Pohádkový příběh o medvídkovi, jehož rodiče se rozešli. Otec, polární medvěd, se vrátil do své ledové říše a medvědice grizzly vychovala Kumu sama. Jeho asijská babička, černá medvědice Ayako, mu říkala Kuma, což znamená japonsky „roztomilý“. Malý medvídek toužil najít svého otce, a tak se vydal do Arktidy. Po cestě se seznámil s liškou Fleur de Nuit, kterou chtěl ulovit pytlák Rapki. Malý čtenář zažívá se zvířaty mnohá dobrodružství, a nenásilně se seznamuje s tématy mezilidských vztahů i ekologické výchovy.

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře). Za každou kapitolou následuje několik jednoduchých otázek, aby si děti upevnily v paměti nabyté znalosti. Knížka je určena předškolákům a dětem mladšího školního věku.

Hravé interaktivní vyprávění o Zemi a jejím postavení ve vesmíru. Knížka podporuje tvořivost, rukodělnou činnost, a hlavně pomáhá rozvíjet prostorovou představivost dětí spojením textu s názorným a zároveň poetickým zobrazením v ilustracích. Obsahem přispívá také k environmentální výchově. Jazyk autorky přibližuje zobrazované jevy jednoduchými větami, srozumitelnými pro malé děti, které jsou prostřídány rytmickými, jazykově čistými verši. Dětskému vnímání odpovídá celkový dojem hravosti. Kniha je jazykovým i výtvarným vyjádřením naprosto originální a současná, v roce 1993 získala ocenění Zlatá stuha (první vydání v r. 1992). Kniha je psána pro děti od 4 do 8 let. Rodiče ji mohou přečítat dětem, využijí ji i učitelky MŠ (téma odpovídá RVP PV). Nové vydání ilustrovala Katarína Ilkovičová. Milena Lukešová zasvětila celý svůj život literatuře pro děti a mládež. Těžištěm jejího díla byla tvorba pro nejmenší děti a začínající čtenáře. Kromě vlastní autorské tvorby se věnovala také překladům. Napsala desítky knih, patří k nim mj. nápaditá leporela, obrázkové encyklopedie (Knížky pro Lucinku, Velká obrázková kniha o zvířatech), sbírky dětských veršů (Bačkůrky z mechu) i poezie pro dospívající mládež (Nahej v trní), spolupracovala s dětskými časopisy. V roce 2007 byla Mileně Lukešové udělena Zlatá stuha 2006 za celoživotní novátorský přínos literatuře pro děti a mládež.

Knížka vypráví o přírodě, která nás obklopuje od chvíle, kdy vykročíme z domu. Něžný příběh naznačuje, jak je příroda navzájem propojená a že ji každý může dát s radostí trochu svobody.

Na 119 stranách seznamuje mladé čtenáře v 6 hlavních kapitolách s tématy vzniku a vývoje planety Země, ochrany rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, ochrany před přírodními katastrofami, hospodařením s energiemi, ochrany přírodních zdrojů a boje proti znečišťování planety. Tyto kapitoly jsou dále rozděleny na několik podkapitol, v nichž se autor podrobněji věnuje například obnovitelným zdrojům energie, změnám klimatu, zemětřesení, jaderné energii, zemědělství a geneticky modifikovaným plodinám nebo zpracování odpadů. U každého z témat přitom nezapomene uvést, co může v dané oblasti pro ochranu životního prostředí udělat jednoduchým způsobem každý z nás. Dvojstrany věnované jednotlivým tématům jsou rozděleny do několika částí. V hlavním textu autor podává srozumitelný výklad k danému tématu, často jej doplňuje konkrétními příklady, statistickými údaji a zajímavostmi. Kratší texty opakujících se rubrik, jako například děti se ptají, info +, čísla nebo zoom, přinášejí bližší informace k tématu. Texty jsou v celé knize doprovázeny mnoha barevnými ilustracemi, názornými schématy, mapami, grafy a fotografiemi. Nechybí ani humorné ilustrace. Encyklopedie ochrany životního prostředí je určena čtenářům od 10 let.

Dokumentárny film Jakuba Cíbika Biele Karpaty - Kráľovstvo strážené Vršatcom začal vznikať v auguste roku 2012. Ako už jeho názov napovedá, venovaný je pohoriu ležiacemu na slovensko-moravskom pomedzí. Jeho cieľom je priblížiť verejnosti tento nádherný, ale trochu pozabudnutý kraj Slovenska. Film postupne približuje typické zložky bielokarpatskej krajiny - ľudské sídla, vodné toky, kvetnaté lúky a pasienky, polia, skalné bralá, lesy a ovocné sady. Prostredníctvom pútavých záberov a komentára sa verejnosť dozvie mnoho informácií o ich cenných obyvateľoch, ale aj o súčasných problémoch či vhodných i nevhodných spôsoboch starostlivosti. Více

