Muž, který vrací život potokům. Rozhovor s Jiřím Karneckim o revitalizacích pražských vodních toků

Co u revitalizací potoků funguje nejlépe? Použít princip inteligentního bagristy, říká Jiří Karnecki, specialista vodních toků z odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Povídali jsme si s ním o tom, jak se v Praze s obnovou potoků začínalo i o úskalí, která tyto projekty provázejí. Praha se dnes svými revitalizacemi pyšní, přestože veřejnost k nim byla zpočátku nedůvěřivá. Teď jsou to místa s pestrou přírodou, kam chodí obyvatelé města relaxovat. Proč se vlastně pouštět do revitalizací potoků? Proč nenecháte potoky tak, jak jsou?

Pražské potoky upravujeme do přírodě blízké podoby jednak pro nás pro lidi, a jednak pro přírodu. Je pro to hned několik pádných důvodů.

Revitalizace toků vede k lepšímu zadržení vody v krajině, a to je důležité i tady ve městě.

Zaprvé proto, že rozvolněný tok v široké nivě zadrží mnohonásobně více vody při povodních, než napřímený tok v betonovém korytě. Za druhé odpar vody z široké nivy ochlazuje v létě rozpálený městský vzduch. Za třetí tím vytváříme rozmanité přírodní prostředí.

Zvyšuje se tím také estetická a rekreační hodnota území, a to je ve městě zvlášť důležité.

Ve slově revitalizace je slyšet, že se něco vrací zpět, napravuje se předešlý zásah. Proč se kdysi vodní toky narovnávaly a zatrubňovaly?

Napřimování začalo už před staletími, kdy voda začala být využívána jako hnací síla pro mlýny a hamry a kdy se stavěly náhony. Snaha usměrnit tok směřovala i k tomu, aby voda neohrožovala lidská sídla. Největší rozmach těchto prací však přišel koncem 20. století.

Hlavní důvody narovnávání a zatrubňování vodních toků byly meliorace, kterými se získávalo více plochy pro zemědělskou produkci. Motivací byl hlad po půdě. Přirozený meandrující tok zkrátka zabíral hodně místa.

Tohle ale není specifikum České republiky a postkomunistických zemí. Napřimování a kanalizování vodních toků probíhalo napříč celým světem. Dánsko už má asi jen 20 % původních vodních toků, zbylých 80 % je zkanalizovaných nebo jinak upravených.

Jak to, že ty původní zásahy už dnes nejsou potřeba?

Některé z těchto zásahů dokonce nebyly potřeba nikdy, byly úplně zbytečné už v době svého vzniku. Například zaklenutí Šáreckého potoka přes celou Ruzyň nemělo žádný logický důvod.

Dalším příkladem je třeba suchý poldr Čihadla, kde se stékají tři potoky – Rokytka, Svépravický a Hostavický potok. Ty byly všechny napřímené, přestože všechny jsou v zátopě suchého poldru. Celá investice do napřimování v 80. letech zde byla nesmyslná.

Proč byl tedy například Šárecký potok zatrubněn?

Na to existují různé hypotézy. Jedna z nich je, že se tím snažili zlepšit kvalitu vody pro vodní nádrž Džbán. Aby lidé do potoka nemohli vypouštět nepořádek.

Další hypotéza je, že bylo potřeba vykazovat prolitý beton a podobně. Každopádně celá ta stavba byla nesmyslná a potok úplně degradovala.

Teď za vynaložení obrovských nákladů probíhá postupné otevírání Šáreckého potoka. Chceme se vrátit k tomu, aby potok měl ekologickou i protipovodňovou funkci, probíhá tedy i jeho zkapacitnění.

Dnes už nepanují obavy, že lidi budou do potoka vypouštět nečistoty?

Obavy jsou mnohem menší. V době, kdy se potok zaklenoval, neměla většina lidí kanalizaci. Jednotné kanalizace dost často končily v nějaké strouze nebo potoku.

Třeba Botič se zaklápěl už v předminulém století kvůli zápachu a špatným hygienickým podmínkám, protože v něm teklo opravdu všechno, co lidé nepotřebovali. Historicky od středověku potoky sloužily jako stoky pro odvod splašků.

My se snažíme ve spolupráci s Pražskými vodovody a kanalizacemi odstraňovat zdroje nepovoleného vypouštění odpadních vod. Podařilo se nám odpojit do splaškové kanalizace kolem 90 míst, které tím pádem už neznečišťují vodní toky.

Co ale zůstává problémem a ještě dlouho bude, jsou odlehčovače na jednotné kanalizaci. Při větších deštích do potoka vletí voda, která není zas tak „závadná“, ale my víme, že vodní tok to může zásadně ovlivnit. To je zatím téměř neřešitelný problém. Také je ještě spousta práce na čistírnách odpadních vod za Prahou, které ne vždy fungují, jak by měly.

Jak tedy vypadá potok po úspěšném revitalizačním zákroku?

Snahou je navrátit potokům jejich přirozený charakter, to znamená udělat koryta podstatně mělčí a širší, aby v nich voda proudila pomaleji. Nové koryto se klikatí, meandruje. Tím se prodlouží jeho délka, zmenší se spád, voda se zpomalí. Trvá tak rok dva, než úprava zaroste a začne vypadat pěkně.

V meandrujícím potoce jsou mělké úseky, kterým říkáme brodové, a v obloucích jsou tůně, kde je potok hlubší. Bezprostředně na vodní tok navazuje niva – území, do kterého se potok rozlévá, ovlivňuje ho jak podzemní, tak povrchovou vodou.

Zatímco v zatrubněném potoce není žádný život, tady se vytvoří biotop rybám, drobným bezobratlým a mokřadní vegetaci. To všechno potom zlepšuje samočisticí schopnost vody, zvyšuje se její kvalita a projeví se to i dále po toku. O tom máme přehled, protože kvalitu vody pravidelné vyhodnocujeme – na hlavních tocích jednou za měsíc, na menších jednou za dva.

Jak dlouho trvá, než potok po revitalizaci vypadá pěkně?

Rok dva. Důležité je nezanedbat běžnou údržbu. Udělat revitalizaci je jedna věc, ale udržovat ji je věc druhá.

Na okrajích města se snažíme, aby niva byla kosená. Abychom měli zemědělce, který bude sekat porost na seno. Tím zároveň udržuje mokré louky. Do takového terénu se instalují povalové chodníky, které lidem umožní skrz území procházet. Když je území udržované, lidé ho vnímají pozitivně.

Díky prodloužení toku a vytvoření tůní může být v potoce mnohem více vody než v regulovaném či zatrubněném korytě.

Dá se to na nějakém z pražských potoků vyčíslit? O kolik je tam po revitalizaci více vody?

Naposledy jsme toto přesně spočítali na Říčanském potoce na revitalizaci pod Lítožnicí, kde je nyní dvaapůlkrát více vody než v původním napřímeném korytě. Potok se zde prodloužil o celých 300 m, délka nového koryta je 1075 m. Součástí úprav tohoto potoka byla výstavba několika tůní, kde se opět podařilo zadržet obrovské množství vody – 2 169 kubíků. A obnovila se funkce potoční nivy. Dříve byly tyto úseky lemovány polními pozemky, teď jsou tam vlhké mokřadní louky.

Jaké živočichy revitalizace k potoku přitáhnou?

Vodní ptáky jako je ledňáček, volavka a některé běžné vodní druhy, které nemají kde lovit. Pro ledňáčka se snažíme dělat i kolmé stěny, aby měl hnízdní možnosti.

Nové prostředí přiláká i hodně obojživelníků. Skokan skřehotavý má vyloženě rád čerstvě revitalizované vodní toky, které ještě nejsou zarostlé. Co metr, to žába. Pokud půjdete kolem potoka, bude před vámi na kilometrovém úseku skákat tisíc žab.

A důležité jsou i ponořené vodní rostliny: růžkatce, hvězdoš, které slouží jako úkryty pro vodní živočichy a ryby.

Co je podle vás nejpovedenější revitalizace v Praze?

Taková komplexní krásná revitalizace je pod Lítožnickým rybníkem, kde jsme upravovali Rokytku a Říčanský potok. Když půjdete podél Rokytky z Hloubětína do Běchovic, uvidíte tam takovou učebnici revitalizací, všechny možné druhy. Jak ty opravdu přírodní revitalizace, kde se brodíte v mokřadech mezi tůněmi, tak technické, kde nebylo možné vodní tok posunout a vymělčit kvůli protipovodňové ochraně a pozemkům. Tam je jenom změněno opevnění na balvanitou rovnaninu, která umožňuje růst vodních kytek a tvarování dna.

Pak je velice pěkné otevření Šáreckého potoka v Ruzyni. Mezi zástavbou se postupně otevírá a vrací se na povrch. Tady ještě není hotovo, práce tu budou pokračovat.

A co pro vás byla zatím nejobtížnější revitalizace v Praze?

Asi revitalizace Brusnice. Různí sousedé měli odlišné požadavky. Škola, po jejíž zahradě měl potok vést, ho chtěla co nejdál od budovy. Naopak kvůli plánované výstavbě Břevnovské radiály měl být na druhé straně. A byly tam složité protlaky, protože část potoka zůstávala zatrubněná.

Ve městě je problém, že kamkoli kopnete, narazíte na nějaké skládky nebo navážky. A nám se na potoku Brusnice napoprvé nepodařilo udělat koryto tak, aby těsnilo. Podcenili jsme podloží a na několika místech nám voda začala utíkat do skládek. Ty nebyly v době, kdy jsme to stavěli, vidět. Dodatečně jsme pak museli koryto na několika úsecích přetěsnit.

Náročné bylo i zmíněné otevírání Šáreckého potoka mezi zástavbou, kde jednáte se všemi vlastníky. A složitá je hlavně samotná stavba. Musí se monitorovat domy, aby nedošlo k poškození. Možnosti bourání jsou omezené, betony se řežou a frézují, používají se speciální postupy. Všechno se musí řešit velice citlivě, aby lidé nepřišli o své zahrady a podobně.

A jak přesvědčujete lidi, že je výhoda mít otevřené koryto v takto husté zástavbě?

Revitalizace je často součást protipovodňových opatření, jako na Šáreckém potoce. Pokud jsou pozemky v aktivní zóně záplavového území, zásadním způsobem to omezuje jejich rozvoj. Revitalizací, rozšířením a zkapacitněním koryta se mohou dostat mimo záplavovou zónu a to pozemek zhodnotí.

Lidé navíc dostali satisfakci v podobě přístupu k vodě nebo nového oplocení.

Jak při povodni reaguje revitalizovaný potok a jak zatrubněný nebo napřímený?

V napřímeném potoce teče voda mnohem větší rychlostí, proletí jím a někde dál udělá škodu. Zatímco do revitalizace voda vletí, rozlije se v nivě, zpomalí se, část se jí tam zadrží a pak postupně z místa odtéká.

Paradoxní je, že lidé se necítí ohroženi vodou, kterou nevidí. Opět musím zmínit Šárecký potok. Tam má zatrubnění malý průměr a všichni jsou vlastně ve vypočítané zátopě. Povodeň tam byla naposledy v roce 1995, tak jsou v klidu. A je hrozně těžké je přesvědčit, že mají problém. Kdyby přišla opravdu velká voda, jsou všechny domy pod vodou. Když ale koryto otevřeme a zvětšíme, tak budou ve větším bezpečí. To lidi hrozně těžko chápou.

A mají lidé obavu z toho, že povodeň bude větší, než ji otevřené koryto bude schopné pojmout?

Když je přírodní revitalizace v těsné blízkosti zástavby, musíme výpočty ověřit, zda nedojde k ovlivnění zátopových území.

