Jak efektivně bojovat s africkým morem prasat?

Africký mor prasat (AMP) je nebezpečné vysoce infekční virové onemocnění, které se v České republice objevilo v roce 2017 a představuje značné riziko nejenom pro divoká prasata, ale také pro chovy domácích prasat. Virovou nákazu se na území České republiky podařilo v roce 2019 úspěšně vymýtit. S ohledem na alarmující situaci v okolních zemích, zejména v Německu a Polsku, však hrozí nebezpečí opětovného zavlečení.

AMP je v současnosti již globálním virovým onemocněním, kterým jsou v Evropě zasaženy zejména volně žijící populace prasete divokého. Z ekonomického hlediska představuje výraznější ohrožení zejména rozšíření nákazy do chovů domácích prasat, k jejichž kolapsu došlo například v Číně. U nás byl AMP poprvé potvrzen v červnu 2017 ve Zlínském kraji. České republice se podařilo společným úsilím Státní veterinární správy (SVS), Ministerstva zemědělství a dalších subjektů včetně myslivců působících v zasažené oblasti chorobu vymýtit.

Jedním ze zásadních faktorů omezujících šíření infekce bylo intenzivní vyhledávání těl uhynulých divočáků, jejich odstraňování a následná dezinfekce okolního prostředí. Šlo však o časově velmi náročnou, a ne vždy efektivní činnost. Doposud nebyla známa preference stanovišť, která nakažení divočáci krátce před smrtí vyhledávali. Preferenci těchto stanovišť bylo poprvé možné popsat na základě dat o nalezených kadáverech (uhynulých jedincích) ze zlínského ohniska. Pokud by se k nám AMP znovu dostal, lze zjištěné výsledky využít k cílenému prohledávání rizikových stanovišť s předpokládaným zvýšeným výskytem pozitivních kadáverů.

Hodnocení bylo v první fázi zaměřeno na základní rozčlenění stanovišť, která divočáci vyhledávali jako poslední úkryt v okamžicích před smrtí. Údaje zahrnuté do studie pocházely z dříve vytyčené „vysoce rizikové oblasti“, v níž byla nalezena naprostá většina kadáverů pozitivně testovaných na AMP. Území bylo kvůli omezení pohybu černé zvěře obehnáno elektrickým a pachovým ohradníkem. Celková výměra uzavřené oblasti, ležící severovýchodně od Zlína, byla 5430 ha. Zemědělská půda pokrývala 3889 ha (71,6 %) a lesní porosty 1444 ha (26,6 %). Na zbytku výměry se rozprostírala zástavba obcí a vodní plochy.

V průběhu epidemie bylo ve Zlínském kraji nalezeno a testováno celkem 503 uhynulých divočáků či zbytků těl. Kvůli co nejpřesnější charakteristice prostředí byly z databáze vyloučeni jedinci, kteří s nejvyšší pravděpodobností uhynuli následkem srážky s dopravním prostředkem. Po odstranění těchto záznamů zbylo v databázi celkem 442 kadáverů, u nichž byly pracovníky SVS zaznamenány GPS souřadnice místa nálezu a výsledek PCR testu na africký mor prasat (pozitivní/negativní). U každého uhynulého jedince bylo dále zapsáno pohlaví, hmotnost, odhad předpokládaného data úhynu v závislosti na fázi rozkladu a termín nálezu. Z celkového počtu hodnocených kadáverů bylo 208 pozitivních (s AMP) a 234 negativních (bez AMP).

Poměr pohlaví a stáří uhynulých jedinců, u nichž byl africký mor potvrzen, vypadal takto: z 18 nalezených kňourů bylo pozitivních 9 (50 %), ze 43 bachyní 37 (86 %), ze 121 lončáků 50 (41 %) a z 201 selat 84 (42 %). Výsledky ukazují na vyšší procento pozitivně testovaných bachyní. Tato skutečnost je pravděpodobně dána způsobem života černé zvěře. U bachyní je možné očekávat větší riziko přímých kontaktů s dalšími jedinci v tlupě, kteří mohou být nakažení. Kňouři se naopak po značnou část roku pohybují zpravidla samostatně, lončáci většinou v menších tlupách.

