Zabezpečme stromy podél silnic a železnic. Stát ušetří miliardy, tvrdí expert na lesy a krajinu Aleš Erber

Ilustrační snímek.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | jingoba / Pixabay

Je potřeba říct, že stromy nám padají čím dál víc. A je zřejmé, že budou padat dál kvůli větším povětrnostním extrémům stále více a častěji. Přičemž prvotní problém stromů je ve výchově okrajových stromů, zdravotnímu stavu, věku či statické a ekologické stabilitě. A pády stromů často znamenají velké materiální škody i a bohužel i ztráty lidských životů.

Stromy podél silnic, železnic a elektrického vedení je potřeba chápat jako součást krizové infrastruktury, nebo faktor, který ji silně ovlivňuje. Když to trochu přeženu, tak padlé stromy můžou v krizové situaci ovlivnit chod státu nebo záchranu lidských životů. Požár v NP Českém Švýcarsku byl určitým signálem toho, co se může stát, když…

Jak to myslíte?

Představte si, že přijde nějaká velká bouřka, kvůli které někde něco bouchne. Bude potřeba dostat na místo Integrovaný záchranný systém, ale těm přes cestu leží stovky stromů. Jestli sledujete ty náznaky, co nám příroda dává, tak tušíte, že takové situace mohou nastat.

Aleš Erber, vědecký pracovník České zemědělské univerzity a lesní správce.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Selská revue / Asociace soukromého zemědělství

Co by pomohlo, je chytrý management zeleně a lesů. Každá liniová stavba by ideálně měla mít svůj dlouhodobý plán péče o zeleň a lesy, v rámci kterého by se řešila obnova, péče, těžba a výsadba, aby se jí zvýšila statická a ekologická odolnost. Ke všemu by odpadlo mnoho byrokracie. Mým cílem je ponechat stromy a celkovou zeleň podél staveb v maximální míře, i více než dnes, ale tak, aby byla bezpečná pro uživatele. Tedy aby stromy v budoucnu svým případným pádem neovlivnily liniovou stavbu.

Proto chytrý management zeleně neznamená bezhlavě vykácet všechno do třiceti metrů od silnice či železnice.

Tak to teď ale u železnice je.

Ano, tuto možnost umožňuje legislativa. Ovšem Správa železnic ví, že takový razantní postup nejde uskutečnit z hlediska ekonomické a provozní náročnosti po celé ČR, jelikož by se muselo odstranit pro představu cca 113 tisíc ha. Náklady by dosahovaly desítek miliard Kč.

Takže se hledají právě jiné cesty a možnosti. A proto se bavím se Správou železnic a pomáhám jim řešit témat stromů do železnice tak, aby se lesy a stromy zbytečně nekácely.

Tohle by se stávat nemuselo.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | HZS Olomouckého kraje

Na straně druhé je snaha zvýšit odolnost zeleně v jejím ochranném pásmu a zároveň přispět k druhové diverzitě.

Jak by to mělo vypadat?

Ideální představa je, opakuji ideální, že u železnice či silnice bude nejprve travní pás, pak keřové patro, nízkorostoucí stromy a až na to bude navazovat vzrostlý hospodářský les.

A ty stromy u liniové stavby by se pěstovaly s větším sponem, bylo by tam více listnáčů, v rámci výchovy by se péče zaměřovala na pravidelnou péči o koruny. Roli by hrál i typ liniové stavby apod. Zakládání takových pásů by samozřejmě muselo respektovat různé terény, svažitost, dostupnost stanovišť, vodoteče či jiné liniové stavby apod.

Vznikal by tak jakýsi postupný přechod od liniové stavby do lesa, který by plnil i ochranu lesa před větrem. A nic by nebránilo tomu zde nechávat prvky pro podporu biodiverzity, doupné stromy, mrtvé dřevo...

A takovéto ochranné pásmo musí být zapracováno do lesních hospodářských plánů a osnov jako les zvláštního určení se zaměřením na bezpečnost liniových staveb jako takových. Takže je potřeba nastartovat celkový proces a komunikaci od železničářů a vlastníků a správců lesů, přes legislativce a politiky až po státní správu. A o to se už nějakou dobu snažím.

Schéma, jak podél liniových staveb pěstovat porosty. Skladba dřevin u lesních úseků by měla být navržena tak, aby jejich výška kopírovala tzv. „V“ profil. Eliminuje se tím riziko pádu stromů do provozované železniční dopravní cesty.

