Jaký bude osud monitorovací stanice na Bečvě?

Zdroj | Výzkumný ústav vodohospodářský

Monitorovací stanici provozuje Výzkumný ústav vodohospodářský už roky a Přemysl Soldán s nimi má bohaté zkušenosti. Svého času dvě takové stanice zkoumaly kvalitu vody v Odře. O jejich existenci se ale moc nevědělo.

Výzkumníci na Odře tehdy díky stanici zaznamenávali, kdy řekou teče čistá voda a kdy je v řece něco, co tam být nemá. Podařilo se jim pak díky takřka detektivní práci najít přímo znečišťovatele (více viz článek Proč nikdo nechce zařízení, které pozná jedy v řece? Protože je lepší nechat to plavat, myslí si výzkumník).

Monitorovací stanice se také někdy nazývá jako toximetr, a zjednodušeně popsáno jde o nádobu s perloočkami, ke kterým je přímo z řeky čerpána voda. Kamery sledují a vyhodnocují pohyb a chování perlooček. V případě, že se ve vodě objeví nějaké znečištění, které perloočkám nedělá dobře, projeví se to na jejich chování (či úhynu). Jakmile takové chování přístroj zaznamená, automatický vzorkovač odebere vzorky vody pro další analýzu. A také přístroj pošle výstrahu někomu kompetentnímu.

Problém toximetru je, že jeho provoz něco stojí. V závislosti na podmínkách jde o desítky tisíc korun ročně. Konkrétně provozování stanice u Bečvy, pokud by se o něj staral Výzkumný ústav vodohospodářský, by vyšlo na milion korun ročně. Potíž je v tom, že ústav sídlí v Ostravě a na Bečvu je to daleko.

Model toximetru, který byl umístěn na Odře. Vlevo samotný toximetr, vpravo automatický vzorkovač.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Přemysla Soldána

Na konci tohoto měsíce by měl skončit provoz monitorovací stanice na Bečvě, kde ji Výzkumný ústav vodohospodářský provozoval jako svou výzkumnou činnost. Úkolem ústavu ale není inspekční či dohledová činnost a na konci ročního projektu se hledalo, kdo by zařízení provozoval dál.

Svého času to vypadalo, že se financování ujme město Valašské Meziříčí, ale milion korun ročně je pro 22 tisícové město přeci jen hodně. Starosta Robert Stržínek (ANO) proto začal hledat další zdroje, obrátil se na kraj i ministerstvo životního prostředí. A i na okolní města Rožnov pod Radhoštěm, Vsetín a Hranice. „Shodli jsme se na tom, že jsme připraveni částečně na provozu participovat, nicméně hlavní tíži nákladů by měla nést ministerstva životního prostředí a zemědělství, popřípadě také povodí Moravy,“ myslí si Robert Stržínek. „Odpověď jsem od nich prozatím neobdržel.“

„Můj názor je takový, že by se mělo Ministerstvo životního prostředí postarat o koncepční a kontinuální měření na vodních tocích. Jak bylo z úst mnoha politiků po kauze Bečva deklarováno. Za kraj měření vítáme, ale je potřeba tuto problematiku skutečně řešit komplexně a neházet financování na obce a kraje,“ dodává k tématu Hana Ančincová, náměstkyně zlínského hejtmana, která má na starosti životní prostředí. „Jednání o dalším provozu ještě není vyřešeno a ještě probíhají.“

Vyjádření ministerstva životního prostředí do vydání článku nedorazilo, ale je zřejmé, že všichni zainteresovaní chtějí téma probrat s ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem, který v pátek jede do Hustopečí pod Bečvou zrekapitulovat kroky, které ministerstvo životního prostředí udělalo pro lepší ochranu vod.

Určitě s ním o tom bude mluvit předseda místní organizace Českého rybářského svazu Hustopeče nad Bečvou Stanislav Pernický. Ten je k monitorovací stanici lehce skeptický, jeho kritika ale směřuje k umístění stanice. „Mnohem užitečnější by bylo, kdyby taková věc byla přímo u výpusti z fabriky,“ míní Pernický, podle kterého je jinak dobře, že stanice na Bečvě je.

A shodne se s Přemyslem Soldánem v tom, že stanice funguje skvěle jako prevence a strašák. Během bezmála ročního provozu nezaznamenala stanice žádnou situaci, která by svědčila o tom, že se do Bečvy vypouští něco, co do řeky nepatří. „Tím, že tu ta stanice je, odrazuje podniky od toho, aby do řeky něco záměrně vypouštěli. Bojí se toho, že by to přístroj zachytil,“ míní Soldán.

Otázka je, co bude se stanicí dál. Je možné, že se najdou zdroje na její provoz. Pak bude trochu nesystémově na jednom místě jedné české řeky jeden toximetr. Ideální by bylo, kdyby takové zařízení mohlo být u každé větší výpusti či pod větší aglomerací. Otázka je, kdo by zaplatil jejich pořízení a provoz. Otázka je, jak moc stojíme o to, abychom měli čisté řeky.

Podle některých odborníků se možnosti využití toximetrů přeceňují. K jejich využití je skeptický například Jiří Medek, vedoucí odboru vodohospodářských laboratoří Povodí Labe. Jeho obsáhle zhodnocení možností a vlastností toximetrů si můžete přečíst v textu Lze využít toximetry při monitoringu povrchových vod?