Převážná část ze 442 uhynulých divočáků vyhledala před smrtí lesní prostředí: v lesních porostech bylo nalezeno 315 kadáverů (71 %), na loukách 83 kadáverů (19 %), na polích 29 (7 %) a 15 kadáverů (3 %) bylo nalezeno v mokřadech.

Nemocní divočáci tedy téměř nevyhledávali úkryt v zemědělské krajině, přestože bylo v oblasti z důvodu zajištění vhodného krytu a potravy ponecháno více než 115 hektarů nesklizené kukuřice a dalších obilovin. Ve „vysoce rizikové oblasti“ byl však po dobu průběhu epidemie AMP zakázán lov další spárkaté zvěře, zejména daňků, kteří zemědělské plodiny s oblibou navštěvují. Infikovaní divočáci tak mohli najít větší klid právě v přirozeném prostředí lesních porostů.

Zjištěné počty uhynulých divočáků však jasně ukazují na preferenci lesních porostů. Ve „vysoce rizikové oblasti“ přitom les pokrývá pouze necelých 27 % půdy. Z myslivecké praxe je známé, že zranění (postřelení) divočáci obvykle vyhledávají jako úkryt k zalehnutí husté mlaziny. Tento fakt potvrdilo podrobnější vyhodnocení zaměřené na stáří lesních porostů. Pozitivně testované kadávery na AMP byly nalézány v porostech starých průměrně cca 29 let. Naproti tomu negativně testované kadávery ležely v porostech, jejichž průměrný věk činil přibližně 62 let. Více než 90 % pozitivně testovaných divočáků bylo nalezeno v porostech mladších 40 let, zatímco negativně testované kadávery byly v lesním prostředí s ohledem na stáří porostů rozmístěny víceméně náhodně.

Preferenci mladých porostů je možné vysvětlit projevy AMP. Při akutním průběhu se onemocnění projevuje vysokou horečkou (až 42 °C), nechutenstvím, malátností, ztíženým dýcháním a krvavým průjmem doprovázeným zvracením, po několika dnech jsou prasata netečná, nepřijímají potravu a jejich pohyb je značně omezen. Nakažený jedinec hyne do pěti dnů, přičemž příznaky se v čase stupňují. Infikovaní jedinci se proto s nejvyšší pravděpodobností snaží vyhledat místa, kde nebudou zneklidňováni ostatní zvěří nebo člověkem, tedy například úkryt v houštině.

Další zajímavé preference byly zjištěny ve vztahu k vzdálenostem od vodních zdrojů. Podle základního vyhodnocení bylo ve vzdálenosti do 100 metrů od vodních zdrojů nalezeno přibližně 60 % pozitivních kadáverů a přibližně 76 % kadáverů, u nichž nebyl virus AMP potvrzen. V případě negativních divočáků se opět nabízí možná paralela se střelným zraněním či jiným poraněním. Postřelený divočák má často tendenci scházet do údolí a chladit se v kališti či potoce, ale na cestu vzhůru zraněné zvěři již mnohdy nezbývají síly. Obdobná závislost byla v případě nakažených divočáků prokázána ve vztahu k průměrným denním teplotám. Ve dnech s vyšší průměrnou teplotou byly kadávery nalézány blíže k vodním zdrojům. Část byla nalezena přímo ve vodním zdroji, nejčastěji v potoce, v němž se nemocní divočáci chladili.

Jan Cukor na závěr konstatuje: „Zjištěné výsledky mají velký potenciál využití v případě opětovného zavlečení AMP na naše území. Pokud by vzniklo nové ohnisko, bylo by možné nejprve detailně analyzovat mapové podklady rizikového území z hlediska zastoupení lesního prostředí, vodních zdrojů a dalších charakteristik. Díky zjištěným výsledkům by pak bylo možné rychle vytipovat lokality s předpokládanou zvýšenou pravděpodobností výskytu uhynulých divočáků, což by značně zefektivnilo jejich vyhledávání. V relativně krátkém čase by tak bylo možné na zlomku zasaženého území nalézt většinu pozitivních kadáverů, které slouží jako zdroj nákazy. Zjištěné výsledky lze snadno aplikovat v širším regionu střední Evropy s podobnou krajinou. Naše poznatky byly prozatím poskytnuty německým kolegům v Sasku, kteří se snaží o potlačení dalšího šíření afrického moru prasat směrem do vnitrozemí Německa a blíže k našim hranicím.“

---

reklama

---