Kůrovcová kalamita proměňuje naše lesy

Ještě před deseti lety lesnictví směřovalo ke stále jemnějším způsobům obnovy lesa. Hovořilo se o nepasečném či podrostním hospodaření, zmenšující se výměře holiny, přirozené obnově, změně druhové skladby a podobně. Dnes stojí lesní hospodářství naopak před obrovským problémem, se kterým se naposled potýkalo v 80. letech 20. století při imisní kalamitě – a to je zalesňování mnohahektarových holin. Zdaleka ne všechny tehdejší zkušenosti lze uplatnit v současnosti. Proto vlastníci lesů, lesníci i vědci hledají nové přístupy k obnově lesů, které by měly být druhově pestré a lépe odolávat tlakům probíhající klimatické změny. Řešení této situace vyžaduje kombinaci odborných, legislativních a ekonomických nástrojů.

V letech 2016 až 2020 vzniklo v jehličnatých porostech v důsledku kůrovcové kalamity necelých 150 000 ha holin. Část holin se v dalším roce sice zalesní, ale současně se vytvářejí holiny nové. Situace je natolik nepříznivá, že z roku na rok se plocha nezalesněných holin zvětšuje a představuje velkou zatěžkávací zkoušku pro lesní hospodářství v příštích letech – nejde jen o prosté zalesnění, ale také ochranu kultur před různými škůdci a výchovu mladých porostů. Následky kalamity tak budou patrné v našich lesích po mnoho desetiletí.

Při obnově rozsáhlých kalamitních holin se lesníci musí rozhodnout, zda volit tradiční jednofázový postup umělé obnovy s poměrně vysokým rizikem problémů s jejich dalším vývojem stability, anebo použít i netradiční postupy obnovy (umělé, přirozené, kombinované). Výhodnou se ukazuje kombinace přirozené obnovy i s využitím přípravných dřevin s pionýrskou strategii růstu a následná výsadba dalších dřevin vhodné druhové skladby.

Základním cílem všech postupů obnovy je tvorba smíšených funkčních porostů s relativně jemnou strukturou smíšení se zastoupením širokého spektra dřevin plnících očekávané funkce lesa.

Doposud používaná klasická jednorázová umělá obnova rozsáhlých holin klade vysoké požadavky na množství sadebního materiálu, techniku i organizaci práce. Navíc opakované vylepšování a následná péče o kultury zvyšují celkové náklady na dosažení zajištěného porostu a nepříznivě ovlivňují ekonomiku zakládání lesních porostů. Ještě větším problémem je to, že tyto postupy obnovy mohou vést k tvorbě plošně rozsáhlých, stejnověkých porostů, které do budoucna nezajistí odpovídající stabilitu a vitalitu nově vytvářených porostů s ohledem na očekávané klimatické změny a s tím spojená rizika opakování kalamit.

V oblastech s větším využitím přípravných dřevin a méně obvyklých cílových dřevin (třešeň, jilm) by měly pěstební postupy vést k vytvoření stabilní kostry porostu s výraznějším prostorovým rozčleněním a druhovou diverzifikací. Tato kostra může být následně doplňována dalšími cílovými dřevinami, včetně snahy o udržení určitého podílu smrku na odpovídajících typech stanovišť. Tímto originálním pojetím se vytvoří možnost dále porosty druhově diverzifikovat po 30–40 letech, pokud to budou přírodní podmínky vyžadovat.

Pro ochranu porostní kostry nebo vnášeného sadebního materiálu listnatých dřevin při obnově lesa je možné používat i různé prostředky individuální ochrany jednotlivých stromků. Nejčastěji jsou využívány speciální plastové chrániče. Ty umožňují nejen účinnou ochranu proti zvěři a dalším biotickým škůdcům, ale při správném použití dochází ke zlepšení mikroklimatických podmínek uvnitř obalu, a tím i ke stimulaci růstu sazenic po výsadbě.

Alternativou může být dvoufázová obnova, kdy se v první fázi vytvoří porost s využitím dřevin s pionýrskou strategií růstu. Ve druhé fázi obnovy jsou pak tyto porosty doplňovány dřevinami cílovými (s klimaxovou strategii růstu). Obě fáze tohoto postupu je možno realizovat s využitím přirozené nebo umělé obnovy. Rozhodujícím faktorem jsou konkrétní stanovištní podmínky a stav lokality před vznikem holiny.

