O vodě přemýšlíme stejně jako před 100 lety. To musíme změnit, říká autor bestselleru Budiž voda Seth Siegel

Seth Siegel se proslavil jako autor bestselleru Budiž voda – Izraelská inspirace pro svět ohrožený nedostatkem vody.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Setha Siegela

V době vydání knihy měl za sebou úspěšnou kariéru jako producent na Broadwayi, právník nebo zakladatel finanční společnosti. Až s vydáním knihy se dostal do pozice hybatele veřejného dění. Seth Siegel je pozoruhodný svým ryze pozitivním přístupem, který je založený na optimistickém pohledu na svět a hledání řešení. Díky tomu oslovil jak Bílý dům, tak indického premiéra, americké studenty i české úředníky.

O tématu vody jsme si povídali při příležitosti konání filmového festivalu Ekofilm, jehož letošní téma bylo Voda v krajině a kde byl Seth Siegel členem poroty.

Voda na první pohled nepůsobí jako kontroverzní téma. Všichni se shodnou, že je to důležité téma. Kdo by nechtěl mít čistou a dobrou vodu? Je to i vaše zkušenost?

Není.

Voda se dotýká velmi obecných principů. Všichni souhlasí s myšlenkou, že bychom měli mít k dispozici tolik vody, kolik potřebujeme, a že bychom s ní měli zodpovědně nakládat, stejně jako každý souhlasí s tím, že bychom měli žít do 100 let a být zdraví a moct jíst pizzu a pít pivo a přitom nepřibrat.

Ale když dojde na vodu v realitě života, lidé začnou být velmi chamtiví. Farmáři si chtějí být jistí, že budou mít dost vody pro svou úrodu, města zase nechtějí utratit za čištění odpadní vody víc peněz, než musí. Takže má odpověď je, že v principu ano, ale když přijde na to, jak to ovlivní naše životy, lidi vykazují všechny obvyklé známky sobeckosti a upřednostňování vlastních zájmů.

Ale pokud jde o vlády nebo o prohlášení OSN, pak s vámi nemohu souhlasit víc. Na obecné proklamaci, že šetřit vodou je skvělý nápad, se všichni se shodnou.

Vypadá to ale, že alespoň Izrael to zvládl. Z vaší knihy se zdá, že v Izraeli se podařilo pojmout vodu jako nekontroverzní téma. Je to tak?

Chvíli to trvalo, ale řekl bych, že je méně kontroverzní, než by mohlo být. A Izrael to dokázal díky využití řady příležitostí a pobídek, které mu pomáhají učinit to téma méně kontroverzní. Vytvořil propracovaný systém, poskytl k němu univerzální přístup a tak dále. Izraeli se podařilo vytvořit vskutku velmi dobrý systém.

Dá se řešení Izraele považovat za univerzální? Mohli bychom v České republice využít ty samé principy?

Ano. Tedy, ne všechno je pro vás ideální, protože mezi věcmi, které Izrael dělá, je třeba odsolování vody.

Nicméně odpověď je určitě ano. Státy mohou vodu oddělit od politiky, využívat více tržních sil, lépe vzdělávat společnost o správném využívání vody, prosazovat zemědělskou politiku, která hospodaří s vodou inteligentně a šetrně.

A také je dobré být tak trochu promiskuitní v používání technologií. To zlepší a posílí celý proces.

Zemědělská krajina Izraele.

Foto | Robert Bye / Unsplash

Podporuje Izrael tu promiskuitu v technologiích, o které mluvíte? Protože technologické inovace jsou často chráněny jako duševní vlastnictví…

V případě Izraele je tomu přesně opačně. Má velmi rozvinutý mezinárodní obchod s bohatými zeměmi. Voda se stala zdrojem mnohamiliardového mezinárodního obchodu. A co se týká chudých zemí, tak Izrael oslovil chudé země světa – skrze ministerstvo zemědělství a zahraničí – aby jim pomohl se zavlažováním, kanalizací, s pitnou vodou a tak dále.

Izrael rozhodně není ten typ země, které rády používají cizí intelektuální vlastnictví, ale to své nenabízejí. Izrael svou zemi a ekonomiku postavil na konceptu sdílení a stálém zlepšování technologií a intelektuálního bohatství.

