Na českém venkově se (byť jsme po převratu v roce 1989 doufali spíše v opak) neustále „usazují“ další a další prvky typické pro město. Za všechny jmenuji alespoň ty nejvíce známé a nápadné jako jsou vilové domy místo vesnických usedlostí, okrasné zahrady, které na řadě míst nahradily ovocné stromy a záhony zeleniny, nebo bazény na místě kurníků či výběhů pro kachny. Na řadu těchto a jiných změn jsme si už „holt museli zvyknout“ a někdy nám už ani nepřijdou tak drastické.

Ve městě už to dlouho vřelo. Historické zlatohorní město, nedaleko matičky Prahy, v samém srdci českého Klondiku, mělo totiž kolem sebe mnoho volných pozemků k zastavění – tedy, oni nebyly k zastavění, ale kampak na naše develpory s územními plány!

Zdá se, že článek Tomáše Tožičky „Pokud se nechceme stát ztracenou generací“ (LtN č. 40/2006) nepokládá za výjimečně zásadní pouze redakce Literárek. Zvolna se rozbíhá diskuse, která míří možná k nejdůležitějším problémům současné české společnosti.

Před nedávnem postihl západní Evropu rozsáhlý výpadek elektřiny, tak zvaný black-out. Podobný výpadek nastal v ČR v létě, kdy byla na několik hodin část republiky bez proudu. V rizikové situaci jsme se však ocitli například i v lednu letošního roku. K black-outu tehdy nakonec nedošlo jen díky brilantní práci operátora trhu s elektřinou.

Matička stověžatá Praha po komunálních volbách výrazně zmodrala, jako kdyby jí někdo zfackoval zmrzlou opratí, řekl by jistý komunistický politik. Pravdou je, že si vítězná ODS nemusí lámat hlavu nad tím, s kým půjde do koalice. Vystačí si sama. V evropském měřítku ojedinělý úkaz. Můžeme se přít, jestli je to důsledek odporu proti socialistovi Paroubkovi nebo výsledek rafinované kampaně v řádech desítek miliónů korun.

Nedávno vyšel v časopisu Respekt obsáhlý rozhovor s ekologem a senátorem za ODS, Bedřichem Moldanem (Nevracíme se před listopad, Respekt 43/2006 – 22.10.2006). Mluví o plynofikaci, obnovitelných zdrojích, vystoupení z jádra, změně klimatu. Celkem nic nového. Většinu z toho vám stejně fundovaně zodpoví většina ekologů, potažmo zelených.

V roce 2006 probíhá diskuse nad Národním lesnickým programem II (NLP). Dokument směřuje k úpravě strategie přístupu k našim lesům. Je založen na třech základních principech - skupinách funkcí lesů: ekonomické, ekologické a sociální. Volně je vymezeno 12 věcných cílů, v jejichž rámci jsou hledána opatření ke zlepšení současného stavu. Jako biologové bychom se chtěli zapojit do diskuse především nad skupinou ekologických cílů, z nichž klíčovým je pro nás cíl 7. Ochrana a obnova biologické rozmanitosti lesů.

Podle amerických ekologů americká organizace Blacksmith Institute patří neratovická Spolana mezi 35 nejznečištěnějších míst planety. Je pravdou, že staré znečištění areálu podniku po provozování chemie v minulých desetiletích je vysoké. Jedná se zejména o dioxiny, rtuť a různé chemikálie. Srovnání Spolany s Černobylem je však hodně neuváženým výrokem, pro jehož vyvrácení stačí porovnat současný stav v průmyslovém areálu Spolany a v jeho okolí s městem po havárii jaderné elektrárny. Podnik je pod pravidelným dohledem všech státních orgánů, včetně České inspekce životního prostředí, je navíc držitelem certifikátu Responsible Care, kterým se zavazuje k systematickému zlepšování životního prostředí. Spolana je chemickou firmou, svá rizika zná, přiznává je a dělá vše pro to, aby je snížila na minimum.

Hlasováním všech svých poslanců pro jednobarevnou vládu ODS překročila dnešní Strana zelených mez, po kterou jsem byl ochoten k jejímu vývoji v posledním roce mlčet.

Miroslav Šuta čtenáře Ekolistu vyzývá o lobbování za zájmy Greenpeace a dalších nadnárodních firem, které snaží prosadit směrnici REACH. Zatajuje přitom hned několik podstatných informací.