Chcete přispět k ochraně klimatu z pohodlí domova? Vypněte si kameru na počítači

Chcete něco udělat pro životní prostředí a lepší klima? Pak nechtějte možné maximum od internetu. Omezte svůj datový přenos, snižte rozlišení obrazu videí a během virtuálních konferencí vypněte kameru.

Foto | Julia M Cameron / Pexels

Prozatím nekončící pandemie nám důrazně připomněla výhody virtuálních schůzí, které nahradily debatování v zasedačkách. Na síti může individuálně probíhat distanční výuka celých tříd, pedantským ředitelem kontrolovaný home-office i mezinárodní obchodní jednání na nejvyšší úrovni. Tato nepřímá a neosobní komunikace má pochopitelně své mouchy, ale jedna výhoda je jasná. Nemusíte nikam dojíždět nebo létat, vaše nefyzická přítomnost na poradě nebo hodině dějepisu se odbude on-line. Výsledkem je pak pozorovatelné snížení emisí, které by jinak vaším dojížděním a přímou účastí vznikly. Což je fajn. Jenže jinak veskrze pozitivní technologie virtuální komunikace zatím není stavěná na aktuální úroveň vytížení.

Digitální dálnice jsou pořádně špinavé

Datová centra prostě nejsou kapacitně stavěná na to, že se na síť připojí opravdu každý obyvatel planety, aby si povykládal s kolegou z protějšího kontinentu. Zatím každý nástroj virtuální komunikace, od prostých sociálních sítí po sofistikované videokonference, spotřebovává na oboustranný přenos dat energii. Energii, která není, dle svého původu, úplně čistá. Takže byť při virtuálních energiích šetříte emise spojené s dojížděním na místa schůzek, emise pořád produkujete. A výfukem vašeho počítače nebo chytrého telefonu je obvykle komín elektrárny, ze které získává energii anonymní datové centrum, kdesi v dálce. Říct, že s pomocí virtuální konference šetříte na emisích, je tedy pravda jen z části.

Průměrná šedesátiminutová videokonference emituje do ovzduší 150-1000 gramů oxidu uhličitého. Není to zrovna málo. Pro porovnání, když proženete průměrným motorem litr benzínu, uvolníte do ovzduší zhruba 2400 gramů CO2. Což je třeba 20-25 kilometrů najetých autem v městském provozu. Takže při započítání nejvyšších emisních hodnot průměru z dvouhodinové videokonference už se rozdíl mezi nedojížděním a virtuální komunikací nezdá pro životní prostředí a klima tak zásadním zlepšením. A to si ještě stačíte odvézt nákup domů sami. Technologie se sice zlepšují, kvalita sítí, připojení a kapacita datových center rovněž, dokonce i těch obnovitelných zdrojů energie, které je pohání, přibývá. I tak jsou digitální dálnice dneška pořádně ucpané a začouzené.

Ke zlepšení je toho samozřejmě víc a je škoda to nedotáhnout do konce. Facebook, Zoom i Twitter samozřejmě také „žerou“ energii a produkují emise. Do kapsy je ale hravě strčí mediální gigant v promítání filmů a seriálu, Netflix. Ten k vaší uhlíkové bilanci připíše až 440 gramů CO2 za jednu hodinu zábavy.

Foto | CardMapr / Unsplash

Slyšet a nebýt viděn

Přitom celá nevýhoda virtuální komunikace stojí a padá s tím, že každý jeden gigabajt (GB) dat je momentálně ekvivalentem 28 až 63 gramům CO2 a jet v nejrychlejším pruhu s nejtěžším nákladem chtějí všichni současně. Řešení? Uberte, v rámci snižování emisí, na rychlosti i velikosti datového nákladu. Je to něco, co zvládnete bez větších obtíží sami, doma. Nemusíte se přitom zcela zříkat výhod komunikačních technologií. Pro začátek ale během videokonferencí vypněte obraz. Je to výhodné: nemusíte odklízet vlastní nepořádek v záběru kamery, debatovat on-line můžete klidně v županu. A hlavně, uhlíková stopa vaší virtuální rozpravy tím rázem poklesne o 96 %.

Je to přesně tak snadné, jak to zní. S vypnutou kamerou se zásadním způsobem snižuje digitální a následně také uhlíková stopa vaší virtuální komunikace. Při distanční výuce i jednání je důležitý váš mozek a hlas, ne obličej. Ke zlepšení je toho samozřejmě víc a je škoda to nedotáhnout do konce. FaceBook, Zoom i Twitter samozřejmě také „žerou“ energii a produkují emise. Do kapsy je ale hravě strčí mediální gigant v promítání filmů a seriálu, Netflix. Ten k vaší uhlíkové bilanci připíše až 440 gramů CO2 za jednu hodinu zábavy. A vy, pokud vám nějak leží na srdci planetární klima, nemáte celou svou existencí vyprodukovat více než 2 tuny ročně.

Uberte na kvalitě, oželte koťátka

Nejspíš si asi nestřihnete 190 čtyřiadvacítek se seriály, to už by byly pořádně dlouhé prázdniny. Nicméně každé kilo emisí z vašeho digitálního provozu končí v ovzduší, v reálném světě. Znamená to, že už žádný Netflix (Hulu, Voyo, HBO, PornHub…)? Ne. Ale když uberete na vlastních nárocích, půjde to znát. Těch 1080p60 HD kvality prostě k životu nepotřebujete. Nastavené standardní rozlišení přenosu obrazu znamená, že jste snížili svou uhlíkovou stopu až o 86 %. Přitom je to maličkost, která jde znát. A dál? Pokud si pouštíte YouTube, třeba jako zvukovou kulisu při práci… musí to být s obrazem? Opravdu vám nestačí audio, musí k tomu být klip, byť jej stejně nesledujete?

Skromností hraničící s digitální askezí může být i přání: opravdu musíte klikat a spouštět každé video, gif a vtípek, kterými vás krmí TikTok a podobné platformy? Byl opravdu internet stvořen jen proto, abyste zase a znovu mohli vidět hrající si roztomilá koťátka? Podle aktuální emisní bilance provozu internetu zjevně ano. Už nyní se totiž podílí na 3,7 % veškerých globálních emisí, a od počátku pandemie je pozorován pětinový nárůst digitálně-uhlíkové zátěže. Chcete něco udělat pro životní prostředí a lepší klima? Pak nechtějte možné maximum od internetu. Omezte svůj datový přenos, srovnejte rozlišení obrazu na standard a během virtuálních konferencí vypněte kameru. Je to to nejmenší, co můžete udělat, a co bude mít viditelný dopad.