Vy jste se setkal z českým ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, je to tak?

Ano, potkali jsme se třikrát nebo čtyřikrát. Považuji ho za přítele a velmi příjemného muže.

Richard Brabec řekl, že jste vyjádřil uznání k pokroku, který Česká republika udělala za posledních pět let ve vztahu k suchu, a dokonce nabídl srovnání 30 let úsilí Izraele s pěti lety práce v České republice. Je to tak?

Je to myslím tak.

My teď čelíme masivnímu odumírání celých lesů, a máme za sebou pět let sucha. Jaká by byla vaše rada pro Českou republiku? Jak se s tím vypořádat?

Je velmi možné, že vstupujeme do nové éry lidstva, kde budou dlouhá období sucha. Nemám řešení na záchranu konkrétních lesů. To, co můžeme udělat, je žít víceméně obdobně, jako jsme žili dlouhou dobu, jen musíme začít využívat technologie a postupy, které jsou adaptované na svět, kde je voda vzácnější a který je teplejší než svět, v němž jsme žili posledních 150 let. Období lidské historie neobvykle bohaté na vodu je pryč.

Je tedy možné, že lesy, jak je znáte, odumřou kvůli nedostatku vody. Ale jsou jiné stromy, které jsou odolnější suchu a v sušších podmínkách se jim daří. A je možné, že budeme muset postupně nahrazovat ty dosavadní stromy jiným typem stromů.

Vsadím se, že dostáváte spoustu otázek jako je ta, kterou jsem vám právě položila: co bychom měli dělat s naším nedostatkem vody? Nebo mohl byste nám dát radu, jak...

Ano, každý den.

Cítíte se teď jako expert na vodu? Vnímáte, že byste měl dál rozšiřovat svoje znalosti o vodních inovacích, abyste naplnil tu poptávku po odpovědích?

Není mi příjemné nazývat se odborníkem na vodu, protože tu je vždycky něco nového k učení. Ale můžu říct, že je tomu zhruba sedm let, co trávím každý den čtením a učením se o vodě, studiem, doptáváním se na vodu, psaním a mluvením o vodě. Nevím, v jakém bodě se stáváte expertem. Jsem také manžel a nejsem na to expert, a to jsem manželem téměř 40 let. Už 35 let jsem otcem a pořád cítím, že v tom mám před sebou dlouhou cestu. Takže se zdráhám říkat si odborník. Myslím ale, že už o vodě mám hodně znalostí a jsem v tom tématu zběhlý, odpověděl jsem mnoha lidem a diskutoval s nimi o možných řešeních. Ale nechám na jiných lidech, jestli mi dají tu čest a nazvou mě odborníkem.

Je něco, na co jste přišel až po vydání knihy, co byste přidal do nového vydání?

Rozhodně. Píšu teď další knihu, která vyjde příští rok. Co se týká pitné vody, mám dvě odlišné věci. Jedna je technologická, a druhá filozofická. Co se týká filozofie, tak my všichni na světě přemýšlíme o vodě tak, jako jsme přemýšleli před řekněme 50 až 100 lety. A důvod, proč je to problém, je, že za těch 50 až 100 let došlo k významné proměně naší ekonomiky a způsobu, jak žijeme své životy. Dnes jsme obklopeni mnoha druhy chemikálií, farmaceutických výrobků, plastů, průmyslovými chemikáliemi a rozpouštědly. A měli bychom začít myslet na to, co tyto látky udělají s naším zdravím, až se jednou dostanou do naší pitné vody. To je ta první věc.

Ta druhá věc je, že neustále přicházíme na nové technologie. A ty mohou vést k tomu, abychom o vodě začali přemýšlet úplně novým způsobem. A ty technologie jsou opravdu vzrušující. Jedna z nich ještě není plně vyvinuta, jde o získávání vody z atmosféry. Myšlenkou je použít zařízení, které získává vodu z vlhkosti ve vzduchu. A to poskytne hodně pitné vody. Nebude to asi tolik vody, abychom s ní zavlažovali pole nebo lesy. Ale co se týká lidské spotřeby, můžeme si zajistit poměrně širokou zásobu pitné vody, abychom mohli dále žít tam, kde žijeme teď.

