Ve městech České republiky se řeší kde parkovat stále vzrůstající množství automobilů. Prostory pro další povrchová parkoviště prostě nejsou. Zejména v historických centrech měst. Povrchová parkoviště, i se zvyšujícím se parkovným, již situaci nemohou řešit, natož vyřešit. Města jsou nucena přistupovat na realizaci parkovacích domů(dále jen PD).

Kdo pozorně sleduje četné stavby dopravní infrastruktury v ČR, těžko se ubrání dojmu, že se o nich rozhoduje podle podivných kritérií. Zdá se, že rozhodující nejsou objektivní kritéria, ale co si která v horším případě klika, v lepším politici určitého regionu vydupou (vylobují). Pátrání po metodice měření efektivnosti jednotlivých staveb dopravní infrastruktury nevládních ekologů, Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ad. bylo donedávna vesměs neúspěšné. NKÚ např. při četných kontrolách shledal absenci reálné dopravní politiky i reálné metodiky měření efektivnosti jednotlivých staveb dopravní infrastruktury, časté předražování staveb, silné nadhodnocování jejich přínosů tím, že se nekalkulují ztráty jiných dopravních oborů, kterým příslušný dopravní tok ta či ona dopravní stavba odčerpá, že se nekalkulují škody na životním prostředí atd., leč v nápravě se neuskutečnilo nic podstatného.

Odborná i laická veřejnost je v současné době intenzivně seznamována s výhodami Automatizovaných parkovacích domů (dále jen APD). Hned v úvodu však uveďme, že pro jejich činnost je zásadní: 1. Nepřítomnost řidičů a jejich spolucestujících, či jakýchkoli osob, uvnitř APD. 2. Veškeré operace s vozidly při parkování, jakož i při výjezdu, jsou prováděny s motory vypnutými, proto jsou APD ekologické.

Každý večer chodím kolem pomníčku v místě, kde auto srazilo chodce při přechodu Italské ulice v Praze do parku. Je to každodenní připomínka, co se může nejohroženějším účastníkům silničního provozu snadno přihodit. K pomníčkům, které lemují silnice a které se příliš nelíbí Technické správě komunikací, přibude další. Téměř pod okny městského úřadu Prahy 7 srazilo 6. ledna auto Jan Bouchala 30ti letého cyklistu, mého kamaráda a spolupracovníka, předsedu sdružení Oživení, neúnavného propagátora cyklistiky, bezpečných cest pro děti a města bez automobilové agresivity. Nelze na něj zapomenout ani ho nahradit v žádné z jeho rolí ani jako občana, přítele, partnera či otce sotva tříletého Kubíka.

Koncem listopadu se v kanadském Montrealu poprvé sešli signatáři Kjótského protokolu, jediné globální smlouvy o snižování exhalací skleníkových plynů, aby zahájili jednání o nové mezinárodní dohodě, která by na protokol po roce 2012 navázala. O zlepšení ochrany světového podnebí diskutovali zároveň zástupci 190 států světa, jež podepsaly Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Po dvoutýdenním maratonu jednání je jasné jedno: cesta k novému Kjótu je otevřená.

Není to tak dávno, co se ve středoslovenskej Banskej Bystrici rozjely poprvé trolejbusy. Prostředky veřejné dopravy, které neobtěžují okolí hlukem a emisemi. Stalo se tak na jaře 1989. Postupně přibyly v Banskej Bystrici další trolejbusové tratě. Nikdo donedávna netušil, že 31.12.2005 vyjedou naposled.

Je jistě dobré usilovat o soulad s přírodou. Vzhledem k tomu, že jsme všichni spotřebitelé a spotřeba je v současné době odborníky považována za hlavní hnací sílu zátěže přírody, máme každý široké pole působnosti, jak se s touto otázkou vypořádávat – rozhodneme-li se tak. Každý musí jíst, a zdá se proto jednoduché začít u jídla.

Miroslav Šuta před časem na EkoListu zveřejnil článek, propagující radikální reformu chemické politiky REACH. Autor zde vystupuje jen jako člen meziresortní komise chemické bezpečnosti, takže se může zdát, že jde o nezávislého a objektivního odborníka. Miroslav Šuta však čtenářům EkoListu zamlčel, že byl v minulosti placeným zaměstnancem Greenpeace. Právě tato nátlaková skupina přitom REACH prosazuje.

Vážený pane ministře, reaguji na otevřený dopis, kterým se na vás včera obrátili zástupci české pobočky nátlakové organizace Greenpeace. Vyzývají vás, abyste na nadcházejícím jednání Rady ministrů EU v Bruselu prosazoval pozastavení všech povolení pro dovoz, zpracování a využití geneticky modifikovaných rostlin (GMO) coby potraviny, krmiva či osiva pro pěstování. Jedjich výzva je zcela pochopitelná – pro organizaci Greenpace je totiž strašení údajnými riziky GMO součástí vyvolávání celosvětové hysterie, na kterou pak bezprostředně navazuje její fundraisingová kampaň (viz www.greenpeace.cz).

Vážený pane ministře, v nedávné době udělená povolení Evropské komise k uvolnění geneticky modifikovaných organismů (GMO) do životního prostředí i na trh vyvolala velkou vlnu kontroverse napříč celou Evropou. Jsou vnímána jako příklad nedemokratického rozhodování v rámci Evropské unie. Zítra, dne 2. prosince se zúčastníte v Bruselu jednání Rady ministrů EU pro životní prostředí s názvem „Next steps on GMOs“ a budete tak mít možnost vznést požadavek na revizi stávajícího rozhodovacího procesu, který je podrobován kritice nejen za nedemokratičnost, ale i za nedostatečnou rizikovou analýzu.