mnoho pro obě strany. Velmi mne překvapilo pracovní nasazení pracovníků družstva, když postupně poznali, že práce na projektu má smysl a to ještě neviděli žádné výsledky.

V Mongolsku se po společenských změnách v devadesátých letech velice zásadně obnovil vztah k duchovnímu a náboženskému životu. Osobně mne velice oslovilo, když jsem slyšel, že když se Čína ohradila proti návštěvě tibetského duchovního vůdce Dalajlamy, Mongolsko mocnému sousedovi odpovědělo, že si bude zvát, koho bude chtít... Jaký to kontrast oproti známému servilnímu dopisu čtyř našich čelních představitelů po setkání Dalajlamy s tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem.

Co roste v mongolském boreálním lese

Hlavními dřevinami v lesních porostech mongolské tajgy jsou modřín sibiřský (81 %), borovice sibiřská (7 %) – druh velmi podobný limbě, kterou známe z Vysokých Tater nebo z Alp, bříza mandžuská (6 %) a naše „stará známá“ borovice lesní (5 %). Zbylé jedno procento je směs další dřevin, jako jsou topoly, vrby, jilmy.

Blíže o projektu Rozvoj lesů a genofondu místních ekotypů lesních dřevin v Mongolsku najdete na stránce: forest4mongolia. Nejlépe si čtenář udělá obrázek z videí, která jsou v sekci „Aktuality“.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (54)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

10.8.2022 07:01
všude vysázet smrk není tradice ale mentální otupělost, to teda nevím, co jim tam chceme předávat
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

10.8.2022 13:30 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Doporučuji přečíst si článek. Byla založena školka na sazenice lesních dřevin, semenný sad pro zachování genofondu místních "cenných" dřevin. Místní družstvo tam pěstuje sazenice pro spravované lesy a vyrábí si vlastní školkařský substrát. Z břízy vyrábí dřevěné uhlí. Smrk v oblasti neroste... Já jim přeji úspěch. člověku v tísni posílám každý měsíc malý obnos. Zdá se mi, že jejich projekty jsou užitečné. Lepší dělat něco než jenom všechno negovat a hudrat na zlou dobu.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

10.8.2022 19:41 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Viděl jsem dokument o jejich lesnictví a školili je skuteční odborníci z našich vysokých škol. Ostatně, fotky v článku možná pocházejí z toho dokumentu. Bylo vidět, lesnictví tam jde trochu jinou cestou a výběr dřevin je posuzován hlavně podmínkami na lokalitě.
Odpovědět
kk

karel krasensky

10.8.2022 07:16
Článek zminuje i člověka v tísní.Věřím,že tito nesmírně moudří.vzdělání lidé se snaží nezištné pomoci obyvatelum mongolska a dovezou jím korálky,mýdlo,zrcatka,ocelové sekery a hřebínky.Děkují tímto jménem svým i mongolského lidu za tuto obrovskou pomoc.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

10.8.2022 08:14 Reaguje na karel krasensky
1*
Odpovědět
MZ

Miloš Zahradník

10.8.2022 09:07 Reaguje na karel krasensky
Jak pisi v clanku, Clovek v tisni proste jen sikovne navazuje na velmi dobrou reputaci, kterou Ceskoslovenska socialisticka republika mivala ve vsech techto zemich...

hospodářskou úpravu lesů?

Zní to jako pohádka, ale údajně se to stalo nějak takhle: V Darkhanu, druhém největším městě Mongolska, někdy kolem roku 2010 plánovali na univerzitě otevřít obor lesnictví. Při pohledu z okna si tamní pan ředitel – u nás by to byl rektor – řekl, že když tam Čechoslováci v 60. letech postavili perfektní cementárnu, tak by mohli být i dobrými lesníky. A oslovil v Mongolsku působí českou organizaci Člověk v tísni
Odpovědět
Pe

Petr

10.8.2022 11:19
"A protože tradiční oblasti pastevectví, stepi, už dnes neuživí tolik zvířat, stěhují se lidé do míst, kde jsou lesy. Tam je vždy více vody."

