Snímek Na tenkém ledě zavede diváka na Sibiř. Tam mu chladným popisem představí jevy, které hýbou tamním světem posledních pár desetiletí. Film se zaměřil na jedny z největších problémů, které se dějí za pomyslnými zavřenými ruskými dveřmi. Dokument během 51 minut ukazuje různé úhly pohledu na to, jak se Sibiř za posledních několik let proměnila.

Představte si místo, kde jsou hory černé, řeka červená, louže žluté, stromy po celý rok bez listí a kde se prostorem valí hustý šedobílý smog. Že jde o nějakou fantazii z post-apokalyptického sci-fi filmu? Ne, právě takto bohužel vypadá každodenní realita obyvatel čeljabinské oblasti v Rusku, která je devastována průmyslem zpracovávajícím měď.

Objemově nevelkou publikaci Kdyby lidi byli stromy potkala podobná potíž, jako řadu jiných na jaře tohoto roku. Vyšla v době pandemie, kdy se ke čtenáři takřka neměla možnost dostat. A přitom je svým způsobem šitá právě na časy, kdy rodiče mohou být se svými dětmi více, než obvykle bývají.

Spojení slov „kyber“ a „eko“ vyvolává představu kontrastu dvou světů, které mají společného jen málo. Potkávají se ale ve vnímání člověka a v tom, jakou hodnotu jim přisuzujeme. Právě z toho důvodu sestavila editorka Zdeňka Sokolíčková knihu Kyber a eko. Digitální technologie v environmentálních souvislostech. Chce jejím prostřednictvím zahájit diskuzi na téma, zda lze najít vazbu mezi užíváním digitálních technologií a tím, co se z environmentálního hlediska děje s planetou Zemí.

V listopadu se dramaturgové Centra architektury a městského plánování (CAMP) pustili do odvážného projektu. Téměř celý měsíc zasvětili uměleckému dílu Edwarda Burtynského. Tento světově uznávaný umělec přijel do Prahy uvést výstavu velkoplošných panoramatických fotografií, zúčastnil se promítání svého nejnovějšího dokumentu Antropocén a nakonec v devadesátiminutové masterclass vysvětlil kontext a záměr svého uměleckého díla.

Pokud jste při návštěvě centra Prahy unaveni davy turistů, které zde již najdete i mimo sezónu a chtěli byste i v zimním období vidět alespoň trochu z přírody, je dobrý nápad schovat se hned kousek od Můstku v podzemí České spořitelny a zanořit se tu alespoň na chvíli v iluzi přírody.

Kniha Tmavozelený svět známého aktivisty a environmentálního sociologa Arnošta Nováka se zabývá radikální částí českého environmentálního hnutí a procesem jeho deradikalizace v průběhu posledních třiceti let. Zvláště se zaměřuje na léta devadesátá a klíčové události a osobnosti, které hnutí nejvýrazněji formovaly, přičemž upozorňuje, že alespoň v počátcích byla zelená barva environmentalistů prakticky neoddělitelná od černé barvy anarchistů.