https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/prirode-se-jizvy-po-ohni-zahoji-a-zvirata-se-postupne-vrati-rika-jan-andreska
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Přírodě se jizvy po ohni zahojí a zvířata se postupně vrátí, říká Jan Andreska

16.9.2022 06:35 | PRAHA (Ekolist.cz)
V roce 2006 prolétl lesní požár okolo Havraní skály v Českém Švýcarsku. První semenáčky se tu objevily ještě tentýž rok.
V roce 2006 prolétl lesní požár okolo Havraní skály v Českém Švýcarsku. První semenáčky se tu objevily ještě tentýž rok.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko
Nedávný lesní požár se velkou silou prohnal jak Národním parkem České Švýcarsko, tak televizí, tiskem i internetem. Velký požár v cenném území vzbudil velkou pozornost a i po uhašení posledních plamenů tu stále zůstává řada témat a otázek. Například jak si s požárem poradí volně žijící zvířata.
 

Je oheň a s ním spojená dynamika přirozenou součástí některých ekosystémů?

Požáry lesa a travních společenstev jsou v každém případě přirozenou součástí vývoje ekosystémů. Byly zde dávno před tím, než člověk ovládl oheň. Občasné lesní požáry patřily a patří do skupiny jevů, které nastávají pravidelně, zároveň ale náhodně.

Přírodním zdrojem ohně bývaly nejčastěji blesky, dnes ale předpokládáme ve valné většině případů lidské zavinění.

Je v těchto ekosystémech smrt živočichů v plamenech přirozenou záležitostí?

Samozřejmě, že jsou úmrtí živočichů přirozenou záležitostí. Požár jich nepřežije mnoho, stejně tak zahyne i mnoho rostlin.

Takže když někdo z diskutujících na Seznamu pod článkem o požárech v Hřensku smutní nad tím, kolik zvířat padlo za oběť ohni, je to přirozené? Máme se zvířaty soucítit, vyjadřovat soustrast? Nebo vysvětlovat, že co se stalo, je přirozené?

Vztah člověka ke zvířatům je něco, co je součástí kultury, je dokonce jakýmsi měřítkem kulturnosti dané společnosti. A vždy se najdou lidé, jejichž vztah ke zvířatům je jaksi citlivější.

Vysvětlování, že při lesním požáru umírají i zvířata, by mělo být necynické a trpělivé, protože ruku na srdce, smrt v ohni je smrt hrozná.

Ing. Jan Andreska, Ph.D. absolvoval lesnickou fakultu VŠZ v Brně a následně pracoval u státní ochrany přírody. Od roku 1997 vyučuje zoologii obratlovců na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jan Andreska se zabývá průnikem biologie, ekologie a historie.
Ing. Jan Andreska, Ph.D. absolvoval lesnickou fakultu VŠZ v Brně a následně pracoval u státní ochrany přírody. Od roku 1997 vyučuje zoologii obratlovců na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jan Andreska se zabývá průnikem biologie, ekologie a historie.
Foto | Archiv Jana Andresky

Jak na oheň volně žijící živočichové vlastně reagují? Jsou na to nějak adaptováni?

Já si myslím, že taková adaptace u živočichů téměř není možná, fyziologicky.

Před ohněm lze pouze utéci nebo uletět. Kdo uteče či uletí, ten vyhraje.

Zahrabání se hluboko do země pomůže edafonu, tedy organismům, žijícím v půdě. Ale jen když pozemní oheň krajinou přelétne rychle. Když je požár pomalý, půdní horizont se prohřeje.

Existuje nějaké vyčíslení, kalkulace, kolik zvířat v místě požáru zahyne kvůli ohni, a kolik jich sejde ze světa v návaznosti na požár, třeba kvůli vyšší míře predace, usnadněné prosvětleným porostem?

Neznám žádnou takovou kalkulaci – tím ale neříkám, že není.

Vyšší míra predace určitě nastane u živočichů, které oheň poranil – a je to přirozená cesta, jak vstoupí do potravního řetězce.

Nedostatek krytu pak umožňuje snáze lovit drobné obratlovce. V roce 1999 jsem viděl čápa bílého, jak se snesl na požářiště na Pouzdřanské stepi. Její okraje ještě doutnaly, ale čáp se hned dal do lovu.

