V ptačí říši patří kormoráni bezesporu k jedněm z nejobratnějších rybích predátorů. Jeho úspěšnost a neúnavnost při lovu ho však záhy postavila proti zájmům jiného významného predátora – člověka. Zejména pro evropské země s rozvinutou tradicí rybníkářství byla přítomnost kolonií kormorána považována za pravou pohromu. V minulosti tak byl tento druh velmi intenzivně loven. Celé kolonie kormoránů padly za oběť hromadnému plenění, hnízdní stromy byly káceny a hnízda s vejci a mláďaty rozbíjeny. Přes všechny snahy člověka se však kormoráni udrželi v hojném počtu i do dnešních dnů.

Píše se rok 1958 a na stavbě vodní elektrárny v Madunicích na západním Slovensku je rušno. V píscích v 19metrové hloubce se právě našla rozměrná lebka zvláštního prehistorického živočicha. Bohužel, ještě na místě nálezu se značně poškodila a zachovala se jen část čelisti se zuby. Tehdy ještě nikdo netušil, že jde o unikátní fosilii, která bude zmiňovaná v souvislosti se světovými rekordy.

Je to už zaběhnutá klasika. Jak se prodlužují dny, ptáci ráno zpívají do oken, vzrůstá v nás touha někam zmizet. Zveme Vás do Benátek. Nebojte, není to daleko. Tak se říká i Litovli, kterou s italským městem na řece spojuje nejen řada historických památek. Litovel totiž stojí na šesti ramenech řeky Moravy, kde bychom napočítali přibližně 170 lávek, mostů a můstků. Zároveň je i bránou do úžasných přírodních scenérií. Když si plánujete návštěvu Hané, vyhraďte si aspoň tři dny. Samotné Pomoraví tvoří pruh až 8 km široký, který se táhne v délce 27 km až na předměstí Olomouce. Okolní krajina je známá úrodnou půdou a jak ze známé série filmů o „básnících“, díky úrodnosti si místní lidé mohli dovolit i bohatě zdobené kroje.

Naučné stezky jsou dnes téměř všude. Rostou jak „houby po dešti“ a nemohu se ubránit pocitu, že mnohdy je hlavním důvodem jejich zřizování fakt, že na ně lze poměrně dobře získat různé dotace. Výsledek pak podle toho bohužel vypadá.

Až do konce osmdesátých let minulého století docházelo na Šumavě k odvodňování a vysušování mokřadů - a to především kvůli snaze dosáhnout vyšší produkce dřeva, případně kvůli zlepšení půdy pro zemědělství. Jenže tím došlo k poškození značného podílu mokřadů, jen u rašelinišť tvoří tento podíl téměř dvě třetiny jejich celkové plochy na Šumavě. NP Šumava už roky napravuje chyby našich předků.

Říká se, že peníze nerostou na stromech. Přesto nám stromy poskytují službu, která svou hodnotu dozajista má. A ekonomové umí finančně vyčíslovat hodnotu toho, co nám příroda dává. Rozhodně to není snadné a nikdy nebudeme schopni přepočítat služby přírody do haléře. Je to stejné jako nemůžeme vyjádřit hodnotu zámku Hluboká jen čistě finančně. Je jasné, že vždycky zůstanou věci, které nelze přepočítat na peníze – celou historii, estetiku, etiku, morálku, dobrý pocit… Ale rozhodně tu jsou služby přírody, které ocenit dokážeme.

Krkonoše. Celkem 23 druhů motýlů je nezvěstných nebo vymřelo. Mezi nejrozšířenější a nejhojnější patří bělásci, babočky, žluťásek řešetlákový a okáč pýrový. Poznatky z ptačí říše ukazují, že z Krkonoš vymizeli tetřevi a ubývají čejky a koroptve, naopak poprvé bylo prokázáno hnízdění jeřába popelavého a datlíka tříprstého. Průměrný krkonošský jelen ujde zhruba 3 km za den a nejraději se skrývá v křoví. Správa Krkonošského národního parku představuje výsledky unikátního zkoumání krkonošské přírody.

Moře na Borneu je krásné, svobodné, někdy klidné, jindy hřmící. Skrze průzračnou vodu vidím korály, ryby a dokonce i rejnoka. Nad hladinu vyskočilo hejno malinkatých létajících rybek, někdy z lodi pozoruju skotačící delfíny. Když se poštěstí, potkáme i velrybu. Jsou tu kosatky, plejtváci i vorvani. Dohromady 23 druhů kytovců v oblasti o velikosti 285 000 hektarů. Je to ráj, kde se na ochranu přírody moc nehledí.

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné druhy rostlin a živočichů. Jsou oknem do tisíciletého vývoje přírody, která zanechala v různě starých vrstvách rašeliny svá svědectví v podobě pylových zrn. Lákají ale i množství turistů, kteří po nich kráčí po povalových chodnících, dívají se na ně z vyhlídkových plošin a mohou při tom nasávat atmosféru severské přírody. Rašeliniště Orlických hor nejsou svou rozlohou zrovna trhákem. I tak jsou ale významnými lokalitami, které obohacují zdejší přírodu o mnoho ohrožených a specifických druhů.

Není mnoho českých názvů hmyzu, jež by tak dobře vystihovaly pro tuto skupinu brouků zjevně nejtypičtější schopnost, a to neobyčejně rychlého pohybu těla pomocí velmi dlouhých, štíhlých noh. A poněvadž vzhledem k jejich způsobu života se k tomu druží také nápadně velká, silná a ostrá zubatá kusadla, patří všechny druhy svižníků (z celého světa je jich dnes známo něco přes dva tisíce) k nejzdatnějším lovcům mezi členovci. Nyní u nás žije sedm druhů. A ačkoli jsou všichni bez výjimky obdivuhodně rychlými běžci, přesto se zdá, že těmi nejmrštnějšími jsou právě ti nejmenší. Ve střední Evropě jde o dva druhy: svižníka německého a svižníka písčinného, oba dříve v jejích jižnějších polohách mnohem hojnější. Zejména pak druhý jmenovaný je nyní už všude u nás ohrožen.