Sledoval jste zprávu Mezivládního panelu pro klimatickou změnu o oteplení o 1,5 °C, která říká, že je potřeba realizovat výjimečná a bezprecedentní opatření v průběhu 12 let, abychom se vyhnuli drastickému poškození životního prostředí? Sledoval jste diskuzi, která následovala? Myslíte, že to ovlivní i zájem o téma nedostatku vody?

Vodní problematika je v popředí klimatické změny. Když mluvíme o stoupající hladině oceánů a podobných věcech, mnoho z nich se nezačne výrazněji projevovat do poloviny století nebo dokonce do roku 2100. Možná až někdo, kdo se narodil dnes nebo minulý měsíc, plně zažije všechny důsledky.

Ale dopady týkající se vody pociťujeme už dnes. Vy máte problém s odumírajícími lesy, s poli, která pro úrodu potřebují více vody, s pesticidy, které se dostávají do potravin, je tolik různých výzev, kterých si začínáme všímat.

Reagoval jste nějak na zprávu IPCC?

O vodě musíme začít přemýšlet úplně novým způsobem.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Multimediální knihovna Evropské komise / Multimediální knihovna Evropské komise

Já jsem jen občan, ne vládní úředník. Ale jako občan mám pocit beznaděje. Protože pokud je ta zpráva přesná, pak nemůžu uvěřit tomu, že se naše politická reprezentace na to nezaměřuje. Že řeší jen problémy, které ovlivní jejich voliče dnes či zítra – pokud mluvíme o demokratické zemi. A pokud je to autoritářská země, tam chtějí využít moci, dokud ji mají, protože nic netrvá věčně. Není mnoho těch, kteří by se starali o tuto problematiku, a zároveň byli hlavou státu.

A proto nevěřím, že ta zpráva bude přijata konstruktivně.

Vy pocházíte a žijete v USA, jejichž prezident přemýšlí o vystoupení z Pařížské úmluvy. Byl jste osloven americkými politiky, vzbudila vaše kniha zájem těch, kdo politiku tvoří?

Moje kniha a další vystoupení vzbudily hodně zájmu. Vlastně jsem byl požádán Bílým domem, abych vymyslel plán, který by podpořil vodní inovace, a doufám, že povedu skupinu, které se touhle oblastí bude zabývat. Ale to se týká čistě vody, ne klimatické změny.

V Bílém domě panuje velký zájem o to, co je možné udělat ohledně vody. Ale kam to povede, těžko říct. Aktivity vlád jsou obtížně uchopitelné a často se je nedaří uskutečnit. Je spousta kroků, které musí projít vládním filtrem, než dojde k realizaci.

Naštval jste někoho svou knihou nebo v rozhovorech, diskuzích a vystoupeních, která následovala? Vaše kniha je napsaná velmi pozitivně a nepůsobí, že by mohla vzbudit konflikt. Ale mluvíte např. o podpoře pěstování geneticky modifikovaných potravin. Setkal jste se s nějakými zájmovými skupinami, které vyjádřily nesouhlas s tím, co říkáte?

Já jsem nezaujímal žádné stanovisko ke geneticky modifikovaným organismům, jen jsem podával zprávu o postoji Izraele k nim. V Izraeli jsou přesvědčeni, že z vědeckého pohledu je zákaz geneticky upravených potravin nesmyslný. Myslí si, že s pečlivými kontrolami by GMO výrobky neměly být problém. A v laboratořích provádějí výzkum geneticky upravených organismů, který je akademické povahy. Ale tím to končí.

A protože Izrael vyváží hodně výrobků do Evropy, a protože tolik Evropanů je proti geneticky modifikovanému zemědělství, platí v Izraeli zákaz pěstování všech GMO potravin. Takže to vlastně mají oběma směry. Z výzkumného a vědeckého hlediska prohlubují zkoumání GMO, a z komerční a zemědělské perspektivy jsou ke GMO tak přísní, jako nejpřísnější evropští environmentalisté.

A co se týká toho, jestli jsem někoho naštval... Můžu vám s velkým potěšením říct, že si myslím, že moje kniha nikoho nenaštvala. Je vydaná v 50 zemích, přeložená do 16 jazyků a mám velice pozitivní reakce od lidí, kteří jsou rádi, že namísto vyjmenovávání všech způsobů, jakými svět skončí a všech problémů, které máme, se někdo zaměřil na to, jak můžeme věci dělat lépe.