Reagují na oheň volně žijící živočichové jinak v řekněme přírodním nedotčeném biotopu, a odlišně v člověkem ovlivněném a pozměněném? Je třeba smrková monokultura při požáru větší smrtící pastí, než nějaká pralesní jedlo-bučina?

Neumím si představit požár v jedlo-bučině... Požáry bučin jsou známy z Rumunska. Monokultura smrku je oproti ní biotop, který mnoho organismů nehostí, čímž neříkám, že tam nenastanou ztráty na zvířecích životech.

Co mi přišlo vždy zásadně nebezpečné, jsou monokultury borové. Byť jsou na světě borovice, které oheň zvládají, například borovice kanárská, nebo dokonce potřebují, protože až žár jim otevře šišky, a semena spadnou do popelem vyhnojené půdy, což je příklad americké borovice pokřivené.

Smrková monokultura mnoho živočichů nehostí.
Smrková monokultura mnoho živočichů nehostí.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Má smysl zachraňovat volně žijící živočichy před požárem? Nebudou spíš potřebovat pomoci „po“? Třeba příkrmem, vodou?

Podle mého je nejlepší celou situaci nechat co nejvíc na pokoji. Pokud někde není voda, volně žijící zvířata tam stejně nemohou být. Podobně je to s potravou.

Chce to od člověka trpělivost. Přírodě se jizvy po ohni časem zahojí a zvířata se postupně vrátí.

Je pro živočichy oheň větší katastrofou, než pro lidi?

Nejspíš to bude stejné. Lidé přijdou o střechu nad hlavou, doufejme, že ne o život. Zvířata přijdou o biotop, což je jejich domov, zaniknou stromové dutiny a obnaží se skrýše všeho druhu.

Příroda se ale časem zase obnoví, jen to prostě nějaký čas trvá.

Pomáhá nám nějak, že kolem sebe vytváříme krajinu, z níž jsme vlivy ohně vytěsnili?

Inu, vlastně nepomáhá. Odstranit riziko ohně v krajině totiž zcela jistě nejde, tedy nehledě na to, že určitými typy hospodářských činností člověk příslušná rizika spíše vyvolává.

Jak to myslíte?

Tady bych si asi pomohl příklady. Výsadba monokultur ze snadno hořlavých dřevin, viz nejrůznější druhy borovic vlastně kdekoli po světě, a zejména mimo jejich původní areál.

Jednoznačnou spojitost lze najít v souvislosti s pastvou. Totiž, to vytěsnění vlivů ohně se týká spíše západu Evropy. Tam, kde se na východě a jihovýchodě dosud plošně pase, hlavně ovce a skot, se taky docela často stále zcela pravidelně vypaluje, zjara, kvůli uvolnění pastvin například od brusnice borůvky nebo taky vřesu. Ohně jsou sice hlídané, ale bez rizika to není.

Ovšem, bez pastvy a ohňových epizod krajina zarůstá bylinnou i dřevinnou vegetací a ten hořlavý materiál se postupně nastřádá. Oheň s takovým kumulovaným množstvím potravy je následně intenzivnější.

Mimochodem, vícekrát mne napadla snad až hříšná myšlenka, že současná masivní přítomnost klíšťat v krajině může s absencí kdysi zcela běžného jarního vypalování pastvin přinejmenším souviset.

Existují místa, kde chápeme, že do nich oheň patří? Kde je oheň vítaný?

Vítaný je asi silné slovo, protože oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Rozhodně je na to nutné nahlížet případ od případu.

Myslím, že všichni počítáme s tím, že oheň patří třeba do oblastí aktivního vulkanismu. Zajímavou zónou jsou vojenské výcvikové prostory, kde kvůli ostré střelbě dochází k požárům a kde určitým konkrétním biotopům oheň prospívá.

Řízené vypalování vřesoviště posloužilo jak ochraně brdské přírody, tak jako součást cvičení hasičů.
Řízené vypalování vřesoviště posloužilo jak ochraně brdské přírody, tak jako součást cvičení hasičů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Bohumil Fišer / Správa CHKO Brdy

Oheň se občas používá v ochraně přírody jako prostředek k obnově některých botanických společenstev a metodicky se postupuje tak, že se zapaluje v zimě, pokud možno na zmrzlé zemi a při sněhové pokrývce.