Foto | Aleš Erber

A co je potřeba říct, pro liniové stavby nejsou tím hlavním rizikem solitérní stromy, ale stromy v lese. Typicky mají jednostrannou korunu, bývají vykloněné, protože stromy se samozřejmě táhnou do volného prostoru liniové stavby – za světlem, ale také mají kvůli ní omezený kořenový systém, je tu spousta souší. To všechno z těchto stromů dělá potenciální riziko.

I to je důvod, proč v posledních letech usmrtily stromy řidiče a cestující v autech, Správě železnic rostou mimořádné události na tratích a o výpadcích elektrické energie kvůli pádu stromů už ani nemluvě.

Přičemž nikdo pořádně neví, kolik nás to stojí v prvotní i sekundární rovině. A to je také mojí ambicí změnit, jelikož nás to stojí opravdu hodně. Moje odhady se pohybují ve stovkách miliónů, které při přírodních katastrofách můžou překročit miliardy.

Foto | Aleš Erber

Tohle se moc hezky poslouchá. Ale není to tak, že pro správce liniových staveb je prostě jednodušší poslat chlapy s pilami, ať to vykácí všechno?

Je to jednodušší.

Ale hodně věcí se mění. A i na Správě železnic a i na Ředitelství silnic a dálnic nebo jednotlivých krajských správách údržby silnic jsou lidé, kteří si uvědomují klimatickou změnu a že záleží na každém stromu, že stromy jsou důležité.

Oni akorát nemají lesnický koncepční pohled a znalosti, jak to s tím kusem lesa či solitérními stromy udělat, aby to fungovalo a bylo efektivní. Včetně sběru dat pro další zpracování a vyhodnocování, tedy pro zlepšení systému řízení liniových staveb zapadající do chytré krajiny, o které se bavíme na České zemědělské univerzitě.

Měli bychom se tedy snažit nejen o adaptaci krajiny, ale i o její bezpečnost, o předcházení rizik.

Spadlý strom blokoval v obou směrech hlavní silnici mezi městy Zlín a Vsetín.

Zdroj | HZS Zlínského kraje

Fakt se leccos mění, ačkoliv to někdy dlouho dobu trvá a v počátku na vás lidi koukají jak na blázna. Ale na to už jsem zvyklý. Dám příklad: Já jsem o agrolesnictví poprvé mluvil v roce 2012 na odborném semináři. A všech osmdesát účastníků semináře si tehdy klepalo na čelo a mysleli, že jsem spadl z Marsu. Dnes je rok 2023 a začíná agrolesnický dotační titul.

Trvá to, ale řada vizí se daří proměnit v realitu. Myslím, že taková ta buldočí vytrvalost je pro mne dost charakteristická. Obdobě to bylo s adaptačními postupy Týnišťskou borovicí, kdy jsem se jako tehdejší revírník Lesů ČR snažil předcházet jejímu usychání, zvýšit ekologickou a statickou odolnost a bezpečnou produkci. A i tehdy na to kolegové koukali se zvednutým obočím a zažil jsem s tím dost životních i odborných problémů. A dnes se má za to, že se jednalo o postupy správné, potvrdil je výzkum a řada kolegů tyto postupy dnes zavádí do praxe.

Přečtěte si také |

Aleš Erber: Příčiny usychání borovic a zkušenosti s její adaptací

Myslím si ale, že my potřebujeme vize a impulsy, jak věci dělat lépe, aby česká krajina i přes všechny dopady klimatické krize byla i bezpečná. Podpořit se vzájemně a maximum promítnout do provozní praxe.

Na Správě železnic jsme hodně na začátku, připravilo se nějaké memorandum a rozjíždí se procesy. Je záměr založit pět demonstračních projektů v příkladných problémových oblastech, kde stromy padají. A měla by z toho vzniknout metodika společného postupu, jak v okolí železnice udělat chytrou a bezpečnou krajinu včetně ukázkového hospodaření a přístupu. Něco jako je například demonstrační objekt Klokočná.

Přečtěte si také |

Reportáž z lesa, kam se jezdí učit lesníci z celé republiky

Jenže se změnila Vláda ČR a nyní je k tomu na některých ministerstvech pohled zase jiný, což je z mého pohledu škoda. Ale uvidíme. Máme se v rámci mezirezortního vyjednávání sejít, proto neházím flintu do žita. Musíme být trpěliví jako u agrolesnictví.