Můj oblíbený příběh je, jak jsem vystupoval v jižní Kalifornii a během diskuze, kdy lidé pokládají otázky z publika, si stoupne žena a říká: „Chci, abyste věděl, že v posledních 20 let jsem přečetla každou knihu o životním prostředí, která se mi dostala do rukou, a pokaždé, když je dočtu, cítím beznaděj a napadají mě myšlenky, jako že zítra někdo unese moje děti a sní je, protože nám dojde jídlo. Vaše kniha je první, která ve mně vzbuzuje optimismus, že máme budoucnost.”

A já myslím, že to popsala přesně. Nevím o těch jiných knížkách, ale o té mé to platí. Moje stanovisko je, že před námi může být hrozivá a znepokojující budoucnost. Je to možné. Ale zároveň je možné, že budeme mít pozitivní budoucnost.

Protože Izraelci byli laskaví a dali nám model, který může následovat celý svět. A pokud to uděláme, pokud vezmeme odpadní vodu, vyčistíme ji a znovu použijeme, pokud budeme chytřejší v zemědělství a využijeme kapkovou závlahu pro zavlažování polí, pokud budeme vzdělávat své děti, vybírat férovou cenu za vodu, budeme o vodě rozhodovat řádně, tak myslím, že se z toho dostaneme v pořádku.

Problém je, že pokud nic nezměníme, tak to dopadne špatně.

Máte teď poměrně velký vliv – přístup do médií, k těm, kdo ovlivňují veřejné mínění, studentům, k velkému publiku. Jaké to je?

Když jsem se dostal do kontaktu s tématem vody ve své dřívější profesní kariéře, bylo to jako právník pracující pro klienty nebo agent pracující pro klienty. Byl jsem vždycky ten v zákulisí. Nikdy to nebylo o mě. Vždy byl na pódiu nebo v centru pozornosti s mikrofonem v ruce někdo jiný. Takže je to pro mě velmi nový svět. A je hodně vzrušující, musím říct. Je vzrušující, že mě představitelé vlády žádají o názor, a že fakticky vidím, jak se mění politika. Dostal jsem pozvání jet do Indie a setkat se s premiérem Indie a diskutovat s ním o problematice vody. Pojedu za pár měsíců. Něco, co se těžko dalo očekávat, ale je to úžasné.

A kniha se prodává velmi dobře... Nevím, jestli jste si všimla, ale každá penny z honoráře jde na charitu. To je další z těch hezkých věcí – můžu využít úspěchu nejen pro svůj vlastní užitek, ale i k tomu, že mám příležitost tenhle důležitý příběh vyprávět a chci, abyste věděli, že jsem v tom s vámi, jako partner. Nevydělávám si na tom peníze. Dostal jsem příležitost být slyšen a být u toho, když se formují politické otázky. A to je velice vzrušující věc pro někoho, kdo se celý život zajímal o politiku, a konečně má místo u stolu s těmi, kdo ji tvoří.

Pokud nic nezměníme, tak to dopadne špatně.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Anastasios71 / Shutterstock.com

Máte nějaký sen, co byste chtěl udělat s tímhle přístupem do veřejného prostoru? Chtěl byste se setkat s nějakou konkrétní osobou nebo mluvit na určitém místě nebo proměnit nějaký stát ve společnost, která šetří vodou?

Sen je pro mě trochu velké slovo, ale ano, mám velký apetit, rád bych měl hodně velký dopad. I když ten dopad, který už jsem popsal, je daleko větší, než jsem si byl kdy schopen představit. Myslel jsem si, že píšu malou knížku, kterou si přečte moje žena a možná moje děti a pár přátel. Celkově ta kniha překonává veškerá očekávání, jak je úspěšná. Šokovalo mě to.

Bylbych hrozně rád, aby se voda dostala na program jednání v celém světě, aby se realizovala seriózní politika týkající se pitné vody, vody v zemědělství, rád bych viděl, že se zavádějí sofistikované technologie v zemědělství a pro pitnou vodu, rád bych měl přístup k velkým i malým zemím, abych pomohl zlepšit kvalitu zdraví lidí všude. To by byla ta nejúžasnější věc ze všech.

