Zvažovat environmentální dopady každého nákupu je teď v trendu a do popředí zájmu se tak dostávají i produkty, které nám na první pohled závadné nepřipadnou. Třeba pokojové rostliny. Přesto pro někoho mohou představovat problém. Píše o tom BBC.

Počet pokojovek, rostlin v květináčích, se mezi jednotlivými domácnostmi může výrazně lišit. Narazit ale na květiny, které by nebyly zatíženy emisemi plynoucími z jejich dovozu, se vám nejspíš nepoštěstí nikde. Difenbachie, zamiokulkas ani fíkus totiž původně nepochází z Evropy a musely do zahradnictví odněkud přicestovat. I ten obyčejný a nezničitelný potos, tedy šplhavnice zlatá, je domovem ve Francouzské Polynésii. Což není zrovna za rohem. Problém to samozřejmě nebude v domácnostech, kde si pokojovky množí, řízkují, šlechtí a předávají po generace. Horší to ale je, když někdo, motivován touhou po zeleném a přírodním interiéru, vykoupí půlku dovozového zboží v zahradnictví. Což se teď děje třeba v Británii.

Budeme žít v zeleni!

Podle zprávy Královské zahradnické společnosti (RHS) jsou teď prodeje pokojovek o 60 % vyšší, než bývá dlouhodobě zvykem. Tahle dobrá zpráva pro prodavače květin má ale trochu nepříjemný podtext. Za zvýšenou poptávkou je třeba také vidět kilometry, které dovážené rostliny urazí v podpalubí nákladních lodí a energeticky náročný provoz obřích skleníků v Holandsku. „Jak poptávka po rostlinách narůstá, zvyšuje se i ekologická stopa jejich přepravy a stává se významnou,“ říká Fay Kenworthyová, podnikatelka a bloggerka z Sheffieldu. Holandsko je totiž jen jednou ze zastávek rostlin.

Překrásné orchideje za okny britských domácností pochází z Indonésie, světlomilné listnaté krásky mají svůj původ v Keni a Zimbabwe. To, jak byly vypěstovány, v jakých podmínkách byly udržovány, nebo zda nebyly přímo „odtěženy“ z přírody, se většinou nedozvíte. Takže i když se možná snažíte omezit svou vlastní uhlíkovou stopu, vaše čerstvě zakoupené pokojovky mezitím cestovaly po světě za vás. Ona pochopitelná a chvályhodná touha být v interiéru obklopen uklidňující zelení tak může mít dost zneklidňující výsledky.

Jednorázové květináče, jednorázové květiny

Trend vyššího zájmu o nákupy pokojových rostlin v Británii je umocněn moderní technologií. Objednávky se realizují on-line, dovoz až ke dveřím zajišťují zásilkové firmy. Jde o miliony doručení, ve speciálních ochranných obalech. Emise i množství odpadů tím intenzivně narůstá. Problematická je i povaha jednorázových plastových květináčů, o které nemají recyklační centra zájem, (podle analytiků z centra WRAP je přijímá méně než 10 % zařízení) a pro svou křehkost se nedají ani moc smysluplně znovu využít. A samozřejmě, spolu s poptávkou narůstá spotřeba substrátu, rašeliny. Za jeden rok se vytěží něco, co se bude obnovovat (pokud vůbec) dalších 500 let. Takže tu na frak dostává i udržitelnost. Co s tím?

Nepodléhat květinové mánii, nebo jí alespoň podléhat rozumnější a ne tak zatěžující formou. Nenakupovat exotiku přes internet, ale spíš směňovat a šířit dál volnou nabídkou to, co už doma máte. Z oddenků, listů a výmladků mohou vzniknout další překrásné rostliny, které vám zkrásní byt. Jen chtějí do startu trochu víc péče. Určitě nepořizovat „jednorázové“ kytky, jako vánoční Poinsettie nebo sprejem nabarvené kaktusy. Vyvarovat se květin, které pro jejich specifické nároky nezvládneme udržet při životě (Tilandsie). Preferovat osobní odběr z květinářství, kde si můžeme rostlinu odnést bez jednorázového květináče.

S pokojovými květinami je to stejné, jako se vším. Ano, stojí za nimi uhlíková stopa. Komplikace nastávají až v ten moment, kdy se pod vlivem nějakého společenského trendu, v honbě po kráse a zeleni, všichni rozhodnou nakupovat je z dovozu a ve velkém. Pokud tedy chcete šetřit životní prostředí a řešíte klimatické změny, měli byste nějakou pozornost věnovat i tématu pokojových rostlin.

---

reklama

---