Sasko bylo v roce 2000 první německou spolkovou zemí, kde se objevil vlk, a na dalších šest let zůstalo jediným místem jeho výskytu v SRN. Dnes zmiňované šelmy žijí již v sedmi spolkových zemích. Sasko však nadále zůstává místem, kde se soužití s „potenciálně konfliktní šelmou“, jak ji v němčině nazývají, daří zdánlivě nejlépe. I proto vznikl projekt OWAD – Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině, jehož prvním milníkem je právě přenos zkušeností ze Saska do Čech (owad.fzp.czu.cz). Co jsme se za prvních devět měsíců tříletého projektu dozvěděli, představujeme v následujících řádcích.

Ve svém stručném článku bych se rád zabýval třemi úseky právní odpovědnosti, a to trestní, přestupkové a občanskoprávní, pokud jde o možnou odpovědnost vlastníka pasteveckého psa, sloužícího k ochraně stád, zejména před vlkem obecným.

Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo jej přichází porazit. - malajské přísloví. „Zeleň léčí,“ tvrdí prastaré úsloví, a to nejen v našem mateřském jazyce. Politicky korektní terminologií bychom mohli říci, že se vlastně jedná o tradiční znalost biologické rozmanitosti. Podívejme se ale poněkud podrobněji, co o vlivu zeleně na lidské zdraví zejména v lidských sídlech říká současná věda.

V naší největší krasové oblasti – Moravském krasu – je evidováno 1132 jeskyní, včetně dvou nejdelších jeskynních systémů. Přesto je zde ještě mnoho bílých míst; dosud neobjevených jeskyní, propastí nebo částí jeskyní již známých. Takové místo se nachází i pod předělem mezi Pustým a Suchým žlebem. Generace badatelů tuší, že se tu nachází volné prostory mezi propastí Macochou a Kateřinskou jeskyní. Klíčem k objevům by mohl být i dosud nepřekonaný zával na konci Kateřinské jeskyně „Dantovo peklo“.

Mimořádně hodnotné stromy, jejich skupiny a stromořadí jsou v České republice chráněny nástrojem zvláštní ochrany přírody v kategorii památných stromů/památného stromu. I když zákon nedefinuje konkrétní hodnoty, kterými památný strom musí vynikat, v praxi se lze často setkat s mylným přesvědčením, že památný strom je vázaný výhradně na vysoký věk a nadstandardní vzrůst dřeviny. I když tyto atributy hrají prim, zdaleka nepředstavují jediné hodnoty, pro které se památné stromy vyhlašují.

Do malého koloniálního městečka Santa María el Tule v jihomexickém státě Oaxaca každý den proudí davy turistů a poutníků, aby na vlastní oči spatřili a uctili jedinečnou přírodní zajímavost. U malebného kostela ze 17. století v centru města již stovky a pravděpodobně až tisíce let roste dvojice mohutných tisovců mexických (Taxodium mucronatum), z nichž ten výrazně mohutnější, nesoucí název „El Árbol del Tule“ (v překladu „strom z Tuly“), se v současnosti pyšní světovým prvenstvím z hlediska velikostních parametrů kmene.

Nohy slůňat, která se v Zoo Praha narodila v roce 2016, už nesou nějakou váhu. Starší Max aktuálně váží 938 kg a mladší Rudi 676 kg. Oba si ale stále rádi hrají a jsou velice aktivní. A jejich kopyta – tenčí než u dospělých slonů – jsou tudíž náchylná k prasklinám. I oni proto musejí pravidelně absolvovat pedikúru. Informuje o tom Zoo Praha.

Extrémní sucho, které zasáhlo v letošním roce Českou republiku, oživilo diskusi o výstavbě nových přehrad a budování rybníků. Jenže právě průběh letošních veder zároveň ukázal, že tento způsob zadržování vody v krajině nefunguje. Informuje o tom Dalibor Dostál z organizace Česká krajina.

Extrémní sucho a horko ve střední Evropě během letošních letních měsíců je jeden z výkyvů počasí, který odborníci nejčastěji přičítají globální klimatické změně. Oteplování planety je skutečností, což ovlivňuje růstové podmínky nejen v evropské krajině. Jednotlivé mezinárodní i národní organizace na to reagují různými doporučujícími adaptačními a mitigačními opatřeními. Jedno z takových jsou agrolesnické systémy (ALS), jež jsou známé z tradičního tropického a subtropického zemědělství.

Mohutné, staleté stromy plné dutin a odumírajícího dřeva jsou miniaturní zoologické zahrady. Jeden větrem ošlehaný velikán může dokonce hostit více zvířat, než celá zoo. Jen nejsou příliš velká. Najdeme tu naše největší brouky roháče, úchvatně se lesknoucí zlatohlávky a krasce, nejrůznější motýly a můry, hnízda samotářských včel, ale i hnízda a nocoviště nejrůznějších ptáků, netopýrů, doupata kun a lasiček i pelíšky ježků, lišek či jezevců. Jenže takové stromy z krajiny rychle mizí a s nimi i jejich vzácní zvířecí obyvatelé. A tak se ochránci přírody i entomologové rozhodli urychlit čas a pro podporu divokých zvířat vytvářejí takzvané zoostromy.