Monitorovací stanice na Bečvě ještě půl roku zůstane. Na jiných řekách se se stanicemi nepočítá

Monitorovací stanice na Bečvě, která zde hlídá kvalitu vody, nebude ke konci června končit. Její provoz na dalšího půlroku zajistí ministerstvo životního prostředí. Stanici od loňského června provozuje Výzkumný ústav vodohospodářský v rámci své výzkumné činnosti. Jak dále na dotazy Ekolistu sděluje tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková, ministerstvo ve spolupráci s Valašským Meziříčím a Výzkumným ústavem Vodohospodářským hledá možnosti dlouhodobého financování stanice. S rozšířením stanic na jiné řeky se však nepočítá. Monitorovací stanice funguje jako toximetr, který v reálném čase umí díky citlivosti perlooček na znečištění zaznamenat změnu kvality vody. Zařízení je průtočné a v okamžiku, kdy přístroj pomocí kamer a softwaru vyhodnotí, že se perloočkám nedaří, odebere automatický vzorkovač vzorky vody pro pozdější analýzu a spustí alarm. Podle Přemysla Soldána z Výzkumného ústavu vodohospodářského je tak ideálním nástrojem pro kontinuální hlídání kvality vody v českých řekách.

"Stanice na Bečvě je výzkumný projekt, který měl ukázat možnou cestu k provádění kontinuálního monitoringu vod a zejména zjistit, co by znamenalo takový monitoring v ČR vybudovat a provozovat a připravit relevantní podklady pro rozhodování kompetentních orgánů o případném zavedení tohoto typu monitoringu do praxe," říká Luci Ješátková.

Původní důvod umístění stanice na Bečvě bylo politické gesto po katastrofální havárii u Hustopečí, kde v roce 2021 neznámá látka vytrávila řeku. Loni v červnu byla stanice osazena a spuštěna jako roční výzkumný projekt. A jak říká Přemysl Soldán z Výzkumného ústavu vodohospodářského, za celý rok stanice nezaznamenala žádný významný případ znečištění. Podle jeho mínění tu stanice plnila funkci strašáku pro případné znečišťovatele. Stanice totiž na rozdíl od úředníků a inspektorů nespí a hlídá řeku 24 hodin denně.

"MŽP úspěšnost daného projektu aktuálně nehodnotilo, nicméně toximetrické stanice jsou především vhodné pro monitoring kvality povrchových vod v místech nad vodárenskými odběry či na přítocích do vodárenských nádrží," říká Ješátková. "V případě indikace havarijní změny kvality vody může být následně zastaven odběr vody pro úpravnu vody k vodárenským či průmyslovým účelům. Zamezí se tím znečištění a následnému vyřazení úpravny vody z provozu, kontaminaci na ní navázané vodárenské infrastruktury a možnému ohrožení zdraví obyvatel."

Existence jedné monitorovací stanice na jednom místě jedné řeky není koncepční řešení. Co brání tomu, aby se používaly na vybraných místech na všech na našich řekách? Důvodů je víc. Podle MŽP se jedná o technicky, finančně a personálně náročný proces. "Stanice neslouží k identifikaci zdroje znečištění ani původce havárie," vysvětluje dále Ješátková.

"Vzhledem ke skutečnosti, že tento typ monitoringu není v českých ani evropských legislativních předpisech ukotven jako nástroj pro hodnocení stavu vodních útvarů, nepočítá se s jeho plošným zavedením ani v ČR," říká Ješátková.

Kvalita vody se v současné době na našich řekách hlídá. Minimálně jednou měsíčně se na tisícovce odběrových místech na všech významných vodních tocích odeberou a vyhodnotí vzorky. Tyto odběry provádí jednotlivé podniky Povodí a vyjdou ročně na 150 až 200 milionů korun.

Ani tento monitoring ale neslouží k identifikaci zdroje znečištění ani původce havárie. Systém tohoto monitoringu umožňuje sledovat kvalitu vody v čase, neumí ale nic říct o tom, jaký se stav vody právě teď. Toximetr to umí. Na webu toximetru na Bečvě můžete sledovat tzv. semafor, který na jednoduché škále informuje o aktuálním stavu vody v Bečvě. Stav se každých pět minut aktualizuje. Pokud by nyní Bečvou teklo něco toxického, mohli bychom o tom díky semaforu na webu vědět.

"Nejvhodnějším řešením se jeví kontinuální monitoring vypouštěných odpadních vod u vybraných znečišťovatelů, kdy je možné na základě změn usuzovat, že může k havárii dojít, a mohou být zahájena opatření, aby k havárii nedošlo, případně aby bylo zabráněno odtoku toxických látek do povrchových vod," říká Ješátková. "Jeho provádění je možné ve vybraných snadno měřitelných fyzikálně-chemických parametrech – pH, rozpuštěný kyslík, teplota, zákal či vodivost. Uvedená změna je jedním z pilířů návrhu tzv. havarijní novely zákona o vodách, která je právě v legislativním procesu."

Podle některých odborníků se možnosti využití toximetrů přeceňují. K jejich využití je skeptický například Jiří Medek, vedoucí odboru vodohospodářských laboratoří Povodí Labe. Jeho obsáhle zhodnocení možností a vlastností toximetrů si můžete přečíst v textu Lze využít toximetry při monitoringu povrchových vod?

---

reklama

---