Ojedinělá a poutavá plnobarevná kniha s více než 220 originálnímí fotografiemi dřevin z celého světa doplněná o zasvěcený komentář našich špičkových odborníků. Z úvodu vybíráme: „…Stromy jsou téměř všude kolem nás; rostou v lesích, kolem vod, v parcích a zahradách, na horách i v nížinách. Solitérní stromy, lesy a parky dodávají krajině neopakovatelně proměnlivý vzhled. Krajiny bez stromů jsou možná krásné a monumentální, ale po krátkém čase zjišťujeme, že zde něco chybí a i ty nejnádhernější scenérie vysokých hor, rozlehlých stepí a pouští se jeví trochu jako jednotvárné. Stromy doprovázejí většinu lidí po celý život, doslova od kolébky až po hrob. A pravděpodobně významně ovlivňovaly celý vývoj Homo sapiens i jeho předchůdců. Ovládnutí ohně, největšího vynálezu rodu Homo, by bylo bez dřeva stromů a keřů jen těžko představitelné. Člověk by se nejen neohřál, ale nevznikla by ani gastronomie, nebyla by ani doba bronzová ani doba železná, natož v 18. stol. průmyslová revoluce, z níž vychází i naše současná civilizace. Bez stromů by nebyla postavena jediná větší loď a Evropané by v novověku neosídlili celou Ameriku. Rozvoj stavebnictví by byl výrazně omezený, naše obydlí by byla bez krovů a střech, bez nábytku a truhláři by byli nezaměstnaní. Jak by asi vypadala lidská civilizace, kdyby nebylo stromů? Kdo ví?…“

Příroda je krásná v každém okamžiku a za každého počasí. Kouzelnou atmosféru v jejích zákoutích vytvářejí šedavé závoje mlhy rozvěšené v korunách stromů, bělostné roucho čerstvě napadaného sněhu, dešťové kapky na listech stromů svítící odrazem slunce jak lampiónky anebo první jarní kvítky, prodírající se s ohromující silou sněhovou peřinou na světlo. Pro mě je příroda neodolatelná kráska v jakémkoli počasí a vždy v ní mám co obdivovat.“ Miroslav Saniga (* 1964) je na Slovensku oblíbený popularizátor divů přírody. Žije v horské osadě Liptovské Revúce. Vystudoval VŠ lesnickou ve Zvolenu, působil v Národním parku Malá Fatra a od roku 1993 pracuje pro Ústav ekologie lesa Slovenské akademie věd. Externě přednáší na Katedře životního prostředí na univerzitě v Banské Bystrici. Zabývá se především ornitologií, o přírodě hojně píše, fotografuje ji i kreslí. O své zážitky s ptáky, lesními včelami i medvědy se s nadšením sdílí s dětmi ve školách či na exkurzích do hor, ale též v televizi nebo s posluchači Rádia Lumen, kde má pravidelný pořad.

Po tisíce generací se lidské bytosti považovaly za součást širšího společenství přírody a pěstovaly aktivní vztahy nejen mezi sebou navzájem, ale i s ostatními zvířaty, rostlinami a dalšími přírodními fenomény – včetně hor, řek a větrů a počasí –, jež jsme teprve nedávno začali považovat za neživé a bezduché. Jak tedy mohlo dojít k tomu, že lidé zpřetrhají svou pradávnou sounáležitost s oduševnělým světem přírody? A co musíme dnes my udělat pro to, abychom onen výživný a vzájemně posilující vztah s živou, dýchající zemí znovu obnovili, nechceme-li riskovat další úpadek našeho pozemského domova? Nad těmito a dalšími podobnými otázkami se zamýšlí americký ekofilosof David Abram ve své knize. Čerpá v ní z pramenů tak různorodých, jako jsou fenomenologie vnímání Maurice Merleau-Pontyho, balijský šamanismus, apačská vyprávění příběhů, i z vlastních bohatých zkušenosti trikového kouzelníka, a odkrývá před námi hlubokou a tajuplnou závislost lidského poznání – včetně samotného daru jazyka a lidského intelektu – na přírodním prostředí. Odhalením vnímavosti a inteligence veškeré přírody vytrhává Abram naše smysly z navyklých způsobů vidění a slyšení a podněcuje nás k znovuzískání hlubokého příbuzenství s živým tělem země. Na každé stránce tohoto poetického díla spřádá svou argumentaci s velkým zaujetím, citem, precizností a intelektuální smělostí. Tato přelomová práce současné ekologické filosofie a etiky otevírá nové výhledy nejen pro ekologii a filosofii, ale také pro lingvistiku, psychologii, antropologii a srovnávací religionistiku.

Úryvek z knihy

Slovo malebný (malebno) je i dnes často užíváno v rámci běžného jazyka a setkáváme se s ním především při estetickém oceňování krajiny. Kdysi bylo malebno přímo jednou z estetických kategorií, pojmem, o kterém se publikovaly práce a o kterém se vedla vášnivá polemika. A existovala i celá řada cestovatelů či výletníků, kteří vyráželi na cesty, aby ho hledali, ba dokonce aby ho "lovili". V této knize ale nepůjde ani tak o analyzování změn významu malebna v jazyce, jako spíše o využití diskuse nad tímto pojmem ke zkoumání proměn našich preferencí vůči přírodě a též zkoumání vztahu naší zkušenosti s vizuálním uměním při pohledu na krajinu. Kniha se pokusí po úvodních kapitolách o estetickém oceňování přírody v 18. století představit především chápání pojmu malebna v dílech jeho britských teoretiků. Kromě přesahů do výše jmenovaných "praktických" oblastí se v posledních kapitolách pokusí o výhled na jeho další chápání v průběhu 19. a 20. století s důrazem na středoevropskou oblast.