Zcela osobní hejt proti hliníkovým kapslím do kávovarů a rada, kudy ke kávě bez zbytečných odpadů
Tip pro pokročilé
Jestli k vám dolehlo o udržitelnosti něco víc a berete to vážně, mám pro vás tip pro pokročilé. Nekupujte si kávovary na kapsle a už vůbec ne na hliníkové kapsle. Nebudete muset řešit „recyklaci“ zbytečně vzniklého odpadu.Svou přirozeností je příprava kávy z kapslí založena na spotřebitelské filozofii použij a zahoď. Je to pohodlné, rychlé a s minimem nádobí. Žádná rozsypaná či rozbryndaná káva. Je to ale za cenu, že po každé kávě vyhodíte hliníkovou kapsli (nejspíš) do koše.
Filozofie použij a zahoď je těžko obhajitelná, zvlášť v době, kdy letí slova jako cirkulární ekonomika, recyklace a udržitelnost.
Takže co? Takže výrobci kapslí přesvědčují spotřebitele, že je všechno v pořádku, protože hliníkové kapsle jsou recyklovatelné. Uf, určitě vám spadl kámen ze srdce. A jako důkaz smysluplnosti recyklace kapslí ukáží limitovanou edici nožíku rybička či kolo Festka s hliníkovým rámem, které se z recyklovaných kapslí vyrobily. Možná z toho cítíte, že musí nastoupit marketing, aby pomohl tuhle zatáčku vybrat.
Dobře, máte kapslový kávovar a poctivě třídíte, aby se vaše hliníkové kapsle „recyklovaly“. Jak uvádí Pražské služby, loni se v šedých kontejnerech ocitlo skoro pět tun kávových kapslí. Část té váhy je pochopitelně kávová sedlina, ale nějaký hliník se takto vytřídil.
Teď je myslím vhodný okamžik prozradit, proč pořád píšu uvozovky u slova recyklace. Protože to není ta pravá recyklace, která ve vaší mysli naskočí, když se řekne slovo recyklace. Recykluje se třeba sklo. Hodíte do kontejneru skleněnou láhev, tu ve sklárnách roztaví a na konci může být zase láhev. A když je vstupní surovina dost čistá, může se sklo točit opakovaně. To je asi to, co si představíte pod pojmem recyklace.
Ale to není to, co potká hliníkovou kapsli. Ta se podrtí, vysype se kávová sedlina, která se pošle do spalovny (nikoli do bioodpadu) a drobná hliníková frakce se použije jako chemicko-termické činidlo při výrobě ferovanadu. Cože? Prostě shoří ve vysoké peci při tavení jiného kovu. Určitě je dobře, že se při výrobě ferovanadu použije odpadní hliník, lepší než používat hliník nový. Tohle použití označuje výrobce kapslí pojmem „recyklace“.
Na Linkedinu si od jednoho z šéfů Nespressa Guillaume Le Cunff dočtete, že když on nastupoval do firmy, měl také pochybnosti o tom, jak moc jsou kapsle udržitelné řešení. Ale pak si firma zadala LCA studii, která měla zjistit, jak moc jsou kapsle šetrné k životnímu prostředí. A představte si, že došli k závěru, že jsou! Někteří lidé u článku zatleskali, někteří utrousili pár poznámek o greenwashingu.
Jak na kávu bez odpadů?
Mě můj prostý selský rozum varuje. Neumím sice udělat LCA studii, ale furt myslím na to, že tu vzniká zbytečný odpad, který se komplikovaným způsobem sváží a nepřesvědčivým způsobem "recykluje". Proč? Nejde to jinak?
Jistěže jde, jen je to způsob, který se vyplatí vám, ne nadnárodní společnosti.
Posuďte sami. Denně si uvařím tři kávy. Kupuji kilové balení zrna, melu ručním mlýnkem, používám moka konvičku. Obalového odpadu na jednu kávu je řádově méně než u kapslí. Kávovou sedlinu proženu kompostérem, tedy nulový odpad. OK, potřebuju nějakou vodu na mytí konvičky. OK, v energii na ohřev vody bude kapslový kávovar díky své konstrukci úspornější. Až doslouží kávovar, bude z něj elektroodpad. Moka konvička se mi zdá nesmrtelná.
