https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vadi-vam-elektrarna-za-domem-nerikejme-tomu-nimby-ale-vlastni-rozum
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vadí vám elektrárna za domem? Neříkejme tomu NIMBY, ale vlastní rozum

7.10.2021 05:42 | PRAHA (Ekolist.cz)
Obnovitelné zdroje energie za humny mohou lidem vadit stejně jako tradiční elektrárny.
Obnovitelné zdroje energie za humny mohou lidem vadit stejně jako tradiční elektrárny.
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | Piqsels
Je opozice proti výstavbě energetické infrastruktury hnané fosilními palivy společensky hodnotným postojem, zatímco odpor proti výstavbě OZE je ukázkou zpátečnictví a pokrytectví? Ne. Aktuální studie poukazuje na to, že argumenty obou skupin odpůrců se významně neliší. A že kdo nestojí o elektrárnu za humny, nesleví, ať už je to elektrárna solární nebo uhelná.
 

Nechat si postavit úložiště vyhořelého jaderného paliva, novou tepelnou elektrárnu, povrchový důl nebo potrubí ropovodu, pěkně hned za domem? „Ne, děkuji!“ prohlásí (možná ještě rezolutněji) většina z dotázaných, když se jich někdo náhodou zeptá na názor. Proč jim to vadí? Nejčastěji u zmíněných stavebních záměrů vnímají větší než malá rizika, plynoucí z jejich provozu. Ve hře je pochopitelně znečištěné ovzduší, zvýšená prašnost a hluk při průjezdu těžkotonážních vozidel, nepříjemné obstrukce spojené se stavbou a zvýšeným provozem, uváděné jako podružné negativní faktory. Ale nejvýraznější důvody proti se pojí s potenciálním nebezpečím nějaké havárie, a také tím, že se dotčení lidé necítí s takovými projekty vnitřně spjatí. Vadí jim z principu. Sami totiž smýšlí ekologicky, vstřícně k životnímu prostředí. A proto se nechtějí identifikovat s jaderným palivem, dolem nebo komíny čmoudící elektrárny za svými humny. Je to lidsky pochopitelné a dokážeme se s tím tak nějak ztotožnit.

Vadí fosilní zdroj i "eko"

Což je možná důvodem, proč je v médiích tak často dopřáváno prostoru těm, kteří proti podobným neekologickým projektům brojí. Odpor proti uhelné elektrárně nebo rozrůstající se jámě dolů nám dává smysl, protože ty bychom za domem sami taky nechtěli. A také proto, že takhle si budoucnost pro naše děti nejspíš nepředstavujeme. Vystoupit protestem či demonstrací proti takovým stavebním záměrům se jeví naprosto legitimní, odráží to racionální postoj jednotlivce i celé komunity.

Jenže ono to celé může vypadat i dost jinak. Za plotem zahrady vám totiž nemusí kolíkovat další elektrárnu živenou uhlím, ale třeba solární farmu. Nebo stráň posetou obřími větrníky, vodní elektrárnu, spalovnu biomasy. Čisté a obnovitelné zdroje energie, které si s těmi fosilními nezadají. Případně vám za humny může vyrůst opravdu vysoké a nevzhledné vedení vysokého napětí, které převádí energii z jednoho takového obnovitelného zdroje do místa udržitelné spotřeby. Je to čisté, bez emisí, „eko“. I tak se ale může zdvihnout nebývalá vlna nespokojenosti, která daný záměr stopne.

Odpor dotčených se přitom „ušlechtilostí záměru“ vůbec nezmění. A vlastně ani jejich argumentace. Změní se jen postoj širší veřejnosti, která pak odpůrce vnímá jako pokrytce (koukněte, nevoní jim uhlí, ale když jim nabídnete solární panely, taky prskají!), co pro lepší budoucnost a životní prostředí nechtějí hnout prstem. Kde je chyba? Překvapivě, ne v odpůrcích fosilních a udržitelných projektů, ale spíše v té „širší veřejnosti“.

S celým fenoménem NIMBY je přinejmenším nahnuté. Mezi respondenty totiž výzkumníci nenalezli doklad toho, že když někdo fandí typově jednomu projektu energetické infrastruktury na opačném konci státu, bude pak mít problém s tím, když se podobná realizace bude chystat za jeho dvorkem.
S celým fenoménem NIMBY je přinejmenším nahnuté. Mezi respondenty totiž výzkumníci nenalezli doklad toho, že když někdo fandí typově jednomu projektu energetické infrastruktury na opačném konci státu, bude pak mít problém s tím, když se podobná realizace bude chystat za jeho dvorkem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Právě na oblast argumentace a vnímání sporných bodů při realizaci energetických projektů (těch s OZE i fosilních) se soustředí aktuální studie uveřejněná v žurnálu Public Opinion Quarterly. Na vcelku slušném statistickém vzorku 16 200 dotázaných z prostředí USA řeší vztahy mezi vzdáleností obyvatel a jimi vyjádřenou veřejnou podporou stavebním záměrům energetické infrastruktury, optikou NIMBY. Tedy fenoménu "not-in-my-backyard", nesouhlasu se stavebními a jinými záměry, které jinak třeba i vcelku osobními postoji podporujeme, ale určitě je nechceme mít za svými humny. A co zjistili? V krátkosti, že to s celým fenoménem NIMBY je přinejmenším podivné a nahnuté. Předně, mezi respondenty totiž nenalezli statisticky průkazný doklad toho, že když už někdo fandí typově jednomu projektu energetické infrastruktury na opačném konci státu, bude pak mít problém s tím, když se podobná realizace bude chystat za jeho dvorkem. Nic takového z dat a odpovědí nevyčetli.

Dráty a elektrárny buď chceme, nebo nikoliv

Když například dotázaní fandí ropovodům nebo větrným elektrárnám, fandí jim, ať už jsou kdekoliv. Klidně i za jejich domem. A zrovna tak, pokud větrníkům nedrží palce, nelíbí se jim u sousedů ani u nich. Prostě žádné pokrytectví. A druhým závěrem studie je pak to, že opozice, odpor a nesouhlas s projekty energetické infrastruktury obecně nevychází z nějakých iracionálních „vzpříčených“ stanovisek, ale má obvykle velmi logické argumenty. Které se moc nemění. Pořád tu budou faktické stížnosti na proměněný vzhled krajiny/vizuální dopad záměru, ohrožení kvalit životního prostředí, hrozbu možných provozních rizik. A platit to bude, ať už jde o projekty z kategorie OZE nebo záměry fosilními palivy hnané energetiky. K drátům a elektrárnám máme buď postoj neutrální, kladný, nebo záporný. A to se, podle studie, moc nemění.

„Lidé, kteří podporují energetické projekty obecně, pak spíše podporují i projekty specifické, bez ohledu na to, jak blízko nebo daleko se od nich nachází,“ doplňuje David Koninsky, hlavní autor studie. Buď bez větších problémů za domem akceptujete elektrárnu (uhelnou anebo na bioplynku), anebo tam prostě nechcete žádnou, ať už je „eko“ či nikoliv. Ze studie přitom plyne i poznání, že k energetickým instalacím vstřícní respondenti mají tendenci „fandit“ určitým zdrojům, a ty pak akceptují šířeji, včetně jejich infrastruktury. Pokud například někdo preferuje zemní plyn, spíš se smíří plynovou elektrárnou i plynovodem, stejně jako lidé fandící solárním elektrárnám spíše akceptují i vedení vysokého napětí, pokud jím „teče“ čistá elektřina ze solární farmy.

Spravedlivý boj a zpátečnictví?

Spolu s kolegy Koninsky dále upozorňuje na to, že termín NIMBY se v podstatě bez bližší definice stal nadužívanou až zneužívanou zkratkou, často s až pejorativním přídechem. Protože přílišně zobecňuje složité vazby a příčiny ne-souhlasu s daným projektem v místě jeho plánované realizace. Může za ním například stát chabá reputace zřizovatele, nedůvěra k celému záměru, obava o snížení hodnoty vlastní nemovitosti. A určitě nejde jen o to, jestli takový záměr vedený v parametrech eko nebo fosilních paliv.

Termín NIMBY se stal nadužívanou až zneužívanou zkratkou, často s až pejorativním přídechem. Protože zobecňuje složité příčiny ne-souhlasu s daným projektem. Může za ním například stát chabá reputace zřizovatele, nedůvěra k celému záměru, obava o snížení hodnoty vlastní nemovitosti apod.
Termín NIMBY se stal nadužívanou až zneužívanou zkratkou, často s až pejorativním přídechem. Protože zobecňuje složité příčiny ne-souhlasu s daným projektem. Může za ním například stát chabá reputace zřizovatele, nedůvěra k celému záměru, obava o snížení hodnoty vlastní nemovitosti apod.
Foto | Haseeb53 / Flickr

Koninsky upozorňuje také na nevyváženost mediální prezentace, v kontextu NIMBY. Ropovod Keystone XL z kanadské Alberty byl cele vykreslen z jednostranného úhlu pohledu odpůrců celého záměru, kteří možná nebyli nejpočetnější, ale rozhodně byli nejhlasitější. Stejně tak kvůli odporu nespokojené veřejnosti zkolaboval projekt vedení vysokého napětí z Kanady do Nové Anglie. Když ale protestují lidé proti stavbě větrných turbín, produktovodů, spaloven odpadů nebo příbřežních elektráren, je z toho rázem úsměvná ukázka jejich sobecky-pokryteckého "NIMBYismu".

Ne, které znamená ne vždy

Téma rádoby „chvályhodného“ odporu proti některým prvkům energetické infrastruktury a náležitého NIMBY-výsměchu těm, kteří oponují projektům OZE, které Koninsky svou prací otevřel, přichází v kritický čas. Spojené státy americké totiž zažívají boom projektů obnovitelných zdrojů a současně také nebývalý boom odporu proti nim. Přihlášky nejrůznějších „prostorově intenzivních“ solárních farem v nedotčené poušti, „vysoce vizuálně rušivých“ svahů hor posetých větrnými elektrárnami a řek přerušených kaskádami vodních elektráren jsou pro odpor veřejnosti rušeny skoro tak rychle, jako podávány.

„Nálepkování odpůrců a jejich zařazení do kategorie NIMBY vytváří nebezpečně zjednodušující sentiment, který nikomu neprospívá,“ zmiňuje Alicia Rivera, tisková mluvčí RES Ltd., developerské společnosti zavádějící obnovitelné zdroje energie do praxe. „Někteří lidé prostě nechtějí krajinu posetou solárními panely, ale jen přírodní krajinu. A ti se nepotřebují dovzdělat o kladech obnovitelných zdrojů. Zrovna tak by na daném místě oponovali i projektům infrastruktury fosilních zdrojů. Mají pro to své důvody, kterým je třeba porozumět.“ Takový postoj je ale zatím vzácností, i díky jednostrannému pohledu médií, které o konkrétních případech referují.

„Vytvořit do roku 2050 v USA ekonomiku postavenou na čisté energetice s nulovými emisemi si bude žádat enormní nasazení a aplikaci obnovitelných zdrojů energie,“ uzavírá Koninsky. „A státní administrativa i energetické koncerny přitom pochopitelně budou narážet na opozici. Myslím, že nejlepším řešením by měla být snaha vlády i těchto společností navázat s dotčenými dialog o tom, kam konkrétní projekty umístit, a tím si postupně získat si jejich důvěru.“ Fenomén NIMBY je prostě příliš zjednodušující nálepkou pro legitimní názory odpůrců, ať už se staví proti fosilní nebo obnovitelné energetice.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (9)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

7.10.2021 06:29
Toto téma mě zajímalo již před časem a mám poněkud jiné vysvětlení.
Homo sapiens 99,99% svého vývoje strávil v přírodě, a toto sepětí bezprostředního kontaktu s přírodní krajinou má prostě geneticky v sobě.

Dám-li vám vybrat zda chcete žít na zámku, který bude umístěn v zahuštěné průmyslové zástavbě anebo obyčejném RD , který ovšem bude v esteticky hodnotné kulturní krajině ,klidně i krajině přírodní, jsem přesvědčen, že mimo úchylných jedinců zvolí všichni ostatní variantu běžného RD.

Takové vnímání okolí nám prostě v menší či větší míře zůstalo a změna krajiny na umělý technický prvek nám je cizí až odporná.
Poprvé jsem si něčeho podobného všiml, když jsem se probíral tématem suburbanizace a jejími důsledky v územním plánování.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

7.10.2021 08:29
Málokdo chce ve své blízkosti neprostupné zabrané území, které je třeba i zdrojem emisí, hluku, ... Částečným řešením je používat maximálně koncentrované zdroje s nejvyšší produktivitou (v jednotkách produkce na jednotku plochy), protože pak je takto zasaženo minimum lidí. Odstrašujícím případem jsou větrné elektrárny a FV pole.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

7.10.2021 09:23 Reaguje na Richard Vacek
Víte ono je zajímavé, že ti vlastníci si ty zdroje nikdy nestaví
u svých obydlí, ale u obydlí jiných. Pokusí se je oblbnout, uplatit
a nebo jinak stavbu prosadit. Přitom to přištipkaření s OZE zabere
tolik půdy a zohyzdí krajinu tak, že to nikdy nevyváží jejich
případné klady. Jeden větrník budiž, ale celá farma, tak je život
v okolí nesnesitelný. Navíc vliv celých větrných farem na přírodu
je prokazatelně negativní. Pro hmyz a ptáky je to změnou turbulence
vzduchu a pro zvěř hlučností. Těmto místům se vyhýbají i lidé a otázkou je, kam budou lidé utíkat za přírodou, když bude navíc
zaprasena "ekologickými" energetickými zdroji. Stejně jsou na tom
pole fotovoltaiky, které je obrovským oploceným zásahem do krajiny
a s výsledkem zlomku výkonu jedné JE. Ta je sice taky zásahem do
krajiny, ale koncentrovaným na malém území místo stovek hektarů
FV produkujících stejný, ale nestálý výkon s nutností záboru další
půdy na akumulace, nebo záložní zdroje. Je smutné, že za ničení
půdy a krajiny nejvíc bojují ekologové a nedocházím jim, že už
dnes je krajina zastavěna a zohyzděna až moc.
Odpovědět
LB

Lukas B.

7.10.2021 09:45
trošku to odlehčím: NIMBY je, když uznávám nutnost té stavby, ale nechci ji mít pod nosem. třeba taková městská čistička odpadních vod, jsem rád napojený na kanalizaci, ale nechci ji čuchat. nebo dálnice z prahy do budějic, přiznávám, že budu rád za ušetřenou půlhodinu cesty až pojedu navštívit tetu, ale nechci, aby mi vedla hned za plotem. nebo elektřina z jádra/uhlí, chci si v šest ráno rozsvítit a uvařit kotel horkého čaje, a nechci se trápit s petrolejkou a roztápět kamna nebo jednou týdně na dvoukoláku vozit k výměně plynovou bombu, a nechci na ty chladicí věže koukat.

větrem ani fotovoltaikou si v inverzním listopadovém ránu ani neposvítím, ani neuvařím. jaképak nimby?
Odpovědět
ss

smějící se bestie

7.10.2021 11:02
Jaká, která, čí ?
Odpovědět
M

Marcela Jezberová

7.10.2021 11:23
Obecně - lidé nechtějí za vlastním domem v podstatě nic. Jasně je to vidět u záměrů na výstavbu farem s živočišnou výrobou - NE, smrdí to, hlučí to, práší to; u výstavby spaloven odpadu - NE - argumenty stejné; výstavba bioplynky -NE, argumenty stejné; Větrníky, soláry - NE - tentokrát to ruší krajinu. Řešením by možná bylo stavět provozy už v zastavěných územích, případně přestavovat současné provozy. Ovšem - bylo by to v obydleném území, takže obyvatelé se na odpor postaví tak jako tak.
Odpovědět
ig

7.10.2021 12:39 Reaguje na Marcela Jezberová
Ono úplně stačí, když si někdo chce na své stavební parcele postavit za své peníze svůj dům splňující všechny předpisy a místní regulace. I to občas stačí k rozdmýchání vášní, i když všichni ostatní odjakživa vědí, že se na té parcele bude jednou stavět :-)
Odpovědět
JO

Jarka O.

7.10.2021 17:20 Reaguje na Marcela Jezberová
To máte pravdu. Ani souseda nechcou. Mně by ani nevadilo něco, co dává smysl a zabere ve vztahu k užitku co nejméně místa a to je v tomto případě JE. Nápad na modernizaci starých areálů je fajn, ale v posledních letech se průmyslové areály ve městech spíš rušily a stavěly se tam místo nich byty. Změnily se nároky na standart bydlení a okolí. Lidi pak musí dojíždět do zaměstnání daleko. Moc ekologicky ty sídliště nefungují a vyhovují takhle nakonec taky jen někomu.
Odpovědět

Viktor Šedivý

7.10.2021 13:10
Elektrárnu resp. nějaké její zařízení bych asi nakonec skousnul, ale škodlivou parodii na elektrárnu ať si nacpou příznivci zelených ××× k sobě na zahradu.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist