Banán cestoval z Ekvádoru 14 dní a ujel 10 500 km, aby nakonec skončil vyhozený v kontejneru za islandským supermarketem
Björn Blumenstein a Johanna Seelemannová, absolventi Islandské akademie umění v Reykjavíku, si na nějaké velké environmentalisty nehrají. Oblastí jejich působnosti je design a umění. Možná proto ale jejich aktuální projekt může mít velký dopad na myšlení lidí, kteří třeba nevnímají otázky životního prostředí jako nějaký svůj primární problém. Oba umělce přitom k jejich práci inspirovala zdánlivě obyčejná věc. Odpadkový kontejner naplněný shnilými banány za místním nákupním centrem. Banány, které podle své ikonické modrobílé nálepky pocházely z Ekvádoru.
„Vzdušnou čarou je to z Islandu do Ekvádoru 8000 kilometrů. A tak jsme se rozhodli odkrýt cestu světem jednoho takového banánu,“ říká Seleemannová. Během detailního mapování cesty tohoto kousku oblíbeného ovoce ale přišli na to, že ono nálepkování potravin už dnes není reprezentativním dokladem logistiky produktů do celého světa. „Za značkou s textem Vyrobeno v Ekvádoru se totiž skrývá mnohem delší příběh a cesta,“ popisuje Blumenstein. „Lidé jsou schopni vnímat jen tu část příběhu o ekvádorských plantážích s banánovníky, a pak samotné finále s banánem, který si koupí v obchodním domě.“
Mezi plantáží a regálem s ovocem ale leží cesta, kterou banán urazí nákladními vozy, vlakem, lodí a pak zase auty. „Nálepka Vyrobeno v Ekvádoru nám přijde blízká a povědomá, ale nedostatečně reprezentuje skutečnost složitého tkaniva mezinárodního obchodu,“ říká Seleemannová. Aby to mohli uměleckou cestou interpretovat, vytvořili pro svůj banán ekvádorský cestovní pas a nechali do něj natisknout všechna potřebná razítka vstupních přístavů. Nechybí tu tedy Panama, Portugalsko nebo holandský Rotterdam. I tady se na svém výletu zastavil.
Banán z Ekvádoru putoval na Island cestou dlouhou 10 500 kilometrů, 14 dní a cestou prošel rukama 33 lidí. Aby nakonec skončil vyhozený v kontejneru za supermarketem. Oba umělci pak vysvětlují, že máme často tendenci zapomínat, jak dlouhou a rozhodně ne přímou cestu musí obyčejné předměty urazit, než nakonec dorazí ke spotřebitelům. A že si jen nedostatečně uvědomujeme, jak výraznou zátěž pro životní prostředí právě tyto cesty způsobují.
„Banány, oblečení, káva, toaletní papír nebo třeba mobilní telefony stráví v lodních kontejnerech přes 80 % své globální cesty. Je to jako zapomenutý čas a prostor, při kterém u našeho zboží vnímáme jen start a cíl, ale ne to, co se děje mezitím.“ Nálepka, odkud banán pochází, už podle umělců ztratila v éře globální námořní přepravy původní smysl, a je třeba zvážit její další budoucnost. Možná ji nahradit jinou značkou, která by odrážela délku a ekologickou zátěž jedné takové cesty.
reklama