Sloní sirotčinec v době covidu
Sheldricková v Tsavu po boku svého muže strávila přes dvacet let a dokázala do volné přírody vrátit sirotky nejrůznějších druhů - nosorožce, zebry, lesoně, kudu, antilopy losí, impaly, dikdika, chocholatky, bahnivce či cibetky. Nejvíc ale přilnula ke slonům.
Když její manžel v polovině 70. let zemřel, musela z Tsava odejít a začala se o sloní sirotky starat v záchranné stanici při Nairobském národním parku. Během let se jí povedlo vybudovat fungující organizaci, která se v Nairobi a v Tsavu snaží sloní sirotky nejdříve zachránit a poté i vrátit zpátky do divočiny.
Úspěšná rehabilitiace slonů a fascinující příběhy, v nichž si zachránění sloni třeba vzájemně pomáhají pří prvních těžkých chvílích ve volné přírodě, pomohly k práci týmu Sheldrick Wildlife Trust přitáhnout pozornost veřejnosti a sirotčinec se postupně stal jednou z atrakcí Nairobi.
Stejně jako mnoha dalším ochranářským institucím, i Sheldrickům práci zkomplikoval covid. Sirotčinec byl víc než rok pro veřejnost zavřený, v červenci se ale podařilo setkání se sirotky obnovit. Počet návštěvníků je sice omezený a místa je potřeba si předem zamluvit, oproti návštěvám před covidem jsou však ty současné příjemnější.
Kolem provazu oddělujícího slůňata od lidí je zřetelně menší nával a lépe je slyšet i vyprávění ošetřovatelů, v němž jsou stále patrné hodnoty, k nimž se už před desítkami let hlásil David Sheldrick - úcta k životu a výrazná empatie vůči zvířatům.
Zaujal vás příběh Daphne Sheldrickové? Přečtěte si více v textu Jak vybudovat sloní sirotčinec aneb Příběh lásky Daphne Sheldrickové.
reklama