Při rozhodování, jaký postup dvoufázové obnovy použít, jsou důležité tři faktory. Prvním faktorem jsou základní podmínky stanoviště (výhodně lze využít lesnický typologický systém). Druhým faktorem je stupeň zabuřenění v době vzniku holiny; na plně zabuřeněných plochách již nelze počítat s výrazným uplatněním přirozené obnovy. Třetím faktorem je přítomnost mateřských stromů vhodných dřevin, které dostatečně plodí, jako zdrojů semen pro následnou přirozenou obnovu na holině.

Zájemci o využití dvoufázové obnovy mohou získat poznatky z příručky „Dvoufázová obnova lesa na kalamitních holinách s využitím přípravných dřevin“. Výzkumná šeření, která provádí VÚLHM v posledních 15 letech, ukazují také vysoký produkční potenciál porostů vzniklých přirozenou obnovou na kalamitní holině. Druhová skladba sledovaných porostů je často tvořena směsí přípravných i cílových dřevin. Ve většině případů bříza spolu s osikou početně dominují a vytváří horní porostní etáž. Ve spodní etáži se postupně zvyšuje podíl cílových dřevin. Dosavadní výsledky naznačují, že pěstební cíl umožňuje současné pěstování vybraných jedinců břízy i úspěšné odrůstání cílových dřevin ve druhé etáži.

Při vhodném výchovném přístupu mohou mít tyto nově zakládané porosty nejen odpovídající produkční funkci (jak po stránce objemové, tak hodnotové produkce), ale současně mohou plnit i požadované funkce mimoprodukční. Dosavadní poznatky již například potvrzují významný ekonomický efekt při využití dřevní hmoty přípravných dřevin.

Uplatnění dvoufázové obnovy s využitím přípravných dřevin je aktuálně možné prozatím řešit jen formou výjimek z platných předpisů. V současnosti vědci řeší výzkumné projekty, jež mají za cíl připravit podklady pro úpravu právních předpisů, které umožní využívání dvoufázové obnovy bez potřeby výjimek z ustanovení lesního zákona.

Jedním z poněkud podceňovaných opatření je snížení proudění větru na rozsáhlých kalamitních holinách, pro něž je vhodné částečné ponechávání stojících sterilních souší, zejména pokud se jedná o zbytky mladších porostů (větší hustota souší). Dále je možné využít valy tvořené shrnutím těžebních zbytků.

V posledních letech výrazně narůstá rozloha obnovených lesů a zároveň se zvyšuje podíl listnatých dřevin, který na umělé obnově nyní převyšuje 50 % a do budoucna by se měl, zejména v nižších polohách, i nadále zvyšovat. Nárůst zastoupení listnatých dřevin je žádoucí, neboť k jejich poškozování hmyzími škůdci v juvenilních stadiích dochází mnohem méně, navíc vykazují ve srovnání s jehličnany velkou míru odolnosti a regeneračních schopností.

Nicméně extrémní klimatické podmínky na velkoplošných kalamitních holinách, ať už sucho, přemokření, vysoké teploty či přímé oslunění vedou k oslabení sazenic, a tím i jejich větší náchylnosti k napadení patogeny i škůdci. Riziko jejich šíření vzrůstá v přehoustlých síjích a výsadbách a při velkoplošném vysazování stanovištně nevhodných dřevin.

Obnova a ochrana lesních porostů na kalamitních holinách vyžaduje vysokou míru investic. Na úspěchu ochranných opatření závisí budoucnost lesních porostů a často i ekonomika celého majetku. Z tohoto důvodu je nutné ochraně kultur věnovat možná ještě vyšší péči než zalesnění porostu.

S ohledem na vysoké stavy spárkaté zvěře je problematická zejména ochrana proti zvěři. Náklady na ochranu proti zvěři běžně tvoří i 30–40 % všech nákladů na pěstební činnost. Při nedostatečné ochraně dochází ke znehodnocení kvalitního sadebního materiálu, vynaložené lidské práce a finančních prostředků.

V souvislosti s tím je nutné upravit i péči o zvěř. Kvalitní myslivecký a lesnický management (les se zvěří je jeden ekosystém) se nemůže omezit pouze na lov zvěře, ale je nutné provádět i aktivní kroky ze strany vlastníka. Obnova kalamitních holin poskytuje prostor i pro tvorbu zvěřních políček, liniových výsadeb plodonosných dřevin, okusových porostů a pastevních ploch. V dlouhodobém časovém horizontu se určitě vyplatí.

---

reklama

---