Alespoň se podařilo dohodnout, že mezi Správou železnic a Lesy ČR bude docházet k výměně informací. Člověk by předpokládal, že se to děje, že spolu ti lidé a státní organizace více mluví, ale asi tomu až tak nebylo. V červnu ředitelé obou institucí podepsali memorandum, které to má rozjet.

Křivoklátsko

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Hofmanopa / Wikimeda Commons

Národní park Křivoklátsko

Nejsem zastáncem Národního parku Křivoklátsko. Současná snahu o jeho založení vnímám jako spíše politické rozhodnutí, nikoliv odborné a společenské.

Moje otázky jsou: opravdu potřebujeme na území výrazně člověkem ovlivněné, kde hospodaří stát, národní park a na víc v dnešní ekonomický krizi a napjatém státním rozpočtu? Nedá se ochrana přírody zařídit prostřednictvím nastavení správy lesů? Na Křivoklátsku si dokážu představit, že cenné lesy by mohly ochránit Lesy ČR, které zde hospodaří, změnou způsobu hospodaření a hlavně přístupem.

Vím, že se tomu zasmějete, protože víte, že hospodaření za účelem zlepšení předmětů ochrany přírody není u Lesů ČR jejich nejsilnější stránkou. Ale je to státní podnik a možná jde jeho prostřednictvím ochranu přírody udělat jednodušeji a levněji, bez zakládání nové instituce. Jistě by v Lesích ČR byla potřebná změna myšlení a přístupu. Ale já bych tuhle okolnost, že tu hospodaří stát, tímto směrem využil.

A pak také cítím, že místní lidi jsou proti národnímu parku, jsou tu už opravdu dlouho vykopané opravdu hluboké mentální zákopy mezi příznivci a odpůrci parku. Nevidím nikoho z politiků, že by se snažil ty zákopy dlouhodobě zasypávat a pozitivně s lidmi komunikoval apod.

Možná by tou pro všechny přijatelnou cestou mohl být lesní závod Lesů ČR, který by měl za úkol nechat či i rozšířit cenná území ponechaná samovolnému vývoji, a naopak ve větší zavádět jiný managementy podporující biodiverzitu, například nízký a střední les.

A když už jsme u té politiky, tak si myslím, že byla politická chyba dát vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a Národního parku Soutok do aktualizovaného vládního programového prohlášení. Nemyslím si, že je teď vhodná doba na zakládání nových institucí, když se šetří, kde může.

Lesy ČR jsou ale samy odpůrcem Národního parku Křivoklátsko. Ochránci přírody je navíc často kritizují za jejich přístup k ochraně přírody. Opravdu si myslíte, že by byly schopné se o ochranu cenných lesů na Křivoklátsku postarat dobře?

Jasně, víme, jak se Lesy ČR umí někdy chovat vůči ochraně přírody. Je to velká lesnicko-diplomatická chyba státního podniku, že nepřistupuje k ochraně cenných lokalit s lepším důrazem na ochranu přírody jako třeba Bavorské státní lesy. Ohánějí se nějakými hospodářskými ztrátami a ekonomickými újmami… Přece když má státní podnik hospodařit na základě státem schválené strategie podporující biodiverzitu, tak to pro něj nemůžeme být hospodářské újma.

Křivoklátsko

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Petr1888 / Wikimedia Commons

Zřejmě stále převládá nějaká historie ne úplně dobré komunikace mezi Lesy ČR, respektive lesníky, a ochránci přírody. A určitě jde i o generační problém obou táborů, který se možná vyřeší tím, že nastoupí noví lidé, kteří mají více otevřené myšlení s novým pohledem na věc, kteří budou umět spíše hledat cesty a řešení, než spolu bojovat a kopat příkopy.

Domnívám se, že nová úloha Lesů ČR by právě měla být ve větší integritě ochrany přírody ve státních lesích. Jen je potřeba státní podnik nasměrovat správným směrem, třeba politickým zadáním. Následně lidi uvnitř podniku navést k tomu, aby nevýhodu, kterou v tom můžou vidět, přetavili ve výhodu. Musí si to vzít za své. To je podle mne jediná cesta.