Tohle o vodě je pro mě nejdůležitější informace z celého článku.
Odpovědět
MZ

Miloš Zahradník

10.8.2022 18:29 Reaguje na Petr
Rekl bych, ze si pletete implikaci. Plati - nejen v Mongolsku - ze kde je vic vody, tam roste les (misto stepi). NE obracene
Odpovědět
Pe

Petr

10.8.2022 18:44 Reaguje na Miloš Zahradník
Samozřejmě je to provázané a zčásti máte pravdu, bez vody les opravdu nevyroste. Ale to taky nikdo netvrdí a o to nejde. Jde o to, že už existující les zadrží víc vody, než sám spotřebuje a zásadně tím ovlivní klima (a také i obráceně - při odlesnění ta původně vodnatá krajina rychle vyschne a klima se prudce změní). A přesně tohle je v dnešní době vysychání krajiny to úplně a naprosto nejdůležitější. V Mongolsku, u nás doma, všude. I když to nikoho nezajímá, což nechápu.
Odpovědět
Pe

Petr

10.8.2022 18:50 Reaguje na Petr
Například u nás byla krajina původně zalesněná celá, tudíž v ní bylo vody habaděj a klima stabilní a pohodlné. Krajinu jsme odlesnili, přišlo vedro a sucho (a to samé se děje všude, kde se odlesňuje). Logicky tedy pokud opravdu chceme se suchem "bojovat", měli bychom nyní rychle dělat opak.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

10.8.2022 19:44 Reaguje na Petr
Naše krajina určitě nebyla zalesněná celá, protože tady žili i prakoně, kteří taknějak lesy nemusí. A celý soubor velkých býložravců, kteří se tehdy u nás vyskytovali, určitě dokázal udržet v rovnováze lesy a stepi, aniž by se do toho musel montovat pračlověk.
Odpovědět
Pe

Petr

10.8.2022 20:19 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Step tu v historické době určitě nebyla, no a o vlivu velkých býložravců se můžeme jen dohadovat. Ale i kdyby býložravci dokázali les omezit, vůbec nic to nemění na tom, že v naší krajině je klimaxovým stádiem vývoje právě les. A les (spíš prales) tu byl od doby kamenné, kdy už tu velcí býložravci téměř nebyli. Les je tedy to, co sem musíme vrátit, jestli chceme vrátit přijatelné počasí. Tedy ne step, ale les. Jiný způsob jak udělat počasí snesitelné není.
Odpovědět

Jan Škrdla

10.8.2022 22:36 Reaguje na Petr
V historické době tady bylo skoro všechno, včetně dna oceánu. Co se týká konce poslední doby ledové tak tady bylo něco mezi stepí a lesostepí. Tím, jak se začalo oteplovat a přibývat srážek, tak se postupně prosadil les.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

11.8.2022 10:37 Reaguje na Petr
Asi jste v zrovna ve třídě chyběl. Již ze základní školy je mi známo, že po stepi zbyly černozemě, příznakem listnatých lesů je hnědozem a příznakem jehličnanů podzol.
Odpovědět
Pe

Petr

10.8.2022 20:25 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ti býložravci by dělali v podstatě to samé, co dnes dělá člověk - uměle odlesňovali krajinu. A jakmile by někde přestali, les by se tam okamžitě vrátil. Stejně jako dnes, kdy stačí nechat nějakou plochu být a přírody si ji okamžitě začne brát zpátky a začne tvořit les.
Býložravce si tedy můžete škrtnout.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 06:38 Reaguje na Petr
Jenže ono je odlesňování a odlesňování. Býložravci se při redukci rostlinstva chovali mnohem ohleduplněji. Při konzumaci rostlin prošly jejich trávicím traktem i semena a ta, která nebyla zničena žaludečními šťávami, byla vykálena na jiném místě s narušeným obalem, čímž měla ulehčeno klíčení a navíc v pořádné porci hnojiva. Tohle člověk při nejlepší vůli nedokázal, protože dokud neměl kvalitní dřevařské náčiní, používal oheň a ani jeden z jím používaných způsobů neměl pozitivní vliv na biomasu.
P.S. Tou biomasou myslím soubor všeho živého v dané lokalitě a ne jednu bývalou političku, které nebyla zrovna obdařená inteligencí a jejíž jedinou kvalifikací bylo, že si nechala od policie zvalchovat prdel.
Odpovědět

