Komiksový příběh dvou umělých bytostí je určen dětem od 8 do 12 let. Na pozadí pouti dvou mechanických rybiček se odkrývají ekologické problémy na planetě Zemi. Příběh varuje před katastrofami způsobenými člověkem či samotnou přírodou. Záměrem je, aby se čtenáři choval k přírodě citlivě i ve zdánlivě nevinných situacích a mysleli na Zemi jako na jediný domov, který mají a který si nemohou dovolit svévolně ničit.

Pohádkový příběh o medvídkovi, jehož rodiče se rozešli. Otec, polární medvěd, se vrátil do své ledové říše a medvědice grizzly vychovala Kumu sama. Jeho asijská babička, černá medvědice Ayako, mu říkala Kuma, což znamená japonsky „roztomilý“. Malý medvídek toužil najít svého otce, a tak se vydal do Arktidy. Po cestě se seznámil s liškou Fleur de Nuit, kterou chtěl ulovit pytlák Rapki. Malý čtenář zažívá se zvířaty mnohá dobrodružství, a nenásilně se seznamuje s tématy mezilidských vztahů i ekologické výchovy.

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře). Za každou kapitolou následuje několik jednoduchých otázek, aby si děti upevnily v paměti nabyté znalosti. Knížka je určena předškolákům a dětem mladšího školního věku.

Hravé interaktivní vyprávění o Zemi a jejím postavení ve vesmíru. Knížka podporuje tvořivost, rukodělnou činnost, a hlavně pomáhá rozvíjet prostorovou představivost dětí spojením textu s názorným a zároveň poetickým zobrazením v ilustracích. Obsahem přispívá také k environmentální výchově. Jazyk autorky přibližuje zobrazované jevy jednoduchými větami, srozumitelnými pro malé děti, které jsou prostřídány rytmickými, jazykově čistými verši. Dětskému vnímání odpovídá celkový dojem hravosti. Kniha je jazykovým i výtvarným vyjádřením naprosto originální a současná, v roce 1993 získala ocenění Zlatá stuha (první vydání v r. 1992). Kniha je psána pro děti od 4 do 8 let. Rodiče ji mohou přečítat dětem, využijí ji i učitelky MŠ (téma odpovídá RVP PV). Nové vydání ilustrovala Katarína Ilkovičová. Milena Lukešová zasvětila celý svůj život literatuře pro děti a mládež. Těžištěm jejího díla byla tvorba pro nejmenší děti a začínající čtenáře. Kromě vlastní autorské tvorby se věnovala také překladům. Napsala desítky knih, patří k nim mj. nápaditá leporela, obrázkové encyklopedie (Knížky pro Lucinku, Velká obrázková kniha o zvířatech), sbírky dětských veršů (Bačkůrky z mechu) i poezie pro dospívající mládež (Nahej v trní), spolupracovala s dětskými časopisy. V roce 2007 byla Mileně Lukešové udělena Zlatá stuha 2006 za celoživotní novátorský přínos literatuře pro děti a mládež.

Knížka vypráví o přírodě, která nás obklopuje od chvíle, kdy vykročíme z domu. Něžný příběh naznačuje, jak je příroda navzájem propojená a že ji každý může dát s radostí trochu svobody.

Tato kniha je výjimečná tím, že představuje ochranu přírody jako dobrodružství a ukazuje, že člověk nemusí být dospělák, aby dokázal něco změnit. Kromě informací a praktických návodů, které děti můžou zkoušet samy doma, ve škole, s rodiči nebo s kamarády, obsahuje zábavné ekopokusy, kvízy a spoustu odkazů na internetové stránky, kde se kluci a holky mohou dozvědět víc. Českou verzi knihy, které se ve světě prodalo více než milion výtisků, navrhla ilustrátorka a grafička Kateřina Janatová jako krásnou věc, kterou budou děti rády brát do ruky a ke které se budou rády vracet. Určeno dětem ve věku 8-12 let (a nejen jim!).

Na 119 stranách seznamuje mladé čtenáře v 6 hlavních kapitolách s tématy vzniku a vývoje planety Země, ochrany rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, ochrany před přírodními katastrofami, hospodařením s energiemi, ochrany přírodních zdrojů a boje proti znečišťování planety. Tyto kapitoly jsou dále rozděleny na několik podkapitol, v nichž se autor podrobněji věnuje například obnovitelným zdrojům energie, změnám klimatu, zemětřesení, jaderné energii, zemědělství a geneticky modifikovaným plodinám nebo zpracování odpadů. U každého z témat přitom nezapomene uvést, co může v dané oblasti pro ochranu životního prostředí udělat jednoduchým způsobem každý z nás. Dvojstrany věnované jednotlivým tématům jsou rozděleny do několika částí. V hlavním textu autor podává srozumitelný výklad k danému tématu, často jej doplňuje konkrétními příklady, statistickými údaji a zajímavostmi. Kratší texty opakujících se rubrik, jako například děti se ptají, info +, čísla nebo zoom, přinášejí bližší informace k tématu. Texty jsou v celé knize doprovázeny mnoha barevnými ilustracemi, názornými schématy, mapami, grafy a fotografiemi. Nechybí ani humorné ilustrace. Encyklopedie ochrany životního prostředí je určena čtenářům od 10 let.

