Uhlíková stopa evropských domácností je vysoká, ideál naplňuje jen 5 % z nich

Jedničkou na pomyslném seznamu znečišťujících činností jsou pravidelné lety. Oni "jednoprocentní znečišťovatelé" tu naberou 41 % svých osobních emisí. Letadla jsou ostatně příčinou vysoké bilance desetiny velkých znečišťovatelů.

Licence | Volné dílo (public domain)

Zdroj | PublicDomainPictures.net

Výzkumníci univerzity v Trondheimu se svou aktuální studií podívali na to, jak se zatím evropským domácnostem daří snižovat svou uhlíkovou stopu. Na akademickém průzkumu se podílelo 275 000 domácností evropské šestadvacítky, napříč sociálně-ekonomickým spektrem. Výsledky zrovna nepotěší, protože stávající celoevropský průměr činí 8 tun CO2 na osobu/rok. Což si bude žádat rozhodně větší úpravu životního stylu, než by dotčeným asi bylo libé. Se stávajícím požadavkem na udržení emisí skleníkových plynů pod 2,5 tunou CO2 se zatím zdárně vyrovnává kolem 5 % evropských domácností. Motivaci k tomu ale zrovna nedodávají ti, jež emisní žebříček vedou.

Procento, které má váhu

Jde o horní jedno procento, jehož představitelé nyní produkují ekvivalent 55 tun oxidu uhličitého na osobu ročně. Tedy zhruba dvaadvacetkrát více, než je ona doporučená hranice. Těm tým Diany Ivanovy a Richarda Wooda věnoval trochu více pozornosti. Obecně prý lze tyto super-znečišťovatele charakterizovat jako boháče, ale v zásadě ne až tak extrémní. Ne, nemají osobní tryskáč a jejich roční profit činí „jen“ kolem 10,5 milionů korun na osobu. Přesto znečišťují atmosféru mnohem výrazněji, než by se čekalo. Nepoměry jsou ale Evropě vlastní. Horních 10 % evropských znečišťovatelů vyprodukuje 27 % celoevropské bilance emisí. Dohromady více, než kolik zvládne spodních 50 % obyvatel.

Jak se jim to daří? Jedničkou na pomyslném seznamu znečišťujících činností jsou pravidelné lety. Oni "jednoprocentní znečišťovatelé" tu naberou 41 % svých osobních emisí. Letadla jsou ostatně příčinou vysoké bilance desetiny velkých znečišťovatelů. Statistiku vychylují dost jednoznačně jedním směrem, protože ti, kteří pravidelně mají na letenky, se k nemajetným většinou nepočítají. Ivanova připomíná, že zrovna opatření k regulaci letů momentálně nepatří k těm populárním. Vlády naopak štědře letecké společnosti dotují, čímž činí letenky levnější a dostupnější masám. A tím přispívají k dalším emisím.

Uhlíková stopa plynoucí z užívání osobních automobilů je třetinou bilance velkých znečišťovatelů. Snaha o regulaci (dálniční známky, zvýšená daň na palivo) se tu ale zhusta míjí zamýšleným efektem. Zvlášť tam, kde vlády současně nenabízí levnější a smysluplnější ekologickou alternativu, například v podobě hromadné dopravy. Zajímavým pozorovaným strukturálním efektem, který ze studie vyplynul, je, že s narůstajícím majetkem domácnosti nepřirůstají emise z dopravy rovnoměrně. Nemusíte být hned královsky bohatí, stačí jen menší přilepšení, aby se vám zachtělo cestovat po světě letadlem. I s relativně střízlivým rozpočtem pak dokážete udělat velkou uhlíkovou stopu.

Veganství? Kdepak, klíč je v energetice

Pokud se vyhnete letadlům, budete žít bez auta a stanete se vegany svou uhlíkovou stopu výrazně snížíte. Ale na očekávané 2,5 tuny emisí CO2 to pořád stačit nebude. „Narazíte totiž na mantinel nastavený ekonomikou provázanou se spotřebou fosilních paliv,“ upozorňují autoři. Což je v situaci, kdy 95 % evropských domácností nesplňuje plán, dost kritické. Jak to ale zvládlo ustát těch 5 % domácností?

„Žít v nastaveném klimatickém limitu většinou znamená neoptimální podmínky a nižší kvalitu bydlení, s menšími příležitostmi k cestování a nakupování,“ zmiňuje Wood. Typickým příkladem může být například domácnost v Rumunsku nebo Estonsku. Paradoxně tedy v zemích, které jsou těžce závislé na uhlí k výrobě elektřiny. Mezi průměrným ročním příjmem domácností a uhlíkovou stopou je ale mnohem komplexnější vztah. Domácnosti Dánska a Francie mají povětšinou nižší uhlíkovou stopu, byť násobně větší příjmy (a příležitosti k utrácení). K dosažení cíle, snížení emisí skleníkových plynů, jim ale pomáhá výrazné zastoupení jádra a obnovitelných zdrojů v národních energetických mixech.