A pak máme místa, kde oheň býval běžný. Přibližně před sto let byly vlaky taženy parními lokomotivami a požáry kolem tratí byly zejména zjara na denním pořádku. Parní trakce byla vystřídána elektrickou a dieselovou, a ono ejhle, na některých chráněných lokalitách vymizely rostliny, kvůli kterým byly rezervace původně zřízeny…

A jak důležité je pro vnímání celkového kontextu požárů to, jak blízko lidí hoří? Přijde mi, že požáry na Sibiři nebo v Kanadě nás tak nepálí …

Požáry na Sibiři jsou skutečně daleko a média o nich moc neinformují, požáry v Kanadě budou sice zpravodajsky lépe pokryty, ale taky jsou daleko.

Obecně se tu projevuje to, že zejména televizní zpravodajství je celkem obludný konzument katastrof všeho druhu. Ale není to jen televize, jsou to informační kanály obecně.

Informační kanály jsou dnes propojeny důkladně, hovoříme o hyper-konektivitě, a navíc jsou s tím spojeny možnosti vyjádření se k problému. Tenhle efekt zpravodajskými kanály přenášených katastrof lidskou duši poznamenává.

Já sám si k televizi mohl sednout až v 5 letech, kdy ji moji rodiče pořídili kvůli ohňostrojům informací roku 1968. O něco později, v roce 1973, se probudila na Vestmanském souostroví jižně od Islandu sopka a valící se láva zapalovala jeden domek osadníků za druhým. Dorazila tam hasící loď a chladila lávu tisíci tun mořské vody z čerpadel. Zprávy v televizi to plnilo docela dlouho, snad půl roku, protože to bylo ideologicky téměř neškodné.

Erupce sopky Eldfell v roce 1973 a lávou postižená obec Heimaey.
Erupce sopky Eldfell v roce 1973 a lávou postižená obec Heimaey.

Když jsem na Vestmanské souostroví o 45 let později dorazil a přístav Heimaey viděl na vlastní oči, přesně jsem si představoval ono místo, kde byl hasičský člun zakotvený. A taky jsem si vybavil, jaký dojem na mou dětskou duši dělaly ty proudy vody a sloupy páry.

V útesech ostrova tehdy samozřejmě pobývaly tisíce ptáků, a těm tenkrát bylo rozhodně úzko… Při mé návštěvě už ale byli ptáci dávno zpátky na svých hnízdních římsách.

Hoří teď ve světě více nebo méně, než třeba před dekádou, stoletím?

Myslím si, že hoří podobně často.

Za pocit, že je na světě více ohňů, jsou odpovědné dva jevy, lepší zpravodajské pokrytí katastrof a do jisté míry i klimatický výkyv, který nazýváme globální změnou klimatu. Čili tam, kde je méně srážek a tedy více sucho, požáry mají jednodušší cestu.

Překvapuje vás tedy, kde teď v Evropě hoří?

Já požární statistiky nesleduju úplně pečlivě, ale ptáte-li se takto, řeknu, že vlastně nepřekvapuje. Viděl jsem po Evropě na vlastní oči různá lesní vegetační pásma, lesy hospodářské, pralesní formace, i lesy vyloženě uměle vytvořené. A na více místech jsem se divil, proč tam už nezahořelo dávno.

Kde například?

Mnoho tuzemců se třeba na dovolené – v Řecku, Chorvatsku – setkalo s vegetační formací, která se jmenuje obecně garrigue, a ve východním Středomoří frygana. Je to takový pás trnitých keřů poblíž moře, vzniklých kozí pastvou a občasnými ohni. Garrigue sice umí hořet, ale neděje se to příliš často. Když se lidským přičiněním kolem moře rozšíří borovice halepská, což se děje i na Dalmatském pobřeží Chorvatska, je na budoucí malér zaděláno.

Milá borovice halepská totiž drží šišky a suché jehličí velmi dlouho na stromě, kde je obojí po většinu času naprosto suché a pouze čeká na zdroj ohně. Což může být nedopalek cigarety nebo oheň neuhašený po pikniku. Požáry kolem Athén, které jsou tak časté, jsou primárně způsobeny přesně takovou neuváženou výsadbou.

Je nějaký rozdíl, když oheň vznikne přirozeně, a když je viníkem člověk?

Není jedno, kdo za oheň může. Oheň vzniklý přírodní cestou je záležitost vis major. Zatímco oheň coby důsledek lidského lajdáctví je záležitost trestná a trestuhodná.

Škody požárem na ohněm zasažených nemovitostech za nás vyčíslí pojišťovny, mají to hezky tabulkově podchycené. Kdo ale vyčísluje škody, ztráty a újmu napáchanou ohněm na životním prostředí?

Škody na životním prostředí se vyčíslují komplikovaně, a je jedno, jestli jsou škody způsobené lesním požárem, nebo ztroskotáním tankeru, anebo válkou.

Lesníci mohou spočítat škodu v hospodářském lese, což ale principiálně není případ národního parku, kde lesy mají jinou funkci než hospodářskou.

Škoda na chráněných živočiších, a obecně na živočiších, se taky vyčísluje velmi komplikovaně, a to i v případě, že známe přesný počet usmrcených jedinců.

Vždy tedy půjde o kvalifikované odhady. Pouze u konkrétně sledovaných jedinců by snad bylo možné říci, ano, tady byl telemetricky sledovaný jedinec, jeho stopa mizí v lokalitě, kde proběhl požár...

Rákosina se po požáru zregeneruje rychleji než po zásahu buldozerem.
Rákosina se po požáru zregeneruje rychleji než po zásahu buldozerem.

Jak dlouho trvá regenerace po požáru?

Regenerace je u různých biotopů velmi různě dlouhá. U lesů záleží na množství srážek, délce vegetačního období. V horských polohách se společenstvo regeneruje výrazně pomaleji. Stopy velkého a člověkem založeného požáru jsou na svazích řeckého Olympu jasně patrné ještě po sto padesáti letech.

U lesa je zásadní problém, že lidskými měřítky vidění času je regenerace lesa po jakémkoli kataklyzmatickém jevu prostě nepřiměřeně dlouhá. Les je něco, co za normálních okolností pěstuje pět generací lesníků…

Rákosina se po ohni zregeneruje za jeden rok a ptáci se do ní hned poté vrátí. Čímž nikomu neradím zapalovat rákosiny. Je to ale rozhodně rychlejší regenerace, než po technickém zásahu buldozerem…


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (16)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

SV

Slavomil Vinkler

16.9.2022 12:06
Jinými slovy ty nejhořlavější stromy tam už dávno neměly být. Mstí se bezzásahovost v místě kam nepatří. A bez zásahu tam vyroste v lepším případě zase smrk, vejmutovka, bříza a douglaska, v horším pajasan a akát. Buk, dub a jiné semenné listnáče tam nejsou, ač už mohly.
Odpovědět
Anyr

Anyr

18.9.2022 16:41 Reaguje na Slavomil Vinkler
A za to všechno může člověk, který tam ten pitomý smrk nasázel, a který přivezl pajasan z Asie a akát z Ameriky.
Tohle je přesně ten krátkozraký přístup. Příroda pracuje pomalu, jistě, ale ty průsery, co člověk zařídil, se časem projeví v plné síle.

Jediná možnost je nějaký vhodný typ managementu, přinést zpět druhy, které na místo patří, a pozvolna to víc a víc nechávat přírodě, pouze s velmi vhodnými, podpůrnými zásahy, kupříkladu právě bránit šíření nepůvodních druhů, za které je člověk zodpovědný.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

16.9.2022 12:47
Mi tyhle řeči připadají jako - když už jsme to těžce podělali, tak si musíme zdůvodnit, že je to vlastně pro přírodu dobře.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.9.2022 14:45 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Ale to neříká, nic nezdůvodňuje. Velmi opatrně , aby nenarazil, říká, že na požár zadělala správa parku tou bezzásahovostí, tj. že tam byly hořlavé smrky a borovice vejmutovky.
Odpovědět
Anyr

Anyr

18.9.2022 16:46 Reaguje na Slavomil Vinkler
Lidi tam zadělali na požár výsadbou smrku. nebo si fakt někdo myslí, že smrk patří do nadmořské výšky, jakou ten NP má? To jest 117 m (Labe u Hřenska) až 619 m (Růžovský vrch), a to všechno na pískovci, když smrk potřebuje vodu jako hrom?

Uvedu citaci z vesmir.cz:

"Nelze tedy rozhodně tvrdit, že se přirozené smrčiny vyskytují v růstově optimálním prostředí pro smrk ztepilý. To se nachází přibližně v 900 m n. m., tj. 200 metrů níže od spodní „hranice“ rozšíření přirozených smrčin. V nižších polohách smrk ztepilý přirozeně dominuje pouze na stanovištích se stagnující vodou."

Stručně řečeno, ten požár je pouze populistická a politická záležitost. Ty lesy tam takové nikdy neměly být a je jedině dobře, že jsou pryč. :/
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

18.9.2022 19:09 Reaguje na Anyr
Ano, ty vejmutovko-smrkové lesy už dávno tam neměly být, ale s bezzásahovostí tam byly. Požár je nejhorší a nejdražší způsob jejich odstranění. Ještě že u toho neumírali lidé.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

18.9.2022 19:14 Reaguje na Anyr
Ovšem uvědomte si, že po požáru bez zásahu tam v lepším případě vyrostou zase vejmutovko-smrkové lesy s břízou a to je stejně výbušně hořlavá směs jako byla (v horším akát a pajasan.). Listnáče, co tam patří, nemají semenné stromy. Bez výsadby se to neobejde.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

22.9.2022 12:16 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
No, já to chápu úplně jinak ... že to, z čeho se mnohdy mnozí z nás mohou pominout ... a v případě přímých škod se těm lidem vůbec nedivím!!! ... je pro přírodu jako takovou prostě běžná rutina, něco, co tu už nesčetněkrát bylo a bude.

Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

22.9.2022 14:27 Reaguje na Svatá Prostoto
Přírodě je to šuma fuk. Ale co se má a musí řešit je u produkčního lesa produkce a u NP aby se návštěvníkům líbil.
Spáleniště a požáry nejsou to co se lidem líbí, ač je to přírodě úplně jedno.
Odpovědět
Sl

Slovan

22.9.2022 19:19 Reaguje na Slavomil Vinkler
No ty krááááávo, mě snad trefí. NP tu je od toho, aby se návštěvníkům líbil? Líbil??!!
NP je tu od toho, aby chránil přírodní procesy, tečka. Líbivost si nechte do městských/obecních parků...
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

24.9.2022 13:19 Reaguje na Slovan
Uvědomujete si, že chránit přírodní procesy pro přírodu je nesmysl? Oxymoron? To je proto že se to lidem líbí. Třeba bezzásahové parky v Americe jsou proto, že se lidem líbí. Jenže u nás takový park na většině území být nemůže, to co se lidem tedy i vědcům líbí je dílo lidské dané desetitisíci let hospodaření. Stepi, lesostepi, lesy , snad jen nejvyšší část Šumavy je málo dotčená a schopná existence tak jak se líbí, bez významných zásahů.
Například Zde uvedené Křivoklátsko je kulturní lovecký revír králů, Soutok je vysazený kulturní revír Liechtensteinů (viz článek ŽIVA) atd.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

23.9.2022 13:56 Reaguje na Slavomil Vinkler
Jako, že se má lidem líbit PARK, s tím souhlas ... a jsem rád, že takové u nás jsou, třeba mé oblíbené B&B, aneb Blatná a Březnice, ale posláním národního parku by podle mne mělo být opravdu něco jiného.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

24.9.2022 13:24 Reaguje na Svatá Prostoto
Ale vůbec ne, co by to asi mělo být. Bohu = přírodě? Pouze to že se Lidem líbí, nic jiného v tom nehledejte, nic jiného není.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

24.9.2022 13:56 Reaguje na Slavomil Vinkler
Slovo líbí je v širším kontextu, například líbí zkoumat přírodní procesy, sukcesi, šíření rostlin a živočichů v době poledové. Jinak přírodě je to opravdu šumafuk, Vyhubila bez lítostí třeba dinosaury. Vzkřísit např. mamuta se snaží lidé, líbí se jim to.....
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.9.2022 16:32 Reaguje na Slavomil Vinkler
Nelze vyloučit, že o vyhubení mamuta se postaral člověk, neboť poslední žijící byli zjištěni na Vrangelově ostrovu někdy před 6-ti tis lety (uhl metodou). Takže podobně jako zubři, pratuři, tarpani..., i mamut podlehl predačnímu tlaku člověka. A je hezké, že se ho věda snaží oživit, ta šance díky nálezům z permafrostu je řádově vyšší, než u "nedávno" vyhubeného vakovlka.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

26.9.2022 14:42 Reaguje na Slavomil Vinkler
No, mně je třeba u NP jedno, nakolik se mi to líbí ... já jsem prostě jen zvědavej, co tam bude matička příroda vyvádět, když se jí v tom nebudeme rochnit. Jak to bude vypadat je mi celkem šumák, ty NP zaujímají tak nematrný zlomek území, že pro potěchu oka zbývá místa habakuk.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist