Před dvěma týdny zasáhly Břevenec v Olomouckém kraji povodně. Malá ves na dohled od Šumvaldu prakticky neměla šanci. Velká voda se před půlnocí přivalila bleskově a s brutální razancí vstoupila do životů zdejších obyvatel. Ničila domy, zahrady, auta. A zabíjela.

Vodu z itenzivních dešťů minulých dní pomohly v okolí Benátek nad Jizerou zadržet tůně v rezervaci velkých kopytníků. Ty na pastvině v bývalém vojenském prostoru Milovice vytvořili ochránci přírody v minulých letech. Slouží nejen jako napajedla pro zubry a divoké koně, jako biotop pro vzácné druhy, jako jsou listonozi letní či žábronožky letní, ale pomáhají také zachycovat intenzivní dešťové srážky. Informuje o tom Dalibor Dostál z České krajiny.

Stromy se nemohou pohybovat z místa na místo, přesto ale spolu komunikují a vzájemně se ovlivňují. Vzájemné působení je zřejmě i příčinou fenoménu nazývaného plachost korun (crown shyness), kdy se koruny stromů jakoby vyhýbají vzájemnému dotyku. Pokud se v některých lesích podíváte vzhůru, uvidíte zřetelné mezery oddělující jednotlivé koruny stromů.

Lupina mnoholistá (nebo také vlčí bob mnoholistý) je rostlina původem ze Severní Ameriky. Kvete od června a její bohatá květenství plodí velké množství semen s vysokou klíčivostí. Tato krásně kvetoucí rostlina představuje značné riziko pro krkonošské luční druhy. Informuje o tom Správa Krkonošského národního parku.

Jeskyňáři ze Speleologického klubu Praha mají v lomu Chlum v Českém krase svou základnu. Její podzemní prostory mají příhodné mikroklima, ideální pro přezimování netopýrů. Ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody tu proto vznikla přezimovací stanice.

Rašeliniště jsou v ČR ze zákona významným krajinným prvkem a jakýkoliv zásah do nich podléhá schvalování. Při těžbě v ploše nad 150 ha je navíc nutné posouzení záměru v procesu EIA. Většina rašelinišť je také součástí velkoplošných nebo maloplošných chráněných území. Přesto zde zůstává omezený a klesající počet průmyslově těžených ploch.

Obnova poničených lesů bude podle odborníků z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) velmi náročná. Každá sazenička, která na kalamitních holinách přežije první kritické období, bude mít cenu zlata. Jejich ujímavost a životaschopnost lze podpořit různými způsoby nejen přímo v lese, ale už při pěstování v lesních školkách. Poměrně speciální metodou je umělé očkování symbiotickými houbami podporujících růst rostlin. Výzkum ale ukazuje, že ne vždy kombinace a použití pro stromečky všeho nejlepšího současně vede k nejlepším výsledkům při jejich přežití.

Rašelinu v největším množství najdeme, celkem nepřekvapivě, hlavně na rašeliništích. Za rašelinný biotop považujeme místa, kde je alespoň 20 cm nerozloženého rašelinného substrátu – tedy i rašelinné lesy, louky a řadu podobných. Těžit rašelinu z takto tenké vrstvy (v případě lesů navíc s nutností odstranit stromy) by se opravdu nevyplatilo.

Těžba rašeliny se proto vždy soustředila na místa, kde je jí nejvíce, tedy vyklenutá vrchoviště. U nich může vrstva nastřádané rašeliny dosáhnout až deseti metrů a rozloha mnoha hektarů.

Několik malých lesních rybníčků u Moravských Budějovic se může pyšnit významným zoologickým nálezem - kriticky ohroženým karasem obecným.

Po šedesáti letech se podařilo potvrdit výskyt kočky divoké v České republice. Vzhledem k tomu, že přirozeným biotopem kočky divoké jsou zejména listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin (Stahl & Leger, 1992), se historicky kočka divoká vyskytovala v české přírodě ještě v 17. století téměř na celém území. V polovině 18. století se v důsledku intenzifikace lesního hospodářství a proměny přirozeného prostředí začala oblast jejího výskytu postupně zmenšovat. Ve stejnou dobu se stala kočka divoká lovenou zvěří, jelikož byla spolu s dalšími šelmami považována za škodnou. V polovině 19. století dochází k definitivnímu ústupu tohoto druhu a později ve 20. století se považuje v českém prostředí za vzácný druh (Kokeš, 1974).