Nevím, z jakých skutečných důvodů mě ministryně odvolala, říká bývalý šéf NP České Švýcarsko Pavel Benda

Pavel Benda byl na konci září odvolán z funkce ředitele Národního parku České Švýcarsko. Tehdejší ministryně Anna Hubáčková odvolání zdůvodnila tím, že nedostatečně komunikoval s obcemi a nezvládl krizové řízení během obrovského lesního požáru v národním parku. S Pavlem Bendou jsme hovořili o tom, jak své poměrně překvapivé odvolání chápe on. A jestli by zpětně dělal něco jinak. Jak se díváte na své odvolání z funkce ředitele Národního parku České Švýcarsko?

Ministryně nebo ministr má právo odvolat ředitele rezortní organizace, a to i bez udání důvodu. Procedurálně je to tedy v pořádku.

A rozumíte důvodům svého odvolání, souhlasíte s nimi?

Podle mě není úplně v pořádku mluvit o selhání krizového řízení v souvislosti s požárem. Krizový štáb v průběhu požáru řídí hasiči. A jak někteří dobrovolní, tak profesionální hasiči se mi po mém odvolání ozývali s tím, že s důvodem odvolání nesouhlasí, že je to jen účelové zdůvodnění a že si velmi cení spolupráce, kterou jsme měli.

Ke komunikaci s obcemi: paní ministryně měla s obcemi několik jednání, já také několik. A upřímně řečeno, když jsem byl odvolán, z řady obcí se mi ozvali starostové s vyjádřením podpory. A s tím, že s odvoláním nesouhlasí a že je jim to líto.

Nevím, z jakých skutečných důvodů mě paní ministryně odvolala.

Ale opakuji, ministryně mě může odvolat i bez udání důvodu. Uvedené důvody však podle mého názoru nebyly zcela relevantní.

Ptal jste se na důvody odvolání na ministerstvu? Měl jste k tomu nějaké osobní jednání s ministryní?

Jednání s ministryní k tomuto jsem měl jen jedno, kde mi pouze sdělila své rozhodnutí, že mě odvolává kvůli tomu, že je nutné s obcemi navázat lepší spolupráci. Další důvod, tzn. krizové řízení během požáru, nezmínila. To jsem se dozvěděl až z médií. Celé to trvalo cca 5 minut.

Odvolán jste nicméně byl. Napadá vás, jaký jiný motiv by k němu mohl vést?

Já jsem vnímal tlak na své odvolání ze strany některých politiků tady v regionu. A paní ministryně tomuto tlaku zřejmě vyhověla.

Přitom ten tlak vytvářeli spíše jednotlivé osoby, které dlouhodobě práci národního parku kritizují. Nejednalo se o nic plošného.

Můžete zmínit, o koho se jedná?

Zejména senátor Linhart.

Z jakého důvodu vás vaši kritici kritizují?

Při ohlédnutím zpět mi přijde, že snad téměř úplně za všechno. Často podle principu, že když uděláte A, tak je to špatně a měli jste udělat B, ale když uděláte B, tak je to špatně, protože jste měli udělat A. Někdy to byly i zjevné lži a účelové manipulace. Samozřejmě musím říci, že ne vždy se všechny věci správě národního parku povedly udělat tak, jak si představovala. Je ale také nutno zdůraznit, že činnost Správy NP je vázána národní a evropskou legislativou a také tím, že všechna důležitá rozhodnutí podléhají schválení ministerstva životního prostředí, což je v mnoha případech běh na dlouhou trať.

Zejména pan senátor Linhart nevyužil možnost si s námi sednout a probrat výhrady, které k práci správy má a jednostranně se správou národního parku přerušil jakoukoliv komunikaci, přestože jsme ho k ní vyzývali jak formálně, tak i neformálně. Cíleně byl tak účelově vytvářen negativní obraz Správy Národního parku České Švýcarsko.

Dá se tedy říci, že průběh požáru byl spíše záminka než důvod vašeho odvolání?

To se musíte zeptat paní ministryně. Já si spíš myslím, že to byla záminka.

To ovšem nic nemění na tom, že letošní požár byla mimořádně vážná věc.

Je podle vás mezi správou národního parku a obcemi nějaké napětí?

Já myslím, že to nelze říct takhle paušálně. S většinou obcí máme vztahy velmi korektní a slušné. A jsou samozřejmě jednotlivé obce, se kterými jsou vztahy komplikovanější.