Jan Škrdla

10.8.2022 22:44 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Pokud pominu člověka, tak hlavní vliv na vegetační pokryv mělo a má klima, popř. půdní podmínky.
Na konci doby ledové, kdy bylo chladno a sucho, tak se tady proháněla stáda mamutů a velkých kopytníků. S rostoucí teplotou a srážkami se začala měnit vegetace a velcí býložravci vázaní na tundru se nezvládli přizpůsobit a vyhynuli. Pouze v nížinách na ně navázal člověk, neolitický zemědělec.
Jinak, že krajina nebyla zalesněná celá, to nerozporuji, ale z cca 80-90% byla.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 06:25 Reaguje na Jan Škrdla
Myslím si, že na vymizení velkých kopytníků měl silný vliv tehdejší člověk. Živil se lovem a jak začala růst lidská populace, vyvíjelo to silný predační tlak na velké kopytníky. Tím samozřejmě nepopírám, že velký vliv měla i změna klimatu. Ta ale spíše měla viv na složení kopytníků, protože srstnatí nosorožci a mamuti to neustáli, ale pratury,zubry a prakoně vybil člověk.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 07:39 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Máte trochu zkreslené představy o krajině a zvířeně u nás. Nic jako severoamerické pláně, po kterých by se proháněla velká stáda velkých zvířat, tady u nás v historické době (od počátků lidské civilizace po poslední době ledové) nebylo. Ano, žili tu pratuři, zubři i divocí koně, ale žádná velká stáda a žili v podstatě v lesích a krajinu nijak výrazně neovlivňovali, jak se domníváte. Naše krajina byla opravdu zalesněná. Les je původní typ naší přírody od poslední doby ledové. A ovlivňovat ho začal až člověk.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 07:58 Reaguje na Petr
Jak asi mohla někde do středověku vypadat naše krajina i s původní faunou se můžete podívat na obrázcích polského Bělověžského pralesa. Ale i ten je polidštěný, takže louky a pastviny si z toho musíte odmyslet.
Takové prostředí by tu našel Praotec Čech. Lesy a jen lesy, jen sem tam malá enkláva s několika chýšemi.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 08:05 Reaguje na Petr
Nesmíte si představovat, že jdete pohodlným lesem, vyjdete na kraj lesa a před sebou máte velkou pastvinu, na které se poklidně pase velké stádo divokých koní, nebo třeba zubrů. Takhle to opravdu nebylo.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 09:26 Reaguje na Petr
Takže třeba obrázky Zdeňka Buriana, který maloval i pralidi na planině byly podle Vás pouhou fikcí? Přitom zrovna pan Burian byl typ člověka, který každou malbu konzultoval s odborníky.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 11:42 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ano, to je fikce a namalované tak, aby to bylo líbivé. Tím ale není vyloučené, že v dobách před statisíci a miliony let by se taková místa u nás nenašla. Klidně mohla. Ale tak dávnou minulost těžko můžeme brát za vzor a cíl, kam bychom měli dnes směřovat. Skalnatou planinu byste tu jistě mít nechtěl.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 12:07 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Předpokládám, že ty obrázky s pláněmi zachycují krajinu na konci doby ledové. Kdyby maloval krajinu na počátku letopočtu, tak by to byly neprostupné lesy, kromě alpínského bezlesí nebo nížin ovlivněných pravěkými zemědělci.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

11.8.2022 10:43 Reaguje na Petr
V Celá uherská nížina, moravské a české nížiny,a suchá místas byly stepi, jak o tom svědčí půda a rostlinstvo. Všude kde byla černozem byly velká stáda. A tato stáda udržovala zinmní pastvou nížiny a letní pastvou horské louky např. poloniny, atd. Když nastoupil člověk, tak divoká stáda nahradil svými a pásl dál. Teprve v posledních 100 letech se pastva omezuje a pastviny zarůstají buření, obvykle nepůvodní.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 12:20 Reaguje na Slavomil Vinkler
Při pátrání po minulosti naší země si můžeme vypomoct dostupnými prameny, například kronikami.
V Kosmově kronice se můžeme dočíst, že: "Powrch této země zaujímaly toho času širé pauště lesů, kteréž byly bez obywatelň lidských, ale welmi hlučné od rojů wčel a od zpěwň rozličného ptactwa.
We hwozdech bylo bez počtu zwěře jak
w moři písku nebo koliko lnvězd jest na nebesích; od nikoho nejsaue lekána přebíhala po neschůdné zemi, a stádům zwiřat sotwa postačowala půda."
Nebo z popisu příchodu praotce Čecha se můžeme dočíst: "Tuto máme jeden vrch, a okolo
nho hojné roviny a úrodnú zemi, ale všecku lesy
porostlú.«
Nebo třeba z popisu dávné obchodní stezky, vedoucí od římských dob přes naše území můžeme zjistit: " Všude po stezce vládlo děsivé šero a ticho, které působilo tísnivě na zvířata i lidi. Obrovské staleté stromy nepropouštěly sluneční paprsky. Všude bylo cítit vlhko. Procházela mezi močály a bažinami, vinula se nepropustnými pralesy..."
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 14:18 Reaguje na Petr
Je zajímavé, že Burianovy obrazy, které konzultoval s odborníky, považujete za fikci, zatímco Kosmovu kroniku berete vážně. Vy si skutečně myslíte, že je to vědecký dokument? Kronikáři si leckdy okolnosti přikrášlovali a zveličovali. Kosmas byl děkanem pražské kapituly a určitě tu cestu neabsolvoval sám, ale psal jenom to, co věděl z doslechu. Teď je otázka, přes kolik lidí se mu ta informace donesla, přičemž každý si k tomu něco přibájel. Dostáváme se tak k zajímavému závěru, kdy podle Vás Burianovy obrazy malované podle instrukcí vědců jsou fikce, zatímco informace z Kosmovy kroniky získané stylem jednapanípovídala, je třeba brát jako stoprocentní pravdu. Asi byste se měl nad sebou zamyslet.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 15:03 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
To už můžete rovnou psát, že věřím ve skutečného Praotce Čecha.
Kosmova kronika, stejně jako Burianovy obrazy ,jsou jen komerční díla, která autoři zcela logicky přikrášlovali tak, jak uznali za v té době vhodné a potřebné. Onu poetiku a přikrášlení je samozřejmě potřeba si odmyslet a brát si z toho jen střízlivé jádro.
Ale zatímco Burianovy obrazy jsou víceméně ojedinělé a není je moc s čím srovnávat a ověřit si tak stupeň fikce, historických pramenů je povícero a určité shodné prvky a informace se v nich vysledovat dají.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 16:49 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Jenže obojí může být pravdivé. Zatímco Burianovy obrazy ukazují krajinu před 10 tis. a více lety, kdy tady opravdu byla tundra, popř. lesotundra, tak Kosmas popisuje krajinu před cca 1000 let, kdy mimo oblasti lidského osídlení byl souvislý les.
viz tabulka na straně 21:

https://is.muni.cz/el/1431/jaro2016/GA231/um/Dolakova.Prir_vegetace.uvod.pdf
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 17:43 Reaguje na Jan Škrdla
Kosmas se odvolává na dobu Římské říše, což je dalších asi tisíc let nazpátek. A i když stejné popisy nacházíme i v jiných dílech, neznamená to, že se jedná o pravdu. Psaných děl bylo málo a tak mohl jeden opisovat od druhého i nepravdu.Pokud by totiž Kosmova kromika psala pravdu, tak už v době před dvěma tisíci léty tady byly neprostupné pralesy. Ty se ale nevytvoří okamžitě, což znamená, že se tvořily dlouhá tisíciletí. S tím mi ale nekoresponduje výskyt některých zvířat. Zubr evropský a tarpan sice tvoří lesní poddruh, oba ale žijí v řídkých lesích a ne, jak píše Kosmas něco o močálech a neprostupných pralesích. Osobně si myslím, že Kosmas trochu popustil uzdu své fantazii, protože kdyby napsal, že ta cesta římských vojáků byla idylka, nikoho by tím nezaujal.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 18:13 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ona to zas taková idylka nebyla, sice to bylo trochu na západ, ale podmínky mohly být podobné jako u nás:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_v_Teutobursk%C3%A9m_lese

Jinak ten les se vyvíjel řádově tisíce let (doba ledová skončila cca 8 tis let před Kristem). Netvrdím, že tady byl všude hustý les a močály, mohlo se jednat i o světlé lesy. Vyloženě rozvolněná krajina v té době byla v místech osídlení (tj. v nížinách).
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