Je naděje, že s novým generálním ředitelem Lesů ČR Daliborem Šafaříkem se Lesy ČR vydají tímto směrem?

Já si myslím, a věřím, že on tohle chápe a vnímá nové trendy. Ale není tam sám, má kolem sebe další lidi z vysokého a středního managementu. A taky tu musí být jasný politický zájem nebo politické zadání zvenčí.

V tom je to Křivoklátsko ideální příležitost. Kdyby místo politického rozhodnutí o založení národního parku přišlo politické zadání, že Lesy ČR mají křivoklátské lesy více ochránit, představili v tomto směru strategii a přístup a nastavili k tomu vhodný PR a marketing, mohl to být první pokus směřovat Lesy ČR novým směrem, který by asi, věřím, kvitovali všichni.

Kancelářská budova v Oslu, dřevostavba

Foto | Anders Vestergaard Jensen / Unsplash

Dřevo jako uhlíková banka

Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze jsme se s minulým vedením i současným shodli, že je třeba spojit lesnicko-dřevařský sektor s dřevařským průmyslem, protože je zcela jasné, že dřevostavby jsou budoucnost stavebnictví. Podpoří se tím vyšší udržitelnost lesnického a dřevařského sektoru, čili princip uhlíkové kaskády. To propojování se nám, řekl bych, daří. Máme ze sebou celou řadu akcí včetně těch na nejvyšších politických úrovních.

Nyní například zaštiťujeme zpracování Surovinové politiky dřeva ČR, kterému předcházelo jednání u kulatého stolu všech důležitých hráčů na trhu, což se zatím nikom nepovedlo. Či zdařilou studentskou soutěž o nejlepší dřevěnou zastávku, kterou jsme pořádali se Správou železnic atd. Je zjevné, že dřevo se stane jedna ze strategických surovin ČR.

Co vás k tomuto názoru vede?

Čtyřicet procent celosvětově vyprodukovaného uhlíku má na svědomí stavební průmysl. Dvě třetiny odpadů v ČR jdou ze stavebního průmyslu. Tady je opravdu obrovský potenciál na snížení klimatické stopy tím, že naučíme stavební průmysl používat dřevo ve velkém. Všude tam, kde jeho použití dává smysl. Zásob dříví z republikového pohledu máme stále dost, ačkoliv jsme tu měli kůrovcovou kalamitu, která výrazně postihla severní Moravu a Vysočinu.

Na druhé straně se o lesy musíme starat s větším důrazem na přírodě blízké způsoby hospodaření a s ohledem na půdu a biodiverzitu. To já už považuji za automatické.

Ve světě už několik let startuje trend budování vícepodlažních budov ze dřeva. A o co se teď hraje, je to, jak Česká republika dokáže do tohohle vlaku nastoupit, nebo jestli si ho nechá ujet.

Administrativní budova v obci Partizánske na Slovensku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Milan Hutera / Prodesi/Domesi

Už dnes je i u nás dřevostavebnictví hi-tech obor. Je plně automatizovaný, digitalizovaný, robotizovaný. Domy se projektuji často v BIMu, což je systém projektování a plánování budov, který chce stát dokonce uzákonit a chce ho od našeho průmyslu.

Dřevostavebnictví je ke všemu velmi ekologické a velmi ekonomické. Je to vlastně obor, na který se teď pro řadu předností, jako jsou nízké vstupy energie, údržby atd. upíná celý svět. Jen u nás se o něm v odpovědných kruzích nemluví, přitom se volá po přestavbě ekonomiky do té podoby, kde se už mnoho českých výrobců dřevostaveb nachází.

Možná i to je důvod, že zcela běžně narážím na to, že hejtmani nebo vysocí politici a úředníci na městech a obcí o možnostech a potenciálu dřevostaveb vůbec nic neví. Pak se nedivme, že při zadávání projektových dokumentací staveb a výběrových řízení na stavbu úřadů, škol, školek, nemocnic, mostů a jiných staveb financovaných z veřejných peněz se možnost použití dřeva v podmínkách nezahrne. Z dlouhodobého hlediska bychom na tom vydělali všichni.