Žádný národní park nemůže říct, že má vztahy s obcemi perfektní, nebo naopak úplně špatné. Vždy je tam část obcí, se kterými máte vztahy velmi dobré, část obcí, které jsou neutrální, a také ty, se kterými jsou vztahy horší. Ale to je problém všech národních parků. Obce nejsou monolit, ani tady, ani v Podyjí nebo v Krkonoších a na Šumavě.

Pokud tedy nějaké obce mají k Národnímu parku České Švýcarsko výhrady, čeho se týkají? Těžby dřeva, rozšíření vlka nebo turismu?

Já myslím, že to je všechno dohromady.

Některé obci vadí, že se v národním parku nezasahovalo proti kůrovci. Některé obce mají pocit, že se toho v národním parku dělá málo pro turisty, což je v oblasti Českého Švýcarska opravdu na pováženou, protože při obrovské návštěvnosti parku je její další zvyšování mimořádně problematické.

Těch problémů je několik, a každou obec může trápit něco jiného, a to i protichůdně.

Je nějaká obec, se kterou správa národního parku nebyla na jedné lodi?

Dlouhodoběji pouze město Krásná Lípa.

Víte, co by si Krásná Lípa v národním parku představovala?

Více turistických tras, více turistických atrakcí, výrazně větší zpřístupnění národního parku pro turisty.

Jiným obcím ale turistický ruch související s národním parkem zase spíše vadí. S dalším rozvojem turismu si spojují více problémů než přínosů.

Vybalancovat rozdílné zájmy je tedy velmi těžké.

Proto říkám, že nelze obecně říci, že obce kritizují národní park.

Zrovna zastupitel Krásné Lípy Richard Nagel se přihlásil i do výběrového řízení na nového ředitele. Myslíte, že by to změnilo směřování parku?

Kolega Richard Nagel je zaměstnanec parku, byl to můj náměstek. Jako zastupitel je s dalšími zastupiteli města v kontaktu, ale nemyslím, že by se tím hroty obrousily.

Že by se totálně změnil přístup Krásné Lípy k národnímu parku, když bude ředitelem jmenován kolega Nagel, si nemyslím.

Přihlásil jste se vy do výběrového řízení na ředitele?

Ne.

Proč ne?

Situace okolo parku pro mě byla už dost vyčerpávající. Tak jsem se rozhodl, že už se hlásit nebudu. A působilo by to i divně, když jsem byl odvolán.

Co budete dělat teď?

Odcházím do soukromého sektoru. Budu se zabývat biologickými hodnoceními, biologickými průzkumy, managementem a podobně.

Koho byste rád viděl v čele parku?

To nemůžu říct. To opravdu není vhodné.

Já ani nemám přehled, kdo se přihlásil. Přeji si, aby v čele parku stál člověk slušný, zásadový, aby mu šlo o přírodu Českého Švýcarska a aby byl psychicky zdatný a odolný.

Zmiňoval jste, že letošní požár byla pro národní park opravdu zásadní věc. Jak ho správa národního parku podle vás zvládla?

Z mého pohledu velmi dobře. Byl to obrovský zápřah pro všechny zaměstnance, a to bez ohledu na pracovní dobu, soboty či neděle a musím říci, že jsem na všechny kolegy velmi hrdý a moc jim děkuji.

V současné době probíhají studie, které by měly dát odpověď na to, jak požár vznikl, jak se šířil, jaké měl fáze, co přispělo k tomu, že byl tak katastrofální.

Problematiku požárů jsme už několik let konzultovali s hasičským záchranným sborem. Na základě toho máme systém cest pro složky Integrovaného záchranného systému, které byly předány hasičům.

Hasiči měli možnost je každoročně projíždět i s cisternami, aby si ověřili jejich průjezdnost a nosnost a musím říct, že za tu dobu jsme nedostali jedinou zpětnou vazbu, že by něco bylo špatně.

Mapu těchto cest dostaly i jednotky dobrovolných hasičů v našem okolí. Nikdo se neozval, že by cestní síť byla nedostatečná nebo špatně průjezdná.

Dělal byste vy osobně během požáru něco jinak?

Nemám pocit, že bychom dělali něco špatně.

Co se týká hašení požáru, tak jsme dělali věci, které jsme udělat měli a o které jsme byli požádáni. Hašení požáru řídí profesionální hasiči, my jsme s nimi spolupracovali, a snažili jsme se to dělat co nejefektivněji, a myslím, že ze strany hasičů to bylo velmi dobře hodnoceno.

Kritika správy parku během požáru a po něm se točila kolem ponechání kůrovcového dřeva v lese. Přispělo to podle vás k šíření požáru?

Na to se teprve hledá odpověď, která bude podložená daty.

Ale musíme si uvědomit dvě věci. Ponechání dříví je velmi důležitá věc pro následnou obnovu lesa a pro další složky ekosystému. A jsme na území národního parku, kde prim má hrát příroda, resp. přírodní procesy v co možná největší šíři, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že jsme ve středoevropském prostoru a zdejší krajina je po staletí velmi intenzivně lidmi využívána, pozměňována a ovlivňována.

Za druhé: v Českém Švýcarsku je většina lokalit velmi obtížně přístupná, a odvážet z nich dříví někdy ani není v lidských silách. Třeba v soutěskách, které jsou úplně nepřístupné, by se dříví muselo odvážet pomocí helikoptér. To by byla práce tak na pět až sedm let, když by tam každý den létal vrtulník. A to prostě není reálné.

Takže ponechání mrtvého dřeva bylo nejen v souladu s posláním národního parku, ale i v souladu s unikátní geomorfologií – velmi obtížná přístupnost většiny lokalit.

Požár velkou rychlostí proletěl i přes místa, kde jsme se cca před 5 lety snažili kůrovce zastavit, zejména v okolí Hřenska, kde na některých místech nebylo mrtvé dřevo prakticky žádné, protože bylo odvezeno. Takže i kdybychom veškeré dříví odvezli, žádoucí efekt by to pravděpodobně nepřineslo.

Náš předběžný úsudek je, že největší problém byl pravděpodobně v množství biomasy v hrabance, ve vrstvě opadaného jehličí a listí. To zřejmě v kombinaci s větrem přispělo k šíření požáru. Ale jak říkám, to je naše teorie. Počkejme na vyhodnocení prováděných studií.

Jak podobným požárům předcházet?

Naprostá většina požárů je zaviněná lidmi, kvůli neuhašeným ohníčkům, odhozeným cigaretovým nedopalkům, pohozeným skleněným lahvím a tak podobně. Zejména noční táboření spojené s ohýnky je zásadní problém.

Při obrovské návštěvnosti národního parku se vždy najde určitá skupina lidí, která nebude dodržovat žádná pravidla. Klíčovým opatřením by mělo být posílení strážní služby.

Dále je možné využívat sofistikované systémy, které zjistí požár již v počáteční fázi, např. čidla, která zaznamenají kouř v území a využití satelitních družic.

Předcházení požárů je tedy kombinací represe a preventivního monitoringu.

Co by pro to národní park potřeboval, aby to mohl provádět?

Ještě když jsem byl ve funkci, tak na Šumavě se už zkoušel pilotní projekt využití požárních čidel. To se doufám rozšíří na všechny národní parky.

Ale to, co opravdu nutně potřebují všechny národní parky, je výrazným způsobem posílit strážní službu. Posílit strážní službu potřebují nejen národní parky, ale všechna chráněná území.

Národní park České Švýcarsko navštíví asi 1,5 milionu lidí za rok. Mít na tohle množství lidí šest nebo sedm strážců je naprosto nevyhovující. Strážci musí být v parku soboty, neděle, od rána do večera. Při takovémto zoufale malém počtu strážců není možné území parku ohlídat. Na to upozorňujeme ministerstvo již několik let. Bohužel bez odezvy.

V jakém stavu teď Národní park České Švýcarsko je? Jaký jste ho zanechal svému nástupci?

Žádný národní park neprošel tolika přírodními disturbancemi jako České Švýcarsko. Kůrovcová kalamita, kterou nebylo možno zastavit, jako se to dosud nepovedlo nikde v České republice. A pak letošní obrovský požár, který podle mě správa národního parku nemohla ovlivnit.

Můj nástupce bude v první fázi asi řešit zabezpečení turisticky značených cest, které jsou kvůli požáru a kůrovcové kalamitě nepřístupné, tak aby se mohly v co nejbližší době znovu otevřít veřejnosti.

Jsou tu i další velmi nepříjemné kauzy, např. plánovaný plavební stupeň Děčín a s ním spojená regulace mimořádně přírodovědně cenného úseku řeky Labe.

Musím ale říci, že kdokoli se vedení parku ujme, bude mít k dispozici kolektiv kolegů, kteří vědí, co mají dělat, a kteří pro zdejší přírodu dýchají.

Vy jste byl ředitelem parku 14 let. Co se vám za tu dobu povedlo, na co jste hrdý?

Možná to bude znít v kontextu mého odvolání podivně, ale většinu svého působení ve funkci ředitele jsem měl radost z velmi slušného a korektního jednání s obcemi. Naprostá většina obcí si na spolupráci s národním parkem nemůže stěžovat.

Podařilo se nám na správě vytvořit velmi dobrý tým. My jsme relativně malý kolektiv. A problémů, které národní park musel řešit, bylo hodně a troufám si říci, že ve srovnání s ostatními národními parky asi nejvíce. Tímto bych chtěl kolegům poděkovat, že to ještě zvládají i za cenu, že pracují pod obrovským stresem, o sobotách a nedělích, bez ohledu na pracovní dobu. To se však nedá dlouhodobě vydržet.

Z mého pohledu považuji za úspěch také to, že se povedlo sloučit Správu Národního parku České Švýcarsko a Správu Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce pod jednu organizaci, a to správu národního parku. Tyto dvě organizace působily do té doby jako dvě nezávislé, ačkoliv spravovaly jednu geografickou oblast Labské pískovce.

Myslím, že se také povedlo nastavit dlouhodobou a velmi efektivní spolupráci s kolegy ze Saska (NP a CHKO Saské Švýcarsko – NP a LSG Sächsichse Schweiz). Kvalita spolupráce byla i opakovaně oceněna certifikátem Europarc Federation.

Jaké naopak vidíte problémy, se kterými se musí národní park vypořádat?

Tím hlavním je právě zásadní personální poddimenzovanost.

Musíme si uvědomit, že na naše národní parky jsou obrovská očekávání a jsou pod různými, a to i protichůdnými tlaky. Na jednu stranu se očekává, že lidé v nich budou zasahovat co nejméně a nechají zde probíhat přírodní procesy, na stranu druhou, že budou „zachraňovat“ biodiverzitu i za cenu intenzivních managementových opatření, dále že budou turistickým superlákadlem, ale zase na stranu druhou, že budou poskytovat domov vzácným a ohroženým druhům, zejména těm, které jsou citlivé na rušení… To jde na tak malých územích jako jsou naše národní parky, zejména NP České Švýcarsko, jen těžko skloubit a je velmi těžké tyto věci citlivě vybalancovat.

A musím říct, že ve spoustě věcí, kde bychom potřebovali podporu ministerstva, jsme ji neměli.

A teď myslíte podporu obecně ministerstva, nebo spíše ministra a ministryně?

V některých případech ministerstva a v některých ministra.

Když byste mohl, dělal byste ve vedení parku něco jinak?

Asi ne.

Já myslím, že jsem nějakým způsobem založený, takže jsem se věci snažil řešit spíše nekonfliktně, i když v některých případech se člověk konfliktům nemohl vyhnout. Asi bych se choval pořád stejně.

V jakém stavu je teď podle vás ochrana přírody v České republice?

Myslím si, že jsme znovu na křižovatce, kde se bude rozhodovat, jakým směrem nejen národní parky půjdou. Tlak na omezení ochrany přírody je teď obrovský, a to se netýká jen národních parků.

Mě vlastně hrozně zaráží, že když vidíte, jak narůstají problémy související s kvalitou prostředí, ubývá přírodní rozmanitost, tlaky na volnou krajinu jsou obrovské, tak namísto toho, aby si lidé řekli, že je potřeba trochu ubrat a snažit se jít jiným směrem, naopak zesilují tendence rychle změnit právní normy tak, aby se to, co z naší přírody zbylo, v podstatě „dorazilo“…

V jakých oblastech bude podle vás větší tlak na národní parky?

Asi aby obce více zasahovaly do dění v národních parcích. Což si myslím, že je špatně, protože správa národního parku má za to území přímou zodpovědnost, a to nejen odbornou, ale i finanční, právní a trestní. Podle mého názoru nemůže být činnost správy limitována zadáním z obcí. Tím neříkám, že by spolupráce s obcemi neměla být velmi intenzivní a korektní. Na stranu druhou je potřeba říci, že žádná jiná organizace v ČR nevtahuje obce do dění tak jako správy NP, zejména prostřednictvím Rady národního parku.

Jak tedy řešit napětí mezi obcemi a národními parky?

Naprostá většina problémů národního parku pramení z tlaku na větší a intenzivnější turistické využívání národních parků. Tlaky z tohoto směru jsou opravdu mimořádné a tento konflikt tu bude i do budoucna. Já to nechci dramatizovat, ale mám strach, aby se z některých národních parků nestal spíš lunapark se značkou národního parku.

---

reklama

---