Nebývale silná vlna národní soudržnosti, loajality k establishmentu a k české policii a zároveň také nebývalá vlna xenofobie a volání po přísnější vládě pevné (Grossovy?) ruky se zvedla v minulých týdnech po protiglobalizačních demonstracích v úterý 26. září. Kdo si dovolil pochybovat o hrdinství a bezchybnosti hochů od policie, stal se bezmála zrádcem a "přisluhovačem komunistů" (zvlášť kouzelné a vynalézavé v tomto ohledu byly příspěvky čtenářů Neviditelného Psa či diskusního fóra na stránkách INPEG). Není pochyb o tom, že intenzita úterních pouličních demonstrací, zejména "bitvy pod Vyšehradem", překvapila mnohé, ne-li většinu, z nás. To, co se kolem onoho úterního poledne v Lumírově, Krokově či Slavojově ulici dělo, Praha asi opravdu dosud nezažila. Bylo to něco, co jsme takřka všichni dosud znali jen z televizních zpráv.

Na vrcholu Trojmezné při hranicích s Rakouskem v nadmořské výšce nad 1300 m.n.m., v jediné dosud relativně zachovalé pralesní části Šumavy se stromy přes 200 let starými a spoustou chráněných rostlin a živočichů, nechala Správa Národního parku Šumava během letošního léta, k poslednímu srpnovému dnu prázdnin, pokácet téměř 370 m3 "dřevní hmoty". Tuto informaci poskytlo na vyžádání dle zákona 123/1998 Sb. ministerstvo životního prostředí.

Protiglobalizační kampaň v Praze v období zasedání MMF a SB neprobíhala pouze v ulicích. Iniciativa proti ekonomické globalizaci (INPEG) pořádala takzvaný Kontrasummit 2000, organizace CEE Bankwatch Network, Milostivé léto 2000 a Přátelé Země diskuzní fórum Jiná zpráva.

V úterý 26.9. vstoupila Česká republika do Evropy. Italští radikálové, řečtí odboráři, španělští komunisté, Němci, Angličané, Poláci rozpoutali v ulicích násilné demonstrace, jaké tato země za posledních 30 let nepoznala. Z povzdálí jim (čím dál zdatněji) sekundovali čeští anarchisté a aktivisté INPEGu. A přestože byli poněkud rozpačití, zjevně se učili... Měli ostatně co, dobrá taktika, jak se později ukázalo i strategie a dobrá výstroj a výzbroj, patřily k atributům zjevně ostřílených extremistů ze zahraničí.

Čtenáře řady známých novin, jako například The New York Times, MF Dnes nebo EkoList po drátě asi zarazila zpráva, že po 50 milionech let je severní pól bez ledu. Ruský ledoborec na palubě s oceánografem Dr. James J. McCarthym, který je ředitelem Muzea komparativní zoologie na Harvardově universitě a spolupředsedou skupiny vědců pracujícících pro Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC) skutečně objevil v oblasti severního pólu volné moře. Je to skutečně jev, který nastal poprvé za 50 milionů let?

Výroční zasedání Světové banky a MMF v Praze poutá zájem značné části společnosti.

Asi nejméně šťastný způsob určení podmínek ve stanovisku k pokračování těžby vápenců v lomu Čertovy schody - západ zvolilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), když stanovilo těžaři požádat Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) o odpis zásob v I.zóně CHKO a příslušné správní řízení zahájit do 14 dnů od vydání stanoviska MŽP o hodnocení vlivu na životní prostředí. V závěru stanoviska MŽP je pak uvedeno, že pozbývá platnosti při nesplnění podmínek.

Při brouzdání internetem jsem celkem náhodou narazil na ohnivou polemiku pana Viktora Třebického na mé vyjádření ohledně sporu skleněné versus plastové lahve (ale není to už asi moc aktuální, celá kauza pochází z května 2000).

Velmi mnoho se hovoří o alternativních zdrojích, o možnosti jejich spojení s vodíkovým hospodářstvím. Vezměme k ruce příslušné tabulky a spočítejme si účinnost vodíkového hospodářství:

Na semináři k čistší produkci jsem se setkal se zástupci Missivy (šlo o technického ředitele a někoho z marketingu). Dospěl jsem k názoru, že se snaží, aby jejich výrobky byly k životnímu prostředí šetrnější (asi proto, že v tom vidí marketingový tah). Na druhou stranu si nemyslím, že jde v případě jejich produktů o nějaký zázrak.