Kolik je na planetě Zemi jezer? Přesná odpověď na tuhle zdánlivě banální otázku byla ještě donedávna neznámá. Spokojili jsme se s tím, že tvoří přibližně 1,8 % rozlohy pevninské souše, ale už jsme je dál nepočítali. Učinili to až výzkumníci Kodaňské univerzity, kteří si dali tu práci s porovnáváním satelitních snímků za posledních 40 let. Zjistili přitom, že jezer kolem nás přibývá.

Otázka, jak mladším generacím nenásilně a přesto úspěšně předat principy ochrany přírody či šetrného hospodaření v krajině, zaměstnává učitele napříč regiony. Jednu z možných odpovědí nalezli členové pozemkového spolku Pálečský statek ve spolupráci s gymnáziem ve Slaném.

Na vstup do lesa má právo každý občan a není divu, že se toho hojně využívá. Ať už jde o procházky či jiný typ rekreace, aktivity v lese mají blahodárné účinky pro lidské tělo i duši. Pokud jsou pak dodržovány podmínky ke vstupu, tedy les není poškozován, prostředí není narušováno a lidé se zde chovají slušně a tiše, nevznikají rozpory s vlastníky a samotnými obyvateli lesů – zvěří. Intenzita návštěv se však může měnit a mít tak významný vliv na přirozené chování zvěře. Dvěma takovými příklady byly nestandardní režimy návštěvnosti v době pandemie covidu-19 a afrického moru prasat (AMP) na Zlínsku.

Lesy v nížinách, nejčastěji doubravy a dubohabřiny, jsou důležité nejen vzhledem ke svému lesnickému produkčnímu využití, ale také díky významným mimoprodukčním funkcím, zejména vysoké biodiverzitě. V posledních desetiletích však čelí silnému poklesu biologické rozmanitosti v důsledku nevhodných lesnických postupů, jako je intenzivní těžba dřeva s mechanickou přípravou půdy nebo opuštění tradičního lesního hospodaření, v němž v minulosti převládalo výmladkové hospodaření.

V Montrealu 7. prosince začala Konference OSN o biodiverzitě. Plánem dvanáctidenního jednání je vytvořit nový globální rámec, jež by napomohl změnit vztah lidstva k přírodě. Hloubku této změny má napovědět už samotné logo akce, kde kromě stylizované rybky, motýla a páva nechybí holčička snažící se obejmout pandu.

Představte si, že vám na účtu leží pár nadbytečných miliard dolarů. Jachtu a soukromý ostrov už máte, ve vesmíru jste se byli podívat dvakrát. Co vám tedy chybí ke štěstí? Snad jen trocha zeleně v okolí vašeho honosného sídla. Jak to vyřešit, když nechcete na stín stromového velikána čekat 100 let? I tentokrát jsou vaše peníze odpovědí. Tedy, většinou.

Půda má zásadní význam pro výživu a stabilitu lesních porostů. Její vznik je velmi pomalý, jeden centimetr půdy se tvoří až sto let. V posledních přibližně 150–200 letech dochází působením průmyslových imisí k významnému narušování a poškozování lesního prostředí včetně půdy.

Ochrana území s výskytem ohrožených druhů živočichů je většinou statickou záležitostí. Chráníme například jejich hnízdiště, místa, kde zimují nebo se páří, oblasti, kde nachází potravu. Zakreslením těchto lokalit do map a jejich zvýšenou ochranou se pak snažíme ohrožený druh podpořit. Jenže u karety zelenavé, nejmenší z mořských želv, zrovna tenhle přístup moc nefunguje. Kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea) je totiž notorickým poutníkem, nomádem širých mořských hlubin i pásem podmořských travin při pobřeží.

Jakmile se někde mihne slovo Amazonie, většina z nás si vybaví neproniknutelnou hradbu zeleně, jedovaté žáby, horko, všudypřítomné řeky a hlavně časté déšť. Ostatně kvůli tomu dešti tento biom dostal své jméno: tropický deštný les.

Pražany to sice nepřekvapí, ale Praha má výjimečně pestrou přírodu. Je to dědictví dávné historie. Lokalita, kde se Praha nachází, byla třikrát zalita mořem a jednou sladkovodním jezerem, a vzniklý reliéf a podloží vytvořily základ pro pestrou přírodu. Hlavní město do své přírody zároveň poměrně aktivně zasahuje a utváří ji. A vás možná napadne otázka, jestli je to dobře.