Rok 2010 byl skutečně historický rok. Vše začalo zahájením Mezinárodního roku biologické rozmanitosti v Berlíně a vyvrcholilo setkáním na nejvyšší úrovni - 65. zasedáním Valného shromáždění OSN v New Yorku dne 22. září. Rok biodiverzity skončil ve městě Kanazawa, prefektuře Ishikawa v Japonsku, ceremoniálem, který slavnostně zahájil následující rok 2011, který se stal mezinárodním rokem lesů.

Okolo Šumavy se teď hodně děje a též hodně píše a některé příspěvky zastánců nového vedení národního parku jsou vskutku pozoruhodné, např. tento text na Ekolistu.

Pokud vyrazíte po svých, na kole či na bruslích po cyklostezce Bečva, tak můžete nyní nově v okolí oseckého jezera Jadran potkat strážníky Městské policie z Lipníku nad Bečvou, což je opravdu chvályhodné. Nazývat tuto asfaltovou komunikaci cyklostezkou je ovšem velmi odvážné. Ve skutečnosti je to hlavně o víkendech dokonalý "babylon" s projíždějícími a parkujícími automobily.

Je vcelku obecně známo, že ohrožené druhy české fauny a flóry jsou z velké části “ohrožené” proto, že žijí někde jinde a na území ČR zasahují jen okrajem svého areálu. Na území malého státu se vejde málo organismů, a leží-li malý stát na hranici biogeografických regionů, tím hůř. Nahlédneme-li do globálních seznamů ohrožených druhů, našim českým vzácnostem zbudou leda oči pro pláč. Orel skalní je zařazen do kategorie “least concern” (tedy “bez starosti”), sokol stěhovavý, losos a vlk taktéž, opravdu globálně ohroženo je máloco, například perlorodka. Proto člověka překvapí, když v nóbl kategorii “CR” (“kriticky ohrožený”) najde zvíře tak obyčejné a v podstatě hojné, jako je evropský úhoř.

V současném sporu o povolení asanace lesa postiženého kůrovcem, která má probíhat formou těžby i v některých nejcennějších územích NP Šumava (I. zóny) mě udivuje několik věcí. V podstatě lze zjednodušeně říci, že skupiny odpůrců a zastánců těžby se dostávají do fáze, kdy je jakákoli konstruktivní diskuse nemožná, jakýkoli kompromis velmi obtížný. Často pak můžeme číst urážky směrem k „té druhé skupině“, používající zavádějících, nepřesných a nezřídka i lživých argumentů. Vzhledem k tomu, že se v posledních dnech na stránkách Ekolistu objevilo několik názorů od autorů, kteří podobné „argumenty“ rádi využívají, všimněme si tedy alespoň několika z nich.

V polovině března proniknul na veřejnost zápis z porady nevládních ekologických organizací (NGO) k momentální situaci kolem Národního parku Šumava. Zápis znamená totální mobilizaci ekologických NGO.

Kdysi přírodní lokalita mezi parkem Michalovem, chráněnou oblastí Žebračkou a řekou Bečvou v Přerově byla infikována člověkem. Za "bolševika" byla tato oblast rozparcelována na tzv. zahrádkářskou kolonii. Nikoho příliš nezajímalo že je to oblast nepravidelných, přesto poměrně často se opakujících záplav a se značným výskytem obojživelníků, mimochodem velmi užitečných také pro lidské pokolení.

V současné době se zvedla vlna útoků proti novému vedení Národní parku Šumava, které se snaží alespoň zčásti zmírnit ekologickou katastrofu, které zde po sobě zanechali zelení experimentátoři. Protože se tato věc týká celé české veřejnosti, nejen jednoho regionu naší země, je myslím dobré v této souvislosti jasně říci:

Podporujeme starosty šumavských obcí i ředitele NP Šumava PhDr. Jana Stráského v opatřeních proti kůrovcové kalamitě. Šumava je pro naši zemi příliš cenná, než aby sloužila jako laboratoř pro sociálně inženýrské ekologické experimenty, jejichž výsledkem je devastace rozsáhlých lesů, zničená příroda a kraj, v němž nemohou žít a uživit se lidé. Mělo vzniknout akvárium pro radost skupinek fanatiků za cenu zničení zdejší nádherné přírody.

Otázka efektivnosti Evropského systému emisního obchodování (EU ETS) samozřejmě úzce souvisí s otázkou klimatické změny. Nicméně problematice změny klimatu se tento text věnovat nebude, jelikož jde o problematiku velice obsáhlou a přesahující zaměření autora. Text tak vychází z faktu, že politici považují hrozbu změny klimatu za reálnou a v Evropské unii (EU) se shodli na nutnosti snižování emisí.

Emise podniků spadajících do evropského systému emisního obchodování (ETS) klesly mezi lety 2005 až 2009 o 13 procent. Přímo v ČR bylo ve zmíněném období zaznamenáno snížení o 15 procent. To zní na první pohled jednoznačně.