Publikace Natura et cultura je čtvrtým svazkem edice Andrias. Tentokrát se společným tématem autorů stala distinkce (či dichotomie) příroda–kultura v rámci obecně antropologického diskurzu. Impulsem pro vznik této knihy pak byla snaha hledat styčné plochy mezi přírodovědnými, empirickými a kulturněvědními, interpretativními postupy v rámci antropologie. Proč právě to? Antropologie se totiž téměř po celou dobu své existence potýkala s poměrně značnou názorovou roztříštěností a v čím dál větší míře i neschopností badatelů shodnout se na předmětu svého zájmu. A za většinou těchto sporů stojí právě leckdy i neplodná myšlenková cvičení usilující o posunutí člověka výhradně buď do sféry přírody nebo kultury. Uznání, že kategorie příroda a kultura jsou jen jistou formou zvyku, jak přistupovat ke členění světa kolem nás a také jak chápat člověka, může přispět k tomu, že různé strany sporu o povaze člověka a antropologie alespoň přestanou chápat své stanovisko jako jediné možné. Předložené texty navíc pro prohloubení této diskuse identifikují a mapují některá tematická pole, v nichž se mohou badatelsky produktivně setkávat a navzájem ovlivňovat a doplňovat přírodovědně založené postupy s těmi, které vyrůstají z analýz kultury či socio--kulturní skutečnosti. Autorům této knihy tak nejde o to najít cestu z existující plurality přístupů, naopak chtějí tuto pluralitu podpořit.

Dnes už klasická knížka laureáta Nobelovy ceny Konrada Lorenze výstižně vyslovuje varovné i velmi inspirativní poselství. Srovnáním s živočišnými společenstvími dokládá, v čem je dnešní civilizace škodlivá, když popírá geneticky dané potřeby člověka. Lidský živočich nejen závisí na přírodě, jejíž masivní likvidace podlamuje jeho biologickou schopnost přežití, ale potřebuje žít v pospolitosti vyznávající kulturní, hodnotové normy, bez nichž rovněž hyne. Ztráta estetické vnímavosti, extrémní individualismus a konzumní životní styl v anonymních megakonglomeracích mají za následek rozpad rodinné i společenské soudržnosti a v konečném důsledku osamělost. Pro život na izolovaném ostrově však člověk není uzpůsoben. Lorenzova nedoktrinářská ekologie je velmi aktuální.

Po tisíce generací se lidské bytosti považovaly za součást širšího společenství přírody a pěstovaly aktivní vztahy nejen mezi sebou navzájem, ale i s ostatními zvířaty, rostlinami a dalšími přírodními fenomény – včetně hor, řek a větrů a počasí –, jež jsme teprve nedávno začali považovat za neživé a bezduché. Jak tedy mohlo dojít k tomu, že lidé zpřetrhají svou pradávnou sounáležitost s oduševnělým světem přírody? A co musíme dnes my udělat pro to, abychom onen výživný a vzájemně posilující vztah s živou, dýchající zemí znovu obnovili, nechceme-li riskovat další úpadek našeho pozemského domova? Nad těmito a dalšími podobnými otázkami se zamýšlí americký ekofilosof David Abram ve své knize. Čerpá v ní z pramenů tak různorodých, jako jsou fenomenologie vnímání Maurice Merleau-Pontyho, balijský šamanismus, apačská vyprávění příběhů, i z vlastních bohatých zkušenosti trikového kouzelníka, a odkrývá před námi hlubokou a tajuplnou závislost lidského poznání – včetně samotného daru jazyka a lidského intelektu – na přírodním prostředí. Odhalením vnímavosti a inteligence veškeré přírody vytrhává Abram naše smysly z navyklých způsobů vidění a slyšení a podněcuje nás k znovuzískání hlubokého příbuzenství s živým tělem země. Na každé stránce tohoto poetického díla spřádá svou argumentaci s velkým zaujetím, citem, precizností a intelektuální smělostí. Tato přelomová práce současné ekologické filosofie a etiky otevírá nové výhledy nejen pro ekologii a filosofii, ale také pro lingvistiku, psychologii, antropologii a srovnávací religionistiku.

Úryvek z knihy