Pro koho je vlastně ošklivá zelenina problém a proč se výpěstky zemědělců vrší na skládkách?

Zemědělci ani balírny a překladiště nemají ve zvyku mrhat s již jednou vydanými penězi. Praxe je prostá: zboží je roztříděno podle kvality do několika sort. Špičková I. jakost míří na regály obchodů, druhá jakost, kam spadá i „ošklivé ovoce a zelenina“ do jídelen a potravinových bank. Zboží třetí kategorie ke zpracovatelům.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Ta vyčísluje, že objemový podíl organického odpadu, který vzniká mezi farmou a dodavatelským skladem supermarketu, je méně než 20 %. Zbývajících 80 % je prý generováno domácnostmi a restauracemi. „Snaha o záchranu nevzhledné zeleniny je humbukem, nafouknutým hrubou neznalostí. Neznalostí veřejnosti, která netuší o fungování dodavatelských řetězců potravin,“ píše se ve zprávě, která doplňuje, že ona nehezká a ošklivá zelenina je jen jedním velmi drobným dílkem opravdu velkého problému plýtvání s potravinami.

My nic nevyhazujeme, jak je to u vás?

Zemědělci v rámci svých už tak dost napjatých rozpočtů nemají ve zvyku plýtvat. To, že se nějaké zboží nedostane ven z farmy, má svůj dobrý důvod. Poškozené, narušené, deformované, otlačené a nahnilé exempláře by totiž znehodnotily celou zásilku. To, co je kvůli takovému stavu neprodejné, odtud v drtivé většině nemíří na skládku. Ale je to buď zaoráno do země, jako organické hnojivo, odloženo na kompost, případně pře-prodáno a zkrmeno hospodářským zvířatům. Odpad tu prakticky nevzniká, recykluje se hned u zdroje.

Přečtěte si také |

Dvacet procent odpadu v brněnských popelnicích tvoří jídlo, ukázal průzkum

Ani balírny a překladiště velkých kupců nemají ve zvyku mrhat s již jednou vydanými penězi. Odpad nakoupeného zboží z farem tu konzistentně vytváří 1 % ztrát (což potvrzují i nezávislé zdroje a výzkum Organizace pro výživu a zemědělství).

Praxe je prostá: zboží je roztříděno podle kvality do několika sort. Špičková I. jakost, s jakou se běžně setkáme v regálech obchodů, svou prodejní cenou v podstatě zaplatí za celou úrodu i nákup.

Druhá jakost, kam spadá i „ošklivé ovoce a zelenina“, zamíří k přímému zpracování a konzumaci: do jídelen a podnikových restaurací, potažmo do potravinových bank.

Je tu ještě zboží třetí kategorie, které skutečně nemá na pultech ani ve vývařovnách budoucnost.

Spotřebitelé jsou neustále bombardováni tvrzeními, že jejich individuální rozhodnutí a volby mohou adresně zasáhnout nějaký velký problém a přispět k jeho řešení. „Plýtvání potravinami je jednou z mála oblastí, kde je to pravda, píše Washington Post.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Z toho se vyrábí šťávy, džusy, kečupy, dochucovadla, salsy, omáčky, čalamády, směsi a míchané saláty. Odpad na konci je pak minimální. Ne kvůli nějakému environmentálnímu sentimentu, ale proto, že to stálo peníze. A ty nechce nikdo vydávat zbytečně, bez návratnosti.

Když čteme o tom, že například v Británii je 25 % vypěstovaných jablek, 20 % cibulí nebo 13 % brambor „vyřazeno“ z prodeje kvůli svým kosmetickým vadám ve vzhledu, znamená to jen tolik, že bylo vyřazeno z oné I. jakosti a přesunuto do II. či III. jakosti. Ne, že byly vyhozeny do odpadu. Tak kde se tedy berou ty haldy ovoce a zeleniny, hnijící na skládkách?

Přečtěte si také |

Američané opravdu hodně plýtvají, vyhazují asi 30-40 procent jídla

Na vině je koncový spotřebitel

„Popravdě, čtyřikrát více potravin než na farmách a v supermarketech je promrháno až u vidličky a talíře, v našich domácnostech,“ píše v odpovědi Washington Post. „Farmy nevyhazují perfektní ovoce a zeleninu. To vy.“

Přímo v domácích kuchyních, kde si lidé vaří a připravují zakoupené ovoce a zeleninu, vzniká 43 % onoho organického odpadu. Zbytek prý připadá na restaurace, jídelny a další koncové zpracovatele.

Zpráva ReFED se trefuje do snahy „zachraňovat“ ošklivou zeleninu ještě jednou, a to vyčíslením jejího celkového úsporného potenciálu. Pokud by například v USA byla zachráněna a k přímému prodeji nabídnuta i ta poslední pokroucená mrkev, ušetřilo by se 266 000 tun potravin ročně. Což je slibné, ale žádalo by si to mnohem více energie a prostředků, než třeba posílení segmentu potravních bank. Jejich potenciál úspor dosahuje zhruba 996 000 tun, a mohl by být mnohem vyšší, než výsledek kampaní za záchranu zboží II. jakosti.

Zaměřovat se na „potrhle vypadající“ zeleninu jako na spásu potravní bezpečnosti je podobné, jako řešit problém plasty znečištěných oceánů zákazem brček. Vědět, kde přesně vzniká odpad, a tam se snažit i nápravu, je důležitější.

Přečtěte si také |

Rozvojové země promrhají 44 % potravin, podobně jako vyspělé. Jen jinak

Spotřebitelé jsou neustále bombardováni tvrzeními, že jejich individuální rozhodnutí a volby mohou adresně zasáhnout nějaký velký problém a přispět k jeho řešení. „Plýtvání potravinami je jednou z mála oblastí, kde je to pravda,“ píše ve shodě se zprávou ReFED Washington Post. „Ale ten velký rozdíl neuděláme tím, že budeme jíst seschlé a pokroucené, hořké okurky. Ten rozdíl vzniká u přemýšlení nad tím, jestli si do nákupního košíku nedáváme víc, než kolik opravdu sníme.“