Pavel Růžička z MŽP ve svém komentáři k článku z tištěného Ekolistu "Ekologicky šetrné zmatení" (a který je dostupný i na serveru Ekolist.cz pod názvem "Může ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek mást spotřebitele?") píše, že si neodpustí několik následných poznámek. Mě nezbývá, než na ně jako autor článku reagovat.

Se zájmem jsem očekával a následně si přečetl Váš článek "Ekologicky šetrné zmatení" v letošním prvním čísle Ekolistu. Ačkoliv dáváte v článku velký prostor vyjádření MŽP a CENIA, které jsme Vám zaslali, neodpustím si ještě několik následných poznámek.

Obě otázky jsou mimo. Emise porostou, jen Čína, Indie a Brazílie budou za 20 roků produkovat 70 % současných světových emisí. Spalovací procesy nesníží intenzitu pokud bude co spalovat a to ještě 40 let bude, a proto ani u současných zemí produkce emisí neklesnou.

Lidstvo ke svému rozvoji potřebuje energii a za rozvojem civilizace vždy stála a bude stát schopnost člověka spoutat přírodní síly a nahradit práci svalů. Občas si život usnadňujeme přespříliš a jsme potom obézní a nemocní. Nechci se pouštět do příliš filozofických úvah, faktem však je, že převážná většina lidstva chce žít v pohodlí a bezpečí a posbírat nějaké zajímavé zážitky, např. z umění, sportu nebo cestování. Vše ovšem něco stojí – peníze, čas, energii. Čas je rovněž důležitá potřeba, chceme všechno a hned! Člověk má také zakódované přirozené obavy z něčeho, co jej přesahuje, co si uvědomuje, že neovládá. Vždy byly a budou povodně, hurikány, zemětřesení a požáry, úmorná horka a třeskuté zimy. Dnes existuje mezi vědci téměř shoda, že svou touhou po blahobytu nevratně ničíme atmosféru Země, že globální rychlé oteplení přinese sucha, povodně, hurikány a zaplavení přímořských oblastí. Scházejí se kvůli tomu světové konference, politici se předhánějí ve stanovování ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů. Dovoluji si prezentovat dva dle mého zásadní grafy sestavené Mezinárodní energetickou agenturou. První ukazuje nárůst výroby elektrické energie a druhý nárůst emisí CO2.

Co všechno už měla jaderná energie spasit …

„Výlety do vesmíru se stanou skutečností, protože atomové energii se podaří překonat přitažlivost zemskou, dosud známé zdroje energie toho nedokáží.“,

„Použitím uranu 235 nebo plutonia bude možno vyrobiti jakékoliv množství páry. Síť parního potrubí pod letištěm nebo pod ulicí zahřeje tyto plochy tak, že v zimě roztaje všechen sníh a led. Teplý vzduch nad letištěm rozežene všechnu mlhu. Bezpečnost dopravy se zvýší.“,

„Obrovská umělá slunce se zdrojem atomové energie zahřejí v každé době libovolně velikou plochu. I v zimě bude možno pěstovati plodiny na polích, ozářených umělými atomovými slunci. Kopaná, tenis, plavecké závody se budou pořádati i za tuhého mrazu na vytopených hřištích.“,

„Budou poháněna osobní i nákladní auta na „atomový“ motor.“,

psalo se začátkem roku 1948 v časopisu pro mládež „Vpřed“.

Vážený pane ministře!

Upozorňuji Vás, že zaměstnáváte na svém ministerstvu za peníze daňových poplatníků naprosto nekompetentního pracovníka, který zneužívá hlavičkový papír MZe s Vaším jménem, píše na něj v tzv. „ichformě“, tedy v první osobě jednotného čísla (chce patrně vyvolat dojem, že jde o Vaši odpověď), podepisuje se „v.z.“ a podpis je nečitelný. První písmeno by mohlo být „V“. Nazvala jsem jej pracovně GaVexem; dostali jsem od něj už dva dopisy a nějak jejich pisatele označit musím.

Konferenci o klimatických změnách na Bali provázela nesourodá výměna názorů zúčastněných 190 zemí. Snaha prosadit základní závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 až o 40 procent oproti roku 1990 byl již od počátku problematický. Jeho dlouhodobé splnění pro vyspělé státy by znamenalo nepředstavitelné vysoké ekonomické náklady, přičemž nikdo dnes nemůže zaručit alespoň částečnou efektivitu záměru. Princip předběžné opatrnosti je diskutabilní, neboť neexistuje shodný názor vědců na činitele způsobující možné klimatické změny. Je potřebné zohlednit i rozšířený názor, že radikální požadavky jsou založeny na neoponované a neustále proklamované jednostranné vědecké studii. Nikdo se proto nemůže divit kladeným podmínkám a nesouhlasu velkých průmyslových kolosů USA, Kanady, Japonska, Indie, Číny i Brazílie. Bez jejich účasti a skutečného aktivního zapojení jde o pouhé mlácení prázdné slámy.

Ekologičtější dopravu přinese i stlačený zemní plyn.

Některé sdělovací prostředky v ČR dne 3.8.2006 uvedly ve výtahu z informace Stálého zastoupení SPCR Brusel –červenec 2006/4 pro veřejnost ČR nepřesně a zkresleně výsledek jednání Evropské Komise(EK) z oblasti ochrany životního prostředí a o účasti veřejnosti při jeho řešení. Výsledek byl v mediích interpretován pouze jako pokárání EK, což je zcela nepravdivé. Níže uvádím úplné znění závěrů EK k této problematice:

Ne že bych v poslední době nějak zvlášť sledoval aktivity bývalého předsedy Hnutí Duha a Strany zelených (SZ) Jana Beránka. Poté, co byl v září 2005 svými spolustraníky „odejit“ z předsednického křesla, jsem ho ztratil z dohledu. Upřímně řečeno nevím, proč bych měl životními peripetiemi zkracovalého politika marnit čas. Teď jsem ale s úžasem zjistil, že se Beránek v Amsterodamu stal koordinátorem celosvětové kampaně Greenpeace proti jaderné energii.