Věci by hodně pomohlo, kdyby se do propagace dřevostaveb pustili pořádně samotní lesníci a vlastníci lesů. Protože pro ně je to obhajoba vlastní činnosti. Zdá se mi ale, že tady ta skupina to vůbec zatím příliš nepochopila a tu příležitost nevyužívá včetně státních lesů, které dřevo a dřevostavby chtějí propagovat jen prostřednictvím svého sídla, jestli se ho vůbec postaví. A to je z mého pohledu opravdu ale opravdu málo. A další podpory doposud nepřinášejí příznivější vývoj vnímání dřevostaveb společností.

Vytěženo. Bude z toho dům? A kdo ho postaví?

Licence | Attribution-NonCommercial-ShareAlike 2.0 Generic

Foto | Andreas Beer / Flickr

Přitom situace, kdy 50 – 70 % naší produkce dřeva v podobě kulatiny či polotovaru vyvezeme do zahraničí, je opravdu tristní. Ke všemu se mnoho dřeva vrátí zpět do ČR v podobě hotových výrobků. Tady přicházíme o další desítky až stovky miliard ročně. Už si pomalu začínám zvykat, že politická reprezentace se zajímá o náš obor jen tehdy, kdy probíhá výběrové řízení na generálního ředitele Lesů ČR...

Ale i u nás přece vznikají dřevostavby. V čem je tedy problém?

Momentálně disponuji informacemi, že v Česku se připravuje více jak stovka projektů na dřevostavby. Myslím tím samozřejmě vícepodlažní budovy. Jsou to velké projekty, kde dominuje dřevo. Začíná to probublávat. Jedná se o projekty za desítky, stovky milionů až miliardy korun. Ale je bez výrazné podpory státu to jde pomalu.

Stát by tu přitom mohl jít příkladem. Stát neustále něco staví, je největší investor v zemi, ale mezi jeho stavbami moc dřevostaveb nevidím. Od politické reprezentace bych čekal větší zájem o vícepodlažní dřevostavby, protože v budoucnu se tento obor stane strategickým odvětvím, které přispívá ke snižování CO2 z atmosféry při zajištění ekonomického a sociálního chodu společnosti.

Ale místo podpory tohoto už hi-tech odvětví stát raději podpoří 50 miliony korun propagaci Michelinského průvodce. Když se ale bavíme s rezorty, pod které dřevo a dřevostavby spadají, o penězích na propagaci našeho odvětví, tak na tu peníze nejsou…

Jde to. Dřevostavba supermarketu Penny.

Foto | Aleš Erber

Doufám, že i přes to si to trh vyřeší sám. Je jen otázkou kdy, a kdo z něho bude více profitovat. Zda české firmy, naše ekonomika a společnost, nebo zahraniční firmy z českého dřeva se zahraniční přidanou hodnotou. A že se tak už děje, pozoruji v bankovním sektoru.

Jak to myslíte?

Vícepodlažní dřevostavby jsou velkou příležitostí pro banky, a obráceně. Banky začínají chápat potenciál dřeva coby obnovitelné suroviny a uhlíkové banky a chtějí ho zapojit plně do svých ESG strategií. To se brzy odrazí na poskytování levnějších úvěrů na dřevostavby, a výhradně pak na vícepodlažní se společenským významem. To pak dřevostavbařský trh ještě více nakopne.

A troufnu si říct, že se tak stane velmi brzy. Jen je otázkou, jestli se bude stavět ze dřeva našich lesů, budovy budou stavět české firmy a zda na to český stavební trh bude včas připraven. V tom nám nesmí ujet vlak. A stát, respektive politická reprezentace si to musí rychle uvědomit. Je to příležitost, jak se stát mozkovnou, nikoliv opět montovnou. Bohužel ten čas strašně běží, tak uvidíme, zda se něco v krátké době něco dramatického změní. Nicméně mé obavy jsou v tomto ohledu velké.

Dřevěný most na Šumavě

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Správa NP a CHKO Šumava

Dalším faktem, který nejde opomenout, je, že organizace, které mají dřevo a dřevostavby propagovat a lobbovat za ně, zřejmě nemají takovou lobbistickou sílu, ty správné kontakty, mediální výtlak nebo nemají dostatek finančních prostředků na propagaci, když stále není společenské uvědomění o dřevostavbách a stále tu jsou vůči nim předsudky.

Mohl byste uvést tři příklady zajímavých dřevostaveb u nás?

Školka Všetaty. Jahodárna Vraňany. A dřevěný most u Prachatic.