Mimochodem, nic z toho se nemusí dít pod mým jménem. Strávil jsem část své kariéry za scénou a nevadilo mi to. Cílem je vidět zlepšení podmínek pro lidi, a jestli se to stane díky tomu, že si někdo přečte mou knížku nebo váš článek, na tom nezáleží. Ale něco je oslovilo a změnili svůj pohled na věc. Cokoli z toho by bylo skvělé.

Cítíte se jako aktivista? Zvyšujete povědomí o tématu životního prostředí. Navrhujete změnu...

Když si představím aktivistu, vybaví se mi lidi, kteří chodí na demonstrace a křičí z plných plic, a to já rozhodně nejsem. Nevěřím v protestní organizace. Myslím, že nejlíp se věci uskuteční tehdy, když s úctou a respektem pracujete s ostatními, věřím na spolupráci.

Mám své politické názory, jako každý. Ale když se politika povýší nad všechno ostatní, dostáváme se na dost špatné místo. Takže asi jsem aktivista, protože je to férový popis mé osoby, ale ne ten druh aktivisty, který se vám vybaví poprvé, když to slovo slyšíte.

Myslíte, že voda je teď politické téma?

Velká část politiky je alokace zdrojů společnosti. Část toho jsou peníze, část jsou přírodní zdroje. Pokud není vody ve společnosti tolik, že by jí bylo prostě nekonečně mnoho, stává se politickým tématem. Nutně se nabízí otázka, jak by měla být využita a kdo ji bude využívat. Jinými slovy, voda byla vždycky politická, ale dnes ještě blíže smyslu toho slova.

Po celém světě začínáme vidět rozpory mezi jednotlivými skupinami obyvatel – farmáři versus přímořští obyvatelé versus environmentalisté. Vidíme demonstrace a nepokoje v Íránu týkající se nedostatku vody. A myslím, že v Íránu můžeme očekávat další demonstrace. A nepřekvapilo by mě, kdybychom je viděli i na jiných místech.

Jakou roli myslíte, že hraje voda v izraelsko-palestinském vztahu? Je to spíš mírotvorné téma, nebo konfliktní?

Předně, voda je fantastický nástroj pro komunikaci mezi Izraelem a Palestinou. Úžasný. A já to dokumentuji ve své knize. Udělal jsem rozhovory s 20 Palestinci, s bývalými úředníky, kteří rozhodují o vodě, současnými úředníky rozhodujícími o vodě, s bývalým premiérem, bývalým vedoucím Arafatova štábu, se spoustou lidí. Takže opravdu doufám, že jsem porozuměl palestinskému pohledu. A opět, přestože jsem proizraelsky zaměřený, nešel jsem do toho s přáním potvrdit si příběh, jehož vyznění nějak předpokládám, nebo obhajovat Izrael. Byl jsem připravený Izrael kritizovat, pokud by na to přišlo.

Na co jsem přišel, je to, že Izrael použil vodu jako prostředek pro dialog, spolupráci, ke koordinaci a také často k navázání neoficiálního vyjednávání. A to všechno je příznivé. To, co je špatné, je, že pár Palestinců, a nejvýrazněji Saeb Erekat, se čas od času rozhodli, že se pokusí využít vodu jako nástroj pro rozdělení a odcizení, a čas od času udělali hodně rozhořčující a falešná prohlášení o tom, že Izrael upírá Palestincům vodu, s vyzněním, jako by umírali žízní a podobně. A to je úplná smyšlenka. To, co jsem zjistil, byl naprostý opak. A ne z úst Izraelců, ale z úst palestinských úředníků, kteří se mnou mluvili mimo záznam, a jednou či dvakrát i veřejně.

Další věc, kterou bych rád řekl, je, že ani na chvíli nechci naznačit, že okupace Západního břehu a předtím okupace Gazy, bylo něco, co se Palestincům líbilo. Nic podobného nenaznačuji. Ale znovu: pokud mluvíme objektivně, pokud chcete srovnat vodní profil Palestinců od roku 1967 k dnešku, je to velmi odlišný příběh.