11.8.2022 19:04 Reaguje na Jan Škrdla
Nicméně pořád to naráží na informaci pana Vinklera o těch černozemích. Pokud je skutečně v těch nížinách černozem, byla tam step, kterou udržovala stáda velkých kopytníků a tím pádem tam nemohl být les. A v malém tu teorii podporuje rezervace v Milovicích, kde je relativně malé stádo velkých kopytníků a za těch pár let, co se tam vyskytují, narostla diverzita těchto pozemků a nešíří se tam les. A když se podívám do historie, tak ještě v 16. století byli zubři celkem běžně odchytáváni třeba v Braniborsku a tarpani byli vyhubeni až v 19. století. Takže za Kosmova života to byly evidentně celkem běžné druhy a když k tomu připočtu i pratury, tak bych to na souvislé lesy napříč Evropou moc neviděl.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 19:44 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ty černozemě jsou jen v nížinách, na většině území tedy byly lesy. To že se v nížinách lesy ve větší míře nerozvinuly můžeme vděčit především pravěkým zemědělcům, kteří svou činností ovlivnily vývoj vegetace v poslední době poledové.
Jinak z hlediska ekologických podmínek (klima + půda) by byl na většině území les. Step a lesostep by se uchovaly v nejsušších lokalitách. V místech s dostatkem vláhy by dříve nebo později zarostly křovím a později pak lesem.
Co se týká Milovic, je otázkou jak lze srovnat početnost velkých kopytníků tam, s početností v krajině na počátku letopočtu.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 19:48 Reaguje na Jan Škrdla
Jinak co se utváření krajiny ve střední Evropě týká tak jsou zde v hierarchickém pořadí následující faktory:

1. vliv člověka

2. klima + půdní podmínky

3. biotické podmínky (např. vliv vegetace na mikroklima, vliv velkých kopytníků, velkých šelem, aj.)
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2022 22:19 Reaguje na Jan Škrdla
Předpokládám, že bez faktoru č. 1 by krajina v ČR mohla vypadat podobně:

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/narodni-park-v-belovezskem-pralese-vznikl-pred-90-lety.prosluly-je-zejmena-vyskytem-zubra-evropskeho

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C4%9Blov%C4%9B%C5%BEsk%C3%BD_prales
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

12.8.2022 14:59 Reaguje na Jan Škrdla
Ověřte si to. Černozem byla udržována stády zvěře v době ledové i poledové jako step, savana. Asi v 8 tisíciletí bc už byla zvěř vyhubena, a stáda divoké nahradil člověk svými stády. A teprve pak došlo na zemědělství, cca v 4 tisíciletí bc. Myslím, že odvolávat se na kroniky je poněkud mimo časovou osu.
Odpovědět

Jan Škrdla

12.8.2022 15:39 Reaguje na Slavomil Vinkler
Dle níže uvedeného zdroje došlo k neolitické revoluci v našich končinách mezi lety 5300 a 4300 bc. Jinak pastevectví je ve své podstatě také zemědělství.

http://www.lowaspol.cz/_soubory/KR_kniha.pdf

Cituji jak v té době mohla vypadat krajina v osídlených oblastech (viz strana 20 výše uvedeného dokumentu):

Krajinu sídelních oblastí tvoří listnatý les s mozaikou ploch v různých
věkových stádiích, s nepravidelnými ploškami polí a lad zaoblených tvarů. Nejsušší a zároveň nejteplejší oblasti mají v době příchodu prvních
rolníků ještě lesostepní ráz daný střídáním listnatých hájů s otevřenými
plochami, což velmi usnadňuje (ve srovnání s hustým lesem) obdělávání půdy. Nelesní část krajiny v počátečních fázích vypadá jako něco mezi
pasekou, spáleništěm, stepí, úhorem, loukou a pastvinou, místy jako
mozaika toho všeho, místy jako vše zároveň.


Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

11.8.2022 11:19 Reaguje na Petr
" Jde o to, že už existující les zadrží víc vody, než sám spotřebuje a zásadně tím ovlivní klima (a také i obráceně - při odlesnění ta původně vodnatá krajina rychle vyschne a klima se prudce změní)."

Myslím, že se na problém díváte příliš zjednodušeně, zeleno-ideologicky.

0. Srážky jsou v podstatě dané lokálním stavem klimatu.
1. Les zajistí, že téměř žádná dešťová voda nesteče po povrchu. Část dešťových srážek ale na zem vůbec nedopadne a je odpařena z korun stromů.
2. Kvůli zastínění je povrch v lese vlhčí, neboť kvůli zastínění tolik vody neodpaří. Více vody se může zasáknout.
3. Většina vody zasáknuté do hloubky je odpařena korunami stromů. Čím je les starší, tím více takto odpařuje a bere vodu z větší hloubky. Pokud nastane několikaleté sucho, vzrostlý les si zemní vodu odpaří a uschne.