A abyste si nemysleli, že jsem stará konzerva, která prostě jen nemění svůj pohled na svět a jen tupě hejtuje kapsle. Když jsem naposledy psal zcela osobní hejt proti kapslovým kávovarům, pil jsem turka. Jak vidíte, posunul jsem se. A to jsem mezitím měl zastávku u frenchpressu, což je také skvělý způsob přípravy kávy. Jen bych doporučil ty kovové. Skleněné se jaksi časem rozbijí (a když se rozbijí, tak nepatří do skla. Je to varné sklo, to má jiné vlastnosti než obalové sklo, pro které jsou kontejnery na sklo).
Možná je ve vás teď malá dušička, když na své kuchyňské lince vidíte kapslový kávovar. Nemusíte ho nutně hodit do rybníka, ani skákat za ním. Řešení mohou být plastové či kovové kapsle, které lze plnit a používat opakovaně. Jejich výhodou je, že při jejich používání nevzniká zbytečný odpad a že si do kapsle můžete dát kávu podle svého výběru. Plnitelných kapslí je k mání celá řada a na YouTube je možné dohledat i domácí spotřebitelské porovnání jednotlivých značek. Jen se ale připravte na to, že to je trochu piplání.
A až kapslový kávovar doslouží, zkuste takový způsob přípravy kávy, který nestojí na principu použij a vyhoď a komplikovaně „zrecykluj“.
Jestli máte rádi YouTube naučná videa, leccos se o kávových kapslích dozvíte zde:
a zde:
reklama
Chtěli byste více takových článků? Přispějte nám na ně. Díky.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (18)
Michal Uhrovič
26.9.2022 15:18Petr
27.9.2022 07:28 Reaguje na Michal UhrovičNesmrtelnou moka konvičkou místo nákupu nového kávovaru tedy autor sice zmenší odpad, ale zároveň sám sebe odsoudí buď ke snížení příjmů, nebo ke zdražování všeho, protože omezí někomu jinému příjmy, které je nutné nějak nahradit. Nebo si místo kávovaru bude muset koupit nějaký jiný nesmysl, a bude zase tam kde byl.
(jen konstatuji, neschvaluji)
Karel Zvářal
26.9.2022 15:48Pavel Jeřábek
26.9.2022 15:55 Reaguje na Karel ZvářalRadim Polášek
26.9.2022 19:27Pepa
26.9.2022 19:38Petr
27.9.2022 07:36 Reaguje na PepaPepa
27.9.2022 10:48 Reaguje na PetrLukas B.
27.9.2022 08:29 Reaguje nav domácnosti preferuji moka konvičku, šmakuje mi to víc než z automatiky. a úplně nejlepší je taková ta velká mašina a šikovný pan/paní obsluha, ale takový ročild, abych to všechno měl doma věru nejsem.
meluzína
27.9.2022 10:31 Reaguje na Lukas B.Jaroslav Štemberk
29.9.2022 17:59 Reaguje na meluzínavaber
27.9.2022 09:03je nmoho lidí co ji nepijí a vůbec jim nechybí
Petr
27.9.2022 09:32 Reaguje na vaberJak vyřešit toto?
Petr
27.9.2022 09:35 Reaguje na PetrKarel Ploranský
27.9.2022 11:57Kávu nepiji, ale o to víc ji pijí naši mladí. A používají kávovar na kapsle.
Asi tady budu za blba, ale dávám si tu práci, že z použitých kapslí odstraňuji ten „lógr“, a dávám ho na kompost. Prázdné kapsle pak zasouvám do sebe. Když je jejich štůsek dlouhý cca 12 cm, slisuji ho ve svěráku. Pak je ALESPOŇ NADĚJE, že ten hliník bude opravdu recyklován (v pravém smyslu toho slova).
Problém je totiž v tom, že tak drobné věci z hliníku jako jsou ty kapsle v podstatě nejde tavit – místo aby se z nich v žáru stala tavenina, prostě shoří. Aby byla naděje že se to nestane, musejí být ZHUTNĚNY do kompaktních bloků.
Což asi bude podle mého příkladu dělat opravdu jen málokdo…
Takže ano, vařte si kafe raději postaru!