Na stránkách www.ekolist.cz byl 18.2.2011 prezentován příspěvek „Na co si dát pozor při zateplování rodinného domu?“, autor Martin Singr.

Neporušená území člověkem nedotčené přírody jsou nesmírně cenná a lidstvo je povinno je chránit úplně stejně, jako chrání kulturní památky či umělecká díla. Mezi ně patří i unikátní ekosystémy horských smrčin v prvních zónách Šumavského národního parku.

Pokud dnes slyším v médiích o Šumavě, je to nejčastěji v souvislosti se sporem, zda zasahovat nebo nezasahovat v šumavském národním parku, respektive v jeho prvních zónách, proti kůrovci. Postoje dvou nejznámějších stran sporu přitom vypadají přibližně takto: Zastánci nezasahování, mezi něž donedávna patřili také představitelé Správy národního parku, sami sebe chápou jako ty, kdo hájí zájmy přírody proti místním lidem žijícím na Šumavě, kteří chtějí větší rozvoj turistického ruchu a obecně lidských činností v chráněném přírodním prostředí. Z pohledu místních, jejichž postoj hájí starostové šumavských obcí, upřednostňují zastánci nezasahování zájmy přírody před základními a legitimními potřebami lidí. Obě skupiny jsou vyhraněné a nesmiřitelné.

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Cílem této rezoluce bylo přispět k rozšíření poznatků o ochraně biologické rozmanitosti, a to i v málo (ekonomicky) rozvinutých oblastech světa. Neznalost celosvětových událostí majících vztah k šíření informací během roku biodiverzity mi nedovoluje širší zhodnocení jeho úspěšnosti. Na globálním měřítku je ale více než zřejmé podstatné selhání politických proklamací „Cíle 2010“ signatářských zemí Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 2002. Rozhodně totiž nebylo dosaženo významného zpomalení úbytku biodiverzity. Ani Evropská unie nedosáhla pionýrského zastavení úbytku biologické rozmanitosti právě do roku 2010. Takových cílů se samozřejmě nedalo dosáhnout v hodině dvanácté, jedná se o výsledek dlouhodobého vývoje. Většina oficiálních akcí v rámci Mezinárodního roku biodiverzity se popisu selhání důsledně vyhýbala a snažila se o pozitivní tón. Dovolím si pro vyvážení tohoto trendu několika spíše kritickými komentáři k událostem v České republice s jedním drobným přesahem na půdu evropskou.

2010, the United Nation’s International Year of Biodiversity, began on a muted note but ended on a far higher one.

Rok 2010, vyhlášen OSN Mezinárodním rokem biologické rozmanitosti, začal potichu a nenápadně, ale skončil velkolepou symfonií. V roce 2002 se země světa dohodli, že do roku 2010 zastaví trend ztráty biologické rozmanitosti. To se nestalo: žádná země, ani rozvojová, ani rozvinutá, takového cíle nedosáhla. Snad jediným světlým místem v jinak ne příliš optimistické realitě je to, že zřejmě bylo dosaženo cíle u evropských druhů netopýrů, podle údajů odkazujících se na dohodu Eurobats.

2010 was a truly historic year. It started with the launch of the International Year of Biodiversity in Berlin and culminated with the High-Level Event of the 65th session of the United Nations General Assembly held in New York on 22 September with the participation of heads of state and government. The year was closed in Kanazawa City, Ishikawa prefecture in Japan, with this ceremony contributing to the launch of the 2011 International Year of Forests.

Osobně jsem přesvědčen, že vyhlášení roku biodiverzity mělo zřetelný pozitivní efekt. Zda se to projeví na stavu biodiverzity nelze poznat obratem, protože dopady všech aktivit se projeví v přírodě obvykle až se zpožděním. Nicméně je celá řada věcí, které by se zřejmě neodehrály, pokud by rok 2010 nebyl Rokem biodiverzity vyhlášen.

Rok 2010 byl skutečně historický rok. Vše začalo zahájením Mezinárodního roku biologické rozmanitosti v Berlíně a vyvrcholilo setkáním na nejvyšší úrovni - 65. zasedáním Valného shromáždění OSN v New Yorku dne 22. září. Rok biodiverzity skončil ve městě Kanazawa, prefektuře Ishikawa v Japonsku, ceremoniálem, který slavnostně zahájil následující rok 2011, který se stal mezinárodním rokem lesů.

Okolo Šumavy se teď hodně děje a též hodně píše a některé příspěvky zastánců nového vedení národního parku jsou vskutku pozoruhodné, např. tento text na Ekolistu.