Když si budete kombinovat body 0.-3. v rámci různých klimatických scénářů, vyjde vám o lese spousta užitečných poznatků, jak vlastně funguje.
Odpovědět
Pe

Petr

11.8.2022 11:49 Reaguje na Jiří Svoboda
A vy zase jako popis berete jen krajní scénář, kdy několik let nebude pršet. Ale takové scénáře nenastávají. Tedy pokud je krajina zalesněná a les udržuje krajinu chladnou a funkční malý koloběh vody. Problém nastane až když se krajina odlesní a koloběh vody se přeruší. Pak se musí počítat se vším. Ale to není standardní a normální stav krajiny. To je výsledek naší hlouposti. Vraťme krajině les a přestanou takovéhle klimatické extrémy.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

12.8.2022 12:58 Reaguje na Petr
A copak jsme u nás neměli velmi nedávno výrazné několikaleté sucho? To je jen předzvěst mnohem horších časů daných stále akcelerujícím globálním oteplování.

Malý koloběh, který je nějak zesílen lesy, je chiméra.

Problém je, že když přijde sucho tak lesy hromadně poschnou, protože si veškerou zemní vodu samy odpaří.

Vy zjevně zaměňujete příčinu a následek!
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

12.8.2022 15:08 Reaguje na Jiří Svoboda
Máte pravdu, například smrk odpaří asi 800 mm srážek, pokud je má odkud. A to se nedostane do vodotěčí. Výměna smrků za duby by hodila řádově 1 l/s odtoku z každých asi 5 km2
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

12.8.2022 15:05 Reaguje na Petr
Nevěřte na duchy, malý koloběh je dost málo významný, spíše vůbec.
Odpovědět

Jan Škrdla

12.8.2022 16:05 Reaguje na Slavomil Vinkler
Byl bych opatrný malý koloběh vody bych nebagatelizoval.
Přinejmenším může způsobit rozložení srážek do delšího časového období a vyrovnanější průtoky vodních toků.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

13.8.2022 19:45 Reaguje na Jan Škrdla
Tam, kde se hodně odpařuje, tam to ten malý koloběh nezkompenzuje. To by u Dukovan muselo furt lejt.
Odpovědět

Jan Škrdla

13.8.2022 21:03 Reaguje na Jiří Svoboda
Asi by to chtělo něco si o malém vodním cyklu nastudovat. Výpar, resp. transpirace je jednou z jeho součástí.
Třeba mi řekněte, kolik ty Dukovany zachytí srážek. Navíc se jedná o bodový zdroj. Vliv vegetace se projeví v rámci větších celků. Taky je potřeb si uvědomit, že lesy samy o sobě déšť nevyvolají, ale můžou jej prodloužit a navýšit o "recyklovanou", resp. zachycenou a odpařenou vodu. Je to voda, která by v povodí s minimem vegetace odtekla rovnou do moře.
Jinak na toto téma existují studie z 2. poloviny minulého století, kdy se srovnával odtok ze zalesněného povodí a z povodí s minimem vegetace.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

10.8.2022 11:29
Myslím, že ve vzrostlých lesích lze dobytek klidně pást s tím, že třeba 5-10 let před těžbou by se pasení zakázalo, aby nastala obnova, nebo by se po vytěžení musela plocha znovu osázet a samozřejmě tam 10-20 let nepást.

S rozumem lze dosáhnout mnohého.
Odpovědět
LB

Lukas B.

10.8.2022 18:22 Reaguje na Jiří Svoboda
jako lesnický laik si to sumíruji velice podobně. ostatně, ve stejně tereziánskou historií zatíženém rakousku se ten zákaz lesní pastvy nebere úplně dogmaticky.
Odpovědět
JO

Jarka O.

10.8.2022 11:48
Hezký článek, díky. Ukazuje jednak, že vzpomínky na minulé přátelské doby stále můžou přinést dobré kontakty a spolupráce. Pro dobro Mongolů doufám, že v patách za lesníky tam nevlezou "ekologové". Kecy o klimatu by těmto dobrým lidem, kteří nepotřebují k hospodaření znát slovo symbióza, zničily budoucnost. V číně se vysazují lesy na stovkách hektarů, mají na to nejakou všelidovou Akci Z, možná se v tom na ně Mongolsko orientuje.

"Osobně jsem se ale nesetkal s názorem, že oheň je „blahem“ pro obnovu lesa." ..... já do minulého týdne taky ne, než mi to ekologé názorně osvítili. Ale hned přišli se zlepšovákem - kopytníci. Zrovna kopytníky naopak pán  v článku uvádí jako příčinu pomalé degradace prostředí... všeho  s Mírou, že.
Odpovědět
Sl

Slovan

10.8.2022 15:20 Reaguje na Jarka O.
Různé ochranářské organizace tam pracují již dlouho a dokonce bych řekl, že i déle než lesníci. Takže se nemusíte bát :)

Ve stejné odpovědi:
“Oheň je v mongolských lesích na jednu stranu chápán, tak jako v boreálních lesích obecně, jako přirozená etapa jejich obnovy.”

- Nepovažují to možná za “blaho”, považují to ale za “přirozenou etapu jejich obnovy”. Za něco, co do nich prostě patří.
Odpovědět
JO

Jarka O.

10.8.2022 19:43 Reaguje na Slovan
Pozdě? Tak to je škoda, ti jsou jak trpaslíci:)
Vyznění toho citátu spíš opravdu bylo ve smyslu, že se místní ohně bojí, pokud je v jejich blízkosti, jinak proti němu nebojují, ale radost z něj nemají, i když hoří daleko v lese. Podle mě jsou pořád víc spjatí s přírodou, potřebují z ní užitek, a myslí prakticky.
Odpovědět
JO

Jarka O.

10.8.2022 19:46 Reaguje na Slovan
...oni možná přírodu ničí urbanizovaná generace víc než dřívější, ale přece jen mají malou hustotu osídlení. Sibiřský modřín a borovice... taky se sem poměrně donedávna vozily, uz nebudou..
Odpovědět
me

meluzína

11.8.2022 09:28
A nechtěli by se budoucí Mongolští lesníci přijet podívat na české lesy osobně? Určitě by se jim pohled do "produkčního" lesa líbil. Včera jsem byla v lese 4 hodiny, ušla jsem 22km. V lese hektarové díry bez stromu a téměř bez rostlin - vyschlé na troud, křupalo to pod nohama a teplota na holinách podle mobilu o krásných 15C vyšší než pod stromama. Holiny rozpálené a křupavé, ty menší kde je nějaký stín jsou krásně zelené netýkavkama a šedivkama (ty právě vysemeňují a krásně to lítá). Klestí na holinách vzorně uklizené na hromadách a připravené na spálení, černé výpaly z loňska pořád viditelné. Lesní cesty které jsem znala s povrchem z padanky a prorostlé směskou lesní trávy a bylin vzorově vykamenované, taktéž rozpálené, a někde se už i asfaltuje. Velká krása, takhle má vypadat produkční les, vykáceno všechno co se dá prodat, holiny pěkně uklizené, cesty vyasfaltované. Tím lesníky nekritizuji, jen popisuji co jsem včera během těch 22km viděla. Nějaká tajga bez pořádných silnic pro těžařské stroje a pěkně uklizených pasek se s tím nedá srovnávat.
Odpovědět
JO

Jarka O.

11.8.2022 10:50 Reaguje na meluzína
1+. Radši ne. Kdyby se Mongolové náhodou zeptali, co to je, ty přehuštěné polámané souše utlačující okolní mladé stromky, vzrostlé souše nebezpečně čnějící v tom, co bývalo lesem, ohořeliny, půda zarostlá drnem, ostružinou a červeným bezem, tak po odpovědi "To ne my, to kůrovec a sucho" by i těmto přírodním lidem musela naskočit červená kontrolka v hlavě a utekli by hledat odborníky jinam. Ono, že kdysi češi uměli postavit sila a jaderné elektrárny neznamená, že dnes umí pěstovat les, mongolský rektor by rychle pochopil, že to bývávalo. Nedá se ale házet vina jen na lesníky, bez tlaku politiky Mongolům určitě umí v pohodě poradit se zakládáním školek a výchovou lesa.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

12.8.2022 15:03 Reaguje na meluzína
Mongolové potřebují produkční lesy. To co dělá prales, který nemohou těžit, je jim na nic. U nás se mýtí lesy pro potřebu lidí cca 6 tisíc let.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist