Většinu zdrojů v oceánech kontroluje hrstka společností s pochybnou reputací

Na jedné straně je to pozitivní: když potřebujete chránit oceány, víte, na koho se obrátit. Pokud přimějete k nějaké pozitivní změně korporace z Ocean 100, máte prakticky hotovo. Horší je, že síla peněz a moci stojící za zmíněnými korporacemi může snadno korumpovat celé vlády.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | sindi / Flickr

Byť zmíněná plocha světového oceánu pokrývá 71 % povrchu planety obydlené dohromady 7,7 miliardami lidí, majoritní podíl ekonomického zhodnocení oceánů dnes zatím nese jen o něco málo víc než jedna stovka nadnárodních společností. Ty prakticky kontrolují 60 % veškeré ekonomické hodnoty čerpané z oceánů. Domyšleno do důsledků, zatím v žádné jiné průmyslové oblasti ještě nebylo tak mnoho bohatství ve faktickém držení tak mála lidí.

Korporace, které dominují mořím a oceánům

A právě na tyto společnosti, zvané nadneseně Ocean 100, se z hlediska aplikované ekologie soustředili mořští biologové v analytické studii, publikované v žurnálu Science Advacnes. Už proto, že prve zmíněný údaj o stovce korporací a jejich 60 % podílu není vlastně graficky úplně přesný. Ve skutečnosti v čele tzv. Ocean 100 stojí desítka korporací, která si z šedesátiprocentního naakumulovaného podílu bohatství vezme 45 %, a o těch 15 % se dělí zbylá devadesátka.

Pokud bychom onu Ocean 100 srovnávali se samostatnými státy, její obraty ve výši 1,1 bilionu dolarů by z ní činily patnáctou nejsilnější ekonomiku světa. A ještě vyššího umístění na světovém žebříčku bychom se dobrali, kdybychom hodnotili například jejich příspěvek ke globálním emisím skleníkových plynů.

V současnosti tyto společnosti prakticky kontrolují příbřežní a mořskou těžbu ropy a zemního plynu, zaoceánský transport zboží, podmořské telekomunikace, výrobu a zpracování potravin s původem v mořích, produkci energie z příbřežních větrných elektráren, zámořskou lodní turistiku, výrobu a údržbu lodí i provoz přístavů.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Bug in Box / Flickr.com

Tam ovšem záleží, v jaké oblasti konkrétně se tyhle Ocean 100 korporace realizují. V současnosti ale prakticky kontrolují příbřežní a mořskou těžbu ropy a zemního plynu, zaoceánský transport zboží, podmořské telekomunikace, výrobu a zpracování potravin s původem v mořích, produkci energie z příbřežních větrných elektráren, zámořskou lodní turistiku, výrobu a údržbu lodí, provoz přístavů. Jsou to prostě zásadní klíčoví hráči, bez jejichž pomoci se přes vodu (nebo z vody) nedostanete. Proč? Protože žijeme v čase nebývalé konjuktury oceánské ekonomiky, v éře modré akcelerace.

Kontrola mnoha v rukou mála

Objem potravin pocházejících z mořských farem a akvakultur meziročně narůstá o 5 %. Produkční kapacita příbřežních větrných elektráren narostla za poslední dvě dekády o 400 %. Objem přepravované tonáže na palubách kontejnerových lodí se od roku 2000 znásobil čtyřikrát a také bylo položeno na milion kilometrů délky podmořských kabelů. Podmořské těžbě zemního plynu a ropy bylo postoupeno 1,4 milionu kilometrů čtverečních mořského dna. A zatímco v roce 2000 se počet biotechnologií odvozených od mořských organismů limitně blížil nule, dnes už je patentově chráněno přes 13 000 genetických sekvencí. Dá se tedy bez nadsázky říct, že společnostem v Ocean 100 doba přeje a čekají je ještě dlouhé světlé zítřky.

Na jedné straně je to pozitivní: když potřebujete chránit oceány, víte, na koho se obrátit. Pokud přimějete k nějaké pozitivní změně korporace z Ocean 100, máte prakticky hotovo. Na tom se ostatně shodují všichni badatelé z týmu Johna Virdina, který aktivity oceánských konglomerátů zmapoval.

„Netvrdíme, že jsou apriori špatní nebo zlí. Řídí se jen logikou trhu a pracují v mezích nastavených zákony. Možná by se ale právě oni mohli jednou stát těmi uvědomělými ochránci oceánů. Podstatné je, že teď už je známe a díky tomu víme, kdo by nám měl mezi prvními ukázat cestu k zelenější modré planetě,“ říká Viridin s kolegy.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | NOAA's National Ocean Service / Flickr.com

Horší je, že síla peněz a moci stojící za zmíněnými korporacemi může snadno korumpovat celé vlády. Třeba k tomu, aby nechvátaly s nějakou regulací průmyslových oblastí, kterým dominují. Ať už jde třeba o povolené emise skleníkových plynů, výši mezd či daňové odvody, vyhlašování mořských rezervací a bezlovných teritorií nebo environmentální legislativu. A také, že ze své majoritní pozice mohou snadno potlačit inovace v celém sektoru, anebo narušit přístup ke zdrojům všem, kteří je dosud třeba na tradiční bázi obhospodařovali.

Viridin spolu s kolegy říká, že: „Nepřicházíme s receptem, jak tyto korporační leviatany zkrotit. Ani netvrdíme, že jsou apriori špatní nebo zlí. Řídí se jen logikou trhu a pracují v mezích nastavených zákony. Možná by se ale právě oni mohli jednou stát těmi uvědomělými ochránci oceánů. Podstatné je, že teď už je známe a díky tomu víme, kdo by nám měl mezi prvními ukázat cestu k zelenější modré planetě.“

Toto optimistické poselství poněkud naráží na to, že ona moc a peníze, která za desítkou největších gigantů z Ocean 100 stojí, velmi rychle narůstá, zatímco prostředky, jak je legálně přivést „na světlou stranu síly“, se tenčí. Důvod k pochybnostem o budoucnosti oceánů zavdává i prostý výčet těchto nejmovitějších modrých hospodářů. Jsou jimi (sestupně) společnosti: Saudi Aramco, Petrobas, National Iranian Oil Company, Pemex, ExxonMobil, Royal Dutch Shell, Equinor, Total, A.P. Moller-Maersk a BP. Tedy samé známé firmy.