V roce 1967 mělo méně než 10 % z tehdejších 600 000 lidí žijících na Západním břehu přístup k pitné vodě. Bylo tam více než 700 měst a vesnic, ale jen ve čtyřech z nich byla tekoucí voda. To je neuvěřitelné. A dnes má 97 % Západního břehu tekoucí vodu. A jediní, kdo ji nemají, jsou beduínští nomádi, kteří si vybrali život v divočině.

Co se týká ceny, kterou za to Palestinci zaplatili – stálo to za to, nebo ne? K tomu se nechci vyjadřovat, protože tam se dostáváme do politiky. Ale v termínech objektivního konstatování reality ohledně přístupu k čisté zdravé vodě, to je pěkně výrazná změna za období od šestidenní války.

Izrael je podle vás vzorem co se týče vody. Řekl byste, že Izraelci stále cítí nebezpečí jejího nedostatku? Nebo už jsou za vodou?

Žijí v nejsušší oblasti světa, mají dynamickou ekonomiku. Na rozdíl od mnoha zemí v Evropě a na Středním východě, které mají klesající populaci, populace Izraele roste velmi rychle. Teď jich je osm milionů, což je dvanáctinásobný nárůst od získání nezávislosti v roce 1948. To je skoro neuvěřitelně velká a rychlá proměna populace.

A jsem si jistý, že přemýšlejí: pokud je nás teď osm milionů, určitě nás může být 10 milionů, 12 milionů. Ale může nás být i 20 nebo 30 milionů v příštích generacích.

Izraelci nicméně mají důvěru v to, že umí používat technologie, a žijí s vědomím, že mají vysoce kvalifikované apolitické vedení, které jim pomůže dosáhnout toho nejlepšího výsledku. Nechci říct, že dosáhli bodu, kdy si řeknou: už to nikdy nemůže být špatné. Může a oni to vědí. Ale mají dost sebejistoty, aby si řekli, že pokud zůstanou věrní svému modelu, zvládnou, co přijde.

Myslím si, že může být zrádné vyvíjet na lidi přílišný tlak, např. v omezení jejich přístupu k vodě. Může je to zatlačit do opozice. Zároveň ale potřebujeme poměrně dramatickou změnu v zemědělství, lesnictví, průmyslu, a obecně ve využívání vody. Doporučil byste přístup shora dolů, kdy vláda přijme roli toho, kdo prosazuje šetrný model hospodaření s vodou? Může to být politická sebevražda…

Předpokladem mého přístupu je, že nátlak téměř nikdy nefunguje. Lidi můžete dostat k výsledkům, které dávají největší smysl, kombinací vzdělávání a tržních sil. A zároveň dáte podnikatelům a vynálezcům příležitost vydělat si tím, že do této rovnice doplní efektivitu nebo nové nápady.

Jakmile začnete něco příliš vymáhat, stane se to diktátorské. A my žijeme v demokratické společnosti. Nelíbí se nám nic, co nám někdo nutí.

Mělo by se to provádět tak, aby se občané cítili vtažení do celého procesu a chtěli to dělat. Nebo alespoň rozuměli té potřebě. Myslím, že to je jeden z efektů Izraele. Izraelci rozumí, proč musí sloužit v armádě, proč musí platit vysoké daně, proč musí šetřit s vodou. Vláda odvedla vynikající práci v tom, jak vysvětlila, co společnost potřebuje, aby prosperovala.

Problém s politiky je ten, že většina z nich nechce být těmi, kdo veřejnosti přinesou špatné zprávy. Chovají se k nám jako k rozmazleným dětem. Nejsou připraveni vést inteligentní, dospělou konverzaci. A udělali si čas na to, aby lidi vzdělali. Namísto toho si politici dělají starost jen o tu chvíli, v níž se nacházejí. A já si myslím, že to je velká chyba.

To, co udělal velmi sofistikovaným způsobem Izrael, je, že vedl opravdu obdivuhodný dialog s veřejností, alespoň v oblastech jako jsou daně, imigrace, voda a vojenská služba. O tom, co to veřejnosti přináší. A proto se veřejnost stala partnerem v rozhodování.

Tohle je jeden z mých cílů. Přivést státy k tomu, aby o tom přemýšlely. Jak mohou téma rozhodování o vodě použít jako nástroj pro posílení kvality veřejné správy.