Třeba na Rokytce pod Lítožnickým rybníkem v Běchovicích jsme museli vykopat jakousi sníženinu, která má 20–30 m na šířku a slouží k převedení povodňových průtoků.

Když k potoku přijdete, vypadá jako mělký meandrující potok, ale je to vlastně 30 metrů široké údolí, které se postupně zvedá. A to právě pro případ povodní, aby voda tekla určeným koridorem.

Setkali jste se s nějakými negativními ohlasy na existující revitalizace?

Lidé jsou v Česku dost konzervativní a většinou si nepřejí velké změny bezprostředně ve svém okolí. Někdy se setkáváme s odmítáním na začátku, ve fázi přípravy projektu. V Praze ale už můžeme předvést úspěšné hotové zásahy a obavy obyvatel tak rozptýlit.

Na některých potocích řešíme drobné problémy. Třeba na Brusnici v zimě docházelo k tomu, že do koryta padaly odpadky. Což je sice problém městské části, jejích kontejnerů na tříděný odpad a místních občanů, kteří odpadky ukládají, kam nepatří, ale s revitalizací se to spojovalo. Spoustu odpadků, které byly vedle kontejnerů, odnesl vítr do vodního koryta, kde se zachytily do vegetace.

Jaké jsou největší překážky revitalizací?

Jsou to hlavně majetkoprávní vztahy, protože se jedná o liniové stavby, které protínají velké množství pozemků. A vlastnictví je vždy největší problém.

Takže Praha odkupuje pozemky podél potoků?

Praha má relativně velké množství pozemků podél vodních toků ve svém vlastnictví, takže první revitalizace, které jsme dělali, byly čistě na pozemcích města. Až následně se začalo přistupovat i k odkupům a směnám, ale to hrozně dlouho trvá. Pozemky se nemusí pokaždé vykupovat, dá se to řešit i jinými způsoby, ale souhlas vlastníka je nezbytný.

Teď řešíme revitalizaci Mratínského potoka, který je ve správě Povodí Labe. Na spolupráci s lidmi si nemohu stěžovat, přesto se jednání vedou roky. Mají tam například stavbu, kterou město musí vykoupit, vypracovat posudky a všechny náležitosti, připravit smlouvy…

Je v Praze poptávka po revitalizaci nějakého potoka, která vzešla od občanů?

Od občanů je poptávka minimální, ale dost často pochází od developerů. Ti mívají nějaký developerský zájem, který souvisí s vodním tokem. A rádi by se i za svoje peníze podíleli na revitalizaci potoka a propojili svůj projekt se zelení. Zároveň je to pro ně dobrý marketing.

Potom je poptávka od představitelů městských částí, kteří by třeba po vzoru svých sousedů rádi revitalizovali vodní toky na svém území.

Jak jste věděli, jak první revitalizace dělat?

První inspirace byla z Německa. S Arnikou a s Agenturou ochrany přírody a krajiny jsme vyjeli do Bavorska, kde nám Tomáš Just (průkopník revitalizací vodních toků u nás – pozn. red.) ukazoval přístup a výsledky revitalizačních prací bavorského vodoprávního úřadu. Nám se to moc líbilo.

Vytipovali jsme první pozemky na suchém poldru Čihadla, další revitalizace následovala v Šáreckém údolí. Tam se tehdy proti akci zvedl velký odpor místních. Ale když bylo hotovo, vznikla od místních poptávka, abychom v revitalizacích pokračovali, že jsou skvělé.

Jak se vymýšlí tvar nového koryta, aby jím voda chtěla téct?

Je spousta způsobů, jak potok navrhnout. Existují šablony, jak by se daný tok choval v určitých podmínkách, podle sklonu a typu údolí.

Nebo se podíváte do historických podkladů, a pokud je tam koryto vidět, dá se navrhnout podle historických map.

A pak jsou projektanti, kteří to dokážou nakreslit na základě zkušeností citem.

Někdo to dělá i pomocí kružítek a lemniskátových oblouků, ale to jsou věci, které moc nefungují, protože byly navrženy původně pro plavbu, ne pro revitalizace.

Co funguje nejlépe vám?

Nám funguje nejlépe navrhovat to od ruky a použít princip inteligentního bagristy.

Nakreslit se dá cokoli, ale nejdůležitější osoba je ten, kdo to fakticky staví. I krásný projekt se dá zkazit, a i ze špatného projektu se na stavbě dá bagrem udělat dobrá realizace.

Můžete víc popsat princip inteligentního bagristy?

Trochu s nadsázkou by se dalo říci, že je to člověk, kterému řeknete, že potřebujete zrevitalizovat tento úsek potoka a on to udělá. Jednoho takového opravdu znám.

Hlavně je to o tom, že ten člověk umí s bagrem tvořit a modelovat terén, umí vykroužit pěkný oblouk, vyhloubit pozvolnou tůň, prostě člověk, kterého bagrování revitalizací baví a dělá to s láskou.

Ještě je důležité, aby se uměl pohybovat v podmáčeném terénu. Tam se musí bagrovat na první dobrou…

Mají pražské revitalizace nějaká specifika?

Jako jedni z prvních jsme třeba začali používat balvanitou rovnaninu, která se dříve využívala jenom na horské bystřiny.

Tehdy si všichni říkali, proč aplikovat horskou alpskou úpravu do nížinného toku? My jsme se toho nebáli a zjistili jsme, že balvanitá rovnanina umožňuje zpřírodnění i jinak těžko zpřírodnitelného potoka.

Kde jste ji třeba použili?

Konkrétně například na Rokytce v Hloubětíně nebo na potocích, které jsou velmi zatěžované dešťovými vodami. Třeba Zátišský potok se téměř celý dával do balvanité rovnaniny, aby vydržel nárazy dešťových vod, které tam při přívalových srážkách vletí, a aby zároveň fungoval i při minimálních průtocích.

Balvanitá rovnanina může i příjemně zarůst. Třeba Šárecký potok podél obory Hvězda je celý v balvanité rovnanině, a vůbec to na první pohled není vidět.

Je to celé pro Prahu nákladné?

Údržba pozemků ani ne, u revitalizace záleží na jejich typu. Přírodní revitalizace na okraji Prahy mohou být relativně levné, pokud máme i pozemky, kam se dá ukládat vykopaná zemina.

Ale otevírání Šáreckého potoka mezi zástavbou je věc drahá. Je tam obrovské množství betonu, dříve se na něm nešetřilo.

A pozoruhodná zkušenost je, že to, co by mělo držet, nedrží, a to, co potřebujeme odstranit, drží pevně. Většinou se musí bourat vodostavební kvalitní beton, a to dá hrozně práce a stojí to spoustu peněz.

Které potoky budou další na řadě?

Pořád jich je dost a dost.

Potřebujeme zrevitalizovat Kunratický potok, který je dlouhodobě ve velmi špatném stavu. Je tam poškozené těžké opevnění, betonová dlažba. Kunratický potok má ve stávající podobě minimální ekologickou i estetickou funkci, takže máme připravené projekty na jeho postupnou revitalizaci.

Další rozpracované projekty máme na Rokytce v Praze 9 nebo na Dalejském potoce v Prokopském údolí.

Kolik je v Praze ještě zatrubněných potoků?

Nejdelší zatrubněný potok je Motolský, ten má skoro 4 km zatrubnění. Na něm jsou prvotní studie na částečné otevření v některých místech.

I když tam jsme teď měli takovou kuriózní událost, že v rámci studie otevření koryta navrhli architekti otevření koryta a následné zakrytí molem, aby tam nikdo nespadl. To byl doufám úlet. Budeme usilovat o to, aby když se potok otevře, tak byl otevřený.

Řešíte u revitalizací požadavky umísťovat zábradlí, aby do vody nikdo nespadl?

My usilujeme o minimum zákazů, ale bohužel po nás neustále někdo chce, abychom někam dali cedulku v jeho zájmu: zákaz koupání psů, koupání psů povoleno, zákaz krmení kachen, zákaz rybolovu. My se snažíme dělat to spíše osvětou, a nemáme ambice všude dávat výstrahy, zákazy a příkazy.

