Padesát let mobilizace zájmu veřejnosti udělalo z Greenpeace nejznámější ekologickou organizaci

Bránili testům jaderných zbraní, odlesňování Amazonie, lovení velryb a tuleních mláďat a dnes se zasazují hlavně za ochranu klimatu. Historie Greenpeace je zaplněná akty občanské neposlušnosti, často nebezpečnými akcemi vyžadujícími horolezectví a riskující postihy zákonem. Dnes slaví 50 let od svého založení v kanadském Vancouveru. Česká pobočka slaví také, její historie trvá 30 let. V současnosti je Greenpeace zřejmě nejznámější a nejvlivnější ekologickou organizací. Počátky Greenpeace se sice datují do roku 1969 k mírovému hnutí, kde se začala formovat skupina lidí zdůrazňujících ochranu životního prostředí. Patřili do ní Dorothy a Irving Stowe, Marie a Jim Bohlen, Ben a Dorothy Metcalfe, a Bob Hunter. Založili výbor Don't Make A Wave (Nedělejte vlny), který upozorňoval na testy jaderných zbraní.

Greenpeace samo považuje za začátek organizace právě 15. září 1971, kdy z kanadského Vancouveru vyrazilo dvanáct zakladatelů k ostrovu Amčitka, aby protestovali proti testu jaderné bomby u Aljašky. Ostrov v souostroví Aleuty je od roku 1913 přírodní rezervací. Aktivisté chtěli překazit výbuch tím, že proniknou do zakázané zóny. Za tím účelem si pronajali starou rybářskou loď Phyllis Cormack. K ostrovu se nedostali, cestou je zadržela americká pobřežní stráž.

„Když přijeli do přístavu, zjistili, že jsou slavní. O plavbě hovořila média ve Spojených státech i Kanadě,“ popisuje začátky Greenpeace někdejší tiskový mluvčí Václav Vašků. Atomová nálož explodovala později toho roku, v listopadu.

Přestože se nepodařilo jadernému pokusu zabránit (byl proveden 6. listopadu 1971), akce vyvolala silnou odezvu. Tlak veřejného mínění byl tak silný, že další jaderné testování na Amčitce bylo zrušeno.

Velké kampaně Greenpeace jsou často spojené s akcemi na moři. Lodě Greenpeace konfrontovaly velrybářské flotily a hnutí se snažilo prosadit ochranu velryb. Svět obletěly záběry velrybářů střílejících harpuny přes protestující aktivisty, kteří bránili lovu vlastními těly. V roce 1982 Mezinárodní velrybářská komise schválila zákaz komerčního lovu velryb.

Kampaň za ochranu velryb ve světě rezonovala a ve světě vznikaly od poloviny 70. let samostatné skupiny pod názvem Greenpeace. Mateřská jednotka v Kanadě se mezitím dostala do dluhů a nebyla schopna hnutí koordinovat. Jeden z raných členů, David McTaggart, se rozhodl roztříštěné hnutí sjednotit a v říjnu 1979 založil mezinárodní organizaci Greenpeace International se sídlem v Amsterdamu.

Zřejmě nejvýraznějším momentem v historii Greenpeace se stal rok 1985. Loď Rainbow Warrior kotvící v novozélandském Aucklandu měla vést flotilu plavidel na protest proti francouzským testům jaderných zbraní u atolu Mururoa. V předvečer vyplutí na ni však pronikli agenti francouzské tajné služby DGSE a vyhodili ji do vzduchu. Výbuchem zabili fotografa hnutí Fernando Pereiru. Po článcích v listech Le Monde a The Times, že o celé akci věděl prezident François Mitterrand, rezignoval ministr obrany Charles Hernu a byl odvolán šéf DGSE admirál Pierre Lacoste. Premiér Laurent Fabius poté uznal odpovědnost Francie za celou akci a Mitterrand zastavil jaderné zkoušky.

Po 20 letech, v červenci 2005, pak Lacoste řekl, že Mitterrand celou operaci osobně schválil. Mitterrand sice již dříve připustil, že nařídil vojenským silám, aby se bránily proti zasahování do jaderného programu Francie v Tichomoří, zároveň však popřel, že by sehrál nějakou úlohu v útoku. Jaderné zkoušky potom obnovil prezident Jacques Chirac v roce 1995. Záležitost řešil soud a francouzská vláda musela vyplatit Greenpeace za loď finanční náhradu.

Hnutí Greenpeace dnes podle informací ředitelky české pobočky Zahide Senterzi působí v 55 zemích světa. Organizace si střeží svou nezávislost a nepřijímá prostředky od vlád, korporací, politických stran nebo mezivládních organizací, zdroje financování jsou založené na individuálních dárcích.

Greenpeace v Česku

V České republice proběhla první akce v roce 1984, kdy členové mezinárodního lezeckého týmu vyšplhali na komín teplárny u Karlových Varů, aby upozornili na emise síry uvolňované do ovzduší a kyselé deště. V roce 1987, rok po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, pak aktivisté Greenpeace vyvěsili na balkón Národního muzea v Praze transparent protestující proti výstavbě jaderné elektrárny Temelín.

Kampaně Greenpeace v České republice byly od svých začátků zaměřené především na energetiku, od protestů proti výstavbě Temelína, přes nesouhlas s rozšiřováním povrchových lomů v severních Čechách, po nynější úsilí za ukončení využívání fosilních palic a transformaci energetiky.

„Na Greenpeace se mi líbila kombinace profesionality a radikality,“ říká jeden ze zakladatelů české pobočky Greenpeace Jan Piňos. A popisuje, proč Greenpeace zahájilo svou energetickou kampaň v českém uhelném regionu: „Ty čtyři pánevní okresy severních Čech od Chomutova po Ústí nad Labem, které zabíraly jen 2 % Československa, dodávaly státu 50 % elektřiny a 60 % uhlí, takže to byl doslova kolonialismus. Celá země žila na úkor maličkého území a jeho obyvatel.“

V Severočeské hnědouhelné pánvi v 90. letech fungovalo osm povrchových dolů, devět elektrárenských bloků a dvě velké chemické továrny. „Kvůli těžbě uhlí zaniklo bezmála sto obcí a 200 000 lidí ztratilo své domovy. Někteří se museli stěhovat za život několikrát, i sedmkrát,“ uvedl Jan Piňos na včerejší tiskové konferenci.

Prvního prosince 1992 proto zahájila skupina aktivistů Greenpeace blokádu v obci Libkovice, která měla být zničena kvůli rozšíření uhelného lomu. Akce vyvolala ohromnou vlnu solidarity, takže blokáda trvale tři měsíce. Libkovice ale nakonec byly srovnány se zemí, nikdy se v nich ovšem netěžilo. Angažmá Greenpeace se posunulo k záchraně města Horní Jiřetín, které je na hranici územních limitů těžby.

Svědectví fotografa

Akce Greenpeace jsou zaměřené na vyvolávání veřejné diskuze přes média, spolupracují tedy často s fotografy, jejichž záběry pomáhají šířit dosah přímých akcí. Česká pobočka Greenpeace tímto způsobem spolupracovala například s Václavem Vašků nebo s Ibrou Ibrahimovičem, který pochází z Mostu, a rozsáhle se věnoval právě dokumentování těžby uhlí.

„Stěhování a ustupování dolům se lidem v regionu zdálo v té době normální,“ vzpomíná Ibra Ibrahimovič na to, že Severočechy bydlící v uhelných pánvích v 90. letech ani nenapadlo protestovat proti zničení jejich vesnic. Až příchod Greenpeace tuto možnost podtrhl. „Problém Sudet je v tom, že až na výjimky tam nežili místní obyvatelé, takže si nevytvořili vztah k prostředí, kde jsou, a nebyli vnitřně nastavení na to, aby svůj domov bránili,“ dodává fotograf.

Výročí

Greenpeace zahájilo oslavu svého výročí včera tiskovou konferencí na Střeleckém ostrově. Akce pojící se k výročí ale mají pokračovat celý rok. „Patnáctého září v 10:30 se můžete připojit k online virtuální prohlídce Rainbow Warrior. Zároveň nastartujeme maraton událostí, které budou trvat celý rok. Do konce roku vyjde například o Greenpeace kniha, kde budou příběhy a fotografie ze všech kanceláří Greenpeace,“ popisuje ředitelka české kanceláře Greenpeace Zahide Senterzi, jak chce hnutí své narozeniny oslavit.

---

reklama

---