Přihlížíme proměnám krajiny probíhajícím nebývalou rychlostí. Nemáme nyní na mysli mnohokrát skloňované dopady změny klimatu, ale zejména důsledky změn v užívání krajiny člověkem. Ještě před sto lety, kdy se živila zemědělstvím a lesnictvím třetina obyvatel České republiky a průměrná velikost zemědělského podniku nedosahovala ani 5 hektarů (Kučera 1994), bylo využívání krajiny v řadě ohledů intenzivnější, ale zároveň mnohem mozaikovitější. V současnosti se na obhospodařování krajiny podílí desetkrát méně lidí, industrializované zemědělské hospodaření probíhá na rozsáhlých zcelených plochách a bylo upuštěno od obhospodařování ekonomicky marginálních ploch a od tradičních forem hospodaření náročnějších na lidskou práci.

S prezentací čísel v ochraně přírody je vždycky trochu problém. Konzervativní a střízlivé cifry totiž nikoho ze židle nezvednou, obří hausnumera s nejistým základem zase vyvolávají podezření a kritiku. A to se teď přesně děje, v případě počtu zvířat uhynulých v plamenech australských požárů.

Ohňostroje vyvolávají napříč společností smíšené pocity. Část populace ohňostroje a pyrotechniku vítá jako nevšední zábavu, druhá část vnímá takovou zábavu spíše negativně, a to z různých individuálních důvodů. Tento článek vznikl z aktuální potřeby posoudit škodlivost zábavní pyrotechniky na volně žijící ptáky z pohledu jejich biologie a z potřeby zasadit konkrétní kauzy do legislativního rámce zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („ZOPK“) v aktuálním znění.

Jak známo, česká, moravská i slezská půda strádá. Sucho, eroze, pesticidy, monokultury, úbytek živočišných i rostlinných druhů… doplňte si sami. Existuje ale jeden nenápadný nástroj, který by mohl péči o půdu a krajinu výrazně zlepšit: pachtovní smlouvy.

Když nastupuju do metra v zabahněných pohorkách a kalhotách „na ven“, cítím se mezi ostatními cestujícími trochu nepatřičně. Podobně zvláštně možná na první poslech zní spojení městské zemědělství, přesto se trendu pěstování potravin ve městech v posledních letech daří. Po letech obdivování zahraničních městských farem jsem letos měla možnost navštívit hned dva nově vznikající projekty v Praze.

Části podzemního krasového labyrintu u poutního místa Sloup v Moravském krasu byly známy od nepaměti. Sloužily jako útočiště pleistocenních zvířat a sídliště pravěkých lidí. Od 17. století se jeskyně vytvořené ponorným tokem Sloupského potoka stávaly předmětem zájmu učenců a badatelů. Dnes jsou nejdelší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice a zároveň součástí nejrozsáhlejšího jeskynního systému u nás.

Stejně jako na poli pěstujeme kukuřici, v lesích pěstujeme dřevo. To se týká zhruba 75 procent lesů v ČR. Pro běžného návštěvníka lesa ale často nemusí být zřetelné, že se vlastně prochází po poli, které bude jednou sklizeno. Stromy budou vytěženy a jejich dřevo prodáno.

A ačkoli je dřevo ceněnou surovinou, o stav jeho zásob se v České republice nijak zvlášť nestaráme. Na možnost, že bychom tuto surovinu neměli, nás upozornila až současná lesní krize.

Každá chráněná krajinná oblast má svá specifika, která určují, o co a jak ochrana přírody pečuje. CHKO Brdy, vyhlášená před necelými čtyřmi lety, se ze dvou třetin nachází na území bývalého vojenského újezdu. Celá pak leží na území středních a jižních Brd, tedy na ostrůvku horského charakteru uprostřed Čech. A to jsou hlavní faktory, ze kterých vycházejí priority péče o místní krajinu. Brdy jsou z naprosté většiny zalesněné, pouze s ostrůvky bezlesí a zemědělskou krajinou na okrajích. Zato jsou díky svému geologickému podloží a nadmořské výšce živinami chudé, chladné a vlhké. Celé území je navíc i minimálně osídlené, nebo alespoň velmi málo v porovnání s ostatní krajinou.

Skupina třinácti hřebců z milovické rezervace velkých kopytníků přijela v pátek odpoledne na Kozmické ptačí louky na Opavsku. Vytvořili tak první rezervaci divokých koní v Moravskoslezském kraji. „Původně mělo na cestu vyrazit čtrnáct hřebečků. Ale jedno z mláďat, které mělo velmi ostražitou matku, se nepodařilo nalákat do aklimatizační ohrady, kde se hřebečci odchytávali,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina, která rezervaci ve středočeských Milovicích založila.

Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.