Stejně tak je to se zábradlím. Pakliže zábradlí bezpodmínečně být nemusí, tak ho neděláme. Instalujeme ho jen na místa, kde opravdu hrozí nebezpečí.

Zrovna na Motolském potoce, kde se řešilo otevření, je ale bezpečnost velkým problémem. Dolní část Motolského potoka totiž slouží jako dešťová kanalizace a průtoky tam mohou během krátké doby velmi rychle vzrůst. Možná si vzpomenete na případ, kdy se tu v červnu 2018 utopili „keškaři“, protože už nestihli utéct, když zapršelo.

V takovýchto úsecích, po nichž jsou třeba 3 km zatrubnění, nemůžeme lidi pustit k vodě. Potok tu může sloužit jen jako vizuální prvek. Zároveň ochlazuje a tvoří mikroklima. Ale nemůžeme lidem dovolit sáhnout si na vodu, protože to riziko je obrovské. Někomu bude v potoce plavat pes, bude mít problém, majitel za ním skočí a v tříkilometrovém zatrubnění se utopí…

Na některých úsecích musí být bezpečnost na prvním místě.

Obecně ale revitalizace umožňují, aby se lidi se dostali k vodě blíž, a vzniká zajímavý psychologický efekt. Když potok teče v upraveném korytě, nikdo nemá potřebu si k němu sejít a začít se v něm cachtat. Přijde mu, že voda je špinavá a hluboko, vůbec neláká k hrátkám. Ale jakmile se voda dostane k povrchu, má jiné okolí a je k ní přístup, lidé ji začnou vnímat jinak. Pustí k ní děti, aby si v ní hrály a cákaly se v ní.

Ačkoli je to stejná voda, jen vypadá jinak.

Co je tajemstvím úspěchu revitalizací v Praze, že je jich tolik?

Jednak je to dobrý tým lidí na magistrátu. Kdyby nebyl, nebudou revitalizace. Velmi nám také pomáhají Lesy hlavního města Prahy.

A důležité je, že hlavní město Praha je správcem drobných vodních toků na svém území. To velmi usnadňuje práci, všechny procesy jsou rychlé.

Co vám ještě připadá jako důležitá věc v souvislosti s revitalizacemi?

Stálo by za to zbořit mýtus o břehových porostech a jejich nedotknutelnosti.

Klasická revitalizace, jak se plánovala dřív, se prováděla následovně: přijít, vykácet, vybagrovat, ohumusovat, osít a osázet stromy. Z dnešního pohledu je to všechno špatně.

Dnes se snažíme vykácet jen to, co je nezbytně nutné, vybagrovat, neosívat, nechat naopak stržený drn a nesázet žádné stromy, protože to nemá smysl. Příroda si poradí mnohem lépe než my.

Když je stržený drn a nehumusuje se to ornicí, okamžitě na místo nalétne olše, vrba, topoly. Velice rychle to přeskočí výsadby, které by se s velkou námahou sázely a pak tam živořily.

Na Říčance a Rokytce jsme žádné výsadby neprováděli a teď už na nich budeme muset udělat nějaký zásah, aby nám břehy úplně nezarostly nálety olší a vrb. I se stromy je třeba zacházet rozumně.

Zároveň nám hrozně ubylo lučních vodních toků, které nejsou zastíněné stromy. Dřív tu působil bobr, který si udržoval koryto osluněné, a jeho působením vznikaly mokřady. Dnes všechna koryta zastínil hustý břehový doprovod, dost často i z monokultur, třeba topolů. Pak je diverzita vodního toku minimální. Kvůli zastínění v něm neroste žádná vegetace, tudíž má i horší samočisticí schopnost.

Vždy je potřeba, aby trochu světla do potoka šlo. Aby se střídal úsek s hustým břehovým doprovodem a hodně kořeny v korytě s prosluněným úsekem.

---

reklama

---