Ohni musíte sebrat palivo, pak pozře sám sebe, líčí filmař, který točil o amazonských požárech

Členové dobrovolného hasičského sboru UUBR hasí požár poblíž bolivijského městečka Concepcion.

Foto | Martin Trabalík

Požáry tu probíhají v Chiquitanském suchém lese. A to je největší a nejzachovalejší tropický suchý les na světě. Oblast s opravdu velkou diverzitou živočišných a rostlinných druhů, převážně endemitů, tedy druhů unikátních pouze pro tuto oblast. Některé z nich byly nejspíš v ohni nenávratně ztraceny.

Martin Trabalík (v popředí) je český filmový dokumentarista. Věnuje se tématům společenských a humanitárních krizí. V roce 2018 obdržel cenu Czech Press Photo.

Foto | Martin Trabalík

Ano, lesní požáry jsou tu součástí přirozeného cyklu, a les se díky nim každoročně obnovuje. A mimo to, ano, místní drobní rolníci od nepaměti používají techniku zvanou Chaqueo. Což v podstatě znamená vypalování lesa za účelem získání orné půdy.

Ono v místních náročných podmínkách a za absence vyspělé techniky často ani nemají jinou možnost, jak les obdělat. Místní přitom spoléhají na období dešťů, které každoročně vznikající požáry uhasí. To bohužel v roce 2019 přišlo o dva měsíce později…

Hořelo by snad v Bolívii méně, kdyby místní lidé cíleně a záměrně nevypalovali své lesy?

Bezpochyby by hořelo méně. Některé požáry samozřejmě vznikají přirozenou cestou, ale o velké množství se tu zapříčiňuje člověk.

A pak je zde samozřejmě ještě nepřímý vliv důsledkem globálního oteplování, klimatických změn, opět podporovaných lidskou aktivitou. Velké sucho, silné větry. Jen za ty dva měsíce shořelo neuvěřitelné množství lesa.

Je to takový bludný kruh, požáry podporují klimatickou změnu, která podporuje požáry, které podporují klimatickou změnu….

Omar, farmář z vesnice San Fermin, se snaží zdolat požár, který se svou intenzitou vymkl kontrole. Požár byl podle názoru požárníků někým z vesnice založen při tzv. Chaqueo - což je vypalování lesa za účelem získání obhospodařovatelné půdy. Chaqueo je v Bolívii legální.

Foto | Martin Trabalík

Máte nějaké informace o tom, jak to s lesními požáry vypadalo v Bolívii ještě před rokem 2000?

Požáry jsou čím dál rozsáhlejší a zuřivější, zatímco lesa každým rokem víc a víc ubývá.

Tamní les má obrovskou schopnost regenerace, nicméně může dojít k bodu, kdy se celý jeho ekosystém zhroutí. Bolivijským problémem je, že míra vypalování v posledních desetiletích progresivně roste. Různé zdroje udávají různé údaje, nicméně všechny se myslím shodují v tom, že se v síle i rozloze minimálně zdvojnásobila.

Komu patří ty ruce, rozdělávající ohně? Kdo tu škrtá zápalkami? Farmáři, průmyslníci, indiáni, všichni dohromady?

Povětšinou indiáni, tedy domorodci – farmáři, pravděpodobně ale i průmyslníci. A nejspíš všichni, kterým přijde vhod uvolněná půda.

Když budu citovat slova ředitele národního parku Robore, „v národním parku to naši strážci jakž takž pohlídají, ale za jeho hranicemi si každý dělá, co chce.”

Když se o někom řekne, že je indián, máme tady ve střední Evropě si to trochu romantizovat. Indiáni tvoří 41 % původního obyvatelstva Bolívie. Jací jsou?

V Bolívii skutečně tvoří většinu obyvatelstva příslušníci domorodých kmenů. Hlavní skupiny jsou Quechua a Aymara, ale je zde přes třicet dalších kmenů. Obecněji by se pak tyto skupiny daly rozdělit mezi tzv. Colla a Camba. Collas obývají horské regiony Bolívie, Cambas pak pralesní nížiny na západě. Tyto skupiny mají značně odlišnou kulturu i přístup k zemi, a asi by se dalo říct, že mezi nimi panuje i určitá rivalita.

A požáry zakládali ti z nížin?

V roce 2019 byla velká část požárů přisuzována právě obyvatelům hor, kteří za svou podporu vládní strany MAS a prezidenta Moralese dostávali půdu v Chiquitanii na východě. Mnozí z nich ale neměli stejné znalosti jako původní obyvatelé, a oheň se jim pak zřejmě snadněji vymkl z kontroly. To už je ale spíš zpolitizovaný výklad. Existují totiž zprávy o tom, že ohně zakládali přívrženci vládní frakce i opozice, a obě strany se z toho pak navzájem obviňovaly.

Dá se nějak charakterizovat jejich přístup k zemi, k životnímu prostředí?

Obecně by se asi dalo říct, že obyvatelé z nížin mají k lesu a půdě větší vztah než horníci z And, kteří jsou ovšem také domorodými obyvateli. Obyčejní indiáni z vesnice se samozřejmě na zkázu kolem sebe dívají se zděšením.

Ovšem naše představa toho, že místní ještě žijí v souladu s přírodou, zatímco my jsme na to už zapomněli, je trochu naivní.

Členové dobrovolného hasičského sboru UUBR hasí požár poblíž bolivijského městečka Concepcion.

Foto | Martin Trabalík

Povídejte…

Třeba sám nejpřednější původní domorodý obyvatel, bývalý prezident Evo Morales, vystupoval a vystupuje jako velký ochránce Pacha Mama, Matičky Země. Nicméně to mu nebrání drancovat pralesy a nerostné bohatství.

V Bolívii se také hodně mluví o jeho napojení na narkoprůmysl. Během jeho vlády bylo chaqueo - vypalování, oficiálně povoleno zákonem, který oheň uznal jako legální nástroj obdělávání půdy.

A ve chvíli, kdy už bylo jasné, že se situace vymyká kontrole, reagovala jeho vláda velmi vlažně, a mimo jiné odmítla v boji s požáry nabízenou pomoc ze zahraničí. Všechny tyto kroky byly na východě země vnímány velmi negativně, a jistě se podepsaly na jeho popularitě mezi obyvatelstvem. Po volbách v roce 2019 dokonce musel zemi opustit.

Na jeho obranu je zase třeba říct, že zemi během svého působení neuvěřitelným způsobem pozvedl, klesla chudoba a zvýšila se gramotnost obyvatelstva. Je těžké vynášet tu nějaké jednoznačné soudy, a to asi platí o Bolívii celkově.

Betonová nádrž.

Foto | Martin Trabalík

V Brazílii máme krajně neoblíbeného Bolsonara, Bolívii vedl krajně populární Morales. Je mezi nimi rozdíl?

Dle mého laického názoru jsou si v přístupu k půdě dost podobní, liší se jen rétorika.

Komu vlastně vyhovuje požáry zbídačelá a zdevastovaná země? Spekulativně mě napadá – může to souviset třeba s tím, že v Bolívii se nachází polovina dostupných zdrojů světových zásob lithia?

Lithium je v horách, ale uvolněná země je zase jiný business. Tam, kde oheň vypálí prales, mohou vznikat pastviny pro dobytek. Jen z roku 2019 na 2020 se bolivijský vývoz hovězího zvedl o 299 %.

Snížení konzumace masa je jeden ze zásadních kroků k tomu, jak jako jednotlivci můžeme přispět k záchraně světových lesů.

Existuje v Bolívii nějaká alternativa, kvalitativně i funkčně dostupná, která by mohla nahradit vypalování?

Nejsem expert na zemědělství, takže vám nedokážu jednoznačně odpovědět.

Autority, se kterými jsem se bavil, zmiňovaly jako možné řešení investice do technologií. Každá taková technologie ovšem vyžaduje počáteční investice. A lidé, kteří se perou o to, aby měli dát co k jídlu dětem, budou těžko řešit environmentální odpovědnost.

Civilizace se nejprve musí rozvinout nad rámec boje o přežití, aby se mohla začít starat o své okolí. V podmínkách, ve kterých se nacházejí, tedy často nemají jinou možnost, než oheň použít. Vyčistit kus džungle jen ručními nástroji je v podstatě nemožné.

Hasič během nočního zásahu.

Foto | Martin Trabalík

Takže i když je ta praxe vypalování tak ničivá a místní si toho jsou vědomi, vzdát se jí zatím nemohou?

Myslím si, že jim to jasné je, ale přesto to ještě nedosáhlo takové úrovně, aby pro ně přišel zásadní obrat. Všichni vědí, že je to špatně, ale kolektivní úroveň pomáhá zbavit se individuální odpovědnosti.

Jak dalece jsou na zvládání obřích lesních požárů v Bolívii vybaveni? A jde vůbec nějak bojovat s třicetimetrovou lavinou ohně? Jak se hasí požár ohněm?

Výbava místních hasičů není nijak hvězdná, na druhou stranu, když se podíváte na výbavu lesních hasičů v USA, také používají hlavně základní vybavení.

Největším problémem je doprava vody a to, že do odlehlých oblastí není možné dostat těžkou techniku.

Hasiči tedy mnohdy nosí vodu ve vacích na zádech, a na hašení používají ruční stříkačky. Oheň se snaží hlavně izolovat a zamezit mu další postup. Předvypálit plochu v trase jeho postupu. Protože oheň, kterému seberete palivo, pozře sám sebe.

Kdo jsou vlastně ti dobrovolní hasiči bolivijských požárů? Nejsou to nakonec ti samí, kteří prve ohně kvůli vydobývání půdy prve rozdělávali?

Myslím, že někdy se to opravdu dělo. Že farmáři zapálili les, a když vypálil půdu, kterou potřebovali, zavolali si dobrovolníky, „aby je přijeli zachránit“. Nemám pro to žádné důkazy, ale mezi hasiči se o tom dost mluvilo.

Katastrofy podobné velikosti v lidech často probouzejí buď to nejlepší, nebo to nejhorší. Spousta lidí hledala jen způsob, jak se v nastalé situaci obohatit. Tento způsob přemýšlení se dle mého názoru bude muset celosvětově změnit.

popisek

Foto | Martin Trabalík

Dokument Incendios, který jste o bolivijských požárech z roku 2019 vyprodukoval, získal ocenění na filmovém festivalu v La Paz, kde oslovil místní publikum. Čím to? Bylo to téma dosud nezpracované?

Téma je samozřejmě pro místní velmi dobře známé, ale myslím, že je potěšilo, že se mu věnoval někdo z druhé strany světa.

Je poselství tohoto dokumentu poplatné i pro evropského diváka? Uvědomí si třeba, že možná sám nevědomky rozdělává „oheň, který nedokáže kontrolovat, a může se z něj stát požár“?

Pevně doufám, že ano. Dokument jsem dělal hlavně pro mezinárodní publikum. Místní vědí velmi dobře, co se u nich děje. Současná změna, probíhající ve světě, je záležitostí nás všech a bylo by dobré si to uvědomit.

Dokument Incendios bude mít premiéru 24.3. v 18:00 v kině Lucerna v rámci